5 na Tišnovsku, Malhostovice (2024)

01/04/2024

Velikonoce jsou u nás období, kdy už většinou každý rok máme zajištěnou letní rodinnou dovolenou. Letos tomu není jinak.
Včera jsem se přichytila, že říkám, jak se těším, až zase letos pojedeme všichni.. (kam, je to jaždý rok jiné a většinou jsou to hory).
Zlatý voči, rybí paměť! Každý rok se těším, jak pěkně si s dětma užijeme společnej čas, uděláme výlety a zažijeme dobrodružství.
Ano, dobrodružství to každý rok je. Sice se to nepodobá mým výletům za polární kruh v zimní sezóně ve dvojce (2 slečny vysokoškolačky si vyrazily na pěší trek do divočiny v závějích sněhu, nebo do divoké džungle - o tom snad až jindy..., ale survival je to slušný.
Naposled jsme takhle vyrazili až na samém konci léta. Naivní předpoklad, že o to víc se budu pak těšit - změna prostředí, zážitky, načerpání energie před začátkem školního roku, zařizováním kroužků apod.
Letní prázdniny byly už ze své podstaty poměrně vyčerpávající. Moje snaha zajistit dětem po celé léto pestrý program může být možná za jistých okolností považována za chvályhodnou, nicméně je to přístup dost vyčerpávající a nedá se to takto táhnout dlouho:)
K tomuto zjištění v té nejhrubší podobě došla až těsně před dovolenou, kdy jsem potřebovala "sbalit těch pár věcí", jak říká můj muž, dětem s sebou. Kdo zná, ví, co všechno to obnáší - a nebudu to zde rozepisovat, ať vás nenudím. :) A už samotná představa dovolené mně doháněla k poměrně černým myšlenkám.
Těšit se už vyčerpaná na ještě intenzivnější pobyt s dětmi v neznámém prostředí..hm...
Sbalit. Navařit - nejezdíme do hotelu, ale do apartámnu z důvodů nejen ryze praktických: ukočírovávat mezi dalšími lidmi 3 divoké kusy není moje představa o tom, jak bych chtěla trávit volno. Nezapomenout nic ke každodenní potřebě - to se samozřejmě vždycky stane. Pofackovat barák, zahradu, vyřešit poslední resty doma. Konec. Trocha spánku. Jedeme. Detaily cesty z důvodu úspory textu vynechám:) Čurá jeden, čurá druhý, kaká třetí. 150 km jedeme 7 hodin.
Dovolená akční - jako každý rok. Přece nebudeme sedět na ubytování, když je tolik co objevovat:) hahahha, to je sice pěkné, ale ta energie, nervy,...všechno něco stojí...
Když máme štěstí, je celkem příjemné počasí. To bylo jeden rok.
Jinak celý týden 9 stupňů, kosa jak z nosa, vítr, déšťa mlha, že byste nožem mohli krájet. Všechny destinace a venkovní zábavní akce samozřejmě zavřené, mrtvo, nikde ani noha. Jenom my, v nepromokavém všem, děti zabalení do pláštěnek, si to mašírujem na Plešivec. Přece nebudeme sedět na ubytování a dívat se jak prší, herničky máme doma za humnama, kavárny s dětma úplně za žádoucí víc než sem tam nepovažujeme - bývá to psychicky dost náročné celé to tetelení, pomrčování, motání se mezi lidma a vřískání, když něco není, jak si kus přeje. To radši ten déšť, trocha nepohody a vědomí, že to všechny malé kusy trochu zocelí.
Jiný rok vedro jak na Sahaře. Na horských kopcích, pro túry se začínajícím chodcem, kočárem, slabším malým chodcem a nejstraším lehce lenošným - nu, děti celkem v klidu, rodiče úplně vyřízení🫠 Koupák - dobrý, k zvládnutí tak obden. Sezení na dece, neustálý dozor, aby se v tom zabahněném rybníku nikdo neutopil, karty, svačina, svačina, zase svačina - krom koupání jenom jí a případně mrčí. Z naší strany padá rozhodnutí, že tohle stačilo, zítra jim dáme pořádně zabrat. Haha! Kdo na konci dne padá do postele zcela vyřízený s vidinou dalších krásných slunečných dnů jsme zase my :D Děti řádí jak černá ruka do samého konce.
Takže letos se musím psychicky důsledně připravit. Přemýšlím jak.
A já se vás ptám 😅: jak rádi trávíte dovolenou s dětmi? Jaký typ dovolené s dětmi považujete za nejmenší zlo? :)

PS: Text chápejte, prosím, jako lehkou nadsázku. Kdo zažil ví, jak moc je ta nadsázka lehká 😂

