Dobrodružka, snílek a dobrovolník na cestách. Mé texty se musí číst mezi řádky.
💙
Více o projektu:
“Některá dobrovolnictví jsou náročnější než ta ostatní, o to větší však mají smysl.” 🩵
Každý pátek je možnost se na Bali připojit k neziskové organizaci sungaiwatch a pomoc alespoň částečně s obrovským množstvím plastového odpadu, kterému celá Indonésie (a potažmo JV Asie) čelí. 🥺
Mně se moc nestává, že bych plakala štěstím. Vlastně vůbec. Pocit štěstí se u mě spíše projevu jako silná vibrace, která mi projíždí celým tělem, kdybych byla kočka začala bych vrnět.
Ale když mi šéfredaktorka z časopisu Nový Prostor napsala, že moje texty jsou skvělé a že chtějí, abych pro ně psala, musím přiznat, že jsem pár slz dojetí uronila.
Vím, že se to může zdát jako hloupost, ale když si již nějakou dobu píšete texty do šuplíku a nevíte, zda to celé má nějakou valnou hodnotu a někdo, kdo je v oboru profesionál, přestože vy nemáte žádné žurnalistické vzdělání, ocení váš talent, o kterém jste donedávna ani nevěděly, že vlastně máte, tak to pro vás znamená opravdu hodně.
Pamatuji si, když jsem poprvé odletěla na druhý konec světa, na Bali, sama a vyděšená, začala jsem si pořád dokola opakovat, že jsem cestovatelka. Skutečná cestovatelka. Přestože jsem reálně do té doby nebyla dál než v Chorvatsku.
Pohrávala jsem si s tím slovem v ústech jako kdyby to bylo magické zaklínadlo, které způsobí, že to celé bude pravda a já se přestanu bát.
A světe div se, já se ji skutečně stala.
O rok později jsem odlétala do Kostariky, uprostřed nejtvrdšího lockdownu, sama a vyděšená úplně stejně jako posledně, tentokrát však s vidinou, že začnu vyprávět svůj příběh a pomohu tak inspirovat ostatní. 🤍
Když se mě někdo zeptal, co dělám, řekla jsem, že „píšu“ aniž bych do té doby napsala něco hlubšího než slohovou práci ve škole. Lidé o mě začali mluvit jako o té „naší spisovatelce“ a světe div se, já se ji dnes skutečně stala.
Naše myšlenky a to, jak smýšlíme sami o sobě nás dělá tím, čí jsme.
Chcete se stát slavnou kuchařkou? Začněte vařit. Chcete se stát uznávanou malířkou? Malujte. Pusťte se do toho se strachem a knedlíkem v krku, ale začněte a jednoho dne se tím člověkem, kterým jste tolik toužily být, stanete.
A já vám budu držet palce. 🤍
… vánoční svátky nemusí být pro každého obdobím štěstí a rozzářených úsměvů u vánočního stromků…
pro spoustu lidí mohou být naopak zdrojem smutku a pocitu osamění. 🤍 a přesně těm z vás, kdo to tak třeba cítíte, chci poslat obrovské množství lásky a připomenout vám, že se jedna jen o JEDEN DEN v roce. vím, že je pro vás na tomto světě ještě přichystáno spousta překrásných dní…✨
tak nebuďte smutní, není povinnost cítit se na Vánoce skvěle… pokud si zrovna procházíte něčím těžkým, netlačte na sebe, zachumlejte se pod deku, dejte si teplé kakao a koukejte jen tak na pohádky, ty mě osobně vždycky udělají radost.
Já posílám trochu té lásky z Kambodži.
… buďte na sebe hodní. 🤍
Malá ukázka z toho, jak probíhá výuka angličtiny v Kambodži 🇰🇭
“Děti jsou na celém světě stejné, vše co potřebují je láska a pozornost.” ❤️
HA LONG BAY patří mezi jeden ze sedmi přírodních divů světa ✨
Jde jednoduše o vápencové skály, které se monumentálně tyčí nad vodní hladinu. Podobně jako ve filmu Avatar jen ehm, se dotýkají hladiny moře nejsou ve vzduchu 😅 ale chápu, že to by bylo víc cool.
Celá oblast čítá tisíce těchto ostrůvku… jak se tam však dostat?
⭐️ vezměte si bus z Hanoje na ostrov Cat ba / cesta trvá cca 4 hodiny
⭐️ zeptejte se ve svém hostelu, nebo vyjděte před něj a cca každých deset metrů narazíte na nabídku “boat tour”, je jedno, kterou vyberete - ceny jsou všude stejné. Já však velmi doporučuji Green trail travel - měli nejkrásnější loď i skvělé jídlo o několika chodech 🤭 Já měla pouze jednodenní tour (cca 450 Kč), ale je možné si vzít i dvoudenní a na lodi přespat.
⭐️kromě objevování ostrůvků na vás čeká skákání z lodi (to byl obzvlášť skvělý nápad po tom vydatném obědě 😅), kayaking a návštěva plovoucích rybářských farem.
Upřímně ze všech těchto skupinových akcí, neboli group tour, kde jsem kdy byla, jsem tady dostala nejvíc legrace za úplně nejmíň peněz.
Byla to takové krása a tak jsme si to všichni užili, že jsem reálně přemýšlela, že si to prostě celé zaplatím ještě jednou. 😀
Ha long Bay patří společně s Ha Giang Loop (dobrodružství na motorkách v horách) k úplnému TOPu, co můžete ve Vietnamu zažít. Tvrdili mi to všichni a je to opravdu tak!
