13/10/2024
🩵 A jsme doma ❤️
Každopádně bych to nazvala jinak:
S dětmi život nekončí, a s dvojčátky už vůbec ne!
To, že létám mezi ČR a Egyptem je v pohodě, žádná cestovní horečka mě nikdy netrápila. Tentokrát to bylo trochu jinak. Pár dní před odletem jsem byla nervózní, zda se mi podaří zabalit vše potřebné, zda vše stihnu… Také jsem myslela na to, jak miminka zvládnou cestu letadlem. Budou spát, nebo jim to bude nepříjemné a budou plakat? Přiznám se, že se mi nikam vůbec nechtělo a nejraději bych zůstala v ČR.
Vše se mi podařilo zabalit a vyrazili jsme na letiště. Na pomoc jsem měla s sebou i maminku a brášku Jendu. Na letiště jsme jeli autem, takže cesta byla na pohodu a děti jí prospaly.
Na letišti jsem se raději hned ptala, zda máme při nástupu do letadla přednost, protože nemáme kočárek, ale autobus. Paní na informacích se na mě podívala, jako bych si z ní dělala legraci, takže jsem pochopila, že přednost nemáme a máme počkat na odbavení jako všichni ostatní… v pohodě. U odbavení byl pán velmi hodný a ochotný, jen když mi podával letenky, tak mi k nim dal poukazy na občerstvení, bylo mi to divné, ale hned mě informoval, že náš let má minimálně 2 hodiny zpoždění kvůli pozdnímu příletu z Hurghady. V pořádku, sice mě to zaskočilo, ale říkám, že to je v pohodě, že to nejak zvládneme. Naštěstí jsem měla s sebou dostatek mléka a i kočárek nám nechali, takže jsem zůstala v klidu. Let měl zpoždění 3 hodiny, ale miminka jsou zlatíčka, takže nám to uteklo celkem rychle. Horší byla letištní kontrola. Musela jsem vyndat vše na pás, složit kočárek, který musel také na pás a projít kontrolou i s miminky. Personál mi pomohl podržet Yasminku, takže jsem to také zvládla, jen jsem se pak trochu zapotila, když jsem musela kočárek složit a dát opět vše do tašek. Před nástupem do letadla jsem se ještě jednou zeptala, zda máme přednost s kočárkem, protože jsem nechtěla nikoho zdržovat až budu kočárek skládat před letadlem… opět stejná odpověď, žádná přednost. Naštěstí mi ostatní spolucestující pomohli, abych kočárek mohla složit a v klidu se usadit v letadle.
Let byl velmi zajímavý, maminka seděla hned za mnou, takže jsme si vše alespoň mohly podávat přes sedačku. Jen sedět s miminkem skoro 4,5 hodiny je opravdu zajímavé 😁 Do Hurghady jsme přiletěli okolo 3 ráno. V Hurghafě na letišti není tunel, takže před letadlo přistaví schody. Zeptala jsem se posádky, zda by nám mohli pomoci při výstupu z letadla, že maminka je o operaci kolene, takže schody budou pro ní náročné, že nezvládne nést ještě miminko. Posádka mi ochotně odpověděla, ať vystupujeme jako poslední, že nám pomůžou… Pomohli, vzali Jendův příruční kufřík 😁. Už jsme byli v Hurghadě, takže říkám, ze teď už to bude v klidu. Před letadlem na nás čekal autobus, který nás měl odvézt na terminál. Problém byl ten, že kočárky byli připravené až u zavazadel, takže jsem vypadala jako vánoční stromeček.
Na letišti jsem šla zaplatit vízum pro mamku a Jendu. U přepážky mi potvrdili, že já a ani děti vízum platit nebudeme. U pasové kontroly jsme narazili na důležitého úředníka, který chtěl, abych zaplatila vízum za mě i za děti. Myslím, že takhle rozčilenou mě ještě nikdo nikdy nezažil 😁 i vlastní rodina se mě bála. Vízum jsem samozřejmě za děti neplatila.
I když to vypadá, že cesta byla horor, tak jsme to zvládli. Miminka jsou úžasná a téměř celou cestu z domova až do druhého domova prospala.
Na letišti na nás čekal manžel s 3 kyticemi. Jednu pro mě, jednu pro mamku a jednu pro Yasminku.
Konečně jsme po 4,5 měsících opět všichni pohromadě. ❤️
