Ondřej Zdráhal - moje Čína

  • Home
  • Ondřej Zdráhal - moje Čína

Ondřej Zdráhal - moje Čína Cílem je podělit se o zážitky, pobavit a dozvědět se třeba i něco nového.

Kalendář z Yunnanu, který nikdy nevznikl.Přeju dobrý den a zdravím po hodně dlouhé době, za kterou se toho stalo opravdu...
25/10/2022

Kalendář z Yunnanu, který nikdy nevznikl.

Přeju dobrý den a zdravím po hodně dlouhé době, za kterou se toho stalo opravdu hodně, ale během které jsem tak nějak opustil tyto stránky a přestal na ně přispívat. Jeden z důvodů bylo hodně práce a naprosto odlišných aktivit, které s tímto tématem neměly úplně souvislost. Další důvod je určitě i ne úplně reálná možnost jet do Číny, alespoň pro mě.

Tuto stránku ale rozhodně nechci nechat zapomenout a budu ji dál rozvíjet, i když možná trochu jiným způsobem. Zajímavostí o Číně, které se by se sem hodily, je rozhodně celá knihovna, takže určitě je na co se těšit.

Co se týká mě, cestuju stále dál, stále provázím lidi po různých koutech světa a je dost pravděpodobné se se mnou potkat prakticky kdekoliv. Teď v od podzimu do jara to bude někde v různých oblastech Jihovýchodní Asie. Pro tuto mou další činnost, zálibu, a to cestování po světě, připravuju novou fb stránku a instagram. Kde se pak objeví fotky a krátké příspěvky například z Islandu, JV Turecka, Sardinie, nebo Řecka, ale i z Malediv, Šrí Lanky, Laosu nebo Kambodži a mnoha dalších zemí a zajímavých míst. Některé fotky budou starší, které jsem ještě nezpracoval, nebo neměl kam umístit, některé budou z nového foťáku, tak pak můžeme zhodnotit rozdíl. A po rozjetí i instagramu a po tom, co sám sebe přesvědčím, abych se choval jako modernější člověk, tak mě tam třeba budete moct sledovat i v reálnějším, aktuálnějším čase. Ještě teda nevím, jak se budou jmenovat, takže kdybyste měli jakýkoliv návrh, nebojte se mi ho napsat do komentářů a určitě něco vymyslíme.

K tomu se ale váže ještě jedna věc a to, že mi foto technika odešla od křemíkového nebe a musím a chci si koupit novou. Každopádně, jestli se vám moje tvorba líbí a chtěli byste mi na to přispět, bránit se rozhodně nebudu. A ještě větší radost bych měl, kdyby si chtěl někdo koupit některý z mých už dřív vytvořených fotoobrazů na plátnech 60x40 cm, které jsem před dvěma lety při stěhování zabalil a už nerozbalil. - Fotky obrazů v komentářích. Pozn.: vypadají mnohem líp, než ve skutečnosti :D

Neskutečně si vážím vaší přízně, navíc v dobách, kdy bylo cestování náročnější a hlavně teď, kdy už to určitě vypadalo, že jsem přestal publikovat. Děkuju. Takže cestování a poznávání zdar a někde na viděnou.

Čínský nový rok, nebo taky Svátky jara 春节 chunjie.Doufám, že už máte uklizeno a připravujete večeři a oslavu toho dnešní...
31/01/2022

Čínský nový rok, nebo taky Svátky jara 春节 chunjie.

Doufám, že už máte uklizeno a připravujete večeři a oslavu toho dnešního jakoby silvestra ;-)

Více na fb Klubu čínské kultury, kterému tímto i velmi děkuji :)

07/12/2021
Sněžná hora Nefritového draka 玉龙雪山 Yulong Xue shanNebo taky Naxijská hora Satseto, boha války a ochránce před zlem. Hora...
29/11/2021

Sněžná hora Nefritového draka 玉龙雪山 Yulong Xue shan

Nebo taky Naxijská hora Satseto, boha války a ochránce před zlem. Hora Nefritového draka je jedna z nejvyšších hor v Sněžných horách, na jihozápadě Číny. Se svými sourozenci stojí na vzdáleném okraji Himálaje a jeho 13 vrcholů se ční severně nad 800 let starým městem Li-jiang plném starobylých domků a vodních kanálů, odkud jsou na horu navíc asi nejkrásnější výhledy. A prý vypadá jako velký bílý drak mezi mraky.

Satseto měří 5596 m. n. m. je jednou z nejvyšších hor Yunnanu. Stojí na jih od soutěsky Skákajícího tygra, jedné z největších soutěsek světa. Severní nad ní stojí 5396 metrů vysoká Sněžná hora Haba 哈巴雪山, Satsetův božský bratr.

Prostě nádherný kus Číny a světa plný krásné přírody, zajímavých lidí, dobrého jídla a příběhů.

Žebrácké kuře je prostě super jídlo. Nedávno jsem o tom taky psal, ale jinam, takže si dovolím sdílet. Díky
20/11/2021

Žebrácké kuře je prostě super jídlo. Nedávno jsem o tom taky psal, ale jinam, takže si dovolím sdílet. Díky

16/11/2021

Toto proste musim sdilet. Pohodlne se usadte a uzijte si predstaveni :)

Jsou libo výborné kurzy taiji quan?
23/10/2021

Jsou libo výborné kurzy taiji quan?

