Kája a Pepa na cestách (2024)

28/03/2024

V pondělí jsme se vrátili a už jsme zase pryč (kombinace návratu a blížících se Velikonoc s výhledem na luxusní počasí je prostě smrtelná).
Ale abyste si moc nezvykali na tu spoustu kytek, co všude venku smrdí, tak vám sepíšeme report z míst, kde ještě v květnu může být přes metr sněhu.
Co vás nejvíc zajímá? Zeptejte se nás v komentáři.

11/03/2024

No tak jsme tu! Další dobrodružství začíná!

08/03/2024

Víte, co je PEKLO?
Vzpomenout si na Černém mostě, že jste v doma v Kunraticích nechali fusaky do sání a musíte se pro ně v pátek odpoledne vrátit přes celou Prahu...

07/03/2024

Tohle téma jsem si schválně nechala na konec, protože co si budeme povídat, já (mamka) se na každé dovolené pasuji do funkce "ministryně jídla".
Mým úkolem je nejen zmapovat nabídku gastronomických zážitků, ale najít takovou občerstvovačku, která uspokojí i velmi náročné jazýčky Káji a Pepy.
Ukulhas má jednu velkou výhodu - je zde opravdu hodně restaurací. Po pročtení recenzi na googlu (=Němci a Rusové jsou moc nároční, ty neberte vážně) jsme pobyt zahájili v restauraci Celeste. Je hned u přístavu, má 2 patra. Nabídka jídel je opravdu široká od lokálních jídel přes Indii (takže skoro žádný rozdíl), pizzu a šnicl na evropský způsob (akorát že tady to kuře umí udělat fakt šťavnatý).
My s drahým mužem vždy vybíráme lokální kuchyni. Takže Maledivská kuchyně nebo Indická byla jasná volba. Dětem celý týden stačily boloňské špagety (výhoda dětí, no).
Jídla byla neskutečně barevná, lehce pikantní a hlavně strašně dobrá.
Další volba padla na restauraci Chef uprostřed ostrova. Je to čistá Indie. My měli bohužel tu smůlu, že zrovna v ten den byla přilehlá terasa plná místních a na jídlo jsme čekali přes hodinu. Naštěstí to za hranoly pastelky a omalovánky, kterými jsme zásobili i německou rodinu sedící vedle (se kterou jsem si pak skvělé pokecala v jejich rodné řeči).
A do třetice jsme vyzkoušeli restauraci Poblano (hned za rohem má obchůdek Bára). Já si dala rybí kari a bylo naprosto vynikající. Jediná nevýhoda byly kosti, kterých v rybě bylo víc než zdrávo.
Ve všech restauracích se dalo platit kartou, dolary i v místní měně.
Takže kdo miluje indická jídla, bude v sedmém nebi. Dětem stačí hranolky a špagety (jste na dovolené, hlady fakt neumřou).
A abych vás namlsala, přikládám pár fotek.

04/03/2024

Z cest se vždy očekává, že přivezete blízkým nějaký ten suvenýr.
My suvenýry nevozíme. Máme rádi dobrodružství, a tak posíláme staré dobré papírové pohledy. Zvlášť z destinací exotických je to neskutečné dobrodružství, jestli dojde, v jakém stavu a samozřejmě po jaké době. Jistě, spousta lidí nám radila aplikací od České pošty, ale co si budeme, to už můžu fotku vytisknout doma a donést ji na Českou poštu sama. Nemá to to kouzlo.
A co vy? Jste milovníci klasiky nebo poctivě vložíte kufr narvaný suvenýry?
Tyhle pohledy z Malediv s nádhernou známkou s Dory jsme posílali z letiště a dorazily po 14 dnech.
Z naší zkušenosti je nejdůležitější na pohled napsat i kontinent a stát, kam má pohled dorazit.

25/02/2024

Přátelé, kamarádi!
Se Zuzana Rambousková pro vás máme last minute nabídku, která se prostě neodmítá!

V pátek 8.3.2024 odjíždíme z Prahy směr Sjusjoen v Norsku, kde se chystáme jako každý rok strávit týden na běžkách (protože tam sníh je), ale vypadli nám 2 lidi, proto místa nabízíme vám! Parta pochodových rodičů a dětí zaručena!
Návrat se podle trajektu plánuje v pondělí 18.3.2024 nebo 19.3.2024 nebo klidně po dohodě se Zuzkou i dýl (v neděli 17.3.2024 se v Lillehammeru běží dětský Birken a je to krásná akce pro děti).

Sjusjoen je centrum největšího běžkařského areálu na světě, který nabízí několik stovek km tras. Máme zaplacenou velkou chatu, vaříme si sami (=vařím já). Nástup na stopy je hned pod chatou. Detaily pak samozřejmě dodáme.

