Castilla-La Mancha je málo známý region v centru Španělska. Pojďte se s ním blíže seznámit!
Konečně jsem se po návalu práce dostala na své oblíbené místo. A byla jsem moc mile překvapená, protože po několika letech, kdy se v jezeře nedalo skoro plavat, protože voda dosahovala sotva do pasu, je letos o poznání víc vody. Pláž se zmenšila, ale zato se krásně plave. Což je pro mě ideální stav, protože miluju vodu, ale v podstatě vůbec nemám ráda pláže. 🙃
Levandulových polí je v okolí čím dál víc. Na některých místech se už začínají sklízet, ale ještě se mi povedlo udělat pár fotek.
Náš mlýn El Pechuga má zase všechny lopatky! Byli jsme pár dní pryč a když jsme se vrátili, byl zase kompletní. Trochu mě mrzelo, že se mi nepovedlo to zdokumentovat, ale už s tím nic neudělám. Ale tak hlavně, že už máme dva mlýny kompletní a ten třetí se snad časem taky dočká.
Fandí se na náměstí, fandí se v hospodě, fandí se u bazénu. 1-0, zbývá 20 minut.
A komu budete dneska fandit vy? Mně se teda zdá tahle mapa přehnaná, ale kdo ví.
Un mapa muy detallado de a quién apoyará cada país en la final de la Eurocopa 2024 ❤️❤️😂😂
A ještě jedna fotka z výletu do El Bonilla. Protože místní větrný mlýn tady přece nemůže chybět.
Bazénová sezóna konečně zahájena!
Pozdrav z El Bonilla do Brna. 😉
A na nějaký čas poslední hudební příspěvek. Na zakončení série jsme vyrazili tentokrát dost daleko, až do galicijského Luga, které nás přivítalo chladnějším deštivým počasím a ohromilo nádherně zachovalými hradbami. Až někdy pojedete do Galicie, určitě se podívejte i do vnitrozemí, stojí to za to. My se tam musíme vrátit, protože tentokrát jsme neměli čas na nic jiného, než na večerní koncert, na který jsme přijeli. A ten rozhodně stál za to, Manu Chao byl skvělý!
Druhý festivalový večer byl stejně intenzivní jako ten první, jen jsme tentokrát kvůli zpáteční cestě nemohli zůstat až do konce. Večer zahájila skvělá Trashtucada, asi náš největší letošní objev, a odjížděli jsme po našem loňském objevu, valencijské skupině ZOO. Byl to nesmírně emotivní zážitek, bylo úžasné slyšet publikum v La Manche zpívat všechny jejich hity ve valencijštině, ale zároveň to byl předposlední koncert, protože skupina po svém desetiletém působení ohlásila konec. Takže jsme odjížděli trochu smutní z loučení a hlavně litovali, že jsme ZOO neobjevili aspoň o něco dřív.
Volný festivalový den jsme využili k výletu do blízkých Ruiderských jezírek a k příjemnému osvěžení.
Včera jsme se přesvědčili, že i v La Manche festivaly stojí za to. Po fotbale jsme stihli tři kapely, první italské Talco, pak senzační švédské The Baboon Show a nakonec zlatý hřeb večera, naprosto úžasnou bosenskou kapelu Dubioza kolektiv, která svým přívalem energie roztancovala a rozezpívala snad úplně každého a bylo úplně jedno, jestli zpívala "Aj Bosno Bosno, rodny kraju" v bosenštině, "Connecting people" nebo "Hay, libertad". Dobrá muzika prostě spojuje, je svobodná a může mluvit jakýmkoli jazykem.
Po více než měsíci jsem zpátky a hlásím se z prvního letního výletu po La Manche. Vyrazili jsme na fesťák! A ještě než se rozjede, musíme se mrknout na nadmíru důležitý fotbalový zápas. Prostě nabitý program. A El Bonillo má moc hezké náměstí.
Kastilie-La Mancha má dneska svátek!
Letos ho můžu oslavit bohužel jen na dálku, tak posílám aspoň přání:
Milá La Mancho, přeju ti dostatek deště i sluníčka, obyvatele, kteří tě milují, myslí to s tebou dobře a chrání tě a konečně návštěvníky, kteří tě umí ocenit.
A zase odlet. Tentokrát se nám ještě příprava zkomplikovala záchrannými pracemi. Dva kosí, nebo možná spíš špaččí bráchové nám jeden po druhém uvízli na střeše, posléze na dvorku. Jeden byl zdárně osvobozen včera odpoledne, druhý si počkal na dnešní ráno, až budeme mít největší fofr.
Tamaryšková alej v Tembleque.