23/03/2024

Křížová cesta z Lomnice
Vyrazili jsme s dětma na křížovou cestu.Ne, ne až dneska - někdy mám pocit, že tomu už pár let je 😂. S dětma jsou občas holt pro nás některé výlety kříž😉.
Nicméně cesta a den překrásný. Stezka vede úvozem do lesa, většinou dubovohabrového, vzrostlého, s kopci na obou stranách. Asi po kilometru chůze do kopce se dostanete na vyhlídkové místo, odkud dohlédnete na lomnický zámek a odpočinete si. My tahali kočár, který jsme použili až na cestu zpět, tak jsme byli lehce ztrhaní, protože cesta na kočár sice sjízdná je, ale převýšení chvílemi není úplně malé a na cestě jsou občas kameny. Tedy jde to, ale rozhodně doporučuji sportovní kočár s nafukovacími koly. Dál už je cesta spíš po rovince, ke konci i zpevněná.
Celá trasa až ke Kostelu Paní Marie Karmelské je dlouhá necelé 2 kilometry. Takže i menší děti to s pomocí zvládnou. Zpátky už jenom z kopce 🙂.
Parkovat se dá v Lomnici hned kousek u místa,kde křížová cesta začíná.

20/03/2024

Zrovna, když začalo být venku pěkně, sluníčko svítit a černé mraky z oblohy zmizely, odešla z naší rodiny otravná viróza, se kterou jsme se dlouho potýkali.
Je to asi počasím, nebo možná tím, co ve mně přes zimu nějak dřímalo, že se teď cítím jak vosy zavřené v pytli. Nechci nikoho otravovat svým bzučením, ani nemám chuť na sladké jako ještě nedávno, kdy jsem si asi potřebovala cukrem dobít baterky ve stavu málem na pokraji naprostého jejich znehodnocení .
Zato teď, nevím, co se sebou :D
Nápadů, že by mně z toho málem trefil šlak, čas na jejich uskutečnění rovný ukradené půlhodině, když jeden fešák spí, druhá sjíždí pohádku a třetí se druží v instituci.
Jaro je prostě výzva. Na všech frontách. Boj o čas s časem, s rodinou, s dětmi, se zaměstnavatelem, sám se sebou. Diskuze, vyjednávání, kompromis, kapitulace, výhra co nevyhrává válku. Jaro to nezajímá. Jede si svoje. Kvete, bzučí, pálí, voní a smrdí.
Jak kdyby se člověk po zimně taky jako medvěd probral ze zimního spánku. Jak kdybyste z Finska přeletěli do Španělska.
Z uzavřených, tichých, nemluvných, zádumčivých lidí jsou párty vyžadující, rozvášnění, hluční a vám otevření sousedi, známí, kamarádi,... Hloubka je v tahu, tajemno tuplem, divoká energie se víří vzduchem a věci jsou nějak přehlednější, ne nutně ale méně chaotické;)
Tak teď jsem "jako" popsala dost ve zkratce a stereotypně tyhle dva národy. Snad mi to prominete. Ale zjistila jsem, že tyhle stereotypy jsou vlastně jenom výstižná zhodnocení toho, jak lidé, tedy alespoň na mně, v těchto koutech Evropy působí.
A příjde mi neskutečně zajímavé, jak propojené všechno je. Jak podnebí ovlivňuje ladění lidí, kteří pod ním žijí a energii celé společnosti.
Tyhle dvě země jsou mé srdcové a v každé z nich jako bych byla tak trochu jiným člověkem. Jako na jaře, jako v nejtemnější zimě, jako v lětě a na podzim, když se připravujeme na dlouhou zimu.
Nemění se jen věci okolo nás. Měníme se I my.