Ale aby to nebylo jednoduché, tak hledáme POUZE zájemce (2 dospělí nebo máma/táta+1 dítě), který:
✓JE aktivní řidič a dokáže řídit alespoň 200km v kuse
✓ by jel se Zuzkou v jejím autě (aby Zuzku byl schopný vystřídat, cestou tam se můžu do auta přidat i já)
✓ který se nebojí řídit velké auto

Cena vychází na cca. 15 tisíc za týden/za osobu (ubytování, doprava, jídlo).

Děkujeme!

18/02/2024

Proč se vlastně litá na Maledivy. Ano, každý ostrůvek je v podstatě malý div, ale to nejkrásnější se skrývá pod hladinou. Ukulhas je známý opravdu bujným podmořským životem. Šnorchlovat se dá podél celé bikini pláže, i na severní straně, ale ta je hodně návětrná.
Co je ale absolutní pecka, jsou výlety. Na ostrově najdete spoustu agentur, každé ubytování má svoji spřízněnou. Když jsme se pro Ukulhas rozhodovali, jedním z faktorů byly výlety s Bárou, která na Ukukhasu žije a organizuje výlety všeho druhu v rámci své agentury Baraboa a která veškeré info přidává na blog Život na Maledivách .
Nejen, že je to sympaťanda, ale výlety s ní opravdu stojí za to.
My se rozhodli pro výlet se 3 zastávkami - Manty, Šnorchl safari a Sand bank (prostě hromada písku uprostřed oceánu). Na výlety je dobré se přihlásit přes Messenger nebo WhatsApp už před příjezdem a pak se dojít domluvit konkrétně do obchůdku, ve kterém je denně od 19-21. Výlet je naprosto vhodný i pro malé plavce. My jsme s sebou měli masky, ploutve a masku pro Pepu nám půjčili. Káje a Pepovi jsme ještě vzali žížaly do vody a Pepča měl ještě pásek kolem pasu.
Výlet začíná v 7:30 v přístavu. Oba výlet nám dělal průvodce Bářin manžel, který se ve vodě snad narodil. Kapitán byl taky dobrý srandista a plavbu přizpůsobil nadšení našich dětí, takže nás pěkně vytřásl (samozřejmě v dobrém). První zastávka byly manty v zátočině. Přijeli jsme jako 3. loď, takže bylo vtipné pozorovat houf šnorchlařů. Tady platí jasné pravidlo - kapitán řekne "honem skoč", tak nesmíš čekat a rychle skočit. Manty na tebe fakt čekat nebudou. Co si budeme povídat, neskutečný zážitek a splněný sen (s mantami jsem si chtěla zaplavat od té doby, co jsem je viděla v Sea World v Singapuru). Podle toho, jak se u mant zadaří, jsme se pak přesunuli na nádherný korálový útes. Pepča mantu viděl, ale pak už se bál, tak zůstal na lodi. Šnorchlovat a námi šla Kája. Za těch 20 minut viděla tolik rybiček a korálů, kolik by jich nikdy neviděla v učebnici prvouky. Po nabažení se ze šnorchlování nás čekal závěrečný přejezd na Sand bank. Dvě hodiny totální pohody. Na jedné straně se můžete koupat, na straně druhé na nás čekal záliv, kde se dalo v pohodě šnorchlovat.
Celý výlet trval cca. 4,5 hodiny. Naprosto dostačující a my byli zahlceni zážitky (=chápej, že na takovém typu výletu jsme byli poprvé).
Večer jsme se u Báry zastavili pro videa, které během šnorchlování pořídil její manžel. A hned se domluvili, že to prostě musíme vidět ještě jednou. Tak jsme v sobotu jeli ještě jednou na ten úplně samý výlet. A přesto byl zase úplně jiný. Manty jsem viděla jenom já (protože pravidlo skoč), ale při šnorchlování jsme viděli mořskou želvu! Druhý splněný sen, hlavně Kája byla úplně u vytržení.
Tentokrát už pluly dvě lodi, tak nám Bára na Sand banku povyprávěla o místním životě (já vím, že už asi po 124837., ale pro nás to bylo spousta zajímavých informací).
Tenhle výlet byl jiný v tom, že manty nebyly vidět, ale tady bych chtěla vypíchnout především snahu kapitána, který s námi nad rámec výletu projel všechny laguny, kde by mohly být. Jednu jsme ještě viděli při zpáteční cestě, ale byla hrozně rychlá.
I tak to byly výlety to nejhezčí, co jsme zažili a tímto bychom chtěli Báře neskutečně poděkovat a zároveň její agenturu doporučit. Jestli se někdy ještě vrátíme (=100% ano), tak pojedeme zase s ní.
VIDEA V KOMENTÁŘI

