09/03/2022
Porada králičího bratrstva
Není třeba hned vyvolávat paniku, ale všimla jsem si, že s Mary se něco děje. Zaslechla jsem nedávno, jak někomu do telefonu vyprávěla, že má všeho už dost a že nemíní vymýšlet zase něco nového, do čeho bude investovat čas, peníze a svou energii, aby jí pak na poslední chvíli do toho nějaký potentát hodil vidle. Moc jsem tomu nerozuměla. Jaké vidle? Vidle jsem u ní naposledy viděla v létě, když sušila seno pro mého rozmazleného (skoro) brášku králíka Bobíka. Ale je mi divné, že v ateliéru nenacházím žádné návrhy ani nové obrázky. Kurýra s látkami jsem neviděla ani nepamatuji. Stojan v zahradnictví Mary zrušila a v poslední době šije jen pro své děti. Tudíž šilje samé králíky a želvy. To máte tak. Celé dětství ji zlobilo, když jí babička „flekovala“ oblečení. Tzn. Díra na mikině byla opravena záplatou v kontrastní barvě. Zařekla se tehdy, že sama nic takového nikdy dělat nebude. A také že to dodržela… až do doby, než svým dětem začala šít hračky. Tedy dnes jim říkáme „dekorace“, ušít hračku totiž vyžaduje tolik papírování, že by jednoho přešla chuť něco takového vyrábět. No a s těmi hračkovými dekoracemi se to má tak, že čím strakatější, tím větší úspěch u dětí. To víte, jak má žirafa nebo králík fleky, dětská radost se násobí. A teď jsem jí nachytala! „Nikdy neříkej nikdy.“ Flekuje přece o sto šest! Však ono se nám každé vzdorování pěkně jednou vrátí… Třeba tak, že si vaše děti zamilují „českého strakáče“ a váš odpor k flekování se rázem rozplyne jako pára nad hrncem. Flek vedle fleku, pět králíků je na světě a Mary si myslí, že nebude nic vymýšlet. Tak to tedy ne! Svolala jsem poradu králičího bratrstva a onoho dne jsme se dohodli, že nenecháme Mary upadnout do malomyslnosti. Však my něco vymyslíme, jak zase Mary nasadit brouka do hlavy a přimět ji k tvoření. To vám slibuji, jakože se Elína jmenuji! Vaše Elína.