07/04/2023
Remembering the many Easters that have come before, what this celebration represents, and how it affects us.
O VELKÉM PÁTKU....
Velký pátek je nejen pro věřící křesťany významným dnem, dnem kdy vzpomínáme na smrt Kristovu, smrt člověka, pro jiné Boha, Božího syna či proroka, který svým učením založil novou kulturu; nový systém chápání Boha. Boha, který již není tím ukrutným vládcem, starozákonní přísnou podstatou ve smyslu „oko za oko, zub za zub“, ale Bohem novým, odpouštějícím, konajícím pro své Stvoření jen dobré, pokud dobré koná. Velký pátek je prvním dnem velikonočních třídenní, tedy tridua, dnů, kdy si připomínáme smrt Ježíše Krista na kříži. Velký pátek, ač se někdy nazývá smutným lítostivým či slzavým, není dnem, kdy by lidé měli být smutní či plakat pro utrpení. Velký pátek je dnem, kdybychom se měli zamyslet nad smrtí Krista na kříži, významem Jeho smrti a významu víry v Krista jako Spasitele vůbec.
V minulosti se hrávaly ve větších městech a na vesnicích divadelní pašijové hry, často z autorství místních umělců, kdy hlavním tématem byly události posledních dnů z života Krista, následně Jeho zmrtvýchvstání. Často se v rámci pašijových her do programu vloudily i komické kousky, zejména v souvislosti s proradným Jidášem, který Krista zradil. Křížová cesta je symbolická cesta sledující události spojené s ukřižováním Ježíše Krista. Zahrnuje dění kolem jeho odsouzení, nesení kříže a ukřižování na hoře Golgotě. Je rozdělena obvykle na čtrnáct zastavení, která odpovídají jednotlivým událostem tradičně spojeným s pašijemi. V poslední době se přidává ještě poslední zastavení – vzkříšení. Křížová cesta je symbolická cesta sledující události spojené s ukřižováním Ježíše Krista. Křížová cesta je projevem zbožnosti, čerpá ze středověké tradice, kdy poutníci do Svaté země navštěvovali posvátná místa, včetně Božího hrobu a Golgoty. K vykonání poutě z Evropy na Blízký Východ koncem starověku a v raném středověku bylo potřeba odhodlání, pevné zdraví, dostatek financí a nezávislost. Většina obyvatel té doby neměla volnost pohybu, poněvadž byla nevolnictvím vázána ke své vrchnosti. Aby se vyšlo prostým lidem vstříc, začaly se stavět napodobeniny Božího hrobu, hory Golgoty a dalších míst a ty byly včleňovány do terénu. Tak se postupně zformovalo 14 zastavení křížové cesty, která má dávat lidem odvahu a vnitřní sílu vítězit nad slabostmi, jimž se na své životní pouti nemohou vyhnout.
Velikonoce, které právě slavíme, jsou kombinací křesťanských zvyků a pohanských pověr. Starověké pověry nás tímto svátkem provázejí již tisíce let. Lidové tradice vyprávějí rovněž o magické moci Velkého pátku, kdy se údajně otevírají ve skalách poklady. Tyto poklady údajně označovalo malé světýlko nebo kapradí, které zářilo či kvetlo. Když umřete na Velký pátek, půjdete rovnou do nebe: Někteří lidé věří, že když zemřou na Velký pátek, tak se podívají rovnou do nebe. Tato pověra skutečně existovala, ale pozor, určitě neplatila v případě sebevražd. Jděte ke kadeřníkovi, nebudou vás bolet zuby: Pokud na Velký pátek navštívíte kadeřníka, po celý rok vás nebudou bolet zuby.
Nevyměňujte ložní prádlo, čeká vás špatné spaní: Rozhodli jste se na Velký pátek měnit ložní prádlo? Nedělejte to, pokud chcete klidně spát. Výměna vám přinese špatné sny. Děti narozené na Velký pátek mají zvláštní schopnosti: Traduje se, že pokud se vám na Velký pátek narodí potomek a na Velikonoce jej pokřtíte, bude mít sílu a schopnost léčit. Na Velký pátek bylo rovněž tradicí jít ještě před východem sluncem k potoku pro omytí celého těla proto, aby se nemoc po celý rok tělu vyhnula; jednou z tradic je rovněž lovení kamínků v potoce ústy, kdy ulovený kamínek byl následně levou rukou odhozen za hlavu. Toto „kouzlo“ mělo zabezpečit, že se člověku vyhnou zubní onemocnění. Jelikož má voda magickou sílu, možná si budete chtít udělat zásoby. Vyndejte lahev a naplňte ji. Má to ale podmínku. Musíte s ní být doma před východem slunce, neohlížejte se, nic neříkejte a nepřekročte žádnou křižovatku.