18/03/2024

Je to pár dní, co jsem měla zajímavý rozhovor o nastavení osobních hranic.
Zjistila jsem, že je pro mně těžké vůbec říct, zdali si své hranice nastavit umím, nebo zdali s tím mám problém.
Potom, co mám doma tři děti, jsem zjistitla, že mi nedělá problém nastavit si hranice vzhledem k dalším lidem. V tomto ohledu se to u mně posunulo a dokážu celkem v klidu říct ostatním "ne, promiň, na to nemám kapacitu", nebo "ne. Co po mně chceš prostě nejsem schopna teď zvládnout", nebo se prostě jinak ohradit, když mi něco vadí nebo to nechci udělat. Pokud jsou u toho děti, je to pro mně dokonce někdy i jednodušší.
Problém týkající se druhých nebo dokonce i cizích lidí se mi ale s narozením dětí přesunul do baráku.
Je asi jedno, pokud máte jedno, dvě, tři nebo sedm dětí. Každému co jeho je a každému, co je pro něj výzva. Pro mě jsou tři děti, co se týká nastavování mých osobních hranic, už dost za hranou :D
Tam se skrývá totiž v mém případě velký problém - dovolit/nedovolit, pomoct/nepomoct, udělat za něj/nechat ho v tom vymáchat. A tyhle všechny situace s sebou nesou fakt, že únava, vyčerpanost, lenost, pohodlnost, přemíra jiných aktivit, které "musím" doma udělat, v práci udělat, zařídit, vymyslet, zorganizovat, je tak velká, že vážím, co mohou děti udělat samy a co ještě potřebují, abych udělala já.
Tak to jsem vám popsala ideální situaci :D
V běžném běhu života na to totiž proste jednoduše nemám čas. Je toho tolik, že se často přichytím při činu, že totiž moje hranice mi moje děti překročily takovou měrou, že mi tady někdy doslova - skáčou po hlavě. A takhle fungujeme třeba několik týdnů - to je to, co dokážu vidět, a pak určitě i několik měsíců a let, což tak jednoduše pohledem pozorovatele vnímat umím jen velice stěží.
Pak po velké únavě a vysílení z dětí přijde moment potřeby hranice přenastavit. Samozřejmě tenhle rodinný přerod doprovází řev, předpubertální protest, pláč dětí, někdy i můj (ne, že ne), trucování, hození hračkou (v tom nejlepším případě "svoji" hračkou), ležení na zemi a kopání nohama... ..než se zase jako rodič zapomenu..a nastavujeme hranice znova a jiné :-)

15/03/2024

Toto je knížka, která podle mého názoru otřese kdekým, kdo si ji přečte. Pro ty, koho zajímají dějiny, ekonomika a sociální problémy, jak namalovaná. Funguje jako perfektní rozpouštěč iluzí o světě, takže četba jen na vlasní nebezpečí😉, která rozhodně stojí za to!

13/03/2024

Mám dost.
Nějaký výlet, návštěva kulturní akce nebo čehokoli, co by připomínalo kultivovanou činnost s dětmi a co bych sem mohla pro vàs zase po čase přihodit, je momentálně nad moje síly. Zvládáme akorát plánovanou 1 aktivitu týdně a to když je alespoň jedno z dětí zdravé a pro další mám hlídání, rozuměj pracujícího muže doma, většinou na callu nebo týmovém veledůležitém meetingu.
Prekérní situace nastane, když já a/anebo muž, a minimálně jedno z dětí (co si budem říkat, někdy jedno vydá za tři, tři za pět dětí a jeden puberťák za dva novorozence) onemocní. Pokud jich máte víc jako my, tak stačí nemoc jednoho dítěte na střídačku s dalšími dvěma - samozřejmě ne ve stejný moment, ale pěkně po sobě, tzn. jedno se uzdraví, další onemocní,... a tak se pěkně vystřídají.
Pak nastává situace
a) ležíte s virózou, tedy snažíte se ležet, ale muž musí pracovat a děti doma zlobí, protože není energie se jim věnovat, minimálně jedno má horečky a potřebuje prakticky neustálou pozornost (pokud je to ten nejmladší, maličký kulíšek, tak tuplem). Tedy pak léčíte virus ne týden, ale už tři týdny jako já.
b) leží s virózou ne nepodobnou rýmičce muž. V realitě vy už neležíte, protože už přece nemáte 38,5, ale jen 37,5, tedy se staráte o celou rodinu. :) Mezitím vám se dělá zázrakem líp, protože jak taky jinak, prostě nemáte na výběr:)
Po 3 týdnech doma, nehledě na to, jak se cítíte, se spánkovým deficitem podobným svému rozsahu deficitu státního rozpočtu, už na pokraji svých sil, začínáte absolvovat kurz celoživotního vzdělávání, na který jste se přihlásili v nějakém asi extázi podobném stavu už před několika měsíci. Kurz probíhá jak jinak než o víkendu, v pátek jedete do večera, o víkendu vstávačka, naběhnete do auta, lupáte směr vzdělávací instituci - tam si aspoň na půl dne sednete a de facto nemusíte každých 5 minut vstávat ze židle, abyste obsloužili hordu bacilů, co Vám doma skáčou po hlavě, řičí v uších a v noci se po Vás válí a co hodinu vyžadují svoji pravidelnou dávku protilátek. Vaše smůla - měla jste to utnout už před rokem. A byl by klid. Ha! No, nicméně sedíte, nemusíte chvíli nikde skákat a chce se po vás jen intelektuální aktivita. Jak osvěžující! Ale:
Padá na vás naprosté fyzické vyčerpání, nicméně mentálně vás začne tohle víkendové vzdělávání inspirovat natolik, že se vám v hlavě začne vířit kupa nápadů, které by nutně potřebovaly usměrnit a dát jim formu. Jen ten čas zas nějak chybí, protože jak se dostanete domů, nejen že je třeba doléčit své stále ne uplně dobře se cítící tělo, ale taky tělíčka těch maličkých... takže nic. Možná zítra. Ah, nebo příští týden, no kdyžtak po nemoci to zvládnu. Jasně.
To už budu dávno doufat, že z tohohle doupěte mordoru vezmu sebe a ostatní po nemoci rozmazlené, u televize unuděné a nicneděláním rozmrzelé klacíky na výlet. Snad. A taky budu věřit, že ty šedé mraky, co se nám valí posledních několik týdnů nad hlavou, rozežene konečně pořádné první jarní sluníčko.
Tolik jen k mateřství. Když se to teď všude tolik řeší ;]
Asi nějak nejde mít všechno.
Závěr, co bych si teď měla každý den opakovat je:
Buď k sobě trpělivá. Buď k sobě tolerantní.
Klaď si malé cíle.
Jsi člověk. Jsi máma. Stanov si priority.