Lekce taiji v malých skupinkách. Individuální a profesionální přístup zkušené lektroky Martiny Slabé, úspěšné reprezentantky. Široká nabídka lekcí - od dechových cvičení, přes cvičení se zbraněmi až po přípravu na závody. Lekce dostupné v českém jazyce. Taichi by Mar...

Svatek 中元节 zhongyuan jie, svatek hladovych dusi. Jeden z tradicnich cinskych svatku, na ktery se obcas malinko zapomina ...
22/08/2021

Svatek 中元节 zhongyuan jie, svatek hladovych dusi. Jeden z tradicnich cinskych svatku, na ktery se obcas malinko zapomina :)

27/07/2021
Sihanoukville, autonomní přístav na jihu KambodžiSihanoukville sice není úplně Čína, ale tak trochu jo. Už je tím, že se...
26/06/2021

Sihanoukville, autonomní přístav na jihu Kambodži

Sihanoukville sice není úplně Čína, ale tak trochu jo. Už je tím, že se v něm Čínsky domluvíte, protože jen asi každý desátý místní člověk, kterého potkáte asi není Číňan, zbylých 9 dost pravděpodobně ano ;-) (Fotky z února 2020)

13/06/2021

Duanwu jie 端午节 Festival Dračích lodí

Na 5. den 5. měsíce čínského lunárního kalendáře připadá starobylý svátek Dračích lodí. Letos, v roce 2021, připadá na 14. června, (12. - 14. 6.), tedy na zítřek. Svátek se v různých podobách slaví už přes 2000 let a jeden z důvodů jsou oslavy, spíš takové připomenutí oběti prvního čínského autorského básníka Qu Yuana 屈原 (340 - 278 př. n. l.), který se v tento den, po napsání básně Setkání s hořkostí, vrhl do hlubin řeky Miluo 汨羅江 s kamenem přivázaným kolem pasu.

A právě na jeho počest se v tento den pořádají závody dračích lodí, které symbolizují to, jak se lidé vrhali do svých lodí, aby slavného básníka zachránili. Ke svátku neodmyslitelně patří i knedlíčky s lepivé rýže Zongzi 粽子, které se hází do vody rybám, aby se najedly rýže a nechaly odpočívat Quyuanovo tělo...

A kdybyste si o tom chtěli něco poslechnout, celkem stravitelně, tak tady http://porady.heyradio.cz/Barevny-svet/2021/w23/BarevnySvet_HEY_utery_w23_2021.mp3

Přeji příjemnou zábavu :) A samozřejmě by mě velice zajímal váš názor. Děkuju :)

06/05/2021

Mate radi poezii?

Čínské jídlo a zase to jídloA k tomu trocha recyklace. Připomeneme si jeden z prvních příspěvků, co jsem kdy zveřejnil o...
06/05/2021

Čínské jídlo a zase to jídlo

A k tomu trocha recyklace. Připomeneme si jeden z prvních příspěvků, co jsem kdy zveřejnil o čínském jídle, ne první, ale jeden z prvních ano. A k tomu bych rád připojil otázku, otázky na vás všechny, kteří jste na mě ještě nezanevřeli, i když to asi občas vypadá, že už jsem se na to vykašlal. Pardon.

Každopádně teď pracuju na nějakých dalších projektech a většina z těch aktuálních je o jídle z různých pohledů. A na toto téma se vás chci právě zeptat a hlavně vás požádat. Hlavně požádat, abyste mi do komentářů napsali cokoliv vás napadne, co by vás zajímalo o čínském jídle, ať už obecné věci, nebo naprosté detaily, různé vlivy, zajímavosti atd. atd. Protože mě už třeba ani nenapadne, že by mohlo být divné, že Číňani používají k jídlu hůlky apod.

Děkuju moc za každý komentář
感谢

Gongpobing 公婆饼

Dneska se budeme bavit zase tak trochu o jídle, a to o plněných plackách, které jsem objevil celkem daleko od jejich rodiště a to v Shanghaii 上海, holt kosmopolitní Shanghai, vlastně, kde jinde byste podobné věci chtěli hledat, že. Čínsky se nazývají 公婆饼 Gongpo bing, tedy tchýniny 婆婆 (popo) nebo tchánovy 公公 (gonggong) placky, v čínském názvu se prostě skrývají oba dva. Takže to nechám na vás, sami si vyberte, kdo z těch dvou je vám milejší nebo spíš naopak nemilejší. Proč? To se dozvíte na konci v takové mé vlastní úpravě jedné krátké legendy.

Gongpo bing je pokrm etnika Tujia 土家族, jedné z 55 národnostních menšin Číny. Menšiny, která má asi 8 milionů příslušníků. Menšiny, která jazykově patří do skupiny tibetobarmských jazyků, ale tujiasky mluví nejspíš jenom oni a to navíc dnes už ne všichni, hlavně kvůli obrovskému vlivu čínštiny. Jinak tujiaština je gramaticky a foneticky podobná yištině, ale má zcela odlišnou slovní zásobu. Úplně jsem si při tom vzpomněl na finštinu a maďarštinu. Dneska Tujiaové mluví tedy hlavně tujiasky, čínsky, miaosky a nebo prý takovou kombinací všech zmíněných jazyků. Já jsem potkal dva, kteří uměli fakt dobře čínsky, naštěstí.

