13/07/2023
Den třináctý:
Naše drahé rodičovstvo,
jsou zvuky, které se v létě z lesa linou každý den. Šumění jehličí, zpěv ptáků, zurčení potoka, nadávání houbaře, který zjistil, že ten hřib je červiný skrz naskrz... Je ale jeden zvuk, který v tom našem lesíku zní za léto jen a jen jednou. Jsou to tklivé tóny písně s příznačným názvem Tábor končí.
A tábor vskutku končí. Už jen jednou se vyspíme ve spacáku a vracíme se za Vámi do našich postýlek s čistě povlečenými peřinami. Jeden by řekl, že samou nedočkavostí nebudeme moci dospat, ale zatím to tak nevypadá. Máme toho za dnešek v nohách, rukou, hlavách i hlasivkách tolik, že budem spát jak zabití.
To víte, že byl dneska poslední táborový den, to přece ještě vůbec neznamená, že se budeme zabývat jen nostalgií a těšením se na Vás, naše rodiče, prarodiče, sourozence, psi, křečky a další havěť. A že je celotáborová hra dohraná a ceny rozdány? Ani to nám vůbec nevadí. Hned po historicky poslední rozcvičce letošního tábora a po lahodné snídani jsme se rozprchli do tolika světových stran, že bychom i kompasu zamotali střelku. Ať už šlo o poslední kolo ručníků, florbal nebo lukostřelbu a město-jméno-zvíře-věc, jeli jsme naplno. Však víme, že poslední diplomy budou rozdány dneska večer a nikdo nechtěl v řadách laureátů chybět. Takže POJĎ, POJĎ!
Na oběd jsme proto přišli patřičně vyhládlí a vrhli se na talíře jako žraloci na hejno ryb. Co na tom, že naše ryby měly šupiny ze strouhanky. A sotva jsme se v chatičkách na půl hodinky natáhli, přišel vrchol celého dnešního dne - naše neopakovatelná táborová pouť plná všelijakých trachtací, habaďůř, šaškáren i konin. Každý z našich kousků byl odměněm obnosem v tvrdé táborové meně, kterou jsme potom mohli ve velmi výhodném kurzu směnit za další komodity zejména z oblasti cukrovinek. A každá další čokoláda nám jen vlila novou sílu do žil. Zejména našim vítězům celotáborové hry, kteří navrch dostali ještě dort od své oddílové vedoucí.
Je ale pravda, že veškerá naše cukrová energie nepadla jen na pouťové vylomeniny, ale i na činnosti sice méně zábavné, ale zato užitečné až nezbytné. Bylo potřeba uklidit celé okolí tábora, vysbírat krepáky na blízkých i dalekých stromech a stáhnout zpět do tábora vše, co jsme v posledních 14 dnech s láskou používali. Největší sousto bylo první sklizení toho krásného týpí ze hřiště. Pánové si dali sice pěkně do těla, ale na příští rok už to máme pěkně nacvičené a rozhodně jeho jednoduché bílé tvary ozdobí louku i na Eldorádu 2024.
My ale tak moc do budoucna nekoukali, protože v šest hodin se nad Nesytou naposled v roce letošním rozeznělo Eldorádo, které nás vždycky volá na nástup. Nejslavnostnější nástup celého tábora, a přece nejsmutnější... Ze stožáru před klubovnou pomalu klesla dolů modrožlutá táborová vlajka a hlavní vedoucí Radek ji složil, aby další rok odpočívala a těšila se, až se vrátíme zase sem na naše milované tábořiště a opět ji vyá
táhneme do společnosti slunce a oblaků. A když jsme si konečně rozdělili poslední poštu a všechny zbývající diplomy z nejrůžnějších kratochvílí, přišel čas na poslední dva táborové pokřiky. Naše ČAJ ČAJ ČAJ se hřmotně odrazilo od úbočí liščí hory a chvíli ozvěnou kroužilo nad střechami chatiček. Co na tom, že jsme cestou na večeři trošku sípali, bylo to na dlouho naposled, kdo by se žinýroval...
A po večeři už nás čekalo "jen" závěrečné otevření táborové diskotéky, kde jsme se mezi baňatými balonky a odlesky barevných světel svíjeli až do pokročilých nočních hodin. Opět jsme v sobě našli ukrytý obrovský balík energie (tušíme jistou souvislost se vší tou čokoládou...) a byla to fakt jízda! A na úplný závěr se DJ Poly tradičně rozhodla pro výše zmíněný hit Tábor končí. V jediném kolečku jsme se všichni- děti i vedoucí - rozloučili a jen neochotně našli cestu do chatek, abychom se v nich ještě jednou do růžova vyspali. Někteří z nás měli dokonce v očích pár slziček, že se uvidíme až za rok. Ale ve všech očích bez výjimky jsme si mohli číst, že jsme si to strašně užili a domů si krom špinavých ponožek a diplomů odvážíme hromadu zážitků a nějaká nová přátelství. Že se máme rádi a sejdeme se tu zase.
A že Eldorádo 2023 bylo PROSTĚ BOŽÍ!
Takže přátelé, už jen sbalit kufříky, naložit je do autobusu a vzhůru domů! Tak nám popřejte dobrou noc, ať máme dost síly ty kufry zapnout, nic do nich nezapomeneme dát a ať nám na ten odjezd moc neprší.
Těšte se na nás!
Jídelníček:
Snídaně:
Sýrová pomazánka, chléb, čaj
Svačina:
Jablko
Oběd:
Zeleninový vývar s nudlemi
Rybí prsty, brambor
Svačina:
Houska s paštikou, kořist z pouti
Večeře:
Rizoto sypané sýrem
