04/10/2022
🎥 Je kinematografie v České republice konzervativní a jaké role může získat Asiat? Přečtěte si rozhovor s mladým hercem Chipem Nguyenem, který našel svou příležitost v Londýně.
Jedná se o jeden ze série příběhů projektu Czech Viet Friends , jenž je projektem neziskové organizace Česko-vietnamský vzdělávací institut 🇨🇿🇻🇳
Napište nám dojmy z rozhovoru 🙏❤️
Zveme Vás také na promítání všech příběhů a osobní setkání s diskuzí:
7.10. Czech Viet Friends v Brně
14.10. Czech Viet Friends v Praze
Chip Nguyen se narodil v roce 1995 v Brandýse nad Labem a ve 20 letech poprvé odjel do zahraničí. Nyní žije v Londýně, kde má více příležitostí a role tam jsou dle něj rozmanitější. Přečtěte si rozhovor, který nám věnoval.
🎥 "Dává to hercům asijského původu možnost se reálně humanizovat v médiích a na plátnech." 🇻🇳
💬 Jak bys popsal své dětství v Česku? Kolikrát jsi navštívil Vietnam a co jsi o něm myslíš?
Vyrůstal jsem v malém městě na okraji Prahy, kde jsem byl jeden z mála Vietnamců žijící v relativně homogenním prostředí. Nemyslím si, že by moje osobní zkušenost nikterak vybočovala z těch, o kterých Vietnamci v Čechách už jistě mnohokrát slyšeli. Do svých 6ti let mě prakticky vychovala moje česká teta a babička (jak se sluší a patří) a skvěle se doplňovaly s mými rodiči ohledně výchovy a expozice co se týče obou kultur a jazyků. Jelikož jsem nebyl jeden z pražských Vietnamců, tak jsem neměl tolik vietnamských kamarádů dokud jsem nenastoupil na gymnázium v Praze, což byl pro mě svým způsobem zvláštní kulturní minišok. Na své dětství si každopádně nemůžu vůbec stěžovat – rodiče mě vždy podporovali v mých zálibách (fotbal, kytara, atd.) a lidi (konkrétně Češi) okolo mě byli vždycky supr. Možná to je tím, že maloměšťáci jsou fakt přátelští, kdo ví.
Byl jsem už asi 7x ve Vietnamu a pokaždé jsem ohromen tím, jak rychle se naše země kulturně a socioekonomicky vyvíjí od té doby, co jsem tam byl naposled. Je to samozřejmě země mého původu, která nejenom ovlivňuje můj zevnějšek, ale i pouto k mým kořenům a hodnotám – proto bych se tam chtěl jednoho dne “vrátit“ a vskutku se vžít a asimilovat do tamní společnosti. Bude to pro mě další skvělá příležitost se osobně rozvíjet a navázat hlubší vztahy s mou vzdálenou rodinou.
💬 Kdy ses přestěhoval do Anglie? Z jakého důvodu?
Od mala jsem tíhnul k anglofonním zemím, jelikož jsem si uvědomoval, jak naprosto kvintesenciální je angličtina k otevření více možností k růstu a různých pracovních příležitostí. Spolu s mojí inklinací k umění a všemožným jejím formám (drama, muzika, …) bylo zřejmé, že pokud budu chtít mít správnou platformu na úspěch např. v herectví co nejdříve, budu muset vycestovat do zahraničí a vylézt z mé komfortní zóny. V Čechách je to bohužel pořád stejné – každý casting na téměř kteroukoliv roli, ve které hledají Vietnamce, se podřizuje negativním stereotypům vůči naší etnické menšině. Mafián, drogovej dealer, frajer s mačetou, potravinář. Západ je v tomhletom o trošičku napřed, i když to určitě taky není ještě zdaleka ideální.
💬 Od kdy se zajímáš o herectví? A kdy sis uvědomil, že herectví je to pravé?
Od začátku střední školy – měl jsem problémy s veřejným vystupováním a proto mě napadlo se přihlásit do dramatického kroužku. To mě naprosto uchvátilo a postupně jsem začal chodit na herecké kurzy a pomalu jsem bral kuráž na castinzích.
Od té doby, co jsem si uvědomil, že je to nejenom koníček, ale je to něco, co mi ultimátně dává životní účel. Hodně lidí ví, že 99% herců se sotva uživí. Herci potom také mají různé motivace – vášeň, peníze, sláva, aktivismus, atd. Je proto důležité si tyto věci uvědomit a zanalyzovat je.