Na třetí místo bych zařadila jízdu na čtyřkolkách v písečných dunách v jižní části (Da Lat, Mui Né), a pak už můžete jet domů. 😂
S láskou
M. 🤍
KÝM JSME, KDYŽ SE NIKDO NEDÍVÁ…?
Včera 5. 12. proběhl mezinárodní den všech DOBROvolníků 💙
Za posledních pár let na cestách jsem měla tu čest jich poznat opravdu desítky, (a dokonce s nimi udělat pár rozhovorů) a bylo krásné poslouchat ty příběhy o tom, jak moc jim dobrovolnictví změnilo (tak jako mně) život a v mnoha věcech otevřelo oči. 🦋
Když jsem loni na Kostarice pomáhala v jedné z chudinských čtvrtí, spřátelila jsem se tam s jednou holčičkou (na fotce), několik hodin jsme spolu dováděly v moři, byla tak neskutečně plná života…❤️ a když jsem ji pak z povzdálí sledovala, jak se vrací za rodinou do jednoho z těch “domů”, což regulérně byly jen dva plechy položené směrem k sobě, aby vytvořili střechu, něco se ve mně zlomilo.
Všichni samozřejmě neustále slýcháme, jak jinde děti hladoví a nemají přístup k pitné vodě, natož k lékařské péči… ale vidět to na vlastní oči je něco úplně jiného.
Celá ta oblast byla doslova odvrácená strana ráje. Kam jen oko dohlédlo se rozprostíraly obrovské hromady plastu (pochopila jsem, že se do těchto chudinských čtvrti sváží odpad z celé Kostariky, kde se pak jednoduše vysype…).
Vidět malé třeba dvouleté děti, jak doslova žijí na hromadě odpadků mě zasáhlo natolik, že jsem o tom až dodnes nikde nenapsala. 💔
Nicméně je důležité před tím nezavírat oči a nezapomínat na to, že každý z nás muže přispět kouskem svého srdce k tomu, aby svět kolem nás byla zase o něco lepší.
S láskou
M. 💙
Pár dní předtím, než se uskutečnil onen slavný závod 😅 a můj splněný sen 🤍 jsem jezdila v horách s těmito úžasnými slečnami z Francie. 🇫🇷
Když pominu, že tak úplně netušily, kde je Česko, jsme si skvěle rozuměly. 😄Dokonce natolik, že jsem jim odpustila (protože to nebyla jejich chyba) za mě fakt průser, kterého se dopustili v hostelu, odkud jsme společně vyrážely do hor.
Abyste rozuměli, když se chcete ve Vietnamu vydat na nějaké opravdu turisticky populární místo, obvykle máte dvě možnosti - vydat se tam na vlastní pěst, nebo se přidat k nějaké skupině (group tour).
Většina sólo cestovatelů se tak obvykle přidává do těchto skupin, podobně smýšlejících batůžkářů, protože je to prostě větší sranda.
Moje vize tak byla - Ooo to bude boží, budu v nějaké partě super borců, s kterými se budu prohánět v horách jako o život! 😍
No jasně. Takže, přestože jsem jim opakovaně řekla, že vím, jak se řídí skútr a mám tříleté zkušenosti v ježdění i na těch nejvíc crazy cestách, strčili mě do tzv. ladies group, kde společným ukazatelem bylo jediné - jelo se KROKEM.
U mě tak došlo k úplnému životnímu paradoxu - zatímco jsem se na Bali proháněla jen v šatičkách na nějakém s**t skútru rychlostí 80 km/hod uprostřed noci sama v džungli, tady mě obalili do chráničů od hlavy až k patě, dali mi na řízení FERRARI mezi skútry a nesměla jsem jet víc než 30km/hod!
Byla jsem upřímně úplně neskutečně na*raná, protože já opravdu nemám ráda, když mě někdo podceňuje jen proto, že jsem “mladá holka”. Chápete, oni automaticky (i přes mé protesty) předpokládali, že neumím řídit, jen proto, že nemám p***s. 🙈🥲
Nutno říct, že slečny si vedly opravdu dobře, navzdory tomu, že na motorce seděly asi podruhé v životě ❤️ ale pro mě to teda bylo utrpení, které jsem si naštěstí ten poslední den vynahradila - když už jsem to psychicky nezvládla a odpojila se. 😂
Nicméně spaní u místních, pravá vietnamská kuchyně a vzájemné souznění a sranda s ženami - to bylo boží.
Takže. MERCI ❤️
Jako O MŮJ BOŽE. Dneska jsem si splnila další sen. 🤍 Upřímně ten, kvůli kterému jsem letěla právě do Vietnamu!
Chtěla jsem totiž zažít skutečný závod na motorkách. A ne jen ledajaký, ale rovnou v těch nejkrásnějších horách, které jsem kdy spatřila. Ty scenérie jsou naprosto neskutečné. 🏔️Jedná se o tzv. Ha Giang Okruh: North extreme motorbike loop.
