28/03/2015
Jeden příspěvek od našeho kamaráda, Martina Kleina, z nedávného "tripu". Věřím, že se bude líbit a bude možnou inspirací :)
Benátky, město kde čas dostává nový rozměr a ztratit se znamená potěšení
Nakonec i já ve svých 30-ti letech jsem se podíval do Benátek. Po přečtení několika recenzí padla volba na malebný hotel Palazzo Barbarigo ve čtvrti San Polo při Grand Canale.
Dobrodružství začíná už na letišti. Poloha od centra je docela vzdálená a navíc jak všichni dobře víte, Benátky leží na laguně, takže ani doprava se nedá nazývat standartní. Volba byla nakonec více než jednoduchá,vodní taxi. Tento zážitek vřele všem doporučuji,ale zároveň mějte dostatečne nabitý fotoaparát či mobil. Ten můj vydržel fotografii přídi a zádi lodi a pak jak se lidově říka umřel.
Hotel byl přesným obrazem vychvalujících recenzí. V poměru míst a zajímavostí,které Benátky nabízí jsem byl časově velmi limitován, takže není nač čekat,vyrážím do města.
První dojem je nezapomenutelný. Uličky tvoří labyrint,jako by jste se ocitli uprostřed mraveniště a to nejednou svou spletitostí, ale i v některých místech šířkou dostupnou jen stěží dvou průměrně obtloustlým američanům.
Jediným otevřeným místem v nedělním dopoledni a přímé dostupnosti hotelu byla Scuola Grande di San Rocco na stejnojmenném náměstí San Rocco.Ač jsem uplným uměleckým "laikem", mé oči se nemohly vynadívat na skvosty vytvořené rukou maliíře Tintoretta. Nedaleko místa shromažďujícího nejvýraznější sbírku italského umění 2.poloviny 16.století, se nalézá Basilica Santa Maria Gloriosa dei Frari. Uvnitř můžete vidět plátno od Belliniho, a to triptych Madona s dítětem a svatými a nebo díla Tiziana. Dále se zde nacházejí hrobky vyznamných osob benátske historie. Dóže Francesco Fopscari, malíř Tiziano,hudební skladatel Monteverde či sochař Canova, ve skutečnosti je jeho srdce uložené v nádobě uvnitř hrobky.
Umění ve své nejryzejší podobě donutilo můj mozek přemýšlet, jaká genialita a potenciál se v nás už od nepaměti ukrývá, ale jen malý zlomek je v dějinách lidstva zaznamenán jako na každém rohu Benátek.
Čas na odpočinek, rovná se jediné, sklenka vína (nebyla samozřejmě jen jedna). Po zaslouženém odpočinku na mě čekala exkurze na největším a nejznámějším náměstí San Marco. Ještě po příchodu na zmíněné místo jsem žil v domnění, že se výklad a návštěva bude týkat Campanile di San Marco (zvonice vysoké bezmála 100metrů), ale místní "uvaděčkou" jsem byl rychle vyveden z omylu a odeslán k Torre dell´Orologio .Po výstupu snad až do čvtrtého patra se předemnou rozprostíral mechanismus čítajíci snad tísíce ozubených koleček a různých táhel. Jako hrdého Čecha mi proběhla hlavou myšlenka,že stojím před chudým příbuzným Orloje na Staroměstském náměstí. I tak, pohled na obnažený "motor" orloje ve mně vyvolal veliký obdiv k jeho tvůrci Maurizio Codussi. Práce správce hodin se dědila z generace na generaci a obnášela mimo jiné natahování celého mechanismu každých 15hodin.
Den si pomalu navlékal večerní kabát a já se vydal zpět na hotel. Ve své zasněnosti a užívání si atmosféry romanticky vyhlížejících restaurací a obchůdků jsem se ztratil. Říka se a i pan hoteliér mi to s šarmem sobě vlastním potvrdil,že kdo se v Benátkách neztratí, tak jako by tam ani nebyl. Upřímně, jak už můj název napovídá, ztratit se v Benátkách je opravdovým potěšením. Objevíte se v těch nejtajnějších a nejtemnějších zakoutích, ale přitom nemáte ani na okamžik pocit strachu. Naopak jste fascinováni novými a novými uličkami vedoucich vás, jako by, do srdce Benátek. Příznám se, že po dvou dnech už jsem si našel relativně snadnou cestu ke všem hlavním náměstím a památkám, ale i tak jsem umýslně znovu a znovu hledal cesty nové a přál si být opět ztracen v Benátkách.