Výlety, které Bára nabízí:
Šnorchl safari
Manty
Whale shark (pro děti od 12 let)
Sand Bank
Výlet na Thodoo
Den v rezortu

16/02/2024

Cestování je krásný koníček (nebudu psát drahý, protože jsou i dražší koníčky). Všichni jsou zvyklí na krásné fotky, úsměvy, spousty zážitků...
No, a pak se vrátíte domů a na minimálně jednoho člena z domácností čeká tohle:

15/02/2024

Na podzim 2022 jsme koupili letenky. Ale na jaký ostrov jet? Na Maledivách jsme nikdy předtím nebyli, proto jsme předvybrali pár ostrovů splňující tyto podmínky - do 2 hodin rychlolodí od letiště (hydroplán vyjde na 10 tisíc za osobu jedním směrem, hledáme případně sponzora😉), lokální ostrov (protože chceme poznat místní život), hezkou bikini pláž (=pláž pro turisty), možnost restaurací a místního obchůdku. Do užšího výběru se dostaly - Dhifushi, Thulusdhoo a severu, Maafushi na jihu a Thodoo, Rashdoo, Ukulhas a Mathivery na západě. Abychom to rozsekali, tak se máma přidala do skupin pro cestovatele na Maledivy a začala zjišťovat. Nakonec jsme se rozhodli pro Ukulhas. A proč?
- je 1,5 hodiny rychlolodí od Malé
- má krásnou dlouhou bikini pláž
- hodně restaurací
- šnorchlování z pláže bez nebezpečí proudů
- obrovské dětské hřiště
- naprosto bezkonkurenční výlety s Bárou (koukni na blog Život na Maledivách a pochopíš, výlety si zaslouží samostatný příspěvek)
Samotný ostrov je asi 1km dlouhý a 200 metrů široký, v budoucnu bude trochu větší, protože se uměle rozšiřuje. Během 1 večera jsme se zorientovali raz dva a pak už i Kája chodila na apartmán sama.
Ubytování jsme měli přes Booking v penzionu Starry Night se snídaní za 19 tisíc na týden (příště už budeme ubytování bukovat napřímo). Ubytování jako takové bylo velmi základní (neboť nám stačí čistá postel a tekoucí teplá voda), jediný problém byla komunikace. Na první noc nás ubytovali v sousedním hotelu, protože penzion klasicky přebukovali. No, řeš to v šest večer se 2 hladovými a unavenými dětmi (a co si budeme, my měli taky hlad). Ale pošramocený první dojem naprosto vynahradila pláž hned druhý den ráno. Bikini pláž (pláž, kde můžeme chodit v plavkách na evropský styl), se táhne podél celé jižní strany ostrova (na jiných ostrovech tak velká není). Lehátka tu jsou zdarma a bylo jich dostatek, stejně tak stínu. Voda je jako kafe s mírným písčitým vstupem a je pláž naprosto vhodná i pro malé děti.
Co se šnorchlování týče, tak začátek je plný mrtvých korálů, ale už po 10 metrech od pláže začněte potkávat korály živé. A na zlomu už je to naprostá pohádka. Je tam velmi živo a je potřeba dávat veliký pozor, aby člověk korály neponičil (což někteří návštěvníci nerespektovali a škoda, že je nešlo vyplesknout). Podmořský život je tu velmi pestrý, akorát mámě trvalo 3 dny, než se přestala bát modrých kaprů a murének, které tu jsou také k zahlédnutí.
Na pláži pak byly i džusárny (alkohol tu nekoupíte) a co si budeme povídat, ovoce tu je úplně o něčem jiném za úplně jiné peníze.
Na ostrově se platí především americkými dolary, ale místními rupiemi (MVR) můžete též zaplatit (zajímavé je, že v Malé a Hulhumalé se platí víc rupiemi). V restauracích a obchodech zaplatíte pohodlně kartou, jen je potřeba počítat s ostrovní přirážkou 4% za platbu kartou.
A o čem napíšeme příště? Příště vychválíme až do nebes výlety, které jsme absolvovali.

