Potulná kejklířka

28/03/2024

Doma ☺️

14/09/2023

Prvni dve vlastovky se rozletly do sveta 🐦

2. zari se na strankach Pisecko Blatensko Strakonicko Vodnansko objevila vyzva ke sdileni fotografii z navstevy kraje. Nasdilela jsem pod prispevek dve fotografie a pak sem na to ouplne zapomela 🫣 To ta skloreza 😄 Jaka byla ma radost, kdyz mi o par dnu pozdeji prisla zprava s zadosti o adresu, kam mi muze byt zaslan pekny darek, to se neda vypovedet 😇

O pouhych par dnu pozdeji mi prisla mila prosba o zaslani fotografie prvniho zastaveni pasijove cesty v plnem rozliseni, aby mohla byt pouzita na tisk obrazu ☺️

Dnes jsem si vyzvedla mily darek na poste a fotografie na obraz vcera odletela. Verim, ze nebyly posledni 😇

07/09/2023

Víkend klope na dveře. Víte už kam vyrazíte? Tak neváhejte a začněte víkend už v pátek, třeba na vernisáži výstavy energie umění ☺️

Od soboty startují dny evropského dědictví. Dny kdy se otevřou památky široké veřejnosti zdarma nebo za zvýhodněné vstupné. Krumlov je otvírá již tuto sobotu a obohatí je i o zajímavé přednášky 😇

Na víkend nám hlásí teplé počasí, tak neváhejte a vyražte za dobrodružstvím, třeba se tam někde potkáme 😉

23/06/2023

Vikend klope na dvere. Uz vite kam vyrazite? Tento vikend je bohaty na akce i slavnosti 🥳 Nesedte doma, byla by to skoda si to nechat ujit 😊 Nemate chut na spolecnost? Tak vyrazte do prirody pro prvni kilometry do "Prvnich letnich 100 km" s Hezky pesky a podporte tak nadacni fond Mathilda 👣

Ja mam v planu spojit podporu s prijemnym, treba se tam nekde potkame 😉

23/06/2023

Pisek - Vaclavske skaly - vyhlidka Majovka - Putim

Vychozim bodem na sobotni ceste se stalo krasne historicke mesto Pisek. Do mesta se mimo auta lehce dostanete autobusem i vlakem. Toto misto Vam behem roku nabidne spoustu kulturnich akci jako jsou trhy na kamenem moste, Svejkova padesatka, sochy z pisku na nabrezi a Dotkni se Pisku, jizdu veteranu, evropsky historicky den, podzimni a vanocni trhy. Pokud si vylet naplanujete v dobe kdy zde nebude zadna akce, nemusite smutnit. Mesto samotne ma co nabidnout. Sladovnu kde se vyblbnou deti i dospeli, Prachenske muzeum, Krizikovu elektrarnu nebo treba vyhlidkovou vez kostela Narozeni Panny Marie. Sberatele vizitek by meli zabloudit na Velke namesti, kde na ne ceka vedle Levnych knih nove infocentrum s sirokou nabidkou vizitek i propagacnich materialu. V blizkosti mesta je nekolik turistickych tras. Ja si vybrala vikend kdy z mesta vyjizdely historicke automobily. Me kroky pote vedli na vyhlidky Vaclavske skaly a pres skalni vyhlidku Majovka. Odsud pres Certovu strouhu k rece do Vapenice. Kratsi usek teto cesty prochazim podel silnice. Za mostem je na vyber. Pokud se date vlevo po zelene, vratite se po druhem brehu reky do Pisku. Ja se vydala po cervene, ktera kousek za mostem odbocuje do prava. Okolo poli me svedla az do Putimi. Mala ves, kterou proslavil Jan Cimbura a stala se i filmovou kulisou ve filmu Poslusne hlasim. Ve vsi se muzete obcerstvit v restauraci Jana Cimbury nebo navstivit mini ZOO Nase zviratka Putim. Domu Vas odveze vlak, ktery odsud i o vikendu jezdi casto

