27/10/2017
Mladý správce a krásná abatyše
Je tomu již dávno, co na polenském zámku bydlel zbožný a přísný pán, kterému jeho poddaní do posledního museli věrně a poctivě sloužit. Běda, dozvěděl-li se, že některý služebník či poddaný něco ošidil. To pak zámecký pán neměl slitování a hříšníka nechal krutě potrestat. V lepším případě mu odňal statek, provinil-li se více, propadl svým hrdlem. Do šatlavy bez okolků zavíral i robotníky, kteří se snažili si namáhavou robotu nějak ulehčit.
Jelikož pán byl oddán Bohu, kněží a členové církevních řádů, kteří na panství vykonávali pobožnosti a sloužili Bohu, museli se vzdát všech pozemských radostí a žít přímo svatě a dbát i přísného vykonávání všech svých povinností, jinak i na ně dolehla ruka zámeckého pána.
Nedaleko Polné, v Pohledu, stával starý ženský tzv. „Frantálský klášter“, který spadal pod správu polenského panství. Jaké drzosti se dle jeho soudu dopustil opat sedleckého kláštera, když bez vědomí polenského pána dosadil do Pohledu novou abatyši. Zámecký pán, jakmile se tuto nepravost dozvěděl, pověřil svého nejvěrnějšího správce, aby na pohledský klášter bedlivě dohlížel. Správce se jmenoval Jirka Jirkův, ale na zámku mu nikdo neřekl jinak než Pollenreiter, jako připomínku služby u krále v Polsku, kde působil jako rejtar.
Jiřík Jirkův byl nejen mladý a hezký, ale i schopný, zámecký pán mu proto svěřoval různé úkoly. Kontroloval podací práva jednotlivých kostelů a far, záduší i kláštery, které stály na panství. Dohlížel na hospodářství a mnohdy i sám vybíral všechny povinné platy pro svého pána, vedl a psal urbář.
Proto jednoho dne Jiříka jeho povinnosti zavedly i do pohledského kláštera, kde měl vyřizovat záležitosti svého pána s abatyší Margaretou Žďáreckou. Na nádvoří, kde na ní mladý správce čekal, přijela na černém vraníkovi, hodila zkušeně otěže štolbovi a s bičíkem v ruce došla k mladému správci. Jirka Jirkův už za svůj život potkal několik krásných a vznešených žen v Polsku, ale žádná se krásou a půvabem nemohla vyrovnat abatyši Margaretě. Jiříkovi se až srdce zastavilo. Protože hospodářství rozuměla lépe než její sedláci a v počtech byla zdatnější než leckterý písař, došlo Jiříkovi, že to není jen tak ledajaká abatyše.
Mladý Pollenreiter na ní hleděl jak na svatý obrázek, když s ním tato krásná žena klášterní účty projednávala a při jednání s ní mu došlo, že by strčila do kapsáře, který jí na pásku visel, tolik správců, kolik by jen chtěla. A na tom abatyšině pásku uvízl Jiříkův pohled, který se, jak už to tak někdy bývá, do krásné abatyše Margarety zamiloval na první pohled.
I abatyše si toho všimla. Přes všechnu zbožnost to byla jenom žena. I začala si s Jiříkem pohrávat, ale každý jeho smělejší krok či slovo rázně zastavila přísnou tváří, takže se Jiřík neodvážil si na ni dovolit něco více. Jednou se jí málem z lásky vyznal, ale odvahu říci jí to do očí nenašel, a když už slova lásky měl na jazyku, abatyše ho opět přísně zarazila.
Ale lásce se nedá poroučet. Když už Jiřík tento boj skoro vzdával, podlehla sama abatyše svodům mladého a pohledného správce Jiříka a stala se jeho milenkou. A v tom okamžiku nastaly v tichém klášteře uprostřed lesa časy blažené lásky. I klášterní zdi jim byly malé, jak se nemohli nasytit darů mládí a lásky. Ti dva nic nehleděli na nebezpečí z prozrazení, vyjížděli si na koních, jež jim byli tichými svědky, daleko do kopců a lesů, aby se oddávali lásce, jako ve svazku manželském.