Trasa má přibližně 350 km a obvykle se jezdí 4 dny. A zcela bez debat je to to NEJÚŽASNĚJŠÍ, co můžete v celém Vietnamu zažít - tedy pokud milujete dobrodružství. 😅
Abych vás však nezmátla, okruh se obvykle jezdí velmi pomalu, v doprovodu nějakého průvodce a ve skupině. Což jsem též absolvovala, vyjma posledního dne. 👇
A právě ten byl pro mě naprostý TOP. Zaprvé konečně se udělalo slunečno a nádherně a za druhé jsem si mohla dosyta vychutnat rychlou jízdu - nikdo mě totiž neomezoval! 😍
A tak se stalo, že zatímco jsem se řítila horskými uličkami, narazila jsem na skupinu cca 20 turistů, kteří v čele se svým guidem měli namířeno stejným směrem. A tehdy jsem se chytla svojí šance. 😄
Rozpustila jsem si vlasy, aby poznali, že jsem holka. A vyrazila.
Prvních 15 bylo v pohodě, většinou lidé, co na poloautomatickém skútru seděli poprvé v životě. Takže byli rádi… že jsou rádi. 😅
První pětku tvořili jen muži, cca 30 let, evidentně profíci, kamery připevněné na helmách… a tam teprve začala ta pravá zábava! Ale jak to udělat, aby pochopili, že si chci dát závod? 🙃
Zajela jsem tedy těsně za toho posledního, nalepila se na něj, párkrát zatroubila, předjela ho, otočila se a usmála. A to stačilo! 😂
Bylo to naprosto neskutečný, předhánět se s partou kluků na jednom z nejkrásnějších míst světa - opravdu bych tohle přála zažít všem. ❤️
Teda. Trochu jsme to přehnali a já div nevyletěla ze zatáčky 😅 a jednou jsem tak prudce zabrzdila, že se se mnou celá motorka otočila dokolečka a během toho, co jsem se točila jsem myslela na jediné:
“Ooo, to bude tak hrozně bolet až se rozflákám o ten asfalt.” 😄
…ale jinak to bylo naprosto boží. Skončila jsem tedy třetí bohužel, ale na ty první dva borce jsem prostě neměla. 🙏
Nevtipnější bylo, že po skončení cesty za mnou přišel jeden z těch guidů s tím, jestli bych jejich skupinku mohla prosím opustit… že kluci kvůli mně jezdí zbytečně nebezpečně rychle. 😂
Tak to je výborný! Oni se nechají tak snadno vyprovokovat a já za to můžu ne… 😇😂
Nicméně životní zážitek, doporučuji všem!Jenom buďte opatrní. ❤️
Dobré ráno z Hanoje 🌸
Nebo teda já tu mám plus 6 hodin, takže večer… a vy už vlastně taky nemáte ráno, ale poledne a možná nejste ani v Česku, takže vlastně nemám páru kolik je u vás hodin. 😅😃
Nicméně tahle fotka byla pořízena ráno při snídani na terase, takže proto. 🙃
V Asii jsem byla naposledy před třemi lety a tak mě po příletu v centru Hanoje čekal šok ve formě všudypřítomného hluku, špíny a motorek.
Měla jsem z toho úplně silnou úzkost a chtěla se otočit a letět domů… jenže pak mi došlo, že stejně žádný domov nemám, protože jsem ukončila spolubydlení a že vlastně nemám ani zpáteční letenku, protože ještě nevím jistě, z které země poletím zpátky. 😂😂
Takže mi nezbylo než se s tím poprat, ale už je to dobré. 😀❤️
Na cestě za dalším dobrodružstvím… 🌏
Před každou cestou do neznáma si víc a víc uvědomuji, jak nesmírně vděčná jsem za úžasnou rodinu a přátele, co mám kolem sebe.
Ono ve finále… nic není víc. ❤️
PŘECHOD POHOŘÍ SERRA DE TRAMUNTANA (MALLORCA) aneb GR221 z pohledu úplné amatérky 😃
Jakože takhle.
Pokud tento text bude číst někdo, kdo běžně zdolává několikatisícové hřebenovky a chození po horách je jeho denní chleba, tak se v mém příběhu úplně nenajde… ALE pokud je tu nějaký stejný šílenec jako já, co rád dělá věci mimo jeho komfortní zónu, ne proto, že by si potřeboval něco dokazovat, ale protože je to prostě sranda a dobrodružství, tak ehm vítej v klubu. 💙
Někdy před rokem se u mě zrodil plán, splnit si další ze svých snů a poprvé v životě se vydat pěkně "na těžko" na nějaký dálkový trek. Zbožňuji se jen tak toulat, spát pod hvězdami… a od té doby, co jsem četla knihu Wild (Cheryl Strayed) si už roky říkám, že tohle prostě také jednou musím zažít!
Naštěstí jsem byla poměrně střízlivá, co se týče mé fyzičky a před tím, než jsem se rovnou pustila do toho zdolat Pacifickou hřebenovku (4000 km pěšky z Mexika do Kanady) jsem si řekla, že zkusím nějaký menší trek v Evropě – a každý den, zatímco jsem úplně vyřízená lezla po kamenech kdesi uprostřed ničeho, jsem za tohle své rozhodnutí děkovala celému Vesmíru, protože netřeba dodávat, že bych na PCT přežila odhadem tak tři dny… než bych se ztratila, nebo umřela na dehydrataci. 😃
Takže teď už k samotné GR 221!
Jedná se o dálkový, cca 120 km trek, který se táhne přes celé pohoří Serra de Tramuntana, jež je mimo jiné na seznamu UNESCO, což už samo o sobě svědčí, že to rozhodně bude stát za to. 😊
Nutno říci, že než jsem se na svou cestu vydala přečetla jsem přesně tři články od nějakých random českých hikerů, po jejichž přečtení jsem zkonstatovala, že jsem dostatečně informovaná a mohu se bez obav vydat na cestu… ach jak jen jsem se mýlila! 😃 A ony blogery nejedenkrát během mého putování proklínala!