15/06/2023

Albrechtice nad Vltavou - Tyn nad Vltavou

Na vychozi misto me z Ceskych Budejovic pohodlne dopravil autobus. Nenechala sem se zmast malou vsi a sobotou, protoze i tehdy sem autobus jezdi. Od zastavky staci pouhych par kroku ke kostelu sv. Petra a Pavla. Romansky chram obklopeny vice nez stovkou unikatnich hrbitovnich kaplicek, ktere byly postaveny v letech 1841 - 1854. Pamatecni turistickou vizitku tohoto mista sberatele zakoupi na OU Albrechtice nad Vltavou, v IC Tyn nad Vltavou nebo ve Sladovne v Pisku. Ze hrbitova se staci pustit po cervena, ktera me po silnici vyvede ze vsi a po chvili svede do lesa. Cesta lesem me vede az k obci Ujezd, ktery je potreba projit po silnici. Za vsi se cesta staci do leva po okraji louky do Neznasova. Zde potkavam malou hospudku s domaci ceskou kuchyni a lidovyma cenama. Odsud se poustim po naucne stezce za Neznasovskym kohoutem okolo kostela Nejsvetejsi trojce prudce z kopce dolu k rece a odsud podel reky ke dvema vyhlidkam. Za nimi potkavam dve studanky zahy po sobe. Ta druha si bubla u krasne kaple sv. Anny. Za sv. Annou se odpojuji ze zelene a napojuji se na cervenou, ktera me vede az do Tyna nad Vltavou. Na teto ceste prechazim asi pres 5 brodu. Urcite doporucim jit v dobe kdy moc neprsi. V Tyne nad Vltavou je mozne navstivit mistni muzeum se stalymi expozicemi loutek, vltavinu, osobnosti a historie Vltavotynska. Za poplatek 60 kc pro dospeleho a snizene pro deti za 30 Kc si jej muzete projit cele. V sezonich mesicich cerven, cervenec a srpen je mozne navstivit podzemni chodby na prohlidce s pruvodcem. Za plne vstupne zaplatite 60 Kc a deti 40 Kc

06/06/2023

Trocha inspirace na vikend 😉 Kdybyste nemeli vlaku dost, muzete navstivit i legiovlak, ktery je na vlakovem nadrazi v Tyne ode dneska do nedele ☺️ Tak v sobotu vyrazte a mozna se potkame 👍

Spolek Vltavotýnská lokálka vás zve na akci 125 let tratě Číčenice – Týn nad Vltavou, která se koná 10. června 2023.

23/10/2022

Volný den a krásné počasí, jakou lepší kombinaci by si člověk mohl přát? Zapakovat svačinu, nezapomenout foťák a už se letí. Konečně si také vyzkouším nově získané vědomosti o focení. Není třeba jezdit daleko. Vláčkem do Křemže a odsud po zelené rovnou za nosem. Teď jenom přežít nejméně oblíbený úsek této cesty, kde je nutné jít po silnici, ale krátce po jejím opuštění vcházím do lesa, který mi to plně vynahradí. Klid, který dokresluje pouze cvrkot ptáků ve větvích stromů nad mou hlavou. Slunko mezi stromy, které krásně prosvětluje barevné listí. V tomto kouzelném prostředí stoupám pomalu, ale jistě nahoru. Na samém vrcholu se před míma očima otevře pohled do krajiny a v tu chvíli mi v hlavě zazní hlas Tomáše Holého: "Já si připadám jako v pohádce." a František Němec mu na to odpovídá: "Proč jako? Podívej se na tu krásu." A to je takové to nedělní dopoledne v tónech babího léta