16/02/2024

Trošku dál z Tišnovska a do konce března. To je interaktivní výstava Divy fyziky ve Žďáru nad Sázavou.
https://www.zdarskypruvodce.cz/kultura-zdar-nad-sazavou/divy-fyziky/
Každopádně z mého pohledu rozhodně stojí za návštěvu. Vstupné nízké, parkování blízko, vyjdete jen pár schodů k budově Regionální muzeum města Žďáru nad Sázavou.
Zabaví se celá rodina a děti nebudou chtít odejít. Navštívíte laserové bludiště, vyrobíte elektrickou energii, zkusíte, jak fungují optické kresby, zahrajete si na laserovou harfu a uvidíte se v krasohledu 😉.
Na chladné březnové dny jak vyšité.

15/02/2024

Přemýšlíte, co podniknout s dětmi třeba v pracovní den dopoledne? My jsme vyrazili do Domu Dům přírody Moravského krasu.
Že mají otevřeno každý den od rána, považuji za velkou výhodu, protože například v tomto období se vyhnete davům lidí a v klidu si můžete prohlídnout tamní expozici o vzniku jeskyní a samotného Moravského krasu.
Expozice je rozdělena do dvou pater a navštívit můžete i kino, kde dětem pustíte pohádky založené na pověstech, které o některých místech Krasu kolují.
Výstava je hodně interaktivní, což se líbí snad všem dětem. Ty naše to samozřejmě zaujalo také, stejně jako obrázky a videa netopýrů:)
Základní vstupné je 100 Kč. Děti do 5 let mají vstup zdarma. U pokladen je možné zakoupit některé regionální produkty MORAVSKÝ KRAS regionální produkt. Oblečení je možné nechat v uzamykatelných skříňkách.
U pokladny najdete také Návštěvnický pas, do kterého můžou děti sbírat razítka z národních parků a chráněných území, které navštíví. Naše tříleťačka se na zmíněníhodnou chvíli doma zabavila lepením nálepek, které v deníčku našla, kdy sama přiřazovala barevné nálepky k černobílým vzorům na papíře, což ne vždy pro ni bylo úplně jednoduché. Osobně tyhle drobnosti dost oceňuji, protože krom toho, že to děti baví, je to vždycky příležitost otevřít nové téma, které zároveň vidí před sebou "na papíře", který lepí, vymalovávají, vystřihují apod.. U toho se můžu jako rodič po návštěvě míst s dětma vrátit zpátky k tématu a v klidu, jinak a nově se na to, co jsme dneska spolu viděli a prožili, podívat. Nevím, jestli tam přibude ještě další razítko, protože někdy tyto věci po čase nepoužívání upadají v zapomění, ale věřím, že nějaký - byť minimální mozkově-vývojový účel to splnilo:))