Lidé tohoto etnika se nacházejí především v oblasti provincií Hubei 湖北, Guizhou贵州, Chongqing 重庆, ale nejvíc jich je na severu Hunanu 湖南, přesněji v Tujiaské a Miaoské autonomní prefektuře Xiangxi 湘西土家族苗族自治州. První písemné záznamy o tomto etniku pocházejí asi ze 14. století. Největší slávu si získali v období dynastie Ming 明朝 a proslavili se především jako neohrožení a velmi disciplinovaní válečníci. Za dynastie Qing 清朝 si prožívali trochu bouřlivější období, kdy jim často vládli hlavně vojenští diktátoři (nazvěme to třeba tak). To byly ty krásné doby, kdy pěstovali hlavně o***m. Jako jedna z 55 etnických menšin byli uznáni v roce 1957. Dnes žijí celkem klidně, i když i na nich se například v podobě hladomorů podepsal Velký skok a další kampaně.

Náboženství těchto lidí je trochu zvláštní, vyznávají šamanistické tradice, uctívají několik totemů, hlavně totem bílého Tygra, boha ochránce rodiny, dál například totem Želvy aj. Ale co to přesně znamená, to se pokusím zjistit při další zajímavé osobní zkušenosti. Jinak se Tujiaové proslavili hlavně svým tancem Baishou 摆手舞 (víc než 500 let starý rituální skupinový tanec), brokátem, ale taky jídlem, čím jiným, že.

Ohledně jednoho z deseti nejslavnějších tradičních tujiaských pokrmů koluje dokonce sympatická legenda. Ano, jedná se o placky Gongpo. Podle legendy za vlády císaře Qianlonga 乾隆 za dynastie Qing, v kraji Hefeng 鹤峰县, přijala vážená a mocná rodina Tian 田 novou dcera, prostě se k nim do rodiny přivdala jedna slečna. Podle zvyků Tujia ji po svatbě na jeden den pustili zpátky k její staré rodině a další den se musela zase vrátit a svým novým rodičům přinést vlastnoručně udělané jídlo. Ale aby to neměla zase tak jednoduché, že si jen tak vyjde na výlet, něco uvaří a vrátí se, tak si její nová tchýně s tchánem vymysleli takové úkoly navíc. Poslali tedy svého sluhu, aby jejich snaše přinesl dva liangy (asi 100 gramů) pšeničné mouky a trochu kukuřičné, špetku koření a vzkaz, aby jim z toho připravila chutnou snídani. Ale tchán k tomu pro jistotu přidal, že snacha z těchto surovin musí udělat tolik placek, aby se z nich najedlo deset bratrů. To těm dvěma ale rozhodně nestačilo, tak si ještě tchýně přihodila, že nejen jejich deset synů, ale i jejich ženy a když už, tak i jejich děti, aby se z těchto placek najedli.

Je dost velký kumšt vyrobit už jen těch deset velkých placek pro deset velkých bratrů, když máte jenom něco přes 100 gramů mouky, co teprve když máte z té trošky surovin nakrmit skoro stovku lidí. Ale holka na to šla nadmíru chytře a důmyslně. Geniálně a vtipně vyřešila jí přidělený úkol. Jak? O tom se toho moc neříká, ale podařilo se jí vyrobit placky, které oplývají překrásnou barvou, výjimečnou, pikantní vůní, libou, čistou chutí. Vytvořila jídlo, které je dost dobré k servírování na luxusních banketech při těch nejvýznamnějších příležitostech, ale zároveň jsou tak akorát i pro obyčejné prosté lidi z ulice, jako jsem byl například já, když jsem šel v Shanghaii kolem jejich stánku.
Jinak je ta placka vážně výborná, chutná, zasytí. Vevnitř je dutá, dá se naplnit masovou směsí nebo „jen“ potřít vynikající chilisměsí.

Taková moje osobní úchylka. Toto je první a podle mě nejlepší čínský "kungfu" film, který jsem kdy viděl. Tady jen v čín...
10/04/2021

Taková moje osobní úchylka. Toto je první a podle mě nejlepší čínský "kungfu" film, který jsem kdy viděl. Tady jen v čínštině, ale existují k tomu české titulky. Většina herců jsou neherci a v celém filmu je asi jediný jakoby speciální efekt. V češtině úder otevřenou dlaní (poprvé jsem to viděl jako malý prcek, když jsem byl nemocný a táta mi to půjčil ve videopůjčovně na VHSce) :) https://www.youtube.com/watch?v=FZiRemP9Vjk

故事发生在清末民初时期,九河下梢天津卫,四面八方的豪杰高手云集于此。武林高手东方旭(李俊峰 饰)打把势卖艺,期间与神州武术馆掌门何大海以拳会友,更结识了沾亲带故并有一身绝学的行脚郎中神掌李(张云溪 饰)....