23/06/2022

Čekání na vlak na hlavním nádraží v Praze? Hodina času je málo 🙈 Poprvé v životě jsem si prošla historickou budovu. Místo, kterým prošly dějiny. Právě zde v roce 1918 vítali lidé při návratu T. G. Masaryka. Pro svou historickou podobu je toto místo často vyhledáváno filmaři. Když zbloudíte sem, navštivte Fantovu kavárnu a vychutnejte si kávu na tomto krásném místě. Zde ale mé kroky nekončí. Pokračuji dále na nástupiště, až k soše sira Nicholase Wintona. Muže, který v roce 1939 zachránil z okupovaného území Československa 669 převážně židovských dětí. Samotný Winton své počínání nepovažoval za něco výjimečného. Díky náhodě o 50 let později našla jeho žena Gréta knihu výstřižků a poprvé od svého muže slyšela jeho příběh. Gréta vše včetně jmen ukázala historičce Maxwelové. Tehdy poslali na 600 dopisů, na které přišlo přes 200 odpovědí. A tak se pan Winton po 50 letech, opět shledal "se svými dětmi". Příběh tohoto statečného muže ožil na filmovém plátně roku 1999 ve filmu Všichni moji blízcí, kde 2 z hlavních postav ztvárnil jeden z nejoblíbenějších párů Libuška Šafránková a Josef Abrhám. O 12 let později spatřil světlo světa dokument Nickyho rodina. Film nesoucí v sobě pozitivní poselství pana Wintona, které se šíří světem. Přinesl dosud nezveřejněná fakta, svědectví a osudy nově objevených "Wintonových dětí".

https://youtu.be/jgoAk8mDvs8

18/05/2022

Mensi tip s vetsim predstihem ☺️

12/05/2022

Mensi tip kam vyrazit 😇

05/05/2022

W***y Fog v románu Julesa Vernea k tomu potřeboval 80 dnů. U nás Vám na to stačí 3 hodiny. Ano řeč je o cestě kolem Světa, která začíná a končí v krásném lázeňském městě Třeboň. Na cestě procházíte lesním porostem i otevřenou krajinou, okolo hřbitova v Domaníně, na kterém ulehl ke svému poslednímu odpočinku světoběžník Jiří Hanzelka. I když na tomto místě mi po opravě obvodové zdi chybí cedule s nápisy "Co jste byli Vy, byli jsme i my." a na druhé straně "Co jsme my, budete i Vy." Nápisy, které můžete najít i při pouti na Caminu. Parkem okolo hrobky Schwarzenbergů až na hráz rybníka, na jejímž konci stojí socha zakladatele Krčína a jejíž podstavec zdobí plastické mapy rybníku Svět a Rožmberk. Po 12 kilometrech jsme zpět v Třeboni. Kdyby to pro Vás bylo málo, asi tak jako pro mě :) můžete se pomocí app Skryté příběhy vydat na pomoc Jakubu Krčínovi při výstavbě rybníku Nevděk. Při cca 6 kilometrech projdete po hrázi rybníka Svět, přes silnici na hráz Opatovického rybníka, na kterém se v roce 1932 topil Jiří Voskovec s Janem Werichem ve scéně jako od Chaplina ve filmu Peníze nebo život(https://youtu.be/ntVG_wCeq9s). Minete Zlatou stoku a projdete zpět do města. Na cestě Vás čeká celkem sedm úkolů

03/05/2022

J*z tuto sobotu. "Na Bělehrad" 😇

https://www.facebook.com/748403531931319/posts/4658695310902102/

V sobotu 7. května 2022 se koná desátý obnovený ročník oblíbeného turistického pochodu Švejkova padesátka.

Připraveny jsou opět trasy dlouhé i krátké, pro malé i velké, pro pěší i cyklisty.

Start z Písku je průběžný od 8:00 do 10:00 hodin.

Místo startu: od Hotelu OtavArena Písek, Burketova 303, 397 01 Písek (Fotbalové hřiště FC Písek)

Na místě je možné bezplatně zaparkovat automobil. Zde účastníci obdrží vše potřebné v duchu původních pochodů.

