01/03/2024
Maroko - Agadir a začátek našeho africkeho poznání.
Dnes je desátý den našeho spontánního rozhodnutí do jara zmizet z domoviny.
Možná vám vrtá hlavou Království pošty, sov a poštovních holubů. Chtěli jsme to klukům udělat zábavnější a hlavně zjistit, jak moc jsou odolní náhlým změnám. Navíc , říct Ondrovi předem, že někam jedeme by znamenalo všelicos, má takové všelijaké období a tak jsme je takhle trochu převezli.... až do Afriky 🤷
A teď už k Africe.
Bydlíme na okraji centra města, tam kde turisté chodí jen, když zabloudí. Tak nějak jsme asi působili i my první den, kdy jsme stáli na rohu ulice s kufry a snažili se najít ubytování. Kluci neušli pozornosti malé holčičky a všem kolemjdoucím lidem, kteří je museli pohladit. Trochu s nelibostí, ale museli jsme se usmívat, chceme tady přece bydlet. Jen je tady vše takové, no , ušmudlané 🙏 Desátý den jsem zmínil záměrně, to si prý buď tělo zvykne nebo se pos...
Potřebovali jsme marockou SIM kartu, abysme se spojili s ubytováním. Prodavač se mi snažil něco vysvětlit , usmál se a pak i přes mé hlasité nononono mi vytrhl telefon z ruky, otočil ať ho odemknu a ..... Vyměnil mi SIM kartu, spustil službu, vytočil linku a spustil data. Uff, ty vole, co to bylo?
Síť Orange Maroko, data 10gb/měsíc za cenu 50DH (125kč)
Neuklizenou ulicí jsme se přesunuli k ubytování a tady nás čekalo příjemné překvapení. Za 13tis jsme čekali něco obyčejného, sic fotky vypadaly krásně, ale znáte to. Nádherný , prostorný , stylový být 3+1. Na střeše máme terasu a dole v přízemí tělocvičnu, kam nás hned při prvním nakouknutí zvali.
Ubytování se ještě pověnujeme později.
To, co tady stojí za zmínku na první dobrou jsou lidé, které jsme chtěli poznat ze všeho nejvíce.
Hned druhý den jsme je poznali dokonale, ale ještě jsme to nechápali. Po cestě z pláže, si nás vyhlídl pan a povídal si s námi. Kluci už nemohli, tak jsme je vzali na ramena, jdeme, mluvíme , gestikulujeme a k nic netušící Kláře přiskočil zloděj a vytáhl z kapsy trčící telefon. Než jsme se vzpamatovali, byl pryč. Tak a máme co jsme chtěli 🤷☝️
Stojíme, koukáme jak zmoklé slepice, kluci pláčou. Lidé se zastavují, diskutují. Z ničeho nic vidíme nějaký zájem a přes náměstí běží mladý chlapík s našim telefonem. Nevíme jak to, ale zloděj zřejmě nestihl přeběhnout jak na sebe lidé pořvávali.
Říkám děkuji moc, to je náš první den v Maroku a hned tohle, děkuji, děkuji. Lidé zpozorněli a vysvětlovali nám, že to není Maroko, tohle jsou feťáci z velkých měst. Tady v centru musíte dávat bacha.
Usínáme a přemýšlíme nad všemi, které jsme včera a dnes potkali.
Jsou ty úsměvy falešné, jsou blázni nebo jsme v ráji a ještě to nevíme?