Protože upřímně, spousta těch informací stálo úplně za h*vno. Ono ne, že by byly vyloženě špatné, ale problémy byly následující: a) informace byly již hodně zastaralé a tudíž neaktuální b) informace platily, pokud jste opravdu zkušení hikeři a ne začátečníci, případně jdete pouze na lehko a nevláčíte 15ti kilový batoh…
…což pak vedlo třeba k tomu, že jsme si dle rad vzala botasky s měkkou špičkou (panebože ještě úplně nové a nerozchozené 😃) místo toho, abych si obula pořádné kotníkové pohorky s vysokými ponožkami (a předešla tak rozříznutí nohy po prvních pár metrech).
Abych však vše uvedla na pravou míru, svou roli v tom hrála i má domýšlivost, kdy jsem si říkala ježiš nějaká Mallorca ne, vždyť jsem žila uprostřed džungle na Kostarice a toulala se na skútru mezi nevybuchlými municemi v Laosu… měla jsem tak jednoduše pocit, že co je v Evropě, je prostě super bezpečné v porovnání s Latinskou Amerikou, či Asií a nemusí tomu tak předcházet důkladná příprava.
Prosím, kdo jste to šli a byla to pro vás hračka, nechápejte mě špatně, já si to též NESMÍRNĚ UŽILA 😍, i když to tak nemusí na první pohled vypadat, jen mi přišlo fajn, napsat o GR 221 i také víc tu „realitu pro amatéry“, než to, co se běžně dočtete na blogu zkušených horalů. 😊
To totiž může být poněkud matoucí pro lidi, co nemají s dálkovým trekem „na těžko“ žádnou zkušenost a to může vést k tomu, že tuto cestu někdo podcení a tím se případně ohrozí na životě (třeba když si vezme nedostatek vody...).
Více informací a vše, co potřebujete vědět, jsem napsala pod přiložené fotografie!
Pokud budete mít nějaké doplňující otázky, napište mi to prosím do komentářů pod příspěvek, ať rovnou odpovídám hromadně pro všechny... doufám, že Vám můj text alespoň maličko vykouzlí úsměv na rtech, případně inspiruje k absolvování tohoto nádherného putování💙
Šťastnou cestu!
Rozcuchané vlasy, úsměv od ucha k uchu, ošlehané tváře od slunce a nohy obalené pískem. 🌊
Furt něco povídám, je mi f*k jak vypadám, hodně se směju a vůbec nic neřeším.
Takovou ženou jsem vždy na cestách. Nejsem však někým jiným ba právě naopak - jsem tou nejlepší verzí sebe sama. ❤️
A vždy když sama odjíždím za dalším dobrodružstvím se mě přátelé ptají: "...ale Marti proč nejedeš raději s někým?" tak se musím smát. Proč bych to dělala...?
Když jste šťastní a spokojení sami se sebou, jednoduše záříte na všechny strany a ostatní to k vám přitahuje jako magnet. Miluji potkávat v hostelech stejně bláznivý lidi jako jsem já, kteří rozumí životu, jenž jsem si zvolila. 🙏
Za posledních pár let mého cestování jsem si několikrát říkala, jak moc bych přála všem lidem na světě prožít alespoň jeden z těch neskutečně dobrodružných dní, kdy si říkáte, panebože to bylo tak skvělý!!! ale zároveň nevěříte, že jste to vlastně celé ve zdraví přežili. 😅
Protože přesně pro tyhle dny, kdy si přejete, aby slunce nikdy nezapadlo, stojí zato žít naprosto na maximum. ❤️
Jako včera když jsme se s jedním skvělým klučinou z Argentiny proháněla na skútru po těch nejšílenějších cestách a objevovala ty nejkrásnější pláže Mallorky. 🇪🇸 Zatímco jsme jen tak tak unikli neskutečné bouřce a zvládli za tmy dojet X kilometrů s rozbitými světly (překvapilo by mě to, kdyby se mi to stejné nestalo loni v Kostarice uprostřed džungle 😄).
Tak se nebojte vyrážet sami do světa, nic lepšího vás nemůže potkat... a vždy se řiďte známým heslem:
"Zážitky nemusí být vždy pozitivní, hlavně když jsou silné." 😄
S láskou
M. 💙
V pátek odpoledne zatímco se nebe schovalo pod hustou vrstvu šedivých mraků, přemítala jsem nad tím, co bych chtěla dělat o víkendu.
Jako skutečně chtěla, jako kdybych mohla opravdu dělat cokoliv....
Zavřela jsem oči a viděla sama sebe, jak sedím v kavárničce na takové té vrtkavé kovové židli, cpu se croissantem, kolem mě proudí davy turistů a já s nadšením malého dítěte pozoruji Eiffelovu věž přímo v centru Paříže.
~
Otevřela jsem oči a následně se v mé hlavě odehrával přibližně tento monolog:
Haha přece nemůžu jen tak ze dne na den odjet do Paříže... ale tak co bych nemohla, však všechno je v životě možné, ne? Dřív jsi bývala Marti teda daleko víc spontánnější! Hej počkej tak já se podívám na letenky...