13/02/2024

Ptáte se, proč jsme se rozhodli pro Maledivy? To je taky dobrá historka. Náš táta je dopravní inženýr a pro různá města zpracovává dopravní studie. A ty jeho výjezdy nejsou jenom o práci, ale občas i o získání nových informací. A jednou z nich v září 2022 bylo, že Wizzair zavedl nový pravidelný spoj Abu Dhabi - Malé za ceny více než lákavé. Tak jsme se podívali, jak bude mít Kája v roce 2024 jarní prázdniny (protože únor je na Maledivách nejsušší) a už jsme jen čekali na vyhození letenek na stránkách letecké společnosti. Letenky nás vyšly pro 4 osoby i s 1 odbaveným velkým zavazadlem na 44 tisíc korun, přičemž obvyklá cena z Prahy začíná na cca. 17-20 tisících za osobu.
Letí se z Vídně do Abu Dhabí a pak jiným letem do Malé. Nevýhoda je, že lety nejsou navazující a většinou to vyjde na nutnost 1 noci v Emirátech, ale když se to dobře naplánuje, tak z toho může být moc hezká poznávací zastávka jak v Dubaji, tak Abu Dhabí.
Let do Dubaje trvá 6 hodin, do Malé pak 5 hodin. Během letu se nepodává jídlo ani pití, ale pokud je člověk připraven, tak to není problém (prostě svačinu s sebou a k tomu 2 prázdné PET lahve, které doplníte za security na každém letišti). Nám lety utekly poměrně dobře, měli jsme večerní lety, a tak jsme je prospali.
Co se zavazadel týče, tak jeden 20kg kufr jsme odbavili a pak měli 4 klasické batohy (zde vřele doporučím rolovací batoh od Calmo - kabelky, batohy, autorské hračky, který rozměry nízkonákladovek splňuje na 100%. A k tomu ještě 2 tašky navíc, protože když máte děti do 12 let, tak máte nárok na 1 malej batůžek navíc.
Ve Vídni jsme zaparkovali na Panda Parking, kteří mají jednoznačně nejlepší servis.

06/02/2024

Tak už jsme konečně v klidu na Ukulhasu. Příspěvek o tom, co jsme viděli a zažili v Dubaji a v hlavním městě Malediv Malé, si ještě necháváme nakonec, protože tam budeme ještě jednou.
Ukulhas je ostrov vzdálený asi 1,5 hodiny rychlolodí od hlavního města Malé a je asi 1km dlouhý a 200m široký. Je to lokální ostrov, takže zde především žijí místní a turisté jsou tu krátkodobá náplava.
Maledivy jsou muslimská země a je vhodné dodržovat místní pravidla (bohužel, buranů z řad turistů, kteří je nerespektují, se zde najde poměrně hodně...). Pravidla se týkají především co se oblékání (procházet se v plavkách je tu opravdu nevhodné). Co zde také neseženete, je alkohol. Na druhou stranu, není nic lepšího na zahájení suchého února.
Ostrov má nádhernou dlouhou "bikini pláž", tzn. můžete se tu koupat "po evropsku". Na druhé straně je "public beach", kde je potřeba dodržovat místní pravidla. V podstatě z pláže můžete hned šnorchlovat a že je na co se dívat. Spousta rybiček, korálů hned u nosu. A palmy a vzrostlé stromy skoro všude.
Vliv turismu je zde hodně vidět, na ostrově se hodně staví, ale nás to nijak neobtěžuje. Kdybychom nechtěli zažít místní život, tak si koupíme zájezd do resortu. Na ostrově je spousta restaurací a každý si vybere (my rodiče jedeme teda hlavně v místní kuchyni, děti klasika špagety a kuře s hranolkami).
Ještě nás tu čeká 5 dní, nejvíc se těšíme na výlety, které jsme si zamluvili.
Postupně budeme přidávat naše zážitky a zkušenosti, třeba někoho z vás navnadí se sem podívat.

03/02/2024

Ahooooj!
Tak se Kája dočkala! První vysvědčení. Čekali jsme nadšení a prej nuda, že museli sedět a sledovat předávačku. No, jako rodič bych to asi nechala bez komentáře (nechci vidět tu nudu třeba jednou na promoci).
A zatímco by člověk dítě vzal s vysvědčením do cukrárny, my měli plné ruce balení (teda spíš táta, než já s dětmi), protože jako správní rodiče jsme se to první vysvědčení rozhodli oslavit s dětmi na Maledivách (to je ale náhodička).
Letenky jsme kupovali již v říjnu 2022, když je Wizzair vyhodil (protože cena byla luxusní)
Itinerář je následující:
1.2. přelet z Vídně do Abu Dhabí + přejezd do Dubaje
2.2. Dubaj
3.2. přejezd z Dubaje do Abu Dhabí a let do Malé
4.2. prohlídka Malé a přejezd na Ukulhas
4.2.-11.2. válečka na Ukulhasu
11.2. přejezd do Malé a let do Abu Dhabi
12.2. ještě jeden pokus v Dubaji a let zpět do Vídně
Máme toho hodně před sebou. Postupně budeme přidávat fotky. Dubaj i Maledivy jsou pro nás novinkou.
Vzhůru za dobrodružstvím!