Pro mě bylo hlavní si uvědomit můj vlastní vztah k herectví – a tím je prostá touha po sebepoznávání, sebeaktualizaci a překonávání velkých výzev. V 2018 jsem byl obsazen do celovečerního filmu navzdory tomu, že jsem v té době byl naprostý herecký zelenáč. To mi dalo notnou dávku sebevědomí, ze které těžím dodnes a od té doby se neúnavně snažím vyhledávat nové a těžší výzvy.
💬 Jaká byla reakce tvých rodičů? Měl jsi podporu od rodičů od začátku nebo až poté co si hrál ve filmu (Miss Hanoi)?
Táta i máma byli vždycky povzbudiví, za což jsem jim vděčný. Vždycky mě chtěli podporovat v tom, co mě baví a dělali vše pro to, abych se nebál zkoušet nové věci a učil se všemu možnému. Vždycky říkali, a teď cituji: “Dělej si co chceš, jen nám dokonči vysokoškolské studium. Potom máš aspoň nějaké zázemí a plán B.“ S tím jsem samozřejmě neměl problém, protože jsem s tím naprosto souhlasil. Jediné, s čím jsem se musel poprat, bylo vybalancování studia a práce s herectvím, což jsem za ty roky nějak vykoumal a funguje mi to dobře, i když to je fyzicky a mentálně mnohdy náročné. Nutno dodat, že rodiče nejsou jenom moji největší fandové, ale zároveň největší kritici. Poplácaj mě po každém projektu po zádech ale taky připomenou, že jsem pořád nicka a mám velký kus cesty před sebou (:D).
💬 Co děláš teď? Věnuješ se stále herectví nebo i něčemu jinému?
(Pamatuji si, že i zpíváš. Věnuješ se tomu stále nebo se více přikláníš k herectví?)
Momentálně se věnuji na plný úvazek herectví a pracuju v blockchain start-upu – opustil jsem předchozí kariéru v korporátu abych měl čas a energii věnovat se dramatickému rozvoji. Všechno v mém životě se tomu momentálně podřizuje – všechny výdaje jdou na hereckou školu, kurzy, accent coaching, martial arts training, atd. Cílem je naprostá imerze do řemesla.
💬 Uvažoval jsi někdy nad možností to jít zkusit do Vietnamu?
Poslední dobou čím dál víc a víc. Oblast jihovýchodní Asie se neuvěřitelně posouvá nejenom ekonomicky, ale také kinematografickém průmyslu a rád bych navázal na skvělou práci herečky Ngô Thanh Vân která se objevila např. ve Star Wars a Netflixových dílech; navíc k tomu je zakladatelka úspěšné produkční společnosti Studio68 a pomáhá Vietnamu posouvat standard tamější filmové scény. Plánuji jet do Vietnamu tenhle rok až se otevřou hranice a začít navazovat kontakty, tak uvidíme, jestli to přinese nějaké ovoce
💬 Mají tvoje rodiče nějaké preference ohledně výběru partnerky? (mám na mysli jestli chtějí aby si byl s Vietnamkou?) A co ty?
Myslím, že téměř každý vietnamský rodič by preferoval vietnamského nebo vietnamskou choť, pokud by měli na výběr. Ne kvůli tomu, že by to byli nějací puristi, ale čistě z praktického hlediska – někdo kdo sdílí stejnou kulturu a jazyk je pro ně ideální, jelikož budou moci s ní/ním rozmlouvat bez jakýchkoliv komunikačních bariér.To samozřejmě neznamená, že mi budou rozmlouvat můj výběr –naštěstí mají taťka a mamka absolutní víru v můj úsudek. Moje preference se etnikem vůbec neřídí, je tolik ostatních aspektů, které považuji za mnohem víc důležité pro zdravý a spokojený vztah.
💬 Máš nějakou radu pro mladé Vietnamce, kteří by se chtěli nějak věnovat umění?
Rád bych se o tom rozmluvil více ale nejhlavnější by bylo: nečekat na příležitosti a vytvářet si je sami. V Čechách bude narativa pro nás pořád stejná, dokud se sami nechopíme otěží a nebudeme si naše vlastní příběhy psát sami. Můžeme mít tisíc skvěle talentovaných herců a hereček, ale když budeme všichni hrát jen mafiány a potravináře, náš herecký repertoár a možnosti budou tím pádem stále limitované. První možnost je tedy např. napsat vlastní činohru a dosadit se do ním sám/sama a tím pádem nekonvenčně řídit svou vlastní hereckou kariéru. Druhou možností je pochopení trhu a porozumět tomu, co má větší šanci na úspěch a jaké kroky je třeba podniknout. Většina Asiatů dosazených na filmová plátna v západní hemisféře pochází z amerických projektů. Tím pádem by bylo strategické naučit se anglicky perfektně se standardním americkým přízvukem a zkoušet štěstí například v LA.