Ježíšmarjá já poletím do Paříže 😍, jak se asi změnila za těch 10 let?! No tak ne tvl o víkendu stojí zpáteční skoro 8000 Kč to zas nejsem blázen...
A co kdybych jela autem? No vždyť jo, však jsem o tom napsala cestopis, vždyť road tripy miluju, tak pojedu!!! Panebože ta cesta trvá skoro 12 hod bez přestávky... A tak kdybych vyrazila už večer, jela celou noc.... tak v poledne už jsem u Eiffelovky! ale další den bych hned musela znovu řídit víc než 12 hodin v kuse... no to by mě asi je*lo. 😅
A tak přece to nevzdám ne... Tak počkej, tak co je kousek něco pěknýho, kde jsem nebyla... Hele Vídeň, jen hodinka a půl! Ale co je ve Vídni kromě letiště? Ježiš těch veganských restaurací!!! To musím vyzkoušet. 😃
Druhý den na to jsem už seděla v centru Vídně, jedla ty nejlepší vafle v celém svém životě a přemýšlela nad tím, že je život prostě úžasný. 🌷
O Vídni vám mohu říct jen jedno - natolik mě nadchla, že se tam ještě tento týden vracím znovu.
Nevím jestli mě víc uchvátila nekonečná zeleň všudypřítomných parků, západ slunce a koupání přímo v řece Dunaj, nebo obrovské kolo ve světoznámém parku Prátr s výhledem snad na celý svět. 🌍
Často jsou ty spontánní nápady nejvíc kouzelné, poslední týdny se snažím být co nejvíc v reálném světe a tak jsem vděčná za víkend strávený jen tak v přítomnosti a obklopena - dnes již přáteli, co si jen tak přišli popovídat s jednou slečnou, co na břehu řeky pozorovala západ Slunce...
S láskou
M. 💙
Čeština níže 👇
HITCHHIKING THROUGH THREE STATES
🇮🇹🇦🇹🇨🇿
I must say I have always been quite skeptical about hitchhiking. The only country I've ever hitchhiked in was Costa Rica, and that's only because I just didn't have the nerve for their *Pura Vida* style buses! 😃
But if I saw a hitchhiking challenge from Czech Republic to my lovely Italy (Lago Di Garda) I just had to do it. 💪
We went by a total of 21 cars on the way there and back, including one truck! I must say the best experience for me was a meeting an immense amount of kind people. We have heard countless life stories and I just want to say all these kind souls THANK YOU ❤️
STOPEM PŘES TŘI STÁTY aneb jeli jsme výzvu X-Challenge !
🇨🇿🇦🇹🇮🇹
Na úvod musím říct, že já byla vůči stopování vždy poměrně skeptická. Jediná země, ve které jsem kdy stopovala byla Kostarika a to jen z toho důvodu, že na ty jejich busy ve stylu *PURA VIDA* jsem prostě neměla nervy! 😃
Přestože jsem byla přesvědčená, že mě během první jízdy někdo minimálně unese, při představě, že budu dalších x hodin čekat na autobus ve 40°C, který nakonec stejně nedorazí, se riziko potenciální smrti nejevilo tak špatné. 😅
Když jsem se však o této výzvě dozvěděla, nesmírně mě to nadchlo! Věděla jsem však, že přestože obvykle preferuji samostatně cestování, tohle dobrodružství chci zažít s parťačkou po boku.
A tak jsem do naší cestovatelské skupinky Spolucestování / Cestovatelé sobě napsala inzerát, během chvilky si tam sehnala parťáka, na kartón napsala *LAGO DI GARDA*, vzala psí holčičku a jelo se. 🐶
Tam a zpět jsme jely celkem 21 auty, včetně jednoho kamionu! Nejdéle jsme čekaly asi hodinu, obvykle jsme však do 10ti minut seděly v autě. 😊
Musím říct, že to nejvíc, co mi to přineslo, bylo zejména poznání nesmírného množství laskavých lidí. ❤️ Mnoho z nich si klidně i hodinku zajelo, jen aby nás vysadili tam, kde jsme potřebovaly.
Vyslechly jsme si nespočet životních příběhů a všem těmto laskavých duším tímto DĚKUJI.
V srpnu se jede další, tentokrát mnohem delší výzva a já rozhodně doporučuji se jí účastnit! Získáte spoustu nových přátel a hlavně vzpomínky na celý život.
A ty už vám nikdo nevezme. 💙
S láskou
M.
Je v pořádku, cítit se někdy ztracený.
Je v pořádku spadnout, vstát a pak znovu spadnout.
Je v pořádku se ztratit...a pak se znovu najít. 💙
~
Z deníku cestovatelky: 💔
"Já už jsem jen z toho hrozně unavená... jsem unavená z toho říkat neustále sbohem lidem, co mám ráda..."
"To si potom budeš muset vybrat.
Mezi tím cestovat, anebo mít vážný vztah. Nemůžeme mít v životě všechno."
"Ach...
Víš, já bych si jen přála..."
"Co?"
"Abys mi řekl zůstaň."
"A zůstala bys?"
"Ne...."
"Bylo to úplně jak z nějakého filmu, mladá cizinka, sama na cestách, co pracuje na své vlastní knize.
Aniž by si toho byla vědoma zpovzdálí ji nenápadně po očku sledoval jeden Španěl.
Počkal si, až si slečna vypije vychlazenou ananasovou šťávu, dopíše svůj text a vzhlédne.
