29/07/2015
Když se jede po proudu řeky Labe k Dolnímu Žlebu míjí se na levém břehu stojící socha Sv. Vojtěcha, patrona všech plavců. Tímto místem vedl napříč Labem žulový útes, z něhož se za starých časů lámaly kamenné bloky, využívané jako kvalitní stavební materiál. Špičaté balvany tohoto útesu čněly z Labe i při velké vodě a běda každému plavci, který byl neopatrný nebo nevěděl o tomto nebezpečném místě. Jeho plavidlo zde bylo zachyceno nebo se rozbilo o skálu. Zboží, které se přepravovalo údolím nahoru i dolu, muselo být na tomto místě překládáno, což stálo mnoho času a peněz. Teprve v roce 1779 byl tento skalní útes odstřelen a dnes po něm není ani stopy.
Kvůli nebezpečí a ochraně šífů byl na tomto místě postaven svatý Vojtěch. Každý plavec a rybář, který kolem sochy plul, se musel pokřižovat nebo smeknout, aby zažehnal neštěstí. Pouze Markus John z Děčína, mladý bezbožný lodník, nechtěl nikdy vzdát poctu svému patronu. Přestože byl svými kamarády varován, nedal na ně a nikdy svatého Vojtěcha neuctil. Markus byl toho mínění, že neživá socha mu nemůže nikterak uškodit.
Jednou plul dolů po proudu ve svém těžce naloženém člunu a jedl chléb, jenž měl k obědu. Když projížděl kolem svatého Vojtěcha, vstal a zvolal: „Hej, Vojtěchu, nemáš hlad?“ Nabídl mu chléb a řekl: „Na, kousni si!“ Sotva to však dořekl, převalila se přes člun obrovská vlna a převrátila člun i s Markusem Johnem, jenž navždy zmizel pod vodou.
Z němčiny volně přeložil a upravil Radek Fridrich. Vyšlo v knize Modroret – Z pověstí Děčínska.
