29/11/2022
Trable s autobusy
Už jsme dlouho nepřidali nějaký ten příspěvek ani na sociální sítě, ani na blog, a tak nastal čas se s vámi o něco podělit. Času je teď nedostatek, poněvadž nastala ta pravá chvíle, kdy člověk musí nastoupit zpátky do pracovního procesu a vytvářet zase nějaké ty hodnoty. Jo, už je to tak. A s nástupem do práce přichází i nová zkušenost s cestováním autobusem do práce. (Kde jsou ty doby, kdy jsem si vozila zadek v malém autě a neřešila nějaký jízdní řád, mrznutí na zastávce a spolucestující, kteří si vždycky musí přisednout i když je skoro prázdný autobus.)
Zatím jsem jela párkrát, ale zážitků už mám dost. Daleko víc, než manžel, který jezdí několik let bez nehod a jakékoliv újmy. To, že si ke mně vždy někdo musí sednout už jsem zmiňovala. Manžel mě na to upozorňoval, už před začátkem cestování, poněvadž jsem prej hubená, takže zabírám jen málo místa a spolucestující se tudíž může roztahovat. A je to bohužel pravda, už jsem dostala kabelkou přes hubu, taškou přes nohy a taky bundou, šálou a bůh ví, čím ještě. Jako dost si to užívám.
Minulý týden jsem jela dvakrát a oba dny jsem přijela později. Poprvé byla nehoda na dálnici, takže jsme to museli objet, což je tedy mnohem lepší, než stát v koloně. No, ale co se stalo podruhý, to mi snad ani nebudete věřit. Nasedla jsem do autobusu a po chvíli mi tak vytanulo v mysli: Jestli tenhle autobus dojede, tak budu č***t jak péro z gauče. Autobus vydával totiž hodně zajímavý zvuky, který by normálně vydávat neměl. Na dálnici se skoro rozpadl, otřesy mi málem vylámaly všechny zuby v hubě, ale udržela jsem je. Najednou se však ozvala rána, autobus se zhoupl do jedný strany a já si hned pomyslela: Tak a teď jsme asi píchly. Nicméně řidič nehnul brvou. Třeba zajede na benzínu a omrkne to. Profrčeli jsme kolem. Po chvíli to nevydržel jeden pán ze zadních řad a zašel za řidičem. Po jeho radě autobus zastavil na krajnici. Oba se šli podívat ven, jestli dojedeme nebo ne. Po dlouhém ohledání místa činu přišel řidič a oznámil nám: Upadlo nám kolo, musíme počkat na policajty a za dvacet minut vám přijede náhradní doprava. To jako fakt? Takže se mi ta rána jenom nezdála. I když jsme v otevřeném autobuse málem zmrzli, tak opravdu za dvacet minut přijel další autobus a dovezl nás domů.
Komu se taky stávají takovéhle věci? Už se docela bojím, co na mně ještě v autobuse čeká.
Máte taky nějakou příhodu s autobusem?