04/04/2021

Svátek Čistoty a jasu, svátek Zametání hrobů, prostě svátek Qingming 清明节 Qingming jie

Je něco jako čínské dušičky, tradičně se jedná a jeden z nejdůležitějších svátků v Číně, plus mínus druhý po Čínském novém roce. Je svátkem, který tak nějak připadá na 4. nebo 5. dubna. Letos v roce 2021, v roce kovového buvola, na dnešek, tedy 4. 4.

Dnes je den, kdy se oslavují předci, chodí se na hřbitovy, na hroby a ty se čistí (klidně i před tím to svátkem), povídá se se zesnulými předky a celkově je to takové spojení mezi živým a mrtvým světem. Toto spojení je ale v čínské kultuře i v průběhu roku velmi silné, silnější, než u nás. Pro Číňany to není smutný svátek, popíjí se se zesnulými předky a přáteli, rodiny vyrazí do parku, například se třeba pouštějí draci... Přece jen je jaro a smrt k životu patří.

Svátek, nebo něco v jeho duchu, se v Číně slaví už přes 2500 let a zhruba od dob dynastie Ming 明朝 Ming chao (1368 - 1644/84) se svátek institucionalizoval přibližně do dnešní podoby.

Dalším důležitým mezníkem je svátek Čistoty a jasu pro čajomilce. Tento svátek významným způsobem odděluje druhy čajových sklizní na tzv. Předjarní 明前 mingqian a Jarní. Neplatí to úplně u všech čajů, ale u těch, u kterých ano, tak je to naprosto úžasné, ať už se jedná o cenu, kvalitu, chuť, ale i celkovou atmosféru okolo v době sběru předjarních sklizní. Jako třeba u čajů z jedné z nejslavnějších Sichuanských čajových oblastí, z hor Mengding 蒙顶山 Mengding shan (viz fotky, které jsem z března 2019 a buddhažel z mobilu, protože o ty z foťáku jsem přišel, ruce v detailu jsou moje).

Xi'an 西安Město západního míru. Nedávno jsem si uvědomil, že jsem o něm nikdy nic nestvořil. Ani nevím, na co jsem čekal, ...
31/03/2021

Xi'an 西安

Město západního míru. Nedávno jsem si uvědomil, že jsem o něm nikdy nic nestvořil. Ani nevím, na co jsem čekal, každopádně, je to tady. Asi trochu jinak, protože jsem na podzim přišel o spoustu fotek a zjistil jsem, že hodně toho bylo právě ze Xi'anu. Do města jsem vždycky jezdil moc rád a už když jsem v něm byl poprvé, tak konečně tady jsem se teprve cítil jako v opravdové Číně, jak jsem si ji představoval dřív. V tomto duchu mi k srdci rozhodně Xi'an přirostl k srdci mnohem rychleji, než třeba Peking, který mám taky moc rád. Xi'an měl vždycky úžasnou atmosféru a kouzlo. Stýská se mi po mé oblíbené samoobsluze v samotném centru města, kde se ještě v roce 2019 dalo koupit docela v pohodě pivečko za 3 yuany (cca něco přes 10 Kč a ještě v 2018 stálo 2,5 yuanů), stýská se mi po muslimské čtvrti a po Velké mešitě s naprosto super lidmi. Po jídle v muslimské čtvrti a hodně po jedné z nejlepších restaurací, která je i udržovatelem Huiských kulinářských tradic (muslimská národnostní menšina), kde pro nás vždycky bylo místo, klidně v sobotu večer a klidně pro 20 lidí. Ale stýská se mi i po jiných hospůdkách a uličkách, po klidu v parku Pagody malé divoké husy, nebo Chrámu osmi nesmrtelných a okolí. A v neposlední řadě určitě po lidech

Xi‘an, česky doslova Západní mír, je hlavním městem provincie Shanxi 陕西 (Shaanxi, Šan-si, někdy taky Šen-si), na severu Číny. Město, které má přibližně 9 milionů obyvatel (něco přes 12 milionů i s aglomerací), takže je jedno z těch menších hlavních provinčním měst. A hlavně je to místo s naprosto nezaměnitelnou atmosférou, svébytnou kulturou, jídlem a pro mě i mentalitou, ve srovnání s ostatními městy v Číně. Xi‘an je jedno z nejstarších měst v Číně, když malinko přimhouříme oči. I když se Xi‘an nachází asi 1000 - 1100 km na jihovýchod od Pekingu (přes noc vlakem) a přibližně 680 km na východ od geograficko-geometrického středu ČLR, tak hlavně z kulturního hlediska se Xi‘an a celá provincie Shanxi řadí k čínskému severu, případně severozápadu. (Podle některých měření a informací, by Xi‘an měl být dokonce asi něco přes 100 km na sever od geostředu Číny).

Chang‘an bylo navíc velmi významným městem na tzv. Hedvábné cestě, obchodní spojnici mezi východem a západem. Nejednalo se o jednu konkrétní stezku, spíš o systém obchodních tras, styčných bodů a různých center. Chang‘an bylo dlouhou dobu v podstatě východním počátečním bodem, centrem, kam všichni chtěli. Vždyť jen si představte, v polovině 8. století bylo město Chang‘an jedním z největších měst na světě a sídlilo něm cca 1 až 2 miliony lidí (odhady se různí). Samotná Hedvábná cesta byla tak dokonalý systém, že například právě díky tomuto obchodnímu systému měli už starověcí Římané k dispozici čínské hedvábí atd. (Drahé a málo, ale měli).

