Mikrou na Gumbalkan 2022

09/07/2022

Tak jsme konečně doma! Jak vidíte, někteří už skoro spí. Celkově najeto 3040 km. Děkujem všem, co nám drželi palce. 😊

09/07/2022

7. DEN ZÁVODU – RUMUNSKO, VZHŮRU DO CÍLE (8.7.2022)

Po snídani, která byla ve složení pečivo, domácí sýr, párečky a marmeláda, jsme vyrazili na průzkum dalších českých vesnic: Gerníku a Svaté Heleny. Cestou jsme přibrzdili u jednoho pána zeptat se, zda jedeme dobře – místní nové cesty ještě nejsou v mapách. Pozval nás na kávu a pivo. Měli jsme dost času tak jsme pozvání přijali. Pán byl původně z ČR a zde se živil prodejem občerstvení kolemjdoucím (jen mám strach, že zrovna tudy moc lidí neprojde). Po rozloučení jsme se shodli na tom, že dost možná je tady tento pán zašitej před nějakým průšvihem v ČR.

Obě vesničky jsme si prošli a navštívili hospodu, abychom podpořili místní :D. Rovensko je asi opravdu nejhezčí vesnička, Gerník i Helena působí takovým méně udržovaným dojmem. Je zde i daleko více opuštěných zchátralých domů. Pro představu v Gerníku je 150 obyvatel na 300 domů. Ve Svaté Heleně jsme nabrali stopaře Miloše, kterého jsme zavezli do Eibentálu (kde je cíl závodu). Cestou ještě projeli posledním checkpointem s výhledem na obličej ve skále znázorňujícího krále, který střeží Dunaj.

V cíli jsme to pořádně oslavili. Trochu nás štvalo, že pivo a jídlo zařízené od pořadatelů bylo nejdražší, co jsme za celou cestu potkali a bylo toho málo.

Dnes najeto cca 80 km.

08/07/2022

Finiš! 🤟❤️‍🔥💥

08/07/2022

Děcka je to tam!!!!

08/07/2022

6. DEN ZÁVODU – RUMUNSKO, BANÁT – ROVENSKO (7.7.2022)

Včerejší párty se vydařila, cítíme lehké známky kocoviny. Vyrážíme na posledních cca 360 km závodu. Následující checkpoint je u horkých pramenů – úkol v roadbooku zní jasně: odhalit svá těla a jít se vykoupat. Prameny mají teplotu 58 °C, smrdí po síře a jsou přístupné pro všechny zadarmo. Je to zkouška pro naši sexualitu – věkový průměr v bazénku je 70+. Na toto nějak nemáme odvahu, dáváme jen pramenitou (smradlavou) sprchu.

Dále pokračujeme směrem do Rumunského Banátu. V rámci včerejší párty, jsem obvolal pár českých rodin zda nás náhodou nechtějí ubytovat a ono to vyšlo :D. Po cestě zjišťujeme, že nikde v okolí 100 km není LPG čerpačka – co už dojedeme to benzín (doufám). Asi po 15té hodině dojíždíme do Rovenska (prý nejhezčí česká vesnice Banátu). Vyrazili jsme na obhlídku vesničky – všechny domy jsou krásně barevné, všude čisto (oproti zbytku Rumunska). Na první pohled je to takový encyklopedický příklad dokonalé české dědiny. Místní obyvatelé (bydlí jich tady asi 50) jsou velmi milý a komunikativní – překvapilo mě, že mezi náma není vůbec žádná jazyková bariéra. Toho využil Tom H. a podrobil každého, koho mohl křížovému výslechu, jak se tady žije, jaká je zde politická situaci a tak. Bylo to zajímavý pokec – zkráceně řečeno život zde znamená každodenní těžkou práci, mladí odsud odchází a místní stará generace zde nemá následovníky.

Následovala večeře ve složení: Slivovice, polívka, slivovice, kuře, buchta. Po jídle jsme se vydali do místní obchodu/hospody, kde jsme popojeli a pokecaly asi se třema posádkama Gumbalkánu o zážitcích z cesty. Zítra nás čeká dojezd do cíle.

Dneska najeto cca 200 km, kontrolních bodů projeto 46 ze 48mi.

P.S. Napište nám do komentářů, co myslíte, že znamená slovo „šance“ – jedno z mála slov ze kterých jsme byli zmatení. (Kontext: Cestou do Gerníku jsou šance…).

