Mladý trekař

05/10/2021

Proč jsem se rozhodl zrovna pro Pyreneje, co mi Španělsko přineslo a z jakého důvodu je cestování vlastně důležité? Na tyto otázky a mnohé další se vám pokusím odpovědět na své 1. přednášce v češtině (ano, název jsem úmyslně nechal anglicky), která se bude konat již 20/10.

Vyprávění nás zavede do Pyrenejí, ve kterých jsem podniknul během uplynulých prázdnin trek od oceánu až k moři. Cestou jsem zažil mnoho vtipných událostí (některé se staly komickými až s odstupem času), potkal zajímavé lidi a řešil mnoho situací, u kterých by mě ani ve snu nenapadlo, že mohou nastat. Přednáška však bude také o důležitosti cestování jako takového a o tom, co člověku nabízí neznámé končiny.
To a ještě mnohé další vám povím na přednášce 20.10., která se uskuteční v Brně, tak se přijďte podívat 😉

13/09/2021

13/09/2021

07/08/2021

A je to tu, vážení!
Včera po 27 dnech a 840 kilometrech jsem ve 21:22 stanul na vytouženém cíli, Cap de Creus. Kdo to počítáte jistě víte, že jsem to stihnul oproti plánu ještě o jeden den zkrátit, ale stalo to za to. Poslední dva dny byly 55 a 52 km a před tím posledním se dostavila krize. Tahle část už nebyla o vysokých štítech, ale o rozlehlých kopcích, takže větší pohoda
Co mnou ale citelně zamávalo, bylo počasí. Takové vedro a sucho jsem nečekal. A tak jsem poslední noc na trailu před cílem strávil s bolesti břicha a pocitem na zvracení. Tušil jsem, že jsem to prepiskl a už jsem se smiřoval, že to nedokončim. Nad ránem se to však zlepšilo a tak jsem ve 4:45 vstal a razil dál. Když jsem si pak v Llançe dal ještě burger, už jsem věděl, že to dokončím. Samotný mys byl zklamáním, především díky restauraci s diskotékou, a tak jsem udělal jen pár selficek, dal si dvě piva a odešel spát do pouště.
Teď už ležím v hotelu v Barceloně a morálně se připravuji na cestu zpět 🥃🍺
Doufám, že se máte stejně dobře jako já 😃

P.S. díky za inspiraci pro tento trail Kubojovy cesty

03/08/2021

A je to tu! Dnes jsem sešel z vysokých hor. Včera jsem přešel poslední opravdový hřeben na trailu (2800 m.n.m.) a přespal kousek od refugi pod ním. Ještě jsem večer potkal pětici Francouzů, kteří mě pozvali na francouzskou obdobu mastiky a pak jsme vařili.
Nyní už mi zbývá jen zhruba 175 km a mám na to 5 dní. Takže to bude jízda 😁

01/08/2021

Když jsem včera seděl u burgeru a pozoroval bouřku, říkal jsem si, že jsem to vážně dobře naplánoval a zmáknul. Nikam jsem nespěchal, nabíjel si mobil, koupil ovoce a teprve potom pomalým tempem s plným břichem vyrazil. V plánu bylo ještě 8 km k přespávacímu místu. Asi půl hodiny před příchodem se však ozvala bouřka znovu a začalo i pršet. Šlápnul jsem na to a na nepromokavé věci se vykašlal- říkal jsem si, že to stihnu. Když jsem však viděl, kde mám spát, vrátil jsem se radši kus zpět a začal stavět tam. Takže jsem byl samozřejmě celý mokrý, včetně stanu. Zamrzl jsem rychle do spacáku, dal si kus čokolády a během chvíle jsem usnul.
Noc však nepatřila k nejlepším, byla mi strašná kosa. A ráno se mi vůbec nechtělo vstávat. Když jsem se konečně vykopal, málem jsem zmrznul při balení stanu. Už už jsem se loučil se svým spacakem, ale o kousek výš po cestě jsem pak uviděl místy zbytky sněhu. A už mi to bylo jasné.
Cesta naštěstí rychle ubíhala, takže nyní jsem již v kempu v Planoles, mám dokoupené jídlo a nabíjím.
Od zítra to budou zase pořádné štreky 😉