11/02/2024

Vzdělávací centrum Planeta Hlinsko nespadá do tišnovského rajónu, ale nedá mi, abych o tomto středisku nenapsala.
Je to místo vskutku plné podnětů a na své si tam krom dětí školního i předškolního věku přijdou i rodiče - jsem upřímná 😃. Ale zpět k věci - děti od 2 let a výš už to s největší pravděpodobností bavit bude.
V centru rozlehlém na dvou patrech najdete všechno podstatné o planetě Zemi - litosféře, hydrosféře a atmosféře. Děti si zde mohou na vlastní kůži zažít, jak funguje vysavač zevnitř, projít si koloběh vody, půjčit si tablet, který oživí černobílé obrazy na zdi a zkusit si, jak síla zemětřesení působí na stavby. Plus je tady mnoho dalších "poznávaček", interaktivních prvků a zážitkových momentů. Svoje znalosti si mohou taky otestovat v kvízech a dotazníku.
Vstupné je přívětivé. Pokud máte kočárek, není to problém, lze jej nechat uvnitř v teple a mimo déšť, věci si můžete odložit do uzamykatelných skříněk. Jíst je v prostoru centra zakázáno, ale u skříněk si svačinku dát můžete. Je tu i automat, kde se dá zakoupit něco malého na zub. Křesílka, stolky... Jak v prvním tak druhém patře najdete odpočinková místa v podobě sedačky nebo křesílka, což jsme sem tam uvítali my všichni.
Celou naučnou expozici jsme prošli asi za hodinu a půl až dvě. Takže se vším všudy doporučuji si ty 3 hodinky vyšetřit. Zaparkovat je možné hned u Planety.
Nevím jak vaše děti, ale naše děti slyší na upomínkové předměty, které je tu možné koupit stejně jako vizitku do cestovního deníčku, pokud sbíráte.
Podle mně rozhodně stojí za to tohle centrum navštívit. A návštěvu i časem zopakovat, až někdo z dětí dojde ve školní výuce k tomuto tématu. Je to dobrý způsob, jak hravě poznat učivo, které se na papíře a v učebnici nemusí zdát každému úplně záživné.😊
Jsem ráda, že pro děti jsou takovéto možnosti a je jich víc a víc👍🙏

26/01/2024

Nadešel čas, abych napsala o Dobroučku.
Spolek pro rodiče a děti, za kterým stojí pedagožka a srdcařka Lenka Konkoľová, navštěvujeme s dětma od října. Teď bylo naše setkávání na měsíc přerušeno a budeme se scházet zase od února - na dalším běhu.
Dobrouček je klub, komunita pro rodiče s dětmi předškolního věku. My tam chodíme s dětmi 2 a 3 roky, nejsme tam ani nejmladší, ani nejstarší. Setkávání probíhají v duchu waldorfské a lesní pedagogiky, což mi přijde jako dobrá kombinace. Potkáváme se v prostorách waldorfské školy Divizna a u maringotky v Jamném. Ta je miniaturní, ale je v ní všechno důležité a stojí na krásném místě na konci obce Jamné, kde už jen když projíždíte, máte trochu pocit, jak kdybyste se ocitli na Kaménce v Brně. Tedy takto to vnímám já😃.
Takže domek na kolečkàch na paloučku u lesa s domečkem pro panenky uvnitř, ohništěm venku, teplou kaší pro děti a knížkami je něco, co můžem😁.
Nicméně - protože s sebou míváme našeho nejmenšího a ten mrazy u maringotky v mínus 6 stupních, jak tomu bylo nedávno, trochu špatně snáší, vybrala jsem už v září možnost setkávání se v Kuřimi, v prostorách waldorfské školy Divizna, kde Dobrouček taky probíhá. Tušila jsem,že tohle bude pro nás ta příjemnější volba. V létě toho budu asi litovat, ale teď jsem ráda, že pobudeme v teple, vyrobíme si něco, co si odneseme domů, děti posvačí v klidu u stolu (🤭) a netrápí nás u toho déšť a mráz.
Součástí při každém setkání je i pohádka, příběh, který Lenka dětem zahraje. Nikdy jim nechybí poselství a myšlenka, nad kterou můžeme přemítat i my dospělí.
Je pro mně příjemné se pravidelně setkávat s lidmi podobně smýšlejícími, vyměnovat si myšlenky, recepty a zkušenosti, jen tak poklábosit;),...
Tímto chci otevřeně Lenku v její činnosti podpořit, protože věřím, že tohle je přesně to, co dělá společnost společenštější a lidi semknutější, děti vyběhané, tvůrčí, rodiče klidnější a uvolněnější. 😉🙂❤️