07/07/2022

5. DEN ZÁVODU – RUMUNSKO, TRANSALPINA

Obávaný déšť přišel – okolo třetí hodiny ráno začalo kapat. Brácha nás vzbudil se slovy: že má péřák a že se na to může vy…., poněkud narychlo jsme zabalili a vyrazili na cestu. V městečku Alba Lulia jsme projeli checkpoint u místního hradu, vzali LPG a začaly stoupat cca 35 km jednou z bočních cest na Fagaraš (nejvyšší pohoří Rumunska). Cesta byla lesní zpevněnka, plná děr, plných vody – samá jama, domy fuč, výfuk off. Projíždíme několik checkpointů spojených s menším offroadem. Okolo sedmé cesta ústí do jedné horské osady, na všechny jde spaní – dáváme hodinu pauzu.

TRANSALPINA – je jedna ze dvou cest spojující jižní a severní část Rumunska přes hory. Není sice tak známa ani hezká jako Transfagasan (cesta vedoucí středem Fagaraše), ale zato je prudší a vede do vyšších nadmořských výšek.

Byli jsme překvapení, že je na silnici hezký asfalt, brácha nás připravoval na šotolinu. Na vrcholu je menší lyžařský areál, kde nás čekal nejvyšší offroad výjezd ever cca do 2100 metrů. Nejprve jsme to zkusili ze spodu, ale lesní cesta byla tak strmá, že nám došli koně a to jsme nebyli ani na úrovni spodní stanice lanovky. Otáčíme to a jedem po silnici. Z horní strany je vrchol daleko přístupnější. Koně nám došli až cca 50 metrů pod vrcholem – checkpoint jsme zdolali pěšky. Byla mlha, výhledy do dálky se nekonaly. Alespoň pro uspokojení jsme zkusili jet kousek hřebenovky bahnitýma kolejema, kudy jezdí offroad turisti s drahými auty. Bylo to super, bahno máme všude. Vyjíždíme do nejvyššího silničního bodu Tranalpiny (2100mnm), kde jsme ochutnali místní kořalku, koupili suvenýry a dali oběd.

Po sestupu do údolí potkáváme LPG na každém rohu a je i značně levnější než na severní straně hor (nevíme proč, ale je to super). Dneska jsme zakempovali poměrně brzo, chystáme se grilovat a udělat ochutnávku místních piv a vína z Tokaje. Párty začíná!

Dneska najeto cca 350 km, kontrolních bodů projeto 43 ze 48mi.

P.S. Napište nám do komentářů, jakou si myslíte, že má Mikra spotřebu LPG na silnici a jakou v terénu?!?

06/07/2022

4. DEN ZÁVODU – RUMUNSKO, PO HŘEBENECH

Po probuzení zjišťujeme, že jsme spali na docela hezké pasece. Po snídani a hygieně v potoce jsme udělali kontrolu auta (zdá se, že je vše OK), dolili necelej litr oleje a vyrážíme cca 20 km offroadem. Cesta supr už od rána pálí sluníčko. Projíždíme několika opuštěnými pasteveckými osadami a škrábeme se na hřebeny (ve výšce okolo 1000 metrů). Zde potkáváme feldu, které zadní tlumič i s pérem projel až do kufru. Za pomoci místního dědy s motorovkou a naší vrtačky udělali rozpěru mezi střechou a tlumičem, aby mohli dojet k někomu se svářečkou. Od této chvíle jsem nabyl dojmu, že feldaři nosí smůlu. Protože o pár set metrů dál jsme nabrali velkej kámen, kterej nám zrušil kompletně výfuk. Taky zjišťujeme, že se za naším autem táhnou tři nenápadné cestičky nějaké kapaliny. Po patřičné anabázi a chvilce stresu zjišťujeme, že je to benzín, ale není z našeho auta - Uff (snad kluci s feldou dojeli). Výfuk jsme dali na zahrádku a jedeme dál.

Další checkpoint se nacházel ve městě Cluj Napoca, kde jsme si dali něco z tradiční kuchyně – oproti langošům to byl opravdu kulinářskej zážitek (v ang. se to jmenovalo „Transilvanian stew“). Po obědě jedeme k přehradě, která se pomaličku napouští a pohlcuje místní domy – zajímavá podívaná.

Vzhledem k nutnosti akutní opravy výfuku (fakt se bez něj nedá jet), jsme se rozhodli zakempovat u dalšího checkpoint na kopci u dřevěného srdce (místní holky se sem jezdí fotit). Oprava nám šla od ruky (už víme jak na to), takže do hodiny bylo hotovo (o trvanlivosti máme pochybnosti). Nakonec jsme se ještě rozhodli vyrazit na další checkpoint a přespat až tam. Blíží se bouřka, snad nezmokneme. Pokud zítra půjde vše dobře tak zdoláme Transalpinu.

