02/07/2023
Co se Vám vybaví, když se řekne slovo Sněžka? Nám náš první trip. První výlet, který tohle všechno odstartoval. Byl to takový bohulibý nápad, jak zbavit Peťulu - (to je ta nejdivočejší a na to, že je nejstarší, by měla mít sice nejvíc rozumu - ale víte, jak to je ) její fóbie z výšek. Plné očekávání jsme nasedly do auta, v Praze vyzvedly dalšího stejně mentálně smýšlícího magora a šup vyrazit vstříc horám. Amen. Uděláme něco pro svá těla a pro svoje duševní rozpoložení. Cestou jsme se zastavily na benzínce pro něco drobného na cestu. Ač jsme se snažily pokukovat po proteinových tyčinkách - pohled nám sklouznul k nugátovým koblížkům. Jsme holt prasata a nestydíme se za to. Koupily jsme jich asi miliardu a pokračovaly dále. Zaparkovaly jsme nadšeně v Malé Úpě, poplácaly jsme se nadšeně po zádech a po žluté vyrazily nahoru. Zprvu to byla brnkačka. Tssss - co s tou Sněžkou všichni mají. Žabaři. Dokonce i bagr jsme potkaly v lese. Musela jsem magorce z Prahy vysvětlit, že tady určitě Mekáč nestaví. Furt bylo ještě dobře, byly jsme plné elánu a smály jsme se těm, co tvrdí, že není prča tam vyšplhat. No po pár kilometrech nám to došlo. S přibývajícími schody přibývala i naše zoufalost, zásoby koblížků docházely a nám tím i elán a energie. V batohu se nám krčily poslední dvě nektarinky a balení čokopiškot z našich nákupů v Polsku. Jednu z pipek bohužel zklamaly nohy ( už jí trápí delší dobu ) a tak jsme na vrchol pokračovaly v pipkovém duetu. Po asi miliardě schodů, kdy už náš slovník navštěvovaly místo láskyplných slov směrem k přírodě akorát tak nadávky ve formě - dopr....., se.u na to, do pič... atp. jsme se dostaly na hřeben. Pipka z Prahy začala jásat, jak jsme úžasné a dokonalé, že jsme to dokázaly. Než jsem jí tu její palici otočila směrem doleva, kde byl vidět skutečný vrchol, který chceme zdolat. V očích se jí mísila hrůza, nechuť a bezmoc. Ale nějak nás to táhlo nahoru. Kulový - věděli jsme, že tam mají stánek s klobásami, palačinkami - no prostě samá skvělá motivace. A tak jsme sebraly poslední síly a prostě to vyšláply. Nadšení střídala radost a po pár super povinných fotkách jsme zamířily do toho bufáče si dát tu zas....nou klobásu za odměnu. COŽE? jako opravdu 189 Kč? Tak to ne !! Na to se můžeme vys....... !!! A tak jsme se otočily na podpadku, z báglu jsme vytáhly ty polské višnové piškoty a žraly jsme je vytočeně rovnou po dvou. Rychlost, jakou piškoty mizely by jim záviděl i superman. Cestou zpátky jsme nabraly třetí pipku a s vypětím všech sil došly zpátky k Nataše ( tak se jmenuje auto druhé Peťulky - té co nikdy nezavře hubu - pozn. redakce). A rada na závěr? Klobásu si sbalte do batohu a na první trip - rozhodně nelezte na Sněžku. Hrozí Vám totiž, že se trip změní na boj o přežití.