09/01/2024

Jsou 3 organizace, které už nějaký pátek pravidelně navštěvujeme, o kterých vám chci dneska napsat.
Jednou z nich je Sokol v naší obci. Díky za něj!🙏
Tou druhou je Městská knihovna Tišnov - nejlepší knihovna, jakou znám. Díky za ni!🙏 O ní už jsem se zmiňovala.
Chodíme tam navštěvovat snad všechny možné druhy aktivit, které tam najdete - především samozřejmě v dětském oddělení a nemůžu si je vynachválit.
Před pár dny jsme trávili odpoledne v multimediální dílně. Nabízí slušné digitální vyžití jak pro děti, tak mám trochu pocit, že i pro rodiče - v našem případě hlavně pro tatínky:)
Naše prostřední lady poprvé vyzkoušela hraní her na tabletu - hrála Medvědí kuchařku, kdy vybírala, zpracovávala a přidávala ingredience na talíř pro medvědy.
Můj muž se svou samozřejmě věrnou :D nejmenší kopií ovládali robotické broučky a berušky, já jsem poprvé vyndala ježka v kleci. Dodnes přemýšlím, jestli to byla nějaká "demoverze" nebo to byl originál ježek v kleci, protože to šlo nějak podezřele samo a dost rychle. :D 👀
Do knihovny chodíme i na klubíky pro předškolní děti a občas na odpolední čtenářský klub určený pro děti od 3 let, kde si děti samy, nebo s rodiči vyberou knížku, kterou pak čteme a děti ji můžou představit ostatním.
Jsem opravdu moc ráda za to, že sem můžeme s dětma chodit, že jsou tady tak skvělí pracovníci knihovny, kteří se vším poradí, pomůžou, vysvětlí a hlavně: mají s dětmi a s námi dospělími trpělivost a rozumí dušičce malého člověka.
Tu třetí organizaci, kterou s dětma pravidelně navštěvujeme, vám představím v dalším z následujících článků. Ještě si to nechávám trochu uležet v hlavě. Všechno má svůj čas.
Dneska jsem ráda, že už mám po celém dni s dětma těchto prvních deset minut klid a čas pro sebe a obávám se, že dospívám tímto do vrcholu své dnešní intelektuální činnosti. 🤓🫠
Tou je pro mně psaní, knížky, lidé. Knížku si ještě večer otevřu. Tentokrát tu pro dospělé. A práce s lidma - pokud počítám celodenní usměrňování mých třech "mini me" mezi konstruktivní smysluplnou činnost s lidmi, což samozřejmě každou minutu ano!😉, tak mám vyhráno.☺️😉🥰🤪

04/01/2024

Dneska jsme si udělali výlet do Brna. Na stránkách fb jsem objevila dětskou herničku sensory play - smyslohraní.
Hernu Jaseli.cz - sensory play najdete v centru Brna hned vedle Moravského nàměstí. A rozhodně i nàm z Tišnovska se sem vyplatilo se vydat. Herničku provozuje moc milá paní z vedlejší vesničky, takže třeba jednoho dne nebude nutné se vydávat za tímto barevným a nevšedním zážitkem do Brna:)
Herna je určena hlavně pro předškolní děti, ale jsem si jistá, že i náš školák by si tam s radostí vyhrál.
V herničce najdete různé hrací prvky z všemožných materiálů - vodu, obarvené jídlo, rostliny, plastovà zvířátka, dřevěné hračky, kuchyňské nádobí, písek - jejich použití je nevšední, novátorské, oku lahodící a duši dětí naplňující.
Naše děti tady byly dneska poprvé. Na začátku jsem měla pocit, že jsou z toho trochu překvapené až zaskočené, ale celkem rychle se ve velké nabídce stanovišť zorientovaly a samozřejmě si vybraly "své koně". Naší skoro čtyřleťačce se krom celého stanoviště s vodou zalíbily mořské panny, které s sebou tahala celou hodinu a čtvrt, kdy byla hernička k dispozici a nedala to z ruky :D Nejmladší ocenil to co vždycky a všude - traktor s vlečkou:)
Hernička bývá většinou tematicky zaměřena, dnes jsme zažili mix různých témat - pláž, čajový dýchànek, téma s pavouky a žížalami... Pro další stanoviště mrkněte na fotky;)
O této herničce se dočtete i na blogu Brněnská máma, která sem dneska taky zavítala a napsala o tom pěkný článek. Čímž se tímto omlouvám, že jí fušuji do rajónu, a ač o možnostech v Brně píši málokdy, o tomto jsem se prostě zmínit musela. Natolik mně to nadchlo a ráda se o tom podělím taktéž🙃
Určitě se těšíme někdy příště. Třeba na téma s traktorem a stavebními stroji🚜🚚 A počítáme s tím, že se to asi opět neobejde bez pláče při odchodu😳. Ah, a to už skoro všude nosím synovi "záložní" traktor, kdyby náhodou chtěl odnàšet jiné traktory z jiných herniček (jak tomu bylo přesně dnes) a obchodů, který se mu snažím vnutit. Samozřejmě to byl naprosto marný pokus z mé strany🤦‍♀️
Za touto aktivitou se rozhodně vyplatí v těchto šedivých (a to nejen) dnech vypravit. Ráda jsem si pohràla taky. Nebudu dělat, že ne😄