31/07/2021

600 km!
Dnes jsem se přehoupl přes 600-tý km trailu. Ale byla to jízda. Už začínám ten trek cítit. Na včerejšek jsem skoro nespal. Měl jsem vyhlédnuté skvělé místo na mapě, ale ono tam nakonec nebylo. Tak jsem pak o půlnoci pokračoval a spal jsem kousek za nějakým domem, takže jsem radši vstával dost brzo. Dnes opět vstávání ve 3:45, abych se vyhnuli bouřce. To se mi ale povedlo, dohnala mě až teď. A stojí to za to 😃. Ale to už mám pivo, kolu a čekám na burger 😋.
Už mi zbývá jen nějakých 250 km, ale bude to jen tak tak, tak mi držte palce 😉

26/07/2021

Dnešní nepravidelně zpravodajství přináším z Ospetu. Úplně jsem vám včera zapomněl říct, že jsem ztratil cestu a šel jsem dneska okolo trailu po jiné značce. Už jsem večer zvažoval, pote co jsem zůstal před parkem, že na to peču a prostě do Odletu dojedu busem, ale pak jsem uviděl parkoviště stranou a zjistil jsem, že na něm kempuji Češi. No a tak jsem tam taky zůstal taky. Slovo dalo slovo a už jsme vyprávěli zážitky a popíjeli české pivo. Když pak vytáhli ještě Republiku, přestal jsem být tak naštvaný na Španělsko. Dneska jsem zase musel vstávat brzo, abych se vyhnul špatnému počasí. To mě nakonec stejně dostihlo, ale teď už sedím v restauraci u koly a čekám na pizzu 😋. Únava už se projevuje a tak mám na zítra v plánu odpočinkový den. Uvidíme, jestli to vyjde 😎

25/07/2021

Zdravím všechny, po delší době mám opět šanci sdílet s vámi své dosavadní zážitky. Právě sedím na parkovišti, kde budu nespíš spát, protože se mi nepodařilo proklouznout do NP. Za posledních pár dní se toho hodně událo. Stihnul jsem překonat polovinu trailu, poprvé si zaslepit boty (už to byla nutnost), přejít do Katalánska, dát si burger a mnohé další 😃. Krajina se změnila a počasí k tomu také smeruje- na zítra je hlášeno hodně bouřek. Jak přibývá kilometrů, cítím, že se přibližují k cíli, ale také cítím tu cestu za sebou.
Doufám, že máte všichni k večeři něco lepšího než já, ale radši mi to nepište 😁

22/07/2021

9. den byl ve znamení docházečky. Na mapě to vypadalo dost jednoduše, ale ve výsledku se těch 35 km dost protáhlo. Cestou jsme potkali pár Němců, šli jsme okolo kasina, ale jinak nic extra cesta. Jako vždy když nepršelo, bylo strašné vedro. Do kempu u Torly jsme dorazili až těsně před 20, takže pak už jen kola a jít spát. Na další den bylo volno páč měla přijít bouřka. Druhý den jsme se tedy flakali, koupili jídlo a výbavu (já konečně příbor) a čekali na bouřku. Ta přišla a stála za to. Seděli jsme u baru a koukali na kroupy a přitom popíjeli pivo. Pak jsme přišli na to, že oba hrajeme šachy, takže jsme si dali pár partiček. Než bouřka skončila, stihli jsme 6 piv každý. No takže zítra to bude stát za to 😃. A taky že jo, plán byl na 19 km na Goriz, ale já jsem se nakonec rozhodl si strihnout ještě 14 km. A to byl teprve nářez. Nebylo to jen o vzdálenosti, ale také o převýšení (celkem 2,5 km nahoru a skoro to samé dolů) a o těch pohledech dolů, které naháněly strach. K chatě jsem se dostal až po 9., a byl jsem úplně vyčerpaný. Ještě jedna kola a spát, tentokrát jen pod širákem. Dnešek pak byl ve znamení snahy o odpočinek, ale jelikož jsem se jednou na cestě ztratil, tak jsem si to trochu protáhl. Teď už jen čekám na burger, kolu a půjdu spát