💬 Myslíš si, že v dnešní době už mají větší možnosti?
Už nějakou dobu nepobývám v Čechách, takže nevím zda-li je můj nadhled aktuální. Každopádně z vyprávění mých kamarádů v branži to zní tak, že jsou možnosti stále omezené. S globalizací a rostoucím vlivem americké a britské kultury na naší společnost si však myslím, že do 10ti let se to postupně zlepší a ta další vietnamská generace (Gen Z specificky) bude mít víc příležitostí co se hraní v Čechách týče. V anglofonních zemích se to v každém případě děje právě teď a je to velice vzrušující – Asiati se tam semkli a je tam i velký aktivistický movement týkající se reprezentace východní kultury a jejích umělců.
💬 Myslíš si, že jsou vietnamští rodiče otevřenější a tolerantnější, než byli dřív? (Hlavně protože vidí ostatní „děti“, kteří se rozhodli vydat jinou cestou než tou jejich „ideální“ (medicína, inženýr, finance atd. = stabilní povolání) a jsou úspěšní?)
Těžko říci, jelikož tolik lidí úspěšných v uměleckých branžích ještě nemáme (abychom to mohli vidět jako standard). Dle mého názoru, výrazné změny postojů asijských rodičů se budou dít hlavně mezigeneračně. Je zde tolik faktorů, které je také potřeba brát v potaz – v jakých podmínkách rodiče vyrůstali, jak jsou úspěšní v Čechách, atd. … Je to strašně individuální a jenom čas ukáže, zda-li budou rodiče otevřenější v budoucnosti. Doufejme, že to minimálně přijde s naší generací
💬 Jak vnímáš Viet komunitu v UK a jak se liší od té české?
Jsou zde 2 odlišné typy Vietnamců. První jsou Vietnamci z jihu, kterým se přezdívá „boat people“. To jsou vlastně váleční uprchlíci a političtí migranti kteří zde našli azyl po 60. a 70. letech v minulém století. Je to tedy naprostý kontrast s vietnamskou komunitou v Čechách, která je důsledkem ekonomické migrace a bilaterální dohody mezi komunistickými stranami ČSSR a VSR. Jejich sentiment vůči Vietnamu je občas stále hořký, jelikož ztratili všechno kvůli válce – je to velice smutné ale zároveň fascinující se dozvídat o odlišných zkušenostech a zážitcích různých vietnamských diaspor rozesetých po světě. Druzí jsou Vietnamci, kteří přišli jako ekonomičtí migranti trochu později a stejně jako v Česku jsou to převážné podnikatelé. S oběma komunitami se snažím integrovat ale i to je občas náročnější, jelikož čeští Vietnamci jsou kulturně velice odlišní od britských Vietnamců – stejnak jako jsou Češi od Britů.
💬 Jaký mají vztah Vietnamci s jinými komunitami? Je tam velký rozdíl mezi starší a mladší generací?
To záleží na mnoho faktorech – jsou Vietnamci, kteří se baví jenom s Brity, jelikož vyrůstali na venkově naprosto izolovaní od asijských vrstevníků a komunit, zatímco někteří Vietnamci se baví jenom s ostatními Asiaty (např. z Hong Kongu, Filipín, Singapuru). To se týká přímo Londýna, jelikož to je jedno z nejvíce kosmopolitních globálních měst – v menších městech se ta sociální dynamika odlišuje. Rozdíly mezi starší a mladší generací jsou zde také, avšak nejsem si jistý, do jaké míry.
💬 Jaké organizace jsou v UK pro cizince, Viet komunitu a pro ostatní?
Pro cizince obecně je zde organizací habaděj; pro Vietnamce specificky jich je tu taky pár – například VietLondoners a VietPro. VietLondoners se zaměřuje na vzdělávání mladých britských Vietnamců a pomáhá jim s rekonexí se svými kořeny. VietPro je zase komunita pro veškeré vietnamské univerzitní studenty a profesionály, která se zaměřuje na kariérní podporu a komunitní akce.
------------------------------------------------------------------------------------
🇪🇺 Projekt Czech Viet Friends je spolufinancovaný Evropskou Unií. Děkujeme Dům zahraniční spolupráce - DZS. 🇪🇺
Všechny příběhy bychom rádi vydali i knižně 📖 a tak budeme rádi za každou Vaši pomoc. 🙏 📣 Děkujeme za každou malou částku, která nám pomůže tento plán realizovat. ❤ Náš transparentní účet je 295754925/0300
