18/09/2019
Great Alaskan experience
Zejména pro nové uchazeče o práci v rybárně (H-2B fish processors) zpracovávám tento nestranný příspěvek, kterým Vám přiblížím poznatky a dojmy z vlastní sezóny lososa ve společnosti Silver Bay Seafoods (jinde se to nebude příliš lišit). V textu se nachází několik užitečných doporučení a tipů.
Po příletu do Anchorage jsme měli zajištěný hotel společností. Další den bylo na programu vyřízení Social Security Card a bankovního účtu. Nejlepší se ale zdá pro Evropany TransferWise, kde si můžete zdarma předem jednoduše z pohodlí domova zřídit plnohodnotné bankovní účty v měnách USD/EUR/GBP/AUD/NZD. Předností je podpora konvertování a posílání snad do jakékoli světové měny v aktuálním kurzu STŘED. Lze si tak tedy oproti běžným bankám jako Wells Fargo nebo směnárnám poslat za zanedbatelný poplatek na domácí účet CZK a ušetřit tisíce.
Poté se vyspíte z jet lagu a nastavíte si noc během polárního dne. Není od věci navštívit Walmart a dokoupit potřebné oblečení, hydratační mast nebo vysoušeče do bot, které já ještě musím vrátit dárci z rybárny. Následně začnete zjišťovat, kdy vlastně poletíte do rybárny. Koordinátor společnosti řekne, že snad zítra, další že v sobotu a jiný že až v úterý. No co, zajdete si do města a přírody poznat odlišnosti amerického kontinentu a večer před odletem vám kolega oznámí, že ráno odlétáte. Nedostatky přenosu informací a jejich načasování nejen ze sídla v Seattlu mě doprovázely stále, je třeba být připraven.
Po příletu do King Salmon a nastoupení do oldschoolového autobusu řidič spustil klimatizaci a skvěle ozvučené americké hitovky a vyrazil po jediné asfaltové silnici směrem k cílové destinaci - Silver Bay Seafoods Naknek facilities, jedné z největších rybáren (+- 600 pracovníků). Předem jsme byli nahodile rozděleni do pokojů po šesti a oficiálně nebylo možné se nijak měnit. Pere se ofic. jednou za týden, ale nikdo nekontroluje Váš termín.
JÍDLO bylo řešeno formou švédských stolů s občas proměnlivým výběrem. Mimo zeleninu a ovoce šlo často o polotovary, ale výběr se zdál celkem rozmanitý. Místní sladkosti tvoří přesycený cukernatý roztok zahuštěný několika jinými ingrediencemi. Chci říct velmi sladké. Na svačinu nechybí nikdy cookies, toasty, nebo kombinace od snídaně. Energetické nápoje i kafé jsem zcela vynechal, abych mohl napsat, že to jde i bez nich. Naopak se hodí zakoupit vitamínové doplňky a pro případ bolesti i něco na tlumení (Safety lady je také k dispozici). Jedinou zcela čerstvou potravinou byl samozřejmě losos, každý den na jiný způsob. Divte se nebo ne, jedl jsem ho neustále a nezhnusil se mi. Jídlo, ubytování i doprava je samozřejmě zdarma.
Další den jsme vyplnili vstupní dotazníky k pozici a zkušenostem, podle kterých nám místo zřejmě přiděleno nebylo. Po hodinách placených bezpečnostních videí a přednáškách jsme dostali pracovní vybavení a vyrazili do zpracovny. Loňské video ze zpracovny: https://m.youtube.com/watch?v=k7hffkjkKfs
Smrad rybiny mě okamžitě lištil. Teplota do 10 °C a maximální vlhkost byly pro mne nejnáročnější. Předem řekněme, že Naknek je zkouškou nejtěžší, v menších rybárnách jsou spíše výhody. Prostředí je hlučné, takže se s námi dorozumívalo převážně gesty a rukama. Sluchátka na poslech jsou přes zákaz celkem akceptována, horší je to s viditelným požitím alkoholu, pearcingem a zastižením při ražení po večeři. Pracovníci rybárny jsou převážně z Mexika a Portorika, zbytek tvoří Filipínci, ekonomicky slabší státy Evropy a případně nějaký Američan. Všechny procesy jsou částečně mechanizované a ještě zmrzlí prestižní lososi jedou po linkách jak jakékoli jiné zboží. Při plném provozu se tady pracuje v nepřetržitém 3-směnném provozu 16-hodinových směn. Každé čtyři hodiny je pauza. Nepočítá se oběd, placené jsou dvě 15-minutové přestávky, jenže než ze sebe vše svlečete, tak popadnete toast a jde se zpět. Při elektronickém ražení se zaokrouhluje na čtvrthodiny. Naučil jsem se skvěle si rozvrhnout čas, aby se mi ražení zaokrouhlovalo nahoru.