18/07/2021

4.-8. den
V posledních dnech jsem bohužel nestíhal přidávat aktuality, ale zase jsem se stihnul dost posunout, jak můžete sami posoudit. Shrnu tedy události posledních dní.
Potkal jsem pár trekařů včetně české dvojice slečen. Ale povětšinou se jedná o Španěly, co z je dáno asi situací, protože normálně se jedná o velmi oblíbený trek. Nyní se nacházím za nejnáročnější části treku, kdy jsme měli možnost si i lehce zašplhat 😉. V příštích dnech taky hrozí, že se zhorší počasí, ale snad to nebude tak zlé. Ještě se vám pochlubím, že jsem si koupil nové hůlky 😎. Protože mě začal bolet kotník...
To je pro teď vše 🍺

13/07/2021

3. den 36 km
Ještě ráno jsem si myslel, že dnešek bude o vzdálenosti. Počasí mě však nenechalo dlouho v iluzích. Nyní ležím ve stanu koukneš za městečkem a stále tu prší. Začalo hned z ráno a až na malé přestávky pokračuje doteď. Samo o sobě by to nebylo tak zlé, na déšť jsem připravený, ale už jsem se dostal o něco výš (okolo 1100m) l, a tak je na nezalesněných místech déšť doprovázen větrem. A to tak silným, že jsem měl co dělat, ale chvílemi šel správným směrem. Takže batoh je bohužel komplet mokrý. Se dvěma trekaři že včerejška jsem se rozloučil hned na začátku, ale cestou jsem potkal jednoho Španěla, se kterým jsme si pokecali lámanou francouzštinou. Na zítra to bude o něco kratší, tak třeba bude i lepší počasí 😉
LW

12/07/2021

2. den 28 km
Dnešek byl ve znamení odpočinku po včerejšku a přípravy na zítřek. Když jsem se ráno probudil, hustě pršelo a tak jsem šel ještě spát. Na druhý pokus o hodinu později sice opět pršelo, ale to už jsem nemohl čekat. Sbalil jsem se a vyrazil do deště. Cestou jsem potkal dva lidi z našeho nocležiště a až do konce dne jsem šel s nimi. Přes den střídavě pršelo a foukalo. Dostal jsem se už o něco výš, ale stále je to pod 1000 m.n.n. a navíc je to večer zase sešel. Dnes přespávám v hostelu, ale aspoň si usušíme a vyperu. Zítra bude dlouhý den

12/07/2021

1. den 40 km
Ráno jsem se probudil na svém nocležišti a po třech hodinách spánku jsem byl docela čilý. Sbaleno jsem měl rychle a cestou na začátek treku jsem minul kemp, ve kterém jsem chtěl spát. Dostal jsem se co nejdál k oceánu, udělal pár fotiček s majákem a už jsem mohl štrádovat. Plán byl jasny- 35 km a cestou sehnat kartuš, zapalovač a ideálně průvodce. Sehnal jsem pouze zapalovač. Ale tak alespoň mám lehčí batoh, že jo.
Hned první stoupání mě ohromí a nahoře jsem již řádně unaven. Na další cesty nahoru však nemusím dlouho čekat. Potkávám pár lidí, ale nikoho na stejné cestě. S některými prohodíme pár slov, ale nic dlouhého. Krajina je hodně lesovita, takže pro mě nic moc, ale čas od času se naskytne zajímavý pohled zpět na pobřeží a to je potom krása.
Byl to však první trailový den se vším všudy: poprvé jsem se spálil, potkal jsem první ještěrku, prvního hada, prvního jezevce a první medvědy (asi😉). Večer už jsem pak jen zmoknul a poprvé stavil stan. Po medvědech jsem došel radši k chatě 😅
LW

11/07/2021

Rok se s rokem sešel a konečně nadešel den D! Jsem tu, na GR11 🐺
V letadle jsem ještě neměl ani tušení, jak se dostanu na začátek treku- Horridibia. Avšak nyní jsem tu a štráduji si to po pobřeží do kempu. Doufám, že do budoucna budu stanovat volně, ale pro dnešek rád využiji komfortu.
Zítra už přijde první etapa 😁

17/10/2020

25/09/2020

Na závěr jsem se rozhodl sepsat nějaké ty poznatky, které jsem během cesty posbíral. Protože i když se nachází jako my v Evropě, kultura se od té naší české dost liší
Poznatky z a o Bulharsku
1) Buď není žádný signál, nebo je 4G
2) Lidé na horách jsou milí, mluví anglicky lépe než lidé ve městech
3) Teoreticky se dá potkat několik divokých zvířat (medvěd….), ale já jsem potkal jen koně, krávy, psy a hady
4) Země rozhodně stojí za navštívenku, viděl jsem i část Pyrinu, ale na Starou Planinu to nemělo
5) Hlavní je nebát se vycestovat 🧗‍♂️
6) Bulharsko je země neomezených možností být překvapen.