21/04/2022

Pocasi nic moc a vikend na krku? Neveste hlavu. V Budejovicich to bude zit na Mezinarodnim dni pamatek ☺️ Treba se tam potkame, protoze ja tam nesmim chybet 😅

https://www.budejce.cz/kalendar/258-mezinarodni-den-pamatek

Budějovice ve století valčíku

17/04/2022

Bohumilice - Onšovice - Vimperk

Dnes na výlet mím oblíbeným dopravním prostředkem, vlakem. Tématicky to krásně zapadá k jednomu z míst, které mám v plánu navštívit. Cesta se dnes střídá po vyznačené a navyznačené trase. Díky bohu za app mapy.cz. V Bohumilicích kde vystupuji není zrovna vlídno. Mrholí, ale mě to nevadí. Plná očekávání se vydávám vstříct dobrodružství. Před obcí Spůle pozoruji v dáli koně, který vede na vycházku psa. Jsou krásně sehraná dvojka. Když se připojí k ostatním koním, ozve ržání široko do celého kraje. Za obcí stoupám vzhůru. Po vyhoupnutí na kopec se přede mnou otvírá nádherný výhled. Široko daleko kopce a uprostřed údolí Onšovice. Těmi pouze procházím a jdu ještě kus za ně, než se vydám lesem vzhůru, kde se brodím přes popadané větve stromů a přitom se šplhám do strmého kopce. Ano tady již přišla chvíle kdy si začínám nadávat co jsem si to zase vymyslela. Ale když vylezu nahoru. Na samotný vrchol. Pohled, který se přede mnou otevře mi to tisíckrát vynahrazuje. Nedávno mi člověk, který v tomto kraji žije řekl, že tyhle pohledy jsou úchvatné. A víte co? Měl pravdu! Mé kroky vedou přes malé vesničky o pár domech. Jsou zde k vidění staré chalupy i moderní domy. Nejvíce mě zaujala obec Modletice. Cesta vede kousek od ní. Dnes zde stojí již jen jedno stavení a krásná kaplička, kterou zde potkáte snad v každé vesničce. Před válkou zde stála obec s minimálně třiceti staveními. Podstoupení hranic, válka, poválečné období a i komunisti byly příčinou proč se místní odstěhovali. Na konci všech těchto vesniček stojí město Vimperk, které ze skály hlídá místní zámek. Ve městě a v jeho blízkém okolí naleznete hned několik turistických okruhů. Jedním z nich procházím do města. Jedná se o křížovou cestu, která vede lesním porostem. Na jejím samotném vrcholu se tyčí velký dřevěný kříž. V mém směru jdu cestu od konce k počátku. Obrázky v jednotlivých zastavení kalvárie jsou vyřezané. Je to krásná práce. O to víc mi přijde, že to sem takto patří. Procházím pod zámkem, stoupám zlatou stezkou, okolo malebných domů u městského opevnění po pravé straně a po levé straně pode mnou hučí řeka. Mím konečným cílem je NS Vimperských památek, která vede stejnou cestou jako Zlatá stezka. Podél řeky procházím do údolíčka, které v sobě ukrývá klášterecký viadukt. Je to úžasný pocit stát pod ním, ale což teprve stát na něm. Cesta tu je. Po po pravé straně. Strmě se zdvihá vzhůru. Když jsem došla až sem, tak to přece nevzdám a vydávám se po ní. Přijdu si jako princ Velen v pohádce Princ a večernice. Jen s tím rozdílem, že já uhnout stranou můžu. A stojí to za to. Místo je úchvatné. Vracím se na cestu a když vidím kudy mě vede, říkám si, že jsem se s tím šplháním unáhlila. Ano o kus dál cesta vede přes nedaleký most, u kterého se dá k viaduktu sejít mnohem pohodlněji. Okruh mě vede dál, svádí mě do vesnice a dál za ní. Zde je jediný kousek cesty, který se jde po okraji silnice, ale jde pouze o nepatrný kus. Aut zde jezdí málo a každé, které mě míjí jede pomalu krokem, není se tedy čeho bát. Poté mě svede do lesa, ze kterého mě propustí až u Vimperka. Železniční nádraží je v tomto městě na konci světa a doleva. Proto poslední 1,5 kilometru z mích dnešních 20 km už letím, ale stihla jsem ho.