11/12/2023

Letos už s křížkem po funuse, ale příští rok jako když najdeš.
Mikulášská nadílka ve Výpustku.
Na stránkách Jeskyně Výpustek si zakoupíš vstupenku, zaklikneš, zdali přineseš pro děti vlastní balíček a hotovo.
My si vlastní mikulášské balíčky zaklikli, nachystali do pytlíčků a přinesli do kanceláře, kde už všechno připravil místní tým a předal Mikuláši spolu s certifikátem pro dítko. Mikuláš na nás čekal s anděly v jeskyni poté, co jsme prošli pár místy s malým divadelním představením - příběhem, jež se odehrával na jednotlivých zastaveních s různými kulisami a samozřejmě souvisel s obdobím Mikuláše.
Do pekla jsme naštěstí nešli, ale v předpeklí jsme chvíli postáli. Naše malá se čertů bojí, i když jí vysvětlujeme, že ti praví mají místo nohy kopyto a že jsme tedy nikdy žádného skutečného čerta neviděli... Když jsme došli k Mikulášovi, už tam byli jen andílci. Čerti vzali roha.
Takže i ti úplně maličcí si zvládli dojít pro svůj balíček sami a nebáli se čerta nic:) Za tento moment jsem byla moc ráda, protože nemám ráda, když mají naše děti z čertů zbytečný strach. Asi i proto jsme nikdy nepozvali žádného Mikuláše k nám domů a myslím, že to tak i zůstane. Chtěla bych, aby doma bylo místo, kde se děti nemusí čertů bát. Protože jim prostě nevysvětlíte, že nejsou skuteční.
A ani ti, které jsme viděli ve Výpustku, nebyli ti opravdu nejstrašidelnější děsiví čerti v maskách, kterých se bojím i já.
Díky za tuhle akci. Bylo to vtipné, zábavné, zasněžené mikulášké zastavení v místech, které vytvořila příroda.

20/11/2023

Tento „blog“ jsem začala psát v dobách největšího ráchání v bahně mateřské dovolené. Tři děti na krku, uřvané mimino, probdělé noci, a samozřejmě taky dny.
Nové místo, nové okolí, nové všechno. Do Brna, což je běžně celkem jako bys kamenem dohodil, se třemi dětmi zdála se být v zásadě meta veskrze nedosažitelná. Pokud nejedete k rodičům na návštěvu. Tak jsem to měla já. Trochu samoty, stresu, křiku dětí, kruhy pod očima, neznalost místa a lidí tak, abych se tady mohla cítit jako doma. A tak to vzniklo. Proto, abych alespoň virtuálně pocítila kontakt s místní komunitou. Abych předala pár tipů, které mi tu tolik chyběly, na místa, kam se dá vydat s malými dětmi a s kočárkem – protože řekněme si to jasně – to je úplně jiná turistika, než se vydat na 30tikilometrový denní výletík jako zamlada :D (myšleno bez dětí😊).
Ano, uznávám, že s těmi tipy na výlety mi to nejde tak rychle a v takové kadenci, jak bych si představovala. To je tak: jednou zjistíte, že výlet, co jste si naplánovali 30 minut autem od baráku je sice okruh, kde se nemusíte vracet cestou zpátky, s kočárkem pěkně schůdný, cesta jen lehce do kopce, ale studánka, kterou hlásali na mapě, je jen gumová hadice s tekoucí vodou, přístřešek 2 lavičky, výhled za mlhou a počasí na draka. Podruhé nestíháte pro samý pláč dětí, že čurat, kakat, pak kompletní převlékačka, hádka a řev kvůli klacku, … prostě nevyfotíte ani ťuk. Potřetí si rovnou zapomenete mobil, protože jako vždycky – všem nachystáte svačinky, rukavičky, čepičky, náhradní oblečení, ty správné botičky, pitíčka a to všechno 3x, ale sami mrznete ve špatných botech, protože prostě už jste se nechtěli! zase! zdržovat s botama na zavazování (riziko, že neodejdete z baráku by se tak ještě zvýšilo) a samozřejmě tedy klasicky – chybí klíče, brýle nebo mobil.
Tak jsem tipy začala prokládat i jinými – nevýletovými – aktivitami. Snad mi to odpustíte, snad třeba něco přijde vhod. Také uznávám, že ne vše se týká Tišnovska, ale je to buďto na dojezd, mému srdci milé anebo prostě něco, čím zrovna žiju a co mně baví a pomáhá mi trochu upustit páru.
Každopádně – už je to skoro 3 roky, co jsme se sem přestěhovali. Našla jsem si tady nějaké známe, snad můžu říct i kamarády(dky), za které jsem ráda a se kterými můžu tady v okolí trávit příjemný čas.
Doufám, že se tu zabydlím později snad i díky práci ještě víc. Rozhodně pro rodiny s dětmi mi přijde Tišnovsko jako ideální lokalita. Kam se hrabe Brno. Sorry, Brno je moje srdcovka, ale je to tak. Neumím posoudit, jaké je tu množství komunitních spolků, rodinných center, lesních školek, klubů a zájmových skupin na obyvatele, ale co vidím jako člověk „zvenčí“, je jejich úžasná provázanost, množství aktivit, které vyvíjejí a způsob vzájemné spolupráce. To mě tady na Tišnovsku zaujalo a líbí se mi to. Jsem za to ráda a myslím, že tohle je jedna z věcí, které „přivazují“ člověka k určitému místu. Síť. Chytí a nechce se vám už moc ven. Tak to mám já.
O mojí konkrétní zkušenosti napíšu zase jindy. Díky. A mějte pěkný den.