25/09/2020

5. Den (Vasil Levski- Karlovo)
Dnešek byl můj poslední den na trailu. Na jednu stranu už jsem se těšil, až budu zpátky, zároveň se mi však pryč nechtělo. Balkán mě okouzlil svou rozlehlostí a opuštěností a já jsem věděl, že nalézt něco takového v bulharských městech je v podstatě nemožné.
Cestu mi ale zpříjemňovala okolní příroda, jelikož jsem sestupoval zalesněným údolím Staré řeky. Bylo fajn vidět zase nějakou tekoucí vodu větší než miniaturní pramínek. Těsně před městem jsem narazil na vysoké vodopády a v tu chvíli jsem již zahlédl obydlené předměstí Karlova. Trochu mně ale překvapilo, že jsem ještě stále neměl signál. Jelikož se mi šlo dobře a už jsem stejně byl na frekventovanější turistické trase, rozhodl jsem se stihnout polední přípoj do Plovdivu. Přes to všechno se má pozornost upínala také ke stále nedostupné mobilní síti. Tu se mi nakonec podařilo chytit až na náměstí. Lámanou češtino-angličtino-bulharštinou jsem se domluvil u přepážky (paní byla naštěstí milá a nechovala se k cizincům jako jistí lidé u nás) a už jsem měl lístek. Zde tedy skončila má cesta přes Balkán a rozhodně ji všem doporučuji zkusit! 😉

24/09/2020

4. Den (Tža- Botev- Vasil Levski)
Když jsem dneska vstával, byla sice zima, ale ten výhled ze stanu rozhodné stál za to! Tohle je něčím, co člověk jen těžko může zažít zavřený doma mezi paneláky. Vstal jsem časně, a tak jsem nemusel spěchat. Uvařil jsem si čaj, posnídal twixku (docela jsem začátek dne vylepšil :-D). Přede mnou ležel nejvyšší vrchol Staré Planiny, Botev. Už jsem se na něj docela těšil, protože to byl už můj druhý pokus o zdolání (první proběhl o dva roky dříve a byl bohužel neúspěšný).
Sbaleno jsem měl během chvíle- mnoho ze svého jídla jsem již stihnul ujíst, takže jsem šel vyloženě nalehko. Potřeboval jsem rychle vystoupat do kopce a dát všem vědět, že jsem ještě naživu- u chaty totiž nebyl signál. Jak jsem si tak stoupal do kopce, procházel jsem různými křovinami, když v tom jsem si všiml, jak se přede mnou něco mihlo- byl to had! Nebo možná slepýš :'). Za mnou pokračovala jistá velmi hlučná skupina Bulharů, a tak jsem měl skvělou motivaci si pospíšit, ačkoli bylo neuvěřitelné vedro a já jsem měl už zase jazyk na vestě. Na kopci jsem začal lovit signál, který přede mnou stále utíkal. Zvítěziv jsem zavolal domů a poslal pár fotek z předešlých dnů. A v tom jsem ho uviděl. Přede mnou se objevil Botev.
Kdybyste čekali bulharský Matterhorn, asi byste byli zklamaní. Ale poskytuje přesně to, co byste od Bulharska očekávali (bohužel pro mě tedy také možnost vyjet až na horu na čtyřkolce). Kromě nich tu bylo i docela dost cyklistů, i když sem rozhodně nevedla cyklostezka v českém slova smyslu- opravdu jsem nepochopil, kdo tohle může jezdit na kole. Jak jsem si to tak šlapal nahoru, začal jsem přemýšlet, co všechno si dám, až se tam nahoru konečně dostanu. Připomínkou, jaké dokážou tyto hory být, když se člověk nepřipraví, byl také pomník pro několik horolezců, kteří zde zahynuli (pravdou však je, že se to stalo v zimě a už pár let od té doby uplynulo.
A to už jsem tam byl! Samotný vrchol je samozřejmě zklamání, jako vždy. Nehledě na ty davy lidí, které tam byly se mnou. Nakonec jsem si dal jenom čaj, můj spolucestovatel si udělal selfie (je na tom úplně závislý…) a s horou jsem se rozloučil. První plánovaný cíl byl chata Botev. Avšak když jsem zjistil, že místní obsluha neumí anglicky, neviděl jsem zdroj vody a polévka, kterou jsem si dal, měla k dobrému jídlu hodně daleko, rozhodl jsem se ujít ještě pár mil. Z hlavní hřebenovky jsem již sešel, a tak se zhoršilo i značení. Nebýt mobilu, asi bych tam dost bloudil (takhle to bylo jenom trochu). Už jsem opět byl unavený, a tak jsem se těšil na další chatu, teplé jídlo a spacák. Všeho se mi dostalo na chatě Vasil Levski. Výborné fazole plus ještě moje vlastní večeře, takže paráda. Navíc jsem stanoval jako jediný, prostě vynikající. Akorát signál tu opět není, ale tak to se určitě hned dopoledne zlepší.
Dobrou