Dneska najeto cca 300 km (offroad už ani nepočítáme), kontrolních bodů projeto 37 ze 48mi.

P.S. Nezapomeň sledovat naši polohu: http://egm.cloud/gbl2022/

05/07/2022

3. DEN ZÁVODU – RUMUNSKO, FURT DOKOLA

Dnešní den byl ve znamení offroadu, neustálého otáčení a hledání jiné cesty. Prakticky každou cestu co jsme zvolili, byla neprůjezdná. Ráno jsme zabalili, a vyrazili na kopec, kde jsme v místním kamenolomu hledali checkpoint. Odtud pokračujeme asi 12 km po kameno/šotolinových cestách po lukách a lesíkách k hlavní silnici. Je to dobrý výfuk ještě drží.

Po krátké jízdě po asfaltu vjíždíme po chatrném mostku opět do lesního údolí. Asi po 6 - 7 km zastavujeme u 4x4 Ofce a pikapové Feldy, které v mírném kopečku částečně sklouzli ze srázu. Rozhodli jsme se, že si dáme něco k pití a podíváme, jak se vyprošťují auta. Po půl pivu zjišťujeme, že o pár set metrů výš je zaseknutých dalších 6 aut. Co už, čas kvapí, otáčíme to a objíždíme to 30 km po silnici k dalšímu checkpointu (místnímu vodopádu). Kousek nad vodopádem nás zastavil sesuv, který zasypal cestu. Nezbývá než zas to objet – zajížďka 70 km . Cestou kupujeme zásoby a bereme předraženej plyn (25,50 Kč/litr). Dále stoupáme do 1350 metrů na kopec, ze kterého před 3mi lety startoval Gumbalkan.

Highlightem dnešní ho dne byl výjezd na vysílač do 1650 metrů se super výhledy do daleka. Cestou jsme ocenili, jak Mikra luxusně chladí - 8 km offroadem do kopce – jednička a furt plnej. Zastavit jsme museli jen jednou. Vzhledem k časovému skluzu, který jsme nabrali, pokračujeme nocí do dalšího checkpointu. Strmost závěrečných 10 km znamenala, že každá řidičova chyba = zastavení auta, následné roztlačovaní, clutch kicky a další zvěrstva (divím se, že po dnešku auto ještě jede). Spíme někde na louce uprostřed lesa, jsme KO.

Dneska najeto 340 km (z toho minimálně 100 km offroadem), kontrolních bodů projeto 25 ze 48mi. Škody na autě: prasklá prachovka levého vnitřního homokyneťáku a čepu řízení, výfuk už nepočítáme.

P.S. Nezapomeň sledovat naši polohu: http://egm.cloud/gbl2022/

04/07/2022

2. DEN ZÁVODU – NAPŘÍČ MAĎARSKEM (3.7.2022)

Ráno jsme sbalili, dolili vodu do chladiče a vyrazili směrem hrad Regec. Pod hrad jsme přijeli těsně před otevíračkou, takže brána k výjezdu až k hradu byla zavřená. Nechtělo se nám čekat a tak jsme zvolili pěší variantu. Hrad i výhled do širokého okolí paráda, navíc záhy otevřeli a měli super pivo. Cestu z hradu jsme si zpříjemnili offroadem (blbej nápad, hodně špatná cesta podobně jako naše navigace). Offroad ON, výfuk OFF. Oprava nás stála dost nervů a času s výsledkem, že vezeme výfuk na zahrádce (tedy alespoň jeho zadní díl).

Dále jsme mířili do města, kde mají sochu Ježíše jako v Rio de Janeiru (akorát trochu menší). Dali jsme si zde ultra mastnýho langoša a pokračovali do vesnice vinařů Tokaj. Zde jsme si koupily vzorky místních vín, tak uvidíme, jestli budou lepší než z Lidlu. Poslední zastávkou v Maďarsku byla rozhledna uprostřed lesa. Cesta k ní vedla několik kilometrů v hlubokém písku – Rally Dakar hadra.

Následovalo asi 20ti minutové čekání na hranicích s Rumunskem. Auto jsme v koloně tlačili, což nám přišlo jako strašná sranda. Asi se to líbilo i celníků, protože když jsme auto dotlačili až k nim tak nás pořádně prolustrovali.
Asi největší highlight dne byl výjezd na kopec Palantu Turcului, měl sice necelých 400 metrů, ale co neměl do výšky, to měl do strmosti. S vypětím celého koňského stáda i volů co tlačili, jsme kopec zdolali. Zde jsme zrušili i zbytek výfuku. Výhled se západem byl super odměnou (odsud jsou naše profilové fotky). Sjezd byl podobně hardcore, vybrali ještě prudší cestu, kde hrozilo, že se převrátíme.