15/04/2022

Dnešní výšlap začíná v obci Popovice. Ne nejsou to ty Velké Popovice. Tady se "kozlík" nečepuje. Nachází se kousek od Dolního Bukovska. Autobus odjíždí a přede mnou stojí má dnešní cesta. Dnes bez turistické značky. Pouze za pomoci app mapy.cz, se odvážně plná nedočkavosti vydávám vpřed. Má první zastávka a hlavní cíl mé cesty se mi začne poodkrývat po 3 km. Vstupuji zde na hráz vypuštěného rybníka. Tady na tomto místě malý Pr***ka ve filmu Zlatí úhoři režiséra Karla Kachyni chytal ryby, tady jej načapal a poté hnal porybný se svými pomocníky. Procházím lehce po hrázi a přitom se chvěji nedočkavostí. Na jejím konci stojí dům pana Oplta, který v sobě skrývá chlívek, ve kterém se ve filmu jednou před porybným Pr***ka schová. Dnes je místo opuštěné a domek i s přilehlým barokním zámečkem chátrají. Brána je zamčena na zámek. Procházím okolo zámečku. Smutně nahlížím vytlučenými okny dovnitř a v duchu si představuji krásu místa v době jeho největší slávy. Na tomto místě původně stávala tvrz. První zmínka o ni je dochována z roku 1345. Přestavby na barokní zámeček se dočkala okolo roku 1651. Pro účely vrchnosti byl přestavěn roku 1754. Výrazné opravy se zámeček dočkal po 1.sv.v. Při využívání státním statkem, sloužil jako byty pro zaměstnance. Dnes je na zámku znát částečná oprava střechy. Měl by být v držení belgicko-ruských vlastníků, kteří shánějí dotace na opravy. Po chvíli dojdu k dřevěným dveřím, do kterých se mírně opřu. K mému údivu se otevřou a tak mohu úzkou chodbou projít na nádvoří zámečku. Z části zarostlého, spusptlého, s poházenými věcmi. Procházím jím k hlavní bráně. U té již takové štěstí nemám. Brána s masivními dřevěnými vraty je zamčena na nemilosrdný zámek, který mě nepustí dál. Z nádvoří je však možnost projít celý zámeček. Dveře, které v něm do dnešních dnů vydrželi jsou pozotvírané. Pro představu jak zámek vypadal ještě před necelými třiceti lety si postačí pustit romantický horor Svatba upírů. Zámek ve filmu posloužil jako kulisa hostince. Vystoupám po schodech a projdu si první patro zámku. Jelikož jsem sama, netroufnu si na kompletní urbex, byť k němu zámeček vybízí. Stejnou uličkou vycházím ven, ale dám se na opačnou stranu, než kterou jsem přišla a modlím se. Nejspíš úspěšně, protože za chvíli zasvitne to světélko, díky kterému procházím před zámek. Pouze zběžně nahlédnu do okolních opuštěných stavení. Při pohledu na zámeček z přední strny mi v hlavě zní ustaraný hlas maminku ze Zlatých úhořů "Museli Tě vidět ze zámečku". Při odchodu mě píchne u srdce, když vidím jak toto krásné místo chátrá. Ještě se naposledy ohlédnu na hrázi rybníka. Má cesta zde však dnes nekončí a tak se pouštím k obci Sviny, za níž procházím po okraji polí až ke žluté turistické značce, která mě vede po břehu Bechyňského potoka. Slunce svítí, vítr pofukuje, ptáci zpívají a najednou přede mnou stojí na pár metrů velký černý pes. V tu chvíli si vybavím knihu Paula Coelho POUTNÍK mágův deník, že by to byl můj démon? Také s ním budu muset svést boj? Ale kdeže... To je jen pes na vycházce se svou paničkou, která ho odvolává hned jak mě spatří. Potok mě svede až do Týna nad Vltavou. Zde mé kroky po 18 km končí. Čekání na autobus domů si krátím v malebné kavárně u kávy s mlékem a pomerančovým džusem a dopisuji svůj dnešní zážitek do deníku za stolem vyrobeného ze stolu od starého šicího stroje.