Hokejové šílenství se nevyhnulo ani El Romeralu. Když jde o zlato, ani to jinak nejde. I když nevím, jak se zbavit toho vodoznaku. 😁 Ale nejkrásnější na tom je, že mi můj muž sám od sebe přinesl k televizi pivo a brambůrky. Láska je láska! 🥰
Ani pistáciovníky nevydrží bez vody. Před suchým létem je potřeba natáhnout zavlažovací hadice.
Ja vím, ze už jsem tyhle přístřešky, zvané chozos, několikrát sdílela. Jenže já je tak ráda fotím!
Někteří z vás minule poznali levanduli v záplavě vlčích máků. Na fotce je další levandulové pole, zdálo by se, že tady už má správnou barvu, ale levandule ještě nerozkvetla a fialová barva patří zase jinému plevelu.
Tenhle nádherný exemplář otakárka iberského mi pózoval, dokud jsem si ho nevyfotila dostatečně zblízka, vlastně spíš ji, protože jak Google napověděl, podle tvaru křídel by to měla být samička.
Kosatce už sice odkvetly, ale kohout se má pořád na co dívat.
Dnes mám pro vás jednu zemědělskou hádanku. Poznáte, co se pěstuje na tomhle poli?
Konečně jsem si po dlouhé době našla čas na malý výlet na kole! A uvědomila jsem si, jak moc mi to chybělo.
Jsme zpátky v La Manche a moc si to užíváme. Maroko je nádherné, ale tady jsme doma.
Další pohled z našeho okna na Gibraltarský průliv, za kterým se rýsuje španělské pobřeží, nám neúprosně připomíná, že naše pohádkové dobrodružství brzo skončí a čeká nás cesta domů. Což je vlastně taky fajn.
Nemohli jsme si vybrat líp ubytování. V centru mediny, s úžasnými výhledy na všechny strany, všude pár kroků. I k mešitě, což se ale v noci ukázalo jako nevýhoda, protože nás k ránu několikrát budí muezín (nejsme schopní to v polospánku spočítat, tak mám dnes v plánu dát si na noční stolek papír a tužku a dělat si poznámky při každém probuzení). Kdo mě zná, ten ví, že spím jako zabitá a skoro nic mě nevzbudí, ale jelikož máme okno v přibližné výšce tlampače na minaretu a vzdušnou čarou je to opravdu kousek, je to skoro, jako by nám volal přímo do ucha. Ale jelikož součástí ranního (ehm, jak pro koho, pro mě rozhodně nočního) azánu kromě ujištění, že Alláh je velký, je také konstatování „As-ṣalātu khayru min al-nawm“, čili „je lepší se modlit než spát“, musíme si o lepším spánku nechat jen zdát.
Využili jsme super levných letenek z Madridu a splnili si dávný sen. A já jsem poprvé vstoupila na africkou pevninu.
Jaké je to u našich afrických sousedů? Barevné, větrné a plné vůní a zvuků. A Tanger je město, které rozhodně stojí za návštěvu.
Přílet se musí náležitě oslavit!
Už týden jsem měla být v La Manche, ale někdy člověk prostě musí změnit plány. A většinou je to tak, že se hrozně těším, ale na druhou stranu mě tu něco drží, takže se mi odsud nechce. Ale až poletím zpátky, bude to naopak. Ten, kdo nelétá z jednoho domova do druhého, to asi nepochopí. Možná čápi nebo vlaštovky. Ale jak řekla kdysi moje milá kamarádka, tažní ptáci jsou proti mně flákači.
Fotka je z El Romeralu z letošního dubna.
Be the first to know and let us send you an email when Ventimola posts news and promotions. Your email address will not be used for any other purpose, and you can unsubscribe at any time.
Send a message to Ventimola:
Dneska pro vás mám další střípek z fiestas s další tipovačkou. Co myslíte , v kolik hodin jsem točila tohle video?#vesniceamestavlamanche #pueblosdelamancha #lavidaenlamancha #zivotvlamanche
Tady ve Španělsku prostě neumí pršet normálně. Buď neprší vůbec, nebo se nám udělá v ulici řeka. #lavideenlamancha #zivotvlamanche
Ještě jedno video z víkendové Slavnosti Mlýnů (Fiesta de los Molinos) #tradicionesdelamancha #tradicevlamanche
Koncem dubna se v El Romeralu každoročně koná Fiesta de Los Molinos. Celý víkend probíhají kulturní a sportovní akce a celá slavnost vrcholí v neděli průvodem, při kterém jsou reprezentovány scény z Dona Quijota, místní folklorní soubor předvádí lidové tance a nakonec se celá vesnice sejde na prostranství pod větrnými mlýny, kde se za symbolickou cenu nabízí obří paella a migas, typické jídlo vyráběné z den starého chleba, slaniny a choriza.
Takhle se každé odpoledne naší ulicí vrací z pastvy stádo ovcí a koz.
Want your business to be the top-listed Travel Agency?