I když se v průběhu dějin poloha měst trochu měnila, dá se říct, že město má krásně přes 3000 let historie a v mnoha obdobích čínských dějin bylo hlavním městem celé Číny, sice se jmenovalo Chang‘an 长安, tedy Věčný mír. Město je svým způsobem multikulturní, výrazně ovlivněno islámskou menšinou. Jednou z nejvýznamnějších turistických oblastí ve městě je právě Muslimská čtvrť, národnostní menšiny Hui 回族 Huizu, kteří nejsou jediná muslimská menšina v Xi‘anu, asi 65 tisíc, ale rozhodně největší menšina vůbec. Muslimské čtvrti dominuje Velka mešita, nejstarší mešita v centrální Číně a naprosto nezapomenutelné „noční“ trhy snad se vším, ale hlavně s jídlem a jedněmi z nejlevnějších suvenýrů, které jsme na našich cestách po Číně vůbec mohli potkat. Xi‘an je jediné velké město v Číně, které má zachované, zrestaurované, městské hradby v plné délce cca 14 km. Stály tam už za dynastie Velkých Tangů 唐朝 (618 – 907) a i díky nim nebylo město snad nikdy dobyto. Dnes obepínají městské centrum a jsou prostě majestátní. Můžete si po schodech vyšlapat nahoru na hradby, půjčit si kolo a celé je objet. Krom toho je Xi‘an jedním z mála měst v Číně, kde pořád stojí Zvonová 钟楼 Zhonglou (1384) a Bubnová věž 鼓楼 Gulou (1380).

Kousek od Xi‘anu je slavná Terakotová armáda a kousek dál jedna z nejposvátnějších taoistických hor v Číny, hora Huashan 华山. Město samotné toho ale samo nabízí obrovské množství, je staré a historické s duší, ale i moderní a pulzující životem s velkým množstvím různorodého vyžití. Můžeme zde navštívit snad všechno, od zajímavých parků, přes malebné uličky, jako například literátská ulička u Konfuciova chrámu, na jihu centra města. Mnoho pagod a chrámů, z nich nejslavnější jsou Velká a Malá pagoda divoké husy, ta malá je lepší. Pagoda malé divoké husy má trochu uražený vrcholek, ale i tak dnes měří 43 m a jedná se o cihlovou pagodu postavenou v letech 707/9 n. l., tím je asi jen o 50 let mladší, než Pagoda velké divoké husy a uražená je kvůli velkému zemětřesní v 16. st., předtím byla o dva metry vyšší. Pagoda malé husy se nachází na jihu města, původně v areálu buddhistického chrámu, který ale dneska slouží jako oblíbený park, kam si místní chodí cvičit bojová a jiná umění, trénovat na hudební nástroje, učit se kaligrafii apod. Xi‘an ale nabízí opravdu nepřeberné množství historických památek, hlavně z období dynastie Tang, plus mínus. Z mých oblíbených je to, vedle staré Velké mešity v muslimské čtvrti 大清真寺 Da Qingzhensi, která byla postavena už v roce 742 a je v ryze čínském architektonickém stylu, naprosto odlišná od jakýchkoliv jiných mešit, které jsem kdy viděl ať už na blízkém východě nebo v Indii a s naprosto nezaměnitelnou atmosférou. Tak určitě Xi‘anský taoistický chrám, Chrám Osmi nesmrtelných 八仙庵 Baxian an. Chrám Osmi nesmrtelných je funkční a asi největší taoistický chrám v Xi‘anu, kousek na východ od centra, byl postavený někdy v období dynastie Song 宋朝 (960 – 1279), pak hodně podporován a stavěn za dynastie Qing 清朝 (1644 – 1911), jako vlastně skoro všechno. Panteon náboženského taoismu je nesmírně rozsáhlý, různorodý a bohatý, zmíněných Osm nesmrtelných v čele Lü Dongbinem 吕洞宾 jsou jedni z nejuctívanějších z taoistických nesmrtelných. Chrám Osmi nesmrtelných je kouzelné a autentické místo, které Číňani nepovažují za turistickou atrakci a to je jedna z věcí, co je na tom tak skvělé. Navíc kolem samotného chrámu jsou uličky s roztodivnou veteší a předměty spjatými s taoismem, třeba obchůdek s pohřebními rubáši, před chrámem samotným sedí žebráci, protože jeden z nejmocnějších z Osmi nesmrtelných Li s železnou berlou 李铁拐 Li Tieguai je mimo jiné patronem žebráků. A v neposlední řadě je v okolí spousta malých ryze místních velmi rustikálních hospůdek.

