22/09/2021
Oříškový příběh
Už dobře víte, že moc neplánujeme, zkrátka to vůbec neumíme, a tak si moc nezjišťujeme, jakým terénem jdeme a jakými vesnicemi budeme procházet. Díky tomu alespoň můžeme být neustále překvapení.
Hlavní roli v tomto příběhu hrají lískové oříšky, k těm se ale teprve dostaneme. Vše to začalo v jednom malém městečku na pobřeží Černého moře.
Náš den začal jako každý jiný. Velká slova o tom, že vstaneme v půl 7 a budeme chodit celý den, krutá realita vstávání v 8 a následné hodinové vykopávání se z tábořiště a pak už jen chození. Včerejšek byl ovšem něčím zvláštní, po asi 2 km nás zastavil pán ve středním věku a zval nás na čaj (to zase až tak zvláštní není, stává se nám to každých pár kilometrů :D). Po klasických otázkách ohledně naší cesty jsme začali zjišťovat něco o něm samotném, je to bývalý voják, který bojoval na hranicích se Sýrií a dělal odstřelovače! Také jsme zjistili, že byl na dvakrát postřelen a teď je v důchodu. Po takovém zjištění by si člověk říkal, že to bude pořádný drsňák, ale asi po půl hodině povídání nám řekl, že musíme nahrát vzkaz jeho manželce, že prý jinak dostane doma vynadáno kvůli tomu, že přišel pozdě :D.
Poté jsme se už rozloučili, on rychle cupital s květinou domů (zmiňoval něco o spaní na gauči) a my zase dál směrem k městu Karasu. Ušli jsme zhruba deset kilometrů, když jsme do města dorazili. Všichni místní na nás upřeně hleděli, v životě zde asi turisty neviděli. Po pár metrech nás zastavil statný muž, který nás zval k sobě do kanceláře na čaj. Mimochodem skvělý ochucený čaj, měli jsme mangový i šípkový a oba dva byly skvělé.
Dlouze jsme si povídali, dozvěděli jsme, že se jedná o Kurda, a že pracuje jako stavební inženýr. Navíc velmi cestuje a chce navštívit Českou republiku. Povídal nám o víře, náboženství, turecké historii a bylo to skvělé. Mluvil o tom velmi poučeně, dával velké množství příkladů a přirovnání. Moc nás jen mrzelo, že překážkou byl jazyk. Překladač v telefonu přeci jen nefunguje dokonale.
Muž se asi po hodině a půl s námi loučil, při odchodu ale usilovně trval na tom, že si máme vzít jeho modlitební knížku, kterou má jeho rodina už několik desítek let. Bránili jsme se tomu, ale opravdu na tom trval. Dohodli jsem se tak, že ji budeme mít u sebe do doby, než navštíví Česko, na což se moc těšíme. Do té doby budeme myslet na jeho větu, že všichni jsme primárně jedna civilizace, to jestli jsme Kurdové, Češi, ateisté, černoši, křesťané či muslimové je až sekundární, tak na to mysleme.
A teď už ty oříšky! Při včerejší cestě se nám několikrát stalo, že nám lidé ve vesnicích nabízeli lískové oříšky (skoro to až vypadalo, že se jich chtějí zbavit). Až následně jsme se dozvěděli, že procházíme oblastí, která ročně produkuje až 70% VŠECH lískových oříšků světa (500 000 tun!). Díky nám budete mít o jednu Nuttelu méně, pardon :( tuto informaci víme díky pánovi, který u nás zastavil a řekl, že nás vezme k sobě domů na čaj.
Když jsme k němu dorazili, tak jsme si dali čaj, mezitím dorazil jeho zeť. Dozvěděli jsme se, že jsou to místní farmáři, což je u nich v rodiče už několika generační tradice, a že pěstují lískové oříšky, jako spoustu jiných lidí v této oblasti, a že je zrovna období sklizně. Popisoval nám detailně, jak pěstování a sklízení probíhá.
Také nás vzal se svým zetěm na večeři, měli jsme klasické turecké placky s masem a sýrem, které jsme si velmi oblíbili. To už se k nám přidal farmářův synovec, který cestoval dříve po Americe, velmi detailně popisoval život na západě a bylo vidět, že opravdu projel celou řádku zemí. Po chvíli nám řekl, že u něj můžeme přespat, jelikož venku to začínalo vypadat, že bude bouřka. Po večeři nás ještě vzali do místní čajovny, kde jsme společně sledovali zápas turecké fotbalové ligy, velmi rychle bylo jasné, že fotbalem žijí skoro stejně jako my doma! Ještě druhý den při snídani jsme si povídali o oříšcích a cestování.
Až příště budeme snídat vafle s Nutellou, jistě budeme vzpomínat na tyhle skvělé a na všechny ty lískové oříšky.