Celý večer až do tmy jsme strávili opravou výfuku – vypadá to, že vše drží jak za mlada (tak uvidíme, jak dlouho to vydrží). Dnes najeto cca 320 km (z toho 15 km offroadem), kontrolních bodů projeto 16 ze 48mi.

03/07/2022

03/07/2022

1. DEN ZÁVODU – NAPŘÍČ SLOVENSKEM (2.7.2022)

Navzdory brutálnímu nočnímu krupobití, jsme noc strávili v suchu naší plachy za autem (stan jsme nebrali). Start závodu byl v 11. hodin zahájen krátkým přivítáním závodníků s poučením, že se máme po cestě chovat jako lidi. Následně začaly jednotlivé posádky vyjíždět na cestu, než jsme se vymotali, uplynula více než hodina (400 aut je fakt hodně). Už po deseti minutách potkáváme ve škarpě Renaulta s upadeným kolem – amatéři. Za hranicemi bereme plyn a vyrážíme na cestu skrz Slovensko. Zjišťujeme, že i když naše tempo není vražedné, v pohodě stíháme ostatním posádkám. Naše cesta vede přes Žilinu – zde jsme jeli prvním offroadem asi 300 metrů polem na benzinku, kudy jsme objeli brutální kolonu. Dále jsme pokračovali přes hrad Slovenská lupča, sysly na Muráni, Košice a zakempovali jsem to před 22. hodinou kousek za Maďarskýma hranicema na louce s přístřeškem. Dnes najeto cca 450 km (z toho 300 m offroadem), kontrolních bodů projeto 9 ze 48mi.

01/07/2022

Živě ze startu 😁

01/07/2022

BALENÍ A CESTA NA START

S balením jsme dle domluvy měli začít v 9:00. Takže jsme reálně začali v 10:15 lepením nálepek. Díky nim má auto určitě o 20 koní víc, nejmíň. I když věcí máme opravdu hodně, zjistili jsme, že je to v autě poměrně pohodlné. V 15:30 odjíždíme směrem ke startu závodu, do Bíle v Beskydech. Hned v prvních kopcích směr Prostějov zjišťujeme, že zrovna na rychlost asi těžkými soupeři nebudeme (jedeme asi 60 km/h na plně naloženou dvojku). Na rovince je to úplně v pohodě držíme 80ku a časový plán map.cz stahujeme i o 5 minut na celé trase. V autě je horko, na střeše mlátí kurtna (s tím musíme něco udělat), v kopcích v autě střídavě smrdí horký motor a spálený LPG.

Po příjezdu na start dáváme škopky a jdeme na registraci. V kufru strašně smrdí plyn (doufám, že je to bomba k vařiči, jinak jsme v pasti). Dali jsme jídlo a postupně jsme prošli a očíhli auta ostatních posádek. Některé jsou parádní, suprově připravený, jiné jsou bizardní low ridery, který dle mého rozhodně offroadem daleko nedojedou. Dneska najeto cca 165 km – bez závad.

01/07/2022

VESNICKÝ TUZING PODLE LÁDI HRUŠKY

Pojďme si Micru blíže představit - takže je to řadovej čtyřválec, s objemem litr, 44 kW. Zní to jako nic moc ale do Brna to vytáhne i 140 km/h když fouká dobrej vítr (a to se vyplatí).

S tuzingem jsme poněkud nedobrovolně začali ve formě oprav někdy v únoru, kdy jsem při daily ježdění dojel přední brzdy, které se během následujícího týdne protavili kotouči. Následovala asi třítýdenní anabáze, během které jsme vyměnili komplet brzdy na předku, přední ložiska, oba homokineťáky (že prý měli popraskané prachovky), olej v převodovce (kdo by čekal, že vyteče po vyndání poloos) a komplet zadní brzdy i s trubkama (po 22 letech fakt nešli povolit).

Následovala příprava na offroad jízdu - tedy zvedání vzhůru, až do oblak. Na zadku jsme zkřížili mikru s pružinami z kombíkové feldy a tlumiči z nějakého Renaulta. Předek vyřešil náš vrchní frézař Tom H. silonovýma podložkama. Sečteno a podrženo jsme na zadku o 10 cm a na předku o 4,5cm výš. Na všech čtyřech kolech máme luxusní offroad protektory (další 2 cm k dobru). Je to hustý, Mikra vyjede i to na co si netroufá řidič (dobrej základ).