Protože se nesloužila mše, velmi často na vesnicích na Velký pátek patřil tento den i dětem. Zvony z kostela byly nahrazeny řehtačkami, které ohlašovaly ranní i večerní klekání. Na mnoha místech se na Velký pátek jedla čočka, aby přinesla do stavební peníze, rovněž se v tento den nemělo nic půjčovat, neboť tato věc by mohla být očarovaná. Na Velký pátek ženy nepraly prádlo, neboť namáčení ve vodě znamenalo znehodnocení krve Kristovy.
Velký pátek mají v oblibě zejména lidé, kteří věří na nadpozemské síly a mají rádi tajemno. Podle pověstí se tento den dějí zázraky a otevírají se poklady, což se prý projevuje různými puklinami ve skalách a zemi, odkud vychází světlo. Je to den jako stvořený pro různé druhy věštění, a zároveň by měl být věnován vzpomínkám na zemřelé. Pověry dokonce říkají, že pokud v tento den spatříme nějaké osudové znamení, jedná se o předpověď budoucnosti. Do současné doby se jako jedna z mála tradic tohoto dne přenesl průvod koledníků, kteří chodí po ulicích s řehtačkami a klepači.
Velký pátek je dnem, který se odpradávna setkává s úctou jak mezi věřícími, tak i mezi nevěřícími – slavnostní duch tohoto dne prostupuje celá staletí ve všech zemích, které ovlivnila myšlenka lásky a bratrství mezi lidmi založená na křesťanském základě.
A pověst na konec....Velikonoční kohout. Vyprávělo se, že v prachatické Skalce končila tajná chodba vedoucí sem z města. Kdysi do ní schovali měšťané své cennosti při jednom obléhání. Jenže nepřítel se dostal do Prachatic, všichni byli pobiti a nezůstal nikdo, kdo by znal místo úkrytu. Jednou na Velký pátek si jeden Prachatičák všiml velkého kohouta, který seděl na Skalce a vábivě zpíval. Měšťan šel blíže, a tu pták zmizel v nějaké díře, která se za ním zavřela. Muž hned věděl, která bije a rozhodl se o příštích Velikonocích na tom místě hledat. Jenže svůj úmysl neprozřetelně vyzradil své povídavé ženě. A tak se za rok sešel před Skalkou zástup pokladuchtivých sousedů. Sotva zaduněla země, objevil se vchod do podzemí a čarovný kohout láká odvážlivce do hlubin. Několik mužů se vydalo dovnitř. Nikdo se však nevrátil. Když skončily pašije, země se zavřela a jen kohout posměšně třepe křídly. Na druhý rok se ještě pár lidí odvážilo, vybaveno svěcenou vodou a křídou, ale darmo. Všichni tam zůstali. Uplynulo několik let a do města přišel jeden dobrodruh. Když se doslechl o Skalce a ukrytých pokladech, vydal se na Velký pátek na místo. Po chvíli se otevřela země a v temnotách se mihá odlesk zlata. A už je tu kohoutí průvodce a nabádá: „Ať tam či zpátky jdeš, na mě se dívej, nebo oslepneš!“ Mladík se pokřižoval a s očima upřenýma na kohouta couval do chodby. Ušel již pěkný kus a tu se mu nějaký hlas vemlouvá: „Otoč se, podívej se za sebe!“ Mládenec neodolal, ohlédl se a v úleku za sebou spatřil propast. To bylo to poslední, co uviděl, neboť vzápětí oslepl. V zoufalství tápe podél stěn na čerstvý vzduch. Teď ví, že všichni jeho předchůdci zmizeli v propasti. Jen on se zachránil, avšak za jakou cenu! Jakmile byl venku, ozval se za ním posměšný kohoutí hlas a chodbu navždy zavalilo kamení.
Zdroj Velikonoční kohout Adolf Daněk, Báje českého Pošumaví, 1910