13/01/2024

Ahooooj, dlouho jsme se neozvali. Ale nebojte! Rok 2024 právě začal a my už máme naplánováno spooooustu výletů.
Ale dneska začneme jednou srdcovkou.
Dneska jsme s mámou jeli na vyzkoušet sjezdovku v Horní Vltavici (4 km pod Kubovkou).
Všechny informace o areálu najdete na www.skivltavice.cz, aktuální info pak na FB stránkách Summer Ski Horní Vltavice . V areálu je klasická sjezdovka s tatrapomou a pak malá dětská sjezdovka, kde se lze domluvit na lekci s instruktorem (v případě zájmu o lekce se stačí domluvit s panem Toušlem, kontakt na jejich webu). Za mě naprosto ideální dětský vlek pro děti do 5 let (sjezdovka na Kubovce je spíš pro větší děti), které se chtějí naučit sjezdovat.
Hlavní sjezdovka má dvě části (z pomy lze "vystoupit" v polovině) - mírnou a strmější (ale žádná černá, sjezdovka má příjemných 400m).
U sjezdovky je bufík (studené/teplé nápoje, tousty a pikador neboli párek v rohlíku), lze si zde půjčit i lyže, parkoviště je zadarmo přímo u sjezdovky přes silnici.
Jakožto místní mám tuhle sjezdovku moc ráda a na dvouhodinové vyblbnutí je naprosto dostačující.
PS: hotovost s sebou

13/08/2023

Než sepíšeme vše o Černé Hoře, tak bychom se s vámi chtěli podělit o tipy na místa v Bosně a Hercegovině, protože tady se nám moc líbilo a rozhodně se sem vrátíme na plnohodnotnou dovolenou.
Z Černé Hory jsme odjížděli s tím, že nechceme chorvatskou dálnici, ale vzít to přes Jajce. Je to město, které nás loni při cestě od moře s dědou naprosto nadchlo a chtěli jsme ho ukázat i tátovi.
Možná si řeknete, blázni, v Bosně musí být cestování utrpením, ale opak je pravdou. V Bosně se na infrastruktuře neskutečně maká. Je zde čisto, bezpečno, silnice naprostá paráda. Je tu levno a hlavně - je tu co vidět. V Bosně se platí Konvertibilními markami (KM, oficiální označení BAM), ale na většině míst se dá zaplatit Eury. Jazyk je velmi podobný češtině, takže nemusíte složitě lovit angličtinu. Data jsme vyřešili datovou šikmou od Eronetu za 20,-KM na 7 dní a 20GB, signál naprosto bez problému skoro všude.

Vodopády Slapovi Kravice
Je to taková hezká zajizdka kousek od chorvatských hranic. Vstupné je 12,-KM, děti zdarma. Sejdeme dolů po schodech nebo se svezete vláčkem. U vodopádu se dá koupat, ale bacha, voda je příšerně ledová. U vodopádu je několik restaurací. Levné, obsluha rychlá. Prostě taková pěkná zastávka.

Jajce
To je prostě srdcovka. Vodopád ve městě, pevnost, most lásky, jezero, mlýnky a samozřejmě skvělé jídlo! Strávíte tu jeden den jako nic.

Národní park UNA
Máte rádi Plitvice, ale nechcete platit 40,-EUR za vstup? Pak stačí popojet za hranice a čeká na vás naprostá pecka za osminovou cenu. Národní park Una je pojmenovaný podle řeky Una, na které se nachází krásné vodopády. My jsme jako první jeli na vodopády u Martin Brod (vodopád Milančev buk). Tady jenom pozor na parkování - parkuje se tu na prasáka kde se dá. A pokud budete mít hlad, pak se určitě zastavte v Bistru Lovac - lepšího pstruha jsme snad nikdy nejedli.
Druhý vodopád - Strbački Buk je o 28km dál. Tady je potřeba zmínit, že od hlavní silnice se jede 8 km na klasických 4 metrech s výhybnami a z toho 4 km po prašné cestě. Parkuje se na louce. K vodopádům je udělaná stezka se 4 vyhlídkami. Nejlepší čas je od 14-16 hodin, to je vodopád nasvícen sluníčkem, jinak je ve stínu (a fotky máte naprd).
U vstupu je kompletní vybavenost. Na cestě zpět se můžete zastavit na pláži a zkusit ultraledovou Unu (asi začneme zase velebit Vltavu na Borové Ladě).

Než jsme odjeli, ještě jsme se zastavili v Bihaci. Jak bychom to nazvali - kromě řeky je to o ničem. A tak jsme se vydali zase na chvíli domů.