Teprve pak se na ni usmál, lehce a plaše, jako kdyby na ni nezíral už nějakou dobu. Přemýšlel odkud asi je, tmavými vlasy i dozlatova opálenou pletí by klidně mohla být místní, ale její oči...
Ty oči, ve slunci stejně průzračně modré jako Ligurské moře, jenž pozoroval dnes ráno při rozbřesku, prozrazovaly, že původ této dívky
nepochází ze země slunce a pěti moří. Netušil, že ta neznámá brunetka už nějakou dobu cítí jeho pohled na své tváři.
Zvědavě vzhlédla, doufajíc, že ho přistihne. A také, že ano.
Plaše se usmál a odvrátil tvář. I ona se neubránila pousmání. Dala se opět do psaní s myšlenkou, že u pohledu to skončí. Podcenila však cizincovu
odvahu. Došel k jejímu stolu a oslovil ji.
Zeptal se ji, co tady dělá tak krásná slečna sama… Musela se smát, přesně tuhle větu slyšela před pár lety zpátky, zatímco stála na břehu rybníka s prázdným pohledem a s bolestí v srdci přemýšlela, co bude s jejím životem dál, zatímco muž, který ji tolik let tvrdil, že je jeho životní láskou si zrovna balil krabice z jejího bytu.
Tehdy netušila, že ten rozchod, jenž měla pocit, že nemůže přežít, se stane jednou jejím největším životním požehnáním.
Krátce spolu pohovořili a když se zeptal, zda mu dá své číslo, překvapivě slyšela sama sebe, jak říká ano. A nechala ho odejít doufajíc, že následující den bude procházet hlavní městem umění v Evropě s
cizinkou po svém boku.
Chudák netušil, že se to nikdy nestane. Nikdy už tuhle dívku nespatří. Nemohl vědět, že to není tím, že by ji nezaujal, ale...
(...)
úryvek z cestopisu Roadtrip po Evropě (https://cestujapomahej.cz/roadtrip-po-evrope/) 💙
...A JAK VYPADAJÍ VASE RÁNA NA CESTÁCH? 😍
Dneska se mi stala úplně krásná věc, vylezla jsem po ránu z auta, rozložila si židličku a že půjdu snídat. Tak se tak hřeju na sluníčku, jím müsli s kokosovým mlékem a najednou kolem mě jede pán s dodávku s nápisem „pečivo“.
Zastaví, pozdraví mě a podá mi několik čerstvých (ještě teplých) houstiček a šátečků, ať si dám. Úplně mě takový krásný projev laskavosti dojal. 🌷
O den dříve jsem navštívila tu nejlahodnější restauraci, kde jsem kdy byla, a ještě ten samý den mě mexický manažer téže restaurace pozval na rande (více jsem o tom vyprávěla ve stories – na IG uloženo ve výběru ROADTRIP 22). 💃
Takže dva dny na cestě – jedno rande, jeden polibek, jídlo zdarma od pána, co jel jen tak kolem, jeden publikovaný cestopis, já myslím, že zatím 10/10!
Úplně mě mrzí, že zase jedu daaal 😿... ale o tom život na cestách je, musíte se naučit pouštět i ty nejvíc úžasný momenty s nadějí, že přijde ještě něco krásnějšího. A ono nakonec vždy přijde. ❤️
„Jen vás musím varovat, jakmile jednou ochutnáte tu nezaměnitelnou svobodu života na čtyřech kolech, už není cesty zpět a celý zbytek života, až vám budou děti lézt po hlavě nebo budete sedět zavřeni v kanceláři a z okna pozorovat, jak venku ubíhá život, budete v myšlenkách vzpomínat na dobu, kdy jediné, co vám stačilo ke štěstí, bylo krásné počasí a dostatek benzínu. A v ten okamžik zavřete oči, zasníte se a vaše srdce začne toužit po jediném – znovu se vydat na cestu.“ 🥰
.. úryvek z e-booku Roadtrip po Evropě (https://cestujapomahej.cz/roadtrip-po-evrope/) jen do konce týdne sleva 21 % s kódem „LILY21“, tak nezapomeňte, ti z vás, kdo též toužíte za pár korun cestovat po světě, před stažením zadat. 🙏
S láskou
M. 💙
Tohle jsem já. Dost často se zapomínám učesat. Nejraději chodím bosá po trávě a bez podprsenky.
Ne proto, že bych měla v úmyslu někoho svádět, ale jednoduše proto, že se tak cítím absolutně svobodně. Kdyby to šlo, chodila bych bez oblečení úplně.
Vždycky jsem byla snílek 🤍, holčička, co si v dětství psala do deníku plány, jak jednou zachrání celý svět.
Žena, co si už dvakrát prošla vyhořením, bojuje s úzkostmi a v minulosti i s depresí. Přesto, kdybyste mě poznali, jen těžko byste v mých veselých očích a mezi neustálými vtípky a ironií v hlase hledaly dívku, co zažila dny, kdy naprosto reálně přemýšlela nad tím, že svůj život ukončí.
Myslíte si, že někoho znáte? Omyl. Jestli mě něco naučil téměř 8letý vztah tak to, že nikdy nikoho skutečně nepoznáme. Ale přiznat si to, je nesmírně děsivé.
Prožila jsem v životě věci, o kterých mnozí jen sní. Dny tak božské, že mám zpětně pocit, že to byl jen pouhý SEN. 💛
Avšak stejně tak i bolest, kterou si někteří nedokážou ani představit.