Jenomže tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Lidé jsou všímaví a rádi se starají o cizí věci, proto chování abatyše, která hořela láskou k mladému správci, neuniklo jejich pozornosti a pravda se brzy dostala na světlo boží. Jaká hrůza teď jímala Jiříka, protože dobře znal zásady a přísnost svého pána. Svěřil se s obavami své vyvolené a vymysleli spolu plán na útěk do ciziny, jako bezpečné se jim jevilo Polsko nebo Rusko, kde jim nikdo v jejich lásce nebude bránit.
Čas pomalu, ale neúprosně plynul. Ani Jirka Jirkův nelenil a připravoval pilně plán na útěk. Prodal všechen svůj majetek, ovce a dobytek, vybral od sedláků předčasně berně a vzal i peníze ze všech zámeckých pokladen. Na plánovaný útěk sjednal v tajnosti povoz a pak už jen vyčkával příhodné chvíle k odjezdu.
Ale co čert nechtěl. Celý promyšlený plán zhatily dvě náhody a celá pravda tak vyšla najevo. Když šla abatyše jednoho rána, ostatně jako každý den, do kostela k ranním modlitbám, uklouzla a omdlela. Odnesli ji do domu, kde za pomoci přivolané porodní báby přivedla na svět předčasně narozeného chlapečka. Jakmile se to dozvěděl Jirka Jirkův, spěchal do kláštera, kde uviděl svého novorozeného syna, plod jejich společné lásky. Aby odstranil důkaz, novorozeně udusil polštářem a zakopal v prázdné klášterní komůrce.
Poslední náhoda, která zmařila celý promyšlený plán zamilované dvojice byla návštěva jednoho z poddaných v zámecké kanceláři. Jeden sedlák nemohl zaplatit daň, kterou po něm žádal Jirka Jirkův předem, a proto šel prosit polenského zámeckého pána, aby mu počkal do řádného času. Majitel panství se velmi podivil nad sedlákovou prosbou. Vždyť v kanceláři ještě nemají staré platy a už po poddaných chtějí nové? Kdo má všechny tyhle záležitosti na starost? Přece mladý správce Jirka Jirkův, který právě pobývá v pohledském klášteře. Pán nemarnil čas, Jiříka okamžitě po jeho návratu začal vyslýchat. Zajel si i do pohledského kláštera a vše, co se zde dověděl, mu otevřelo oči. Ač byl Jirka Jirkův pánův oblíbenec, za smilstvo s abatyší i krádež panských peněz byl okamžitě vsazen do vězení.
Abatyši i s porodní bábou zavřeli do Červené věže, která stála na hradním nádvoří a pro všechny provinilce se chystal přísný soud. Zpráva o něm se dostala až k samotnému císaři. Ten se tuze rozhněval nad nepravostmi v klášteře a požadoval přísné potrestání všech aktérů.
V polenské mučírně byl Jirka Jirkův podroben právu útrpnému a na mučidlech vše přiznal. Jak vzplanul láskou k abatyši Margaretě, jak zahrabal tělo jejich mrtvého synka i jak vykradl všechny zámecké pokladnice. Prohřešků bylo hodně a Jirka Jirkův, když vše vypověděl, tak na následky mučení zemřel. Jeho tělo potupně pohřbili pod šibenicí na kopci Šibečníku, aby jeho duše nedošla nikdy věčného klidu. Dalšího viníka, porodní bábu, která vše zatajila, upálili na místě, kterému se říká Na Bubeníku.
A tak nakonec zůstala jenom abatyše, na kterou světský soud nemohl, pro ni se stala vězením i hrobem Červená věž. Nějaký čas tam žila, zazděná v komůrce s okénkem, kterým ji byla podávána voda a prostá strava. Až jednoho dne zmizela a nikdo neví, kam. A ty, co to věděli, už dávno hlava nebolí. Prý byla zaživa zazděna v některé tajné kobce starého zámku v Polné, od neznámých lidí, které si najal zámecký pán.
Tam někde tlí kosti Margarethy Žďárecké, která ohromovala svým půvabem a krásou, inteligenci i odvahou…(Foto z divadelních prohlídek na hradě v Polné:Abatyše, o lásce a smrti....2012)