Samotná Xi‘anská kuchyně sice nepatří k tzv. Osmi velkým kuchyním Číny, ale určitě je jedním z důvodů pro návštěvu Xi‘anu. Xi‘anská kuchyně má určitě své neodmyslitelné místo, i kdyby se jednalo třeba jen o pár konkrétních jídel. Má svou historie a svým způsobem se jedná o takovou fúzi celé severočínské kuchyně od východu k západu, místních historických vlivů, vlivů ze střední Asie, hlavně díky Hedvábné cestě, ale může v ní najít například i vlivy Sečuánské kuchyně a další. Ze Xi‘anu, potažmo z provincie Shanxi pochází v Číně tak slavné věci, jako například Roujiamo, Čínský „hamburgr“ 肉夹馍 roujiamo, nebo čajové houby smažené ve slaném těstíčku, ale taky slavné nudle Biangbiang mian, ale taky spousta jídel ze skopového a oslího masa a originální sladkosti z lepkavé rýže, vlašské ořechy pečené v soli atd. Místní kuchyně je prostě pikantní, jen trochu sladká, docela výrazně o sečuánském pepři a římském kmínu a na rozdíl od většiny Číny, i o soli. Dobrou chuť.

A když nás omrzí jídlo, tak doporučuju tradiční místní operu, jednou z nejstarší z čínských tradičních oper, nebo ještě lepší a komornější zážitek je podle mě loutkové divadlo nebo opravdu tradičně tradiční stínohra. Pokud byste měli zájem o velkolepější představení, tak například na a kolem jižní brány městských hradeb se pravidelně pořádá monstrózní představení ve stylu Velkých Tangů, které má návštěvníky úctyhodně přivítat ve městě.

Jen tak pro zajímavost, když v roce 221 př. n. l. První čínský císař Qinshi Huangdi 秦始皇帝 vojensky sjednotil Číny, právě město Chang‘an bylo jeho hlavním městem. Město Chang‘an bylo hlavním městem Číny například už v mnoha různých obdobích, možná i nejvíc ze všech měst v Číně.

Tak například:
už za dynastie Západní Zhou 西周 (1046 – 771 př. n. l.);
s přimhouřením oka pak samozřejmě za dynastie Qin 秦朝 (221 – 206 př. n. l.), protože hlavním městem Qinů už od 9. st. př. n. l. bylo město Xianyang, které bylo koncem 3. st. př. n. l. zničeno a oblast je dnes vlastně takovým předměstím Xi‘anu;
pak byl Chang‘an hlavním městem následující dynastie Západní Han 西汉 (206/2 př. n. l. - 9 n. l.);
pak kratičké dynastie Xin 新朝 (9 – 23 n. l.);
v průběhu dynastie Východní Han 东汉 (25 – 220 n. l.) byl Chang‘an hlavním městem v letech 190 -195 n. l.;
pak asi 5 let ve 4. st. za vlády dynastie Jin 金朝 (266 – 420 n. l.);
několikrát ve 4. až 5. století, v době tzv. 16 království, vždycky na 10 až 30 let;
v době dynastie Západní Wei 西魏 (535 – 557 n. l.);
Severní Zhou 北周 (557 – 581 n. l.);
ale pak hlavně ze začátku dynastie Sui 隋朝 (581 – 618 n. l.), do roku 605 n. l. A za slavné dynastie velkých Tangů 唐朝 (618 – 684 a 705 – 904 n. l.). Pak bylo ještě významným strategickým místem za ndynastií Ming 明朝 (1368 - 1644/84) a Qing 清朝 (1644 – 1911).

Smradlavé tofu 臭豆腐 choudoufu (čchou-tou-fu) podruhé aneb smradlavé tofu a jak na nějPůvodně jsem to chtěl napsat všechno...
28/03/2021

Smradlavé tofu 臭豆腐 choudoufu (čchou-tou-fu) podruhé aneb smradlavé tofu a jak na něj

Původně jsem to chtěl napsat všechno do jednoho, ale tak jsem se do toho zabral, že vzniklo velké množství materiálu a teď co s tím. Nakonec jsem se rozhodl jako pomyslnou druhou část zařadit recept, abychom si to mohli doma sami vyrobit. A z toho zbytku vznikne pro potřeby fb asi takový seriál, kde se v kratších příspěvcích rozepíšu o různých konkrétních variantách, napříč převážně jižní Čínou.

Ze začátku píšu o samotné výrobě tofu ze sójových bobů (dá se přeskočit) a pak jsem vybral jeden z mnoha, mnoha, mnoha receptů na nálevy, potažmo nálevy. Tak směle do toho a pozor, vážně to páchne.

Takže pokud bychom si chtěli sami doma vyrobit smradlavé tofu úplně od základu, je to možné. Nejdřív si vyrobíme bílé tofu ze sójových bobů.

Budeme k tomu potřebovat cca:

Sójové boby 1 kg
Pařížská sádra 60 g

Pro výrobu bílého tofu potřebujeme sójové boby, které by měly být velké a nažloutlé, důkladně je omyjeme a na několik hodin namočíme, potom rozmixujeme na hladkou kaši. Kaši zahřejeme, nebo dáme vařit. Už tady se postup může velmi lišit. Od toho, že kaši zahřejeme přibližně na 35°C, mícháme a odstavíme ve chvíli, kdy se na povrchu začnou dělat bublinky. Nebo můžeme kaši zahřát na necelých 100°C a odebírat pěnu a doba „vaření“ může být různá. Čím je delší, tím bude výsledný produkt jemnější. No a v neposlední řadě, pokud chceme maximálně odstranit pachuť sójových bobů, tak vaříme klidně hodinku v tlakovém hrnci.