Jako kdyby se můj život neustále pohyboval jen v extrémní rovině a nedokázal najít balanc.
Dřív jsem si myslela, že naše štěstí má nestálé stoupající tendenci.
Nemá.
Život nefunguje tak, že se nám něco povede, že něco překonáme a odteď už to bude jen a jen dobré.
Nebude.
Život je úžasná, neuvěřitelná, překrásná a zároveň děsivá horská dráha.
Jeden den si užíváte na té nejkrásnější pláži světa, abyste ten další plakali mezi hromadou tašek a kufrů nad tím, že nemáte, kde večer složit hlavu.
Dobré na tom je však jedno. Máte jistotu, že další den opět vyjde slunce a vy budete mít šanci zažít nové dobrodružství.
Proto pokud si zrovna procházíte něčím hodně těžkým, jděte dál. Krok za krokem, až nakonec zjistíte, že už se zase dokážete smát. 😊
A nezapomeňte.
Hlavně ŽIJTE. Klidně s pády. Očistete si kolena a jděte dál. Pořád dál. Ale nikdy nepřestávejte snít.
A žít.
S láskou
M. 💙
Tohle je fakt sranda. BALI JE ZNOVU OTEVŘENÉ, bez testů, bez karantény, víza opět jako dřív (stačí zařídit na letišti - 800 Kč/měsíc), pouze je zapotřebí minimálně jedna dávka očkování, ale to věřím, že se v brzké době též změní (viz ostatní asijské země...). 🌴
Ani ve snu by mě nenapadlo, že na tento okamžik budu čekat skoro rok a půl a ne týden, dva, jak jsem původně předpokládala. 🙈
Byl prosinec 2020 a já měla všechno tak perfektně vymyšlené. 💪
Předchozí půl rok jsem věnovala krok za krokem přípravě na to, abych na nový rok mohla opět odletět na dlouhou dobu na Bali.
Ale tentokrát minimálně na půl roku.
Jak jsem na tom pracovala?
🌸 Každou korunu navíc, jsem si dávala stranou (za tři čtvrtě roku jsem si tak našetřila přes 100 000 Kč).
🌸Zařídila jsem si hypotéku, vybrala stavební spoření a koupila si první vlastní byt, abych se po návratu měla kam vrátit.
🌸Tohle vím, že může znít zvláštně, ale cíleně jsem nenavazovala žádný dlouhodobý vztah, aby mi "nic nestálo v cestě" opět odjet.
🌸Přemluvila doktory v nemocnici, ať mě operují na podzim (přestože byl Covid a plánované zákroky se odkládaly) a ne až po novém roce.
Všechno jsem zvládla, ale udělala jsem jednu malou chybičku, která nakonec ovlivnila celý můj další osud.
Chtěla jsem si totiž ještě naposledy užít Vánoce s rodinou, předtím než na dlouhou dobu odjedu do zahraničí... Pamatuji si dodnes jak jsem váhala, opatření se měnila z týdne na týden, ale já se rozhodla to risknout. 🙃
Ehm. Prvního ledna 2021 Bali kompletně zavřelo své hranice. A já musela narychlo zvolit plán B a tím se stala právě Kostarika. 🌿 I na Kostariku jsem ale odlétala původně s tím, že max. na měsíc a pak se vrátím a pojedu na mé milované Bali.
Nikdy by mě nenapadlo, že z měsíce lockdownu se stane rok...dva.
A tak na mě Bali ještě stále čeká. 🤍 Jako dávná láska, co vás pořád hřeje v srdci, kdykoliv si na ni vzpomenete.
Proto dnes cítím nesmírnou VDĚČNOST, že mohu tuto zprávu konečně napsat...
S láskou
M. 💙
JAK ŽÍT ZDARMA U MOŘE?
🌊
Ehm. Teda. Na fotce moře jako takové není, ale pokud tu mezi vámi mám někoho, kdo kdy spatřil tu dechberoucí krásu největšího italského jezera, tak mi možná dáte za pravdu, že tohle místo si vás získá víc než většina "klasických pláží" v celé Itálii. 🇮🇹
Jen pár metrů od tohoto místa jsem v létě pár týdnů žila. 💙 Krom tohoto místa jsem měla tu čest procestovat také srdce Toskánska, Florencii, kde mě zdejší nejslavnější most Ponte Vecchio zasáhl natolik, že jsem tam zůstala několik hodin a jen se zasněná procházela kolem. 💃
Narazila jsem i na místa, které kdybych neviděla, tak bych vůbec o nic nepřišla (Pisa). 😅 Ale také na taková, kde jsem zůstala naprosto v šoku (Mittenwald na jihu Německa). 😍
Celkově mě několik týdnů cestování po Itálii a Rakousku vyšlo na cca 3000 - 4000 Kč (když bereme v potaz tehdejší cenu paliva) včetně jídla a "ubytování". 😄
Kde jsem zdarma přespávala? Jak jsem si vařila a co hygiena a bezpečnost?! 🙃
O tom všem budu povídat už tohle úterý ve 20:00 hod ONLINE na mé besedě s ředitelem festivalu Kolem světa
Tady přikládám odkaz, kde se dozvíte víc. Pokud byste v daný čas nemohli, tak to vůbec nevadí, záznam z přednášky vám přijde do emailu. ❤️
https://www.smsticket.cz/vstupenky/28380-online-10-000-km-za-krasami-toskanska-a-spanelska
Budu vděčná i za sdílení.