Nejprve nebyly ryby, postupně přibývaly, ale stále to bylo vzhledem k období málo. Každých pár hodin bylo třeba kontrolovat digitální obrazovku, jestli jdeme pracovat. Samozřejmě to závisí na pozici. Nejen pro hodiny na pozici velmi záleží. Horší pozice vychytají nováčci, kteří často během prvního adaptačního týdne bez boje skončí. Líná huba, holé neštěstí! Otravování supervisorů a návštěvy kanceláře ale taky né vždy fungují. Nezvládání tempa pozice není předmětem vyhazovu, takže když svou práci i přes (de)motivující hulákání supervisorů nebo těch, co si přijeli prací něco dokazovat, „nezvládáte“, je vyšší pravděpodobnost přemístění. Pokud přijíždíte pro hodiny, při nedostatku práce je dobré oslovit supervisory jiných oddělení, kteří Vám často přes jisté výhody latinoamerické většiny vyhoví. Kancelář pořád kontrolujte pro posezónní transfery nebo přednostní odjezdy, zvýšíte šance ale stejně Vám vše potvrdí den, dva před odjezdem. S plánováním delších výletů je to tedy komplikovanější.
Pak se očekávání vyplnila ze dne na den. Rybářské lodě se stovkami tisíc liber ryb (1 lb = 0,453 kg) stále přijížděly a rybárna se dostávala do skluzu. V našem oddělení veškeré odřezky a vnitřnosti pod nohama nestíhali ani uklízet. Narážky ostatních při počáteční nervozitě je třeba brát s nadhledem nebo řešit ignorací. Každý je nejprve trochu podrážděný. Nejvíce jsem měl 16 minimálně 16-hodinových směn v řadě s maximálně 118 hodinami/týden. Pak byl vyhlášen den volna. Zaslouženě, ně?
Brzy jsem nachladl a s ucpaným nosem tak necítil vůbec nic. Tím nemyslím bolest. Začínal jsem postupně prochladat, na pozici bez pohybu mrznout. Nejprve chodidla. Firemní gumáky jsou NEdostačující. Během pauzy jsem doslova běžel do blízkého obchodu a na doporučení si koupil neopenové zaizolované zateplené gumáky, poslední v mé velikosti. Zima na chodidla po dokoupení dalších speciálních návleků (není špatné vystlat boty pro odvádění vlhkosti papírem) ustala a já začal přes tři vrstvy rukavic cítit mrznoucí prsty rukou. Opět jsem běžel do shopu pro poslední neoprenové rukavice. Dostáváme se k bolestem únavovým. Záda, klouby, nohy, za krkem a nejdéle ruce, prsty - při probuzení jsem míval problém uchopit mobil, abych vypnul budík.
Jednou při chvíli osobní krize, kdy práce neznatelně začínala zpomalovat, jsem se vzadu opřel o linku. Procházel kolem kontrolor kvality. Pochválil mě za skvělou myšlenku další kontroly a řekl, že mám již zpracované ryby sledovat i nadále a neodpovídající vyhodit. Pokud člověk zaspí nebo nedojde za plného provozu, ihned ho začíná timekeeper hledat. To neplatí při nedostatku ryb, kdy se docházka zanedbává.
Stát až 16 hodin denně na nohou a ještě vykonávat jednotvárnou fyzickou práci s nedostatkem spánku není jen tak. Vysadil jsem syrovou zeleninu a místo horkého čaje začal pít limču s ledem. Tělo si zvykalo na teplotu, zátěž fyzickou i psychickou, přestal mi téct sopel z nosu a bolesti přestávaly. Proces adaptace trvá aspoň týden v plném provozu, pak jsem se začal cítit lépe a lépe.
Zajímavé je taky, jak tělo i mysl rychle dokáže přepnout do úsporného režimu. Přesto si najdete chvilku urovnat si nejen, co v životě chcete a co ne, a odvezete si zvýšenou vytrvalost a odolnost ve všech směrech. Už vím, co vše za den mohu zvládnout.
Z občanského vybavení (tady slabší) je k dispozici několik mil asfaltové sinice, bar či federálně zadotovaná knihovna s jediným veřejným připojením k free wi-fi, při troše štěstí si napíšete zprávu (možnost zakoupení pekelně drahého balíčku mírně vyšší rychlosti existuje). Takže se vyplatí koupě SIM s daty.
Blízká rovinatá krajina je v Nakneku pro outdoorové nadšence méně záživná, úžasný je naopak jih. Dny volna se určitě najdou. Vzhledem k téměř nulovým nákladům si tak lze za 2-3 měsíce odvézt v porovnání průměrnou roční čistou českou mzdu (+ drobnou daňovou vratku po W-2). Není to ale podmínkou, vše je jen na mother nature. Kdo se práce nebojí, získá zaručeně zajímavou zkušenost!