Kaši přepasírujeme přes plátno a měli bychom dostat husté bílé mléko. Sójové mléko, které koupíme v obchodě je ředěné a na výrobu tofu se úplně nehodí. Zcezené sójové mléko dáme do hrnce a za stálého míchání přivedeme k varu, odebereme pěnu a odstavíme.

Ještě do horkého sójového mléka opatrně pomalu vmícháme srážedlo. Jako nejlepší se ukázala potravinářská sádra, ale můžeme použít i různé soli, ocet nebo citronovou šťávu. Firmy používají různá srážedla, ale konkrétní receptury drží v tajnosti.
Vezmeme nejlíp pevnou dřevěnou bedýnku, krabičku…, tu vyložíme plátnem a směs do takto připravené nádoby nalijeme. Místo bedýnky se dá použít i cedník. Budoucí tofu celé zabalíme do plátna a zatížíme, aby tlakem odtékala další přebytečná tekutina. Čím delší dobu necháme tofu pod tlakem, tím bude hutnější. Je celkem žádoucí, aby tofu při posledním procesu rychle nezchladlo, takže můžeme bedýnku, nebo cedník, nahřívat/vařit nad parou. A je to.

A nebo si můžete bílé tofu koupit. To je v našich podmínkách většinou kvalitnější a navíc i levnější.

Přejděme tedy k samotnému smradlavému tofu. Receptů na nálev na smradlavé tofu je opravdu obrovské množství. Já jsem si pro své účely vybral jeden, který bych rád zkusil. Na nálev, nálevy, tomu „mému“ celkem jednoduchému, více méně v Changsha stylu, budeme potřebovat:

2,5 l sójového mléka
25 g celého kardamomu
25 g jamajského pepře
25 g bobkového listu
50 g celých stroužku česneku
15 g sušených sépií
30 g sušených hub shiitake (houževnatců)
100 g sladkovodních krevet
Může být i bez krevet a sépií, můžeme místo nich přidat pakchoi, gaichoi, pekingské zelí, amaranth atd.

Sójové mléko převaříme a necháme vychladnout. Nalijeme do větší dobře uzavíratelné nádoby a přidáme ostatní ingredience a necháme minimálně 10 dní zrát. Pro další použití, tedy macerování tofu, musíme přecedit a používáme jen tekutou část.

Po deseti a víc dnech si připravíme ještě jeden nálev, který mimo jiné zajistí černé zbarvení tofu. A budeme na něj potřebovat:

1,5 l vody
20 g černého čaje (dle preferencí)
30 g hrubé soli
0,15 – 0,2 g zelené skalice (síran železnatý)

Do hrnce nalijeme vodu, přisypeme čaj a dáme vařit, necháme vodu chvilku vařit, klidně minutu. Přecedíme a odstraníme čaj, do čajového vývaru přidáme sůl a zelenou skalici a ještě několik minut vaříme. Odstavíme z ohně a až tento nálev trochu vychladne, tak do něj naložíme kostičky bílého tofu, které necháme marinovat až skoro zčerná, asi 30 – 60 minut. Teď už tmavě šedé kostičky tofu vyndáme a důkladně několikrát umyjeme vodou. Omyté tmavě šedé tofu naložíme tak na 30 minut do nálevu, který už nám sám aspoň 10 dní zraje. Čím dýl, tím bude pach a chuť výraznější.

Před smažením si ještě připravíme:

trochu masového vývaru (může být i bujon)
oblíbenou chilli omáčku (klidně jen nasekané čerstvé chilli papričky)
česnekovou pastu (rozetřený česnek se špetkou soli)
čerstvý koriandr
jarní cibulku

Tofu vytáhneme, necháme okapat a dáme smažit do většího množství oleje. Smažíme do křupava. Vytáhneme z oleje, dáme do misky, do každé kostičky tofu uděláme díru, přidáme chilli omáčku, česnekovou pastu a trochu masového vývaru, jen tolik, aby tofu nasáklo vývar, posypeme jarní cibulkou, případně čerstvým koriandrem a je to. Delikátní. Dobrou chuť

PS.: a jestli to někdo budete zkoušet, tak pozor, ty nálevy fakt páchnou. A určitě dejte vědět, jak to jde

Snad každá země na světě má svou „kontroverzní“ specialitu, nebo i víc specialit, která může dělit lidi na dva nesmiřitelné tábory. V Číně je jednou z těchto dobrot určitě smradlavé tofu. Většinou pouliční specialita, kterou dřív ucítíte, než uvidíte. Jedná se o fermentované tofu, ale neexistuje jednotný recept a používají se různé způsoby fermentace. Na rozdíl od mléčných výrobků neexistují konkrétní startovací bakterie.