DĚKUJI.
S láskou
M. 💙
Be the first to know and let us send you an email when Cestuj a pomáhej posts news and promotions. Your email address will not be used for any other purpose, and you can unsubscribe at any time.
Trochu jsem se u toho děkování zapovídala... 😅, ale když chvilku počkáme, tak se dozvíte o tom, že jsem pro vás sepsala eBook: 🌟10 osvědčených tipů, jak cestovat po světě levně i zcela zdarma🌟 V knížce se dozvíte o těch nejlepších příležitostech, jak může v dnešní době cestovat i do těch nejvíc exotických destinací opravdu kdokoliv. Do eBooku jsem zakomponovala i několik rozhovorů s inspirativními cestovateli a knihu tak obohatila i o jejich PŘÍBĚHY 💙... Pokud toto video teď někdo z vás sleduje, tak vám znovu MOCKRÁT DĚKUJI. Snažila jsem se sepsat přesně takový text, který bych si bývalá přála dostat sama v 18ti do rukou. Knihu si můžete zcela zdarma stáhnout přímo zde: https://cestujapomahej.cz/ebook-zdarma/ Těším se moc na vaše recenze a doufám, že vám tento text třeba pomůže k vašemu vysněnému životnímu dobdrodružství... 💖 #cestujapomahej #dobrovolnikemnacestach
Když jsem byla malá měla jsem jedno velký přání - naučit se hrát na klavír. 💖 Rodiče mi však tehdy řekli, že piano je moc velké, že se nám nevejde do bytu a že by mě to stejně za týden přestalo bavit. A tak jsme dostala kytaru. No... je to asi stejné jako kdybyste si přáli letět na Zanzibar a místo toho jste skončili u Balatonu. Hraní na kytaru mě samozřejmě nebavilo a ani mi to nikdy pořádně nešlo. Proč? Protože v tom chyběla vášeň. 🔥 Nejlepší jsme vždycky v tom, co nás nejvíc baví a naplňuje. To, co v nás v nás vyvolává vzrušení, při čem se nám rozzáří oči... Tam je naše cesta. Ať už se jedná o koníček, o práci, o partnera. Naše srdce vždy zná odpověď na otázku, co je pro nás to pravé. Jenže my často kvůli nátlaku okolí nebo strachu z názoru ostatních dáme přednost hlasu rozumu. A pak se divíme, že každý den jezdíme do zaměstnání, které nám nedává smysl. Že jsme si vzali někoho, kdo je sice "hodný a má nás rád", ale to nestačí. Nikdy to nebude stačit. Vím, že kdybych tehdy měla možnost učit se hrát na klavír, že bych to naprosto milovala. Protože při poslechu klavíru pro mě přestává okolní svět existovat. Jako kdyby se vše zastavilo. Na okamžik. A něco krásného se dotklo mé duše. 💖 Mimochodem moje nejoblíbenější skladba je tahle: https://youtu.be/4VR-6AS0-l4 Ta přišla hned po téhle, ale vybila se mi baterka... 🙈 Poznáte tuto skladbu a film, z kterého pochází? Ten je stejně skvělý jako hudba by the way. 🎹 #cestujapomahej #dobrovolnikemnacestach #sweden2021
Opičky na Kostarice můžete potkat prostě všude. 🐵 V tom je Kostarika jiná. Jedinečná. Nemusíte platit za drahé parky nebo zoo, abyste viděli i ty nejvíc exotická zvířata. Stačí si sednout na zahradu ve vašem hostelu, nebo se jít jen tak projet na kole a v korunách stromů, u silnice, v restauraci... prostě všude na některé z nich narazíte. A ještě vám to udělá i tu největší radost! Jako mně když mi během přípravy jídla pobíhaly opice všude kolem. Ale nejvíc nečekané bylo vidět dva obrovské překrásné papoušky ara, kteří se přišly podívat jen tak random do jedné kavárny 😅 No jasně, že jsem z toho byla úplně hotová. Taky se vám to někdy někde stalo? 👀 #cestujapomahej #dobrovolnikemnacestach
Záchrana ještěra v přímém přenosu 🦎 V Kostarice platí pravidlo, že nejvíce zvířat zahlédnete paradoxně na silnici. Takže nevyhazujte zbytečně peníze za drahé parky, ale jeďte se jen tak projet na kole... Jen ještě chci zmínit, že já osobně se záchrannou ještěra nepomáhala, protože bych mu mohla spíš ublížit. Nic o těchto zvířatech nevím a pravděpodobně by to dopadlo tak, že by mě kousl. Ale pomohli jsme alespoň zastavit dopravu, aby ho někdo nepřejel. 💙
Stopem po Kostarice?! 😜 Jestli bych měla vyjmenovat jednu věc za všechny, která je na Costa Rice HODNĚ špatně, tak je to jejich MHD! Jakože autobusy tu existují, dokonce mají i občas zastávky, kde je uveden čas odjezdů, ale tím to tak končí. Ve spoustě případů jednoduše autobus nepřijede, nebo přijede s velkým zpožděním! Takže jsem tu už před dvěma měsíci musela začít stopovat! Zatím to bylo vždy super a jakožto sama žena jsem vždy čekala max 10 min a to jen proto, že jsem byla na silnici, kde projelo jedno auto za hodinu... Tentokrát se nám však podařil opravdový JACKPOT ve stopovacím světě!
Want your business to be the top-listed Travel Agency?