Druhý den jsem začínal prohlídkou Palazzo Ducale, jeho vězení a prostorů, ktere obývali úředníci minulosti. Jedná se o gotickou stavbu, která během své historie zastávala mnoho funkcí, ale především více než 1000.let byla sídlem benátských Dóžat ( tehdejších pomyslných vladců Benátek). Po shlédnutí prostých cel, kde vězni umírali často utonutím (cely jsou ve sklepeních + Benátky v průměru 54dní v roce postihnou dny zvané aqua alta neboli vysoká voda, kdy se hladina moře zvedne až o 90cm), vedly naše kroky až pod střechu paláce. V těchto místech se naopak nacházely vězení tzv. "prominentní" a asi nejznámějším věznem byl v 18.století sám znamý svůdce žen, spisovatel a dobrodruh Giacomo Giovanni di Casanova. Prohlídkou jsme byli volně zavedeni v bohatě zdobené sály, kde v největším Sala del Maggior Consiglio najdete největší olejomalbu na světě, Tintorettův "Ráj" a mnohá další fascinující díla, například od Veroneseho. Vyjímkou nebyla ani díla tvořená i více než deset let.
Za zdmi na mě čekal krásný slunečný den a já se uvelebil v jedné z mnoha restauracích, lemujících Grand Canal v dohledu mostu Ponte di Rialto. V Italii asi nikdy nešlápnete při výběru jídla vedle, objednáním těstovin. Jako drink samozřejmě víno, v mém případě jeho šumivou verzi Prosecco. Po dobrém jídle nesmí chybět ani vyhlášená italská káva, rozvážným krokem, zapříčíněným výborným obeděm, jsem směřoval zpět na náměstí San Marco. Místo bylo jako stvořené pro "rozjímání" ve společnosti lahodné kávy. Za zády náměstí, po straně Palazzo Ducale a výhled na lagunu, jejíž vlnky házely neposedná prasátka.
Pohled na okolní svět mi vyrazil dech a byl jen těžko uvěřitelný. Dobu na konci března určitě nelze v benátkách považovat za hlavní část sezony, ale i tak bylo turistů jako holubů na náměstí San Marco. Byl tady však jeden obrovský rozdíl, oproti všem dosud mnou navštíveným, světovým městům, vyhledávanými turisty. Všichni a vše bylo ,jako by, zpomalené. Jako by měli všichni zařazen nižší rychlostní stupeň. Ať jsem se snažil sebevíc, nebyl zde ani náznak spěchu, úkazu dnešní hektické doby. Ano, je to čistě můj subjektivní pocit, ale ovlinil mě natolik, že se do Benátek určitě brzy vrátím. Nebude to však jen jediný důvod, na tak zajímavé a historií nabité místo vám "pár" dnů určitě stačit nebude.
Samotné Benátky se pro mě staly minulostí, ale stále jsem měl ještě jeden den a chtěl poznat i blízké okolí Benátek. Ostrovy Murano, Burano a Torcello byly tou dokonalou třešničkou na dortu.Především prostřední z nich mi v hlavě stále podsouval spojení buran na "Burano".
Murano je nazýváno ostrovem sklářů. Vaporetto vás na něho dopraví během několika málo minut. Svou pravou krásu ostrov neukrýva na povrchu, ale uvnitř. Zdejší skláři dokáži vykouzlit během několika málo okamžiků užasné věci. Ať už tolik typického vzpínajícího se koně a nebo vázu tvořenou metodou foukání skla.
Buran na Buranu i tak by se dal popsat tenhle ostrov. Už z lodi pochopíte, že se od ostatních dost výrazně odlišuje a slovo "výrazně" se zde dá několikrát podtrhnout. Domy jsou natřeny výhradně pestrými, často až sytě pastelovými barvami. Jedna z pověstí říka, že když se rybáři vraceli unaveni po lovu, tak barevnost byla jejich poznávacím znamením, aby nevstoupili do nesprávného obydlí. Někdo z mého okolí vtipně poznamenal k nesprávné ženě. Když byli muži lovit, jejich ženy zatím paličkovaly nezamněnitelné buranské krajky. Tato ruční technika je v dnešní době velmi vzácná což se odraží i na ceně.
Poslední zastávkou byl ostrov Torcello, který nabízí několik velmi příjemně vyhlížejících restaurací, vyhledáváných nejen turisty, ale i benátčany díky své skvělé přímořské kuchyni. Basilika Santa Maria Assunta a její zvonice tvoří hlavní a dá se říci i jedinou dominantu ostrova, na kterém žije pouze 12 rezidentů. Po vstupu do basiliky jsem byl chvíli překvapen. Na první pohled se zdála velmi prostou a takřka nezdobenou v porovnání se všemi paláci v centru Benátek. Opak byl však pravdou. Čela basiliky jsou tvořena obrovskými mozaikami různých světských motivů. Před každou z nich je výrazné upozornění "no photo" "no recording" , jsem hrdý na to, že jsem výše zmíněné předpisy dodržel a ikdyž jsem ve své podstatě "ateista”, basilicu jsem opouštěl s hřejivým pocitem na duši.
Momentálně sedím v hotelovém baru a snažím se své pocity a zážitky co nejbarvitěji přenést na papír. A hádejte, kdo mi dělá společnost. Ano, správně, sklenka dobrého vína.
P.S. pro zasvěcené : YOU SHOULD BE HERE !