I když v dnešní době mají některé typy smradlavého tofu něco jako místní ochrannou známku, například smradlavé tofu z města Changsha 长沙臭豆腐 Changsha choudoufu, tak v různých částech Číny se vlastně jedná o různá jídla. Jednotlivé typy se liší, jak dobou fermentace, od několika hodin až po několik měsíců, tak použitými ingrediencemi. Tofu může být naložené třeba jen ve slaném roztoku, ale může se jednat i dost složité recepty, které mohou obsahovat kysané mléko, různou zkvašenou zeleninu, ale třeba i sušené krevety, různé bylinky a koření nebo maso. Existují i různé způsoby konečné přípravy smradlavého tofu. I když se většinou frituje, tak se může i vařit ve vodě, vývaru, nebo v páře, ale dá se jíst i za „syrova“. Usmažené tofu se potom zalije vývarem, přidá se chilli, může i česneková pasta, jarní cibulka, koriandr, někde se přelévá omáčkou z fermentovaného tofu. Problematiku smradlavého tofu jde trochu zjednodušit a dá se říct, že existuje černý a světlý typ tofu a existují, nebo se popisují konkrétní smradlavé tofu z Jiangsu, Hunanu, Sichuanu, Taiwanu, Pekingu, Hong Kongu atd.

Smradlavé tofu je jídlo, které nejspíš vzniklo náhodou, tak jako spousta jiných podobných vynálezů. Existuje několik legend o vzniku této speciality. Jedna z nich se váže k Zhu Yuanzhangovi 朱元璋 (1328 - 1398), prvnímu císaři dynastie Ming 明朝 mingchao (1368 - 1644/84), který vládl pod císařským jménem 洪武 Hong Wu (1368 – 1398). Ten, před tím, než se stal císařem, tak byl chudý sirotek, který si mimo jiné vydělával prodejem dříví na topení. Jednou když měl obrovský hlad, tak prohledával odpadky a našel smradlavé „zkažené“ tofu. Jídlo mu zachutnalo a zanechalo v něm nesmazatelné vzpomínky. Později, když byl velitelem armády v oblasti dnešní provincie Anhui 安徽省 Anhui sheng, tak jeho vojáci právě smradlavým tofu oslavovali vítězství.

Existují informace o tom, že v době dynastie Ming učenec He Rihua píše o tom, že v oblasti Yixian v Anhui je oblíbené nakládat tofu do soli, aby získalo specifické aroma a chuť a smažit jej. Výsledné jídlo prý chutnalo jako krokodýlí maso.

Další pololegenda je z období dynastie Qing 清朝 Qing chao (1644 – 1911). Učenec Wang Zhihe 王致和, který pocházel z provincie Anhui se v Pekingu neúspěšně snažil o složení císařských zkoušek. Aby získal peníze na studia a pobyt v Pekingu, tak v hlavním městě rozjel pobočku rodinného byznysu s tofu. Jednou neměl kde uskladnit větší množství tofu a nemohl jej prodat, tak tofu nakrájel na malé kostičky a naložil do slaného nálevů. Na nějakou dobu na něj zapomněl a když to nakonec objevil, tak se asi nestačil divit. Dal to ochutnat několika nevinným lidem a nejen, že to s nimi nic neudělalo a dokonce jim to chutnalo. Dobrota si ale nakonec našla takovou oblibu mezi lidmi, že se dostala dokonce i na císařský stůl.

Jedním z typických představitelů smradlavého tofu je už zmíněné smradlavé tofu z Changsha 长沙, hlavního města provincie Hunan 湖南. Smradlavé tofu se stalo dokonce symbolem pouliční jídla v Changsha a je často považováno za to správné a originální smradlavé tofu. Tofu je černé a při fermentaci se do nálevu dávají zimní bambusové výhonky, kustovnice čínská a houby sh*take. Na tofu se po čase objeví bílé ochmýření, počká se až celé změní barvu na tmavě šedou a pak je připraveno k dalšímu zpracování. Tento proces trvá okolo 15 dní. Tofu se potom frituje a tím ztratí značnou část svého aroma. Tradičně se smažené kostičky tofu vytahují z oleje hůlkami tím, že se napíchnou, dají do misky, přidá se chilli, česnek, zázvor, může jarní cibulka, koriandr a zalije se trochou vývaru, který krásně nasákne do kostiček tofu, které je pak příjemně vláčné uvnitř, ale s křupavou krustou. Prostě delikátní a podle mého názoru se skvěle doplňuje s pivem. V Changsha se každoročně pořádá soutěž o nejlepší smradlavé tofu v Changsha a je to velmi prestižní soutěž. V dnešní obě, díky vnitročínské globalizaci, můžete ochutnat vynikající Changsha choudoufu (smradlavé tofu z Changsha) například i v Xi‘anu 西安 nebo Pekingu 北京.

O dalších typech mého oblíbeného smradlavého tofu příště. Čeká nás ještě Sichuanské, Nankingské, Hong Kongské, Taiwanské atd. Na některé se podíváme podrobněji a třeba si pak zkusíme udělat i vlastní verzi.

Address


Alerts

Be the first to know and let us send you an email when Ondřej Zdráhal - moje Čína posts news and promotions. Your email address will not be used for any other purpose, and you can unsubscribe at any time.

Contact The Business

Send a message to Ondřej Zdráhal - moje Čína:

Videos

Shortcuts

  • Address
  • Alerts
  • Contact The Business
  • Videos
  • Claim ownership or report listing
  • Want your business to be the top-listed Travel Agency?

Share