13/08/2023

Pro někoho je tohle nudná fotka z dovolené. Pro nás je to ale nádherný pohled na to, jak se Kája po krůčcích osamostatňuje. Snědla jednu zmrzlinu a chtěla další. Dobře, ukecala nás. Dostala peníze, ale zbytek byl na ní. Pozdravit, objednat si, zaplatit a poděkovat. Vše sama, bez nás rodičů.
Cestování našim dětem dává další úroveň poznávání nejen cizích zemí, poznávání nových kultur, zvyků a způsobů života, ale také jim dává možnost se hodně věcí naučit a svým způsobem se osamostatnit. Už ví, jak funguje nádraží, letiště, že doklady jsou důležité. Ví, jak se chovat v restauraci, ve frontě na lanovku, v lanovce, ve vlaku, v letadle...
Ano, cestování je občas hodně náročné, ale pak přijde přesně tenhle moment, kdy jste na své dítko pyšní, co všechno už samo dokáže.

09/08/2023

Tak se nám pomalu blíží konec naší cesty do Černé Hory a my stále nevíme, kam tohle dobrodružství zařadíme. Zatím v nás převažuje pocit "Bylo to hezký, ale že bychom to museli vidět dvakrát...". To není o tom, že by Černá Hora neměla co nabídnout (hory, moře, spousta památek), ale spíš způsob, jak je nabízí.
Za uplynulý týden a půl nás asi nejvíc dostávala místní přímořská infrastruktura. Jedním slovem: Balkán. Města představovala jednu velkou zácpu, hlavní tahy nám leckdy připomínaly Jižní spojku v 8 ráno. Nižší kategorie silnic jsme neřešili, protože to byl punk sám o sobě - tady se všude jede na standardní 4 metry a zkuste se na téhle šířce vyhnout s autobusem😉.
Jinak zde fungovalo vše - obchody, restaurace, služby. Ano, občas velmi svérázným způsobem, ale fungovalo.
Cenově řadíme Černou Horu na úroveň Chorvatska před zdražením. Co je zde levné, je ubytování. Za naftu jsme platili 1,44,-EUR (i když Černá Hora není v EU, platí se tu Eurem).
Za datovou SIM, kterou koupíte na každé benzině, jsme na 15 ani a 500GB (!!!) zaplatili 15,-EUR a signál skvělý a dosažitelný i 20 km za hranice s Albánií.
Co nám vyhovovalo ale nejvíc, byly otevírací doby všude (i na památkách). Tady se prostě jede styl "Dokud jsou lidi, tak je otevřeno".
Postupně přidáme i tipy na zajímavá místa. A než to uděláme, tak se klidně ptejte, aspoň budeme vědět, co nezapomenout zmínit.

05/08/2023

Hodně z vás se ptá, jak to děláme, že se děti plavání nebojí.
Plavání bereme jako jednu z naprosto základních dovedností a plavání pro děti od batolecího věku bereme jako nejlepší investici do našich dětí. Kája i Pepa začali s plaváním v 6 měsících. Z nevinného seznamování se s vodou a schopnosti udržení se na hladině dodnes neskutečně čerpají. Kája se naučila plavat před 5. narozeninami, Pepa ve svých necelých 4 letech umí plavat pod vodou a umí pár temp nad vodou.
Ne, toto nemá být příspěvek ve stylu "Koukejte, jak jsou naše děti dobré", nýbrž má poukázat na to, že malé děti dokážou být neobyčejně schopné se udržet nad vodou, když ví, jak na to. Zrovna dnes vyšel na Seznam.cz článek ohledně statistik utopených v ČR během 1 roku. Upřímně, když čtu o dítěti, které se tiše topilo, je mi vždy úzko. Hodně přátel dává dětem rukávky a kruh. Obojí dítě dokáže lehce sundat! Mluvíme z vlastní zkušenosti (zvlášť Pepa byl expert). Za nás je nejlepší klasický ježek kolem pasu. Ano, přesně ten nenáviděný ježek, který mi v 90. letech dávali na plavání v Prachaticích kolem pasu, abych se udržela nad vodou. Ten totiž malé dítě jen tak nesundá. I na našich plaveckých kurzech je toto nejpoužívanější pomůcka a je pravda, že třeba naše děti si na něj zvyklý velmi rychle.
Samozřejmostí je mít dítě neustále na dohled.
Pepa jakožto mladší si velmi oblíbil "koníka". Tzn. má automaticky ježka a k tomu ještě žížalu viz foto níže. Na hladině udrží oba (17 a 25kg).
Dávejte na ty svoje drobky pozor. I já si pamatuju, jak jsme se před 30 lety topila, když mě v Bibione smetla vlna na břehu ve 30cm...Ano, u v takto malé hloubce se dítě dokáže utopit.
A ne, nebude křičet jak v amerických filmech...
Nebo třeba zde:
https://www.facebook.com/reel/610574907810327?s=yWDuG2&fs=e