21/09/2020

3. Den (Partyzanska peseň- Tža)
Brzké vstávání. Často slýchávám, že ranní ptáče, dál doskáče. Asi to záleží na člověku 😅. Ke snídani jsem měl mysli, ale ani na druhý pokus to nebylo chutnější. Počasí však bylo krásné, což bohužel předznamenávalo i úmorné vedro přes poledne. Na plánu jsem měl zhruba 24 km, a tak jsem vyrazil. Okolo 10 hodiny jsem se dostal do NP Centrální Balkán a přede mnou se otevřely úžasné výhledy na okolní kopce. Nešlo o žádné štíty, vypadalo to spíš jako pustina plná masivních kopců, které na první pohled neposkytovaly žádné známky civilizace. Protože se blížil čas svačiny, tak jsem se tu zastavil a vychutnával si tu krásu.
Když jsem se opět vydal na cestu, začalo už být opravdu vedro. Obecně vzato se mi v podstatě podařilo jen jednou na celém treku objevit v krajině pramen, který by byl zanesen na mapách a zároveň by (alespoň tedy přes léto) nebyl vyschlý. Takže vodu jsem se snažil vždy brát na chatách, což mi ale také způsobovalo těžší batoh.
Na takovýchto cestách většinou člověk na krajana jen tak nenarazí, a tak jsem se naučil se všemi hovořit anglicky. Když tedy proti mně šel mladý pár, automaticky jsem na ně spustil anglický pozdrav a v tu ránu mě překvapila známá řeč. Po prvotním šoku jsme zjistili, že dokonce pocházíme ze zhruba stejné lokality, a tak jsme si prohodili pár rad, popovídali o budoucích plánech, ale to už zase byl čas pokračovat- ještě toho zbývalo hodně ujít. Ukázalo se ale, že to nebylo jediné překvapení za tento den. Když jsem scházel jeden s četných kopců toho dne, uviděl jsem na zemi něco, co jsem původně nerozpoznal. Když jsem přišel blíž, zjistil jsem, že to byla doběla ohlodaná kostra ovce!
Před sedmou jsem se totálně vyčerpaný dostal do chaty, kde jsem plánoval přespat. Rozhodl jsem se, že si koupím něco k jídlu, a příjemně mě překvapila kuřecí polévka. Stanování zadarmo…, akorát ty všudypřítomné krávy mě překvapovaly ještě víc.
Zítra je na pořadu dne Botev 😁

