Hola lidé. Jsem zapálený cestovatel a fotograf divoké zvěře. Tyhle stránky jsou o mém putování...
Egypt ( 2021 )
V jižním Egyptu a speciálně na Elephantine Island, se můžeme setkat s komunitou Núbijců. Jsou to potomci bájné Núbijské říše, která se rozprostírala od Káhiry až po jižní Súdán. Jak už to ovšem bývá, zub času je neúprosný a dnes můžeme zástupce tohoto etnika potkat jen v několika málo osadách v severním Súdánu a jižním Egyptě. Setkání s núbijským pánem, který mě provedl po svém domě, byl určitě jeden z vrcholů celé cesty...
(2021) Elephantine island, Aswan
Po osmi šílených hodinách jízdy jsem se konečně dostal k Nilu. Už jen zaplatit převozníkovi a dostat se na ostrov uprostřed téhle bájné řeky, ale to bych nebyl já, abych během tohohle posledního úseku nezvládl udělat ještě nějaké to faux pas. Přívoz konečně dorazil k molu a já si suverénně sedl na příď lodi, ovšem po chvíli jsem si všiml, že určitá část místních se tak polehounku usmívá, něco si mezi sebou povídá a kouká se na mě. Po chvilce se jeden z mladíků odvážil a vysvětlil mi, že tam kde sedím já je místo pro ženy. Mohlo mi to docvaknout když chuděry stály uprostřed lodě a neodvážily se ani na jednu, ani na druhou stranu, hned co jsem se přesunul se na mé místo navalilo dámské osazenstvo...inu, jak se říká ,,jiný kraj, jiný mrav"...
( 2021 )
Tahle cesta měla být o focení zvířat a kultuře. Nakonec to zůstalo jen u té kultury, protože moje představy o focení divoké zvěře v Egyptě byly značně naivní. Člověk se hold celý život učí. Každopádně cesty rozhodně nelituji. Zážitky na ní byly i tak něco výjimečného a dodala mi sebevědomí pro další a náročnější expedice. To je důvod, proč zde je. Byl to milník...
Třetí den mě to v Marse již začalo nudit, zašel jsem tedy za Ibrahimem (můj domácí), zdvořile se omluvil a zkrátil svůj pobyt o dva dny. Cíl byl jasný, jede se k Nilu. Věděl jsem, že dolní pouští je cesta komplikovaná a všichni říkali, že to jde jen severní cestou, přes Port Ghalib, což je ale ohromná zajížďka. Po pár hodinách se mi podařilo sehnat Hamadu, to byl člověk, co mi zařídil povolení pro průjezd pouští a dodal šoféra i s autem. Všechno jde, jen to stojí nějaké to úsilí. Vyrážíme na 8 hodin dlouhou cestu pouští za zvuku tradiční egyptské hudby a co 30km míjíme kulometná hnízda a vojenská stanoviště, to pravé dobrodružství teprve začíná💚
Marsa Alam City ( 2021 ), díl 2. ,,Prodavač"
Vyrazil jsem na tuhle cestu ještě v době, kdy covid celkem svíral veškeré turistické destinace. Bylo to velmi cítit i zde v Marse Alam. Ve městě jsem byl doslova a do písmene jediný běloch. Pro prodavače z místních krámků jsem byl jak příslovečný bonbón pro vosy. Z ustavičného ,,nepotřebujete něco pane ?" a ,,mám nejlepší suvenýry v celém městě pane" a ,,seženu cokoli na co si jen vzpomenete pane" mi šla hlava kolem. Nakonec jsem se zapovídal s jedním z nich. Ahmeda si budu pamatovat asi do konce svých dní. Provedl mě po městě, ukázal mi, kde se dá koupit pivo ( což je v muslimských zemích vždy celkem oříšek ) a zavedl mě do místní jídelny, kde se dalo za celkem rozumné ceny parádně najíst a propovídali jsme hodiny a hodiny. Jedinou ne moc milou vzpomínkou bylo, že mě lehce natáhl při placení večeře, ale víte co ? Je mi to úplně jedno, ten zážitek to vynahradí 100krát...
Egypt, Marsa Alam city (2021)
Jsem tady, zcela bez plánu a s domluveným ubytováním pouze na 5 dní z mé 14ti denní cesty. Vítr s sebou nese zrnka písku, která mě bodají do tváře, ale jsem rád. Bez větru bych zhynul, na spoceninu 😀. Ponaučení číslo 1 - nejzděte do Egypta na konci srpna 😀. Večer jsem se vydal do zdejšího přístaviště, místní mají vyndané posezení, debatují a popotahují z vodních dýmek. Došel jsem k moři, sedl si a zaposlouchal se do šplouchání vln. Po chvíli ke mě došel jeden ze zdejších a já ho pozdravil ,,salāmu alaykum", výraz v jeho tváři značil, že byl mile potěšen, když byl pozdraven v jeho rodném jazyce a začali jsme konverzaci. Po pár vyměněných větách, mě pozval ke své rodině na čaj. Jsem těžký introvert a v dobách této cesty to se mnou bylo ještě mnohem horší než teď. Zdvořile jsem tedy odmítl, poděkoval, popřál hezký večer a zmizel mimo dosah. Dost mě to pak mrzelo, ale stalo se. Byl jsem nováček a navíc dost vyjukaný. Po pár cestách jsem pochopil, že lidi které na svém putování potkáte, jsou to nejvíc...
Tady to všechno začalo, po nějakém tom času přesvědčování sebe sama, že solo cestování mě duševně obohatí, že je to výstup z komfortní zóny, že moje dovednosti v anglickém jazyce jsou dostatečné, jsem se konečně odhodlal a strach a obavy vystřídalo až dětské nadšení ( které z této fotografie jistě není patrné 😃 )
Kdybych tak věděl co tímhle experimentem nastartuji.
Předem upozorňuji, že se zde budou objevovat i záznamy nepříliš valné obrazové kvality, jelikož často byly zabrány velmi spontánně.
Tímto zahajuji první sérii z putování po Egyptě. Hola dobrodruzi!
Be the first to know and let us send you an email when Domkův mikrokosmos posts news and promotions. Your email address will not be used for any other purpose, and you can unsubscribe at any time.
Send a message to Domkův mikrokosmos:
Want your business to be the top-listed Travel Agency?