02/08/2023

Předposlední den ve Slovinsku jsme vyrazili na pohodový výlet s lanovkou na Golte.
Pod lanovkou je hezké kapacitní parkoviště zdarma. Tak jsme natěšený šli fotit, jak jede lanovka, abychom o dvě minuty dýl zjistili, že to byla lanovka v 10:00 a další jede až za hodinu. No malém nás kleplo. V dolní stanici je pouze toaleta a kukaň s prodejem lístků.
Obousměrná jízdenka stojí 20,-EUR, děti do 5 let jezdí zdarma (a to se vyplatí). Po nekonečné hodině čekání jsme se nechali vyvézt do 1400 metrů. Po výstupu jsme se museli obléct, protože nahoře bylo tak 17 stupňů a potvrdilo se nám, že počasí na horách je opravdu nevyzpytatelné (bylo mi líto těhotné Nizozemky, která vyjela pouze v krátkých šortkách a tílku). Od lanovky se dá vyrazit na 4 trasy, které jsou značeny barvami a zvířátky. Trasy nejsou uzpůsobeny pro kočárky, takže nosítko s sebou! Pokud jdete s dětmi, znásobte čas 2x. Výhledy jsou odevšad krásné. My zvolili medvědí stezku, která vás vezme přes vrchol Medvedjak, odkud je fantastický výhled (o víkendu na Medvedjak jezdí sedačková lanovka, my museli po svých, protože byl čtvrtek). Na druhé straně se krajina otevře ještě víc a koukáte i na Kamniško-Savijnské Alpy a naše oblíbené pohoří Petzen (tam je to fakt boží s dětmi i bez). Kilometr před koncem se pak můžete občerstvit chatě postavené na základech chaty, která vyhořela v zimě 2021. Hrozně moc doporučujeme polévku a sladký dezert (skořicoví šneci). Je odtud nádherný výhled (trochu mi to připomíná chatu ČKT na Lysé hoře). Poté už stačí jen dojít zpět k lanovce a nechat se svézt dolů (jede opět pouze v celou a poslední jede 18:00).

29/07/2023

Tak prý už jsme vůči dnešnímu cíli na úrovni Frýdku-Místku vůči Praze (prostě zbývá nějakých 380km).
A tak se ptáme - kolik km do cíle považujete vy za "Už je to kousek"?

27/07/2023

Dnes to bylo na pohodu, venku stejně pršelo, tak co v přírodě. Volba byla jasná. Musíme tomu dešti ujet (pan otec se nás ještě snažil přesvědčit, že dle radaru by mělo být v naší lokalitě odpoledne hezky. Ještě, že jsme mu nevěřili). Tak jsme se vydali na 140 km vzdálený cíl - Postojnská jeskyně, největší jeskynní komplex v Evropě. Lístky jsem ráno pohodlně koupila přes web www.postojnska-jama.eu za 29,-EUR/dospělého, děti do 5 let nic neplatí. Maji několik druhů balíčků. My jsme vzali jenom jeskyni, protože na nic jiného bychom Pepu neutáhli. Před návštěvou jeskyně jsme se zajeli podívat na hrad, který je cca. 7 km za jeskyní. Taková hezká pokoukaná, foto a jedeme na tu jeskyni. Postojnská jeskyně je díky své velikosti jedno z nejnavštěvovanějších míst ve Slovinsku. Tomu odpovídala parkoviště, která praskala ve švech. Ale místo se našlo pro každého. Cena parkování je 6,-EUR na celý den.
Ke vchodu do jeskyně je potřeba projít celý areál a je potřeba počítat s 10-15 minutami, než ke vchodu dojdete (a nebudete se zdržovat nákupem jídla atd.). U vchodu jsme v podstatě zaznamenali jediný problém - nikde info, jestli stojíme ve správné řadě nebo co se děje. Ale to se hned vysvětlilo - na jeden vstup nás šlo asi 250 lidí (fakt masakr). Po naskenování vstupenky nás poslali do skupiny s výkladem v AJ. Další možnost byly IT, DE, Slovinština a nebo si člověk mohl zapůjčit audiopruvodce. Začíná se jízdou vláčkem. A řeknu vám, to JE zážitek! Projíždíte kolem krápníků, sály. Jízda je poměrně dlouhá, však musíme urazit 2 km. Po výstupu nám spadla brada. A padala i následující hodinu, kdy jsme šli 1,5 km dlouhý okruh. Krása střídala krásu. Prohlídka probíhala ve svižném tempu, ale na vše jsme měli dost času. Vše jsme si vyfotili, poslechli si krátké povídání. Na závěr nás čekala jízda vláčkem zpět. Suma sumárum. Naprosto perfektní hodina a půl. Po výstupu jsme se vydali zpět k autu. Areál jsme neprocházeli.