20/09/2020

20/09/2020

2. Den (Kran- Šipka- Partyzanska peseň)
Jako vždy se mi po ránu nechtělo vstávat, ale ruku na srdce, z vyhřátého spacáku se ven nechce asi nikomu. Za celou dobu mého cestování jsem ještě stále nenarazil na ideální recept snídaně. Ale chutná, výživná a lehká snídaně je stále oříškem. Na tento trek jsem si koupil speciální proteinové mysli, ale postupem času (asi druhou snídani) jsem poznal, že ani tentokrát to nebylo dobrá volba. Po snídani vedla má cesta zpět do Kazanlaku, odkud jsem dojet na Šipku (pouze do vesnice pod kopcem, pak už jsem byl líný čekat na spoj. No a odsud jsem již konečně vyrazil. Moje představa o tom, že jdu vlastně směrem na průsmyk, vzala rychle za své. Alespoň její výšková část. Krpál to byl neuvěřitelný, vedro jako blázen a tak jsem se samozřejmě potil jako prase. Na druhou stranu jsem však cestou nikoho nepotkal, což mohlo být způsobeno i tím, že jsem záhadně objevoval stezky, které nebyly v mapách. Naučil jsem se totiž cestovat jen s mobilními mapami, ale bulharská divočina je přeci jenom divočinou. Nehledě na to, že jsem si v půlce kopce vzpomněl, že jsem si zapomněl koupit zapalovač. Začaly mě přepadal černé myšlenky (že se snad budu muset vrátit dolů a šlapat to nahoru znova), ale to byla tak zdrcující představa, že jsem se rozhodl raději doufat, že u památníku nahoře nějaký seženu. Jak jsem pokračoval, začalo mi docházet, že má zkratka nejde úplně mít směrem. Potřeboval jsem víc do kopce, bohužel, takže jsem to musel střihnout. Jen jsem doufal, že okolo není zrovna lovec, který by si mě spletl s lovnou zvěří, a také žádný hlídač, který by po mně chtěl pokutu. Všechno naštěstí dobře dopadlo a já už jsem si to svištěl k pomníku padlých. Samotný „průsmyk“ je velkolepý. Během 19. století zde probíhali boje o nezávislost na Osmanské říši, je to událost historie, na kterou jsou Bulhaři velmi pyšní. Kromě fotek jsem si zde dokoupil také zapalovač a doplnil cukry ve formě koly.
Následovalo první seznámení s všudypřítomnými psy, kterým je lepší se vyhnout, pokud člověk neumí hodně rychle běhat. Pak už to bylo jen nahoru a dolů, dolů a nahoru a zase dolů. Ale musí se nechat, že příroda je tu fascinující a krom vesnic tu v podstatě nikoho nepotkáte. Samotná chata Partyzanska peseň pro mne byla příjemným překvapením. Ubytování nebylo drahé, dalo se koupit jídlo a lidé byli milí. Den však byl dlouhý, takže po večeři jsem postavil stan a šel spát.
P.S.: dala se tu chytnout i docela dobrá data 😊

16/09/2020

Stará Planina očima dobrodruha
Jakožto čtvrteční Bulhar jsem k této zemi neměl nikdy daleko. První krůčky poznání sice vedly na prosluněné pláže Černého moře, ale během posledních let mě začaly bavit spíše treky po horách.
Když jsem během jarní karantény plánoval cílovou destinaci, nebylo příliš jasné, co se vlastně během prázdnin bude dát podniknout. Vzhledem k situaci, která zkomplikovala celé léto 2020, jsem se nakonec rozhodl právě pro tuto „orientální“ zemi Evropy. Následný výběr konkrétního pohoří již byl jednoduchý- hledal jsem krajinu, ve které bych si odpočinul od našlapaného života ve víru českých velkoměst. A tak se má cesta vydala směrem na Balkán🏄‍♂️

1. Den (Praha- Sofie- Kazanlak- Kran)
Check-in, boarding, flying… A byl jsem tam, na malebném, sluncem zalitém letišti v Sofii. Nejlepší možnost je využít metro pro dopravu do centra. Vychází nejlevněji, ale dá jet i taxíkem. Místní jsou však na turisty, kteří neumějí jejich řeč připraveni, a tak je dobré hlídat tachometr, napsané ceny, sledovat trasu na mobilu…a tak. Prostě být připraven. Do samotného Kazanlaku se dá dostat dvěma způsoby, jednak vlakem, ale také autobusem. Doporučuji spíše cestu busem, protože vlaky nemají možnost online nákupu a navíc jsou premiantem se zpožděním a rušením spojů dokonce i před ČD. Veřejná doprava je však velmi oblíbená, takže na sedadlech pro 20 malých lidí se mačká 19 Bulharů a já. A ano, jedná se o cestu mikrobusem, která trvá téměř 4 hodiny. Ze samotného Kazanlaku pak jezdí jistá forma MHD směrem na Kran, ale v noci tomu tak není. A tak jsem se jal šlapat pěšky. Kdybych měl vypíchnout jeden poznatek z prvního dne, byla by to výhodnost překladače v mobilu. Jak paní na přepážce v bus station, tak ani správce kempu neuměli ani slovo anglicky. Díky internetu, odhodlání a neexistenci jiné možnosti jsem se však nějak vždy domluvil. Večer ještě sprcha, véča a šel jsem na kutě. Zítra začíná trek😎