Poslední tuzignové úpravy spočívali v montáži šusplechu pod motor, kat off (stejně nefungoval) a výrobě zahrádky. Na poslední chvíli jsme zjistili, že máme prasklou prachovku na jednom homokineťáku u převodovky – na výměnu nebyl čas, omotali jsme to strečkou a řešit to budeme případně až na cestě (máme náhradní).

29/06/2022

KUPUJEME KÁRU (konec října 2021)

Vůbec jsme netušili jaký je vlastně o akci zájem a jak půjdou přihlášky na dračku. Po spuštění registrace asi na hodinu vypadnul server (poskytovatel myslel že jde o DDoS útok :D) a po nahození byly všechny do minuty pryč. Každopádně patříme mezi lucky guys a jsme přihlášení!!!

Nicméně jsme v té době neměli čím jet a hledali jsme jakou Feldu nebo Ferarita kterou koupíme. Ještě jsem zapomněl napsat, že podmínkou účasti v závodu je jízda vozem s pořizovací do 25 tisíc, což z naším rozpočtem výběr vozů nijak nezůžilo. Šťastnou náhodou jsme se staly majiteli Alfa Romeo 156 1.9 JTD za 4 tisíce korun. Prostě paráda, takhle rychlý a relativně luxusní auto jsme v rodině doposud neměli. Vzhledem k ceně auto mělo "pár" mušek: jedna brzda nebrzdila, byla špatná spojka, špatná geometrie, špatné čepy, drobná koroze no zkrátka nic co by nás odradilo :D :D :D

Díky Alfě jsme získali finální podobu našeho týmu, který pojede: Já (Ondra Fišer), Tom Fišer a Tom Hejtmánek, který říkal že jízdu po Rumunských horách Alfou asi nemůže odmítnout. Mimochodem jméno našeho týmu je Čanda Bůráků, s startovním číslem 007.

Zpátky k autu. Auto jsme začaly opravovat, udělali jsme STK a jezdili s ním daily do Brna (aby jsme vyzkoušeli co vněm je). Bohužel jednou takhle večer asi 2000 km od koupě nás s autem rozloučil neosvětlenej cyklista. Nebojte, bohužel přežil, píchli jsme to do svodidel a do BWM X1. I když auto nedostalo velkou ránu, ale i tak se celé pohnulo (nešli ani otevřít dveře). Zkrátka a dobře za 4 litry jsem to koupily a za 2 jsme to prodali na vrakec do Koťas.

Doma jsem z nejvyšších míst dostal zakázaný koupit další auto a skoro i účast na závodě (na manželky bacha), ale na druhou stranu nakonec jsem to ukecal na to že pojedeme naším prvním "rodinným" autem - Nissanem Microu 1.0 16V (pro neznalé parádním peklo stroje).

26/06/2022

GUMBALKAN - Jak to všechno začalo???? (5.7.2021)
V loňském roce jsme byli já, brácha (Tom Fišerů) a Pepa Pokornej zdolat západní část pohoří Faragaš (La Om 2238 m.n.m.) a nejvyšší horu Rumunska Moldoveanu (2544 m.n.m.). I přes to, že byla expedice ryze pěší, tak jsme pro dopravu z ČR zvolili starou bráchovu feldu, která jezdí skoro "zadarmo" na LPG a taky to bylo aktuálně jediný auto kterýmu jsme věřili že tam dojede. Vlivem špatné karmy, blbýho počasí a špatnýho časovýho odhadu místních hor (mapy.cz vs. reality) jsme zvolili po zdolání západní části hor přiblížení autem Rumuským venkovem na Transfagaraš odkud jsme pokračovali na Moldovenu. Zde jsme při stoupání cca 1500 výškových metrů poprvé potkali jsme kluky z Gumbakanu. Auta závodníků byla podobného ražení jako to naše- zkrátka FTOPU (s větším či menším vesnickým tuzingem). Po cca hodinové cestě nahoru s instantní saunou (topení naplno) bylo jasno: PŘÍŠTÍ ROK JEDEME TAKY!

Mrkněte na film z loňského roku: https://youtu.be/08rVMY1TLgU
(Schválně kdo pozná ve které minutě jsme mi nebo naše auto vidět!!! Fakt tam jsme :D)

A CO ŽE TO TEN GUMBALKAN JE?
Je to orientační polorally, ve která vede přes Slovensko, Maďarsko a Rumusko. Cílem v rámci sedmi dní zdolat cca 50 check pointů, které jsou umístěné ve více či méně náročném terénu. Vyhrává každý kdo dojede do cíle! Dle našeho navigátora (mýho bráchy) nás čeká asi 300 km offroadu po Rumunských horách!!!!