26/07/2023

Jak se říká, 3. den je kritický. A tak i my jsme i díky počasí zvolili výlet ve stylu válej se jak můžeš. Vzhledem k tomu, že Slovinsko je vyhlášené díky svým termálním pramenům, jsme začali zjišťovat, kam s Pepou jet. A ejhle. No, ono tu kouparen je dost, ale žádné uzpůsobené dětem. Nakonec padla volba na Therme Laško. Jako jediný totiž měli přehledné webovky a věděli jsme, kam jedeme a co čekat. Vstupné na celý den je 20,-EUR pro dospělého, děti do 5 let zdarma. Pokud chcete do saun, tak připlatíte 12,-EUR. Aquapark je rozdělen do 2 částí - vnitřní a venkovní. Uvnitř jsou 3 velké vířivky, tobogán, čvachtárna pro batolata, restaurace, kavárnička a velký bazén a bazén s vlnobitím (vlny pouští každou hodinu v '52). Tento vodní svět je pod obrovskou prosklenou kopulí, takže je opravdu hodně světla. Když jsme přijeli, nechutně pršelo a venkovní část byla zavřená. Naštěstí se počasí odpoledne uklidnilo a venkovní část otevřeli. Tam se nachází brouzdaliště pro děti, 2 malé tobogány pro menší děti, velká skluzavka a velký tobogán, dále klasický 25m bazén a venkovní vířivka. Pepa kromě velkého tobogánu dával všechno sám. Ani nevíme jak, ale strávili jsme tam 8 hodin.
Já si na 2 hodiny odskočila do saun. Ty jsou rozsahem více než dostačující. Finská velká, Finska malá, laconium, infrasauna, parni lázeň, ochlazovací bazének, ledová studna. No prostě relax. A výhoda je, že do saun nesmí děti do 12 let. Možná nějaký ten ceremoniál by byl fajn, ale to už jsem moc zmlsana z Čestlic.
Tip na závěr: u vstupu se dá zaplatit ke vstupence i oběd za 13,-EUR. Tuto volbu určitě doporučujeme. Zahrnuje polévku, salát dle vlastního výběru, hlavní jídlo (na výběr z 5) a dezert.
A překvápko dne: Pepa se naučil plavat pod vodou! Ve 3 letech (skoro 4, ale na to se historie neptá, že).

26/07/2023

Den druhý a opět nádherné počasí. Volba tentokrát opět padla na výlet do přírody, a to na rašelinová Lovrenška jezera. Pokud jste někdy byli na Tříjezerní slati u Modravy a líbily se vám, tak tady budete vysloveně chrochtat blahem. Autem je potřeba vyjet na Roglu. Je to lyžařské středisko, takže s parkováním není problém - prostě si vyberete své místo, samozřejmě zadarmo. Na Rogle se také nachází Stezka v korunách stromů, která krajně připomíná stezku Valašku na Pustevnách. Aby ne, když ji stavěli Češi 😉. Ale vraťme se zpět k jezírkům. Cesta k jezírkům je dlouhá 5 km jedním směrem a není sjízdná kočárkem, takže nosítko s sebou. Cesta je pěkná, zajímavá, sem tam hezký výhled. Koho chození v lese nebaví, může cestou houbařit, vyplatí se to. Po zhruba 1,5 hodině, kdy Pepa ušel 2 km po svých a 3 se nesl, jsme dorazili na místo. Kolem jezírek se chotí po haťových chodnících a krásně se všechny obejdou. Kdo si chce sednout a kochat se, může a vřele doporučuji. Na závěr nezapomeňte vylézt na rozhlednu (stejná jako je u Jezerní slati mezi Kvildami). Cestou zpět můžete jít druhou cestou, časem se sóji s původní. Na závěr se ještě nezomente zastavit na miniokruhu před hlavní loukou, kde je další jezírko. Nenápadné, ale taktéž moc hezké. A co dopřát jako odměnu dětem, že výlet ušly? Přece bobovou dráhu! Je hned od hotelem a je fakt skvělá a dlouhá! My jsme jeli 3 jízdy z 21,-EUR a bohatě to stačilo.

Kája a Pepa na cestách

28/03/2024

11/03/2024

08/03/2024

07/03/2024

04/03/2024

25/02/2024

18/02/2024

16/02/2024

15/02/2024

13/02/2024

06/02/2024

03/02/2024

13/01/2024

13/08/2023

13/08/2023

09/08/2023

05/08/2023

02/08/2023

29/07/2023

27/07/2023

26/07/2023

26/07/2023

Address

Website

Alerts

Videos

Shortcuts

Share