19/11/2023

Dnes nás (nebo spíš mně ☺️) chytla předvánoční tvůrčí nálada. Asi mně inspiroval první napadený poprašek sněhu, co jsem ráno uviděla z okna. Do pečení vánočního cukroví jsem ještě letos morálně nedospěla, ale zapracovali jsme s dětma na vànočních dàrcích. Pustili jsme se do vyrábění čokolády.
Dalo by se to určitě udělat i celé od piky, tzn. nachystat si všechno sami, včetně balení, formy, posbírat koření a další "ozdoby", ale my jsme využili sadu na domácí výrobu čokolády od Štěpánčiny Divné čokolády. Popravdě, dá to míň práce. Děti chystání obecně moc nebaví, co si budem... Zato sypání čokolády čímkoli a hlavně pak mlsání, ocení snad skoro každé - u nás i ten nejmladší. 🙂 V setu najdete návod, jak přesně s čokoládou pracovat. My jsme to zvládli i bez teploměru, takže nutně potřeba není - což je tam i uvedeno. Ale temperování jsme samozřejmě jako správní výrobci čokolàd přesto neopomněli!☝️ Věřím, že výsledek bude chutnat. Jedna bílá už skoro padla za vlast🫠🤓🙃 Každopádně výrobu čokolády ještě někdy zopakujem😀 Radost z výsledku je velká.

12/10/2023

Četli jsme knížku Petra Horáčka Dlouhá cesta.
Dočetla jsem do konce. Naše tříleťačka:
"A on je sám?"
"Někdy asi ano. Ale po cestě potkal různá zvířátka, lidi a rostliny. Asi nebyl pořád úplně sám."
"Já jsem sama". Říká..
"Teď?" Ptám se.
"Ne."
"A kdy?" Ptám se.
Chvíli přemýšlí a říká: "u babičky."
"Jsi tam sama? Je tam přece babička a děda."
Zase chvíli přemýšlí a neví, co říct.
"Cítíš se tam sama?"
"Ano. Ale s Matýskem ne." (To je starší brácha).
"Cítíš se tam bez něj a bez nás smutná?", ptám se.
"Jo."
"Když jsi sama, cítíš se smutná?"
"Jo".

Ráda využívám knížky k povídání si o pocitech s naší malou královnou emocí. Někdy je docela fajn zkusit si s dětma pocity pojmenovat a zjistit, kdy se jaké objevují.
Mně to přineslo zamyšlení nad tím, jak moc je pocit samoty se smutkem spojený. A hlavně - nejen u dětí, ale taky u nás dospělých.
Cítíme se smutní, když máme pocit,že jsme v něčem sami, v nemoci, bez partnera, bez rodiny, bez těch, co milujeme, ale už s námi, nemůžou být. Smutek se vždycky snoubí s pocitem osamnění - na místech, v duši, v srdci, v hlavě. Když se objeví, je to někdy hodně dlouhá cesta zpátky. K sobě.

01/10/2023

Spoluprací Galerie Josefa Jambora a Městská knihovna Tišnov vznikají opravdu povedené akce. V pátek jsme měli možnost zúčastnit se "Baboletního čtení a tvoření pro rodiče s dětmi". Workshop vhodný pro děti od 3 let s doprovodem rodičů byl zaměřen na tvorbu spisovatelky, výtvarnice a autorky dětských knih Daisy Mrázkové, konkrétně na její knížku Písně mravenčí chůvy.
Dílo této autorky jsme zažili doslova všemi smysly🙂 Věřím, že my dospělí jsme kromě toho, že nám někdo předčítal knížku a mohli jsme jen tak v klidu sedět, pít čaj a trávit klidný čas se svými dětmi, ocenili také krátké video o samotné autorce a její práci a dověděli se něco nového ze světa dětských knížek a snů.
Děti malovaly barvami po velkém papíře, pozorovaly semínka, poslouchaly šustění listí, možná prošly i pavučinou...kdo ví🙂 A my s nimi.
Pro mně to byl i moment naladění se na to, co nám za chvíli přinese podzim. Ještě ani nebyla taková zima, ale šel mi mráz po zádech. Tak moc jsem si odpočinula. Aspoň těch několik minut, kdy jsem se ponořila do textu a dění. Pak začala výtvarná část a to byl pro ty menší z nás čas se vyřádit😀.
Děkuji moc Petře Bartíkové a Lucii Zikánové za to, že takové akce pořádají a vedou. Je to super.🙃😊

5 na Tišnovsku