Žijeme v Botswaně/ by Lucool

25/03/2024

Jsem na skok v Durbanu, u oceánu! A je to velká paráda.
Bez auta ani ránu, nejen kvůli enormním vzdálenostem, ale i bezpečnosti.
Tady je úplně vše, vše je víc než může být!

10/03/2024

Krásnou neděli kamarádi,

v Botswaně nás pořád sužuje horko (40 stupňů každý den), neprší, jde o nejsušší léto za posledních 40 let. A podzim je tady. Podzim stejně jako jaro tady trvají velmi krátce a nejsou tak intenzivní jako u nás. Čekáme na poslední déšť a další pak bude zase až v listopadu.
Jsem ráda, že jsme si s Bokangem zorganizovali dlouho plánovaný výlet, výlet na gabanském kopci. BW je překvapivě velmi skalnatá a zatímco v Česku, když jdete do lesa, na hory, víte, co máte čekat, tady to tak rozhodně není, vždy je za rohem něco, co překvapí. Tentokrát to je ten náš kopec, malé pohoří, kterým naše vesnice končí. Kdo má rád mapy, ať se koukne na satelitní snímky. Sešli jsme se brzy ráno, abychom před polednem byli zpět. Cestu jsme v týdnu s mapou v ruce zkontrolovali, protože ztratit se tady je tak jednoduché. Zajistili občerstvení a vyrazili. Foťák nesměl chybět a byla jsem za to ráda, protože východ slunce byl opravdu magický.
Náš průvodce nás dokonce vzal na místo, kde se do roku 1953 dělaly obřízky, kde se z mladých jinochů stávali muži. Rituály tam probíhaly po celý měsíc, doteď tam bylo místo s kládami položené do písmene V, kde si mladí muži rozkročeně sedli, aby jim byla provedena obřízka. Na rány se dávala mast z místní hlíny a bylin. Každý den ženy přinášely na určité místo jídlo, když někdo nepřežil, muž, který jídlo přebíral, misku pro zesnulého převrhl na zem.
Když takové místo chcete navštívit, na začátku musíte pozdravit zesnulé a tam pochované, pomodlit se a požádat o povolení vejít.
To místo je vyjimečné tím, že se zde bush proměnila v les.
Jaká škoda, že Botswana tam nepostaví památník, že neříká tyto příběhy dalším generacím, a tak příroda si pomalu to místo bere v zapomnění zpět.

18/02/2024

Po covidu se roztrhl pytel s aktivitami tady v okolí Gaborone, nejenže lidi běhají, ale začali i chodit na tury. Včera jsme se přidali ke klubu, který nás vzal do vedlejší vesnice Kumakwane, kde je memoriál Davida Livingstona, který tady v 19. století započal svou třetí misi. Bylo to taky původní sídlo kmene Bakwena (pokud to někoho zajímá, na wikipedii je spousta informací, jak se kmen Bakwena šířil napříč střední a jížní Afrikou), nyní je v nedalékém Molepolole. Já se ani nedivím, že Livingstone se na chvíli usadil právě tady, kde je zřejmě po celý rok nevysychající malý potok. Jaká vzácnost tady dole na jihu Botswany, která působí jako velmi vyprahlá země, ačkoliv disponuje dostatečným množství podzemní vody.
Bylo nás cca 80, bylo opravdu horko (40-42 stupňů), proto se na ty výlety lidi scházejí už v 5 ráno. Trasu jsem si nahrála, abychom to mohli zopakovat, zabloudit se tady dá okamžitě.

KGATLENG HIKING CLUB Hiking Trails Around Botswana

21/01/2024

Dělat nějaký sport v BW, dát děti na kroužky, chodit na výlety, tak, jak jsme na to zvyklí z Česka, je velmi náročné ne nemožné. Na jedné ruce bych spočítala obchody se sportovníma potřebama. Ceny jsou vysoké.

Ale dali jsme kola dohromady, dospělácké jsme si půjčili a řádně opravili (pěkně z gruntu). A poprvé všichni vyjeli😂 jaká sláva! I Jonáš ten náš pidi trip dal😁

19/01/2024

Bokang říká, že není fotka, na které není vysmátý od ucha k uchu😁 Gratuluju!

𝐊𝐮𝐝𝐨𝐬 𝐭𝐨 𝐑𝐨𝐬𝐬 𝐁𝐫𝐚𝐧𝐜𝐡 𝐨𝐧 𝐡𝐢𝐬 𝐦𝐚𝐠𝐧𝐢𝐟𝐢𝐜𝐞𝐧𝐭 𝐩𝐞𝐫𝐟𝐨𝐫𝐦𝐚𝐧𝐜𝐞; 𝐟𝐢𝐧𝐢𝐬𝐡𝐢𝐧𝐠 𝐬𝐞𝐜𝐨𝐧𝐝 𝐚𝐭 𝐃𝐚𝐤𝐚𝐫 𝟐𝟎𝟐𝟒 🇧🇼🇧🇼🇧🇼👏👏👏

📷Brand Botswana

16/01/2024

tak ještě jeden týden našeho života:D koukněte se😉

https://www.weekoflife.com/cz/week/29585/206513/day.aspx

06/01/2024

Po delší době tady mám příspěvek do Týden života, Week of life, s názvem 'neostré Vánoce'. Spadnul mi foťák na zem, tvrdé dlaždice, o které jsem nejednou rozbila mobil. Bohužel mi to rozhodilo ostření, dá se fotit, ale musím pořád ostrost kontrolovat a zkoušet jiné podmínky a stejně to stojí za starou belu. Pevně doufám, že v servisu mi s tím pomůžou a že to bude snad jen potřebovat šikovné ruce na kalibraci. Bohužel v BW Nikon servis není a do JAR nikam nic posílat nebudu, na to nemám koule. Ale i tak fotím...

https://www.weekoflife.com/cz/week/29557/neostre-vanoce.aspx

04/01/2024

Včera jsem říkala své české kamarádce, že už nějaký pátek máme doma u slepic husy. Když je Bokang přinesl, vůbec jsme nevěděli, co čekat. Nikdy nikdo žádný strejda, teta, prarodiče ani žádní sousedi husy neměli nebo alespoň já o nich nevím. A teď mám dvě. Zvykli si na nové místo, na psy, na slepice a i na nás. Říkám si slepice je slepice, ale husa! Ta mě zaujala. Třeba to, že v noci nespí, pořád po dvorku trajdají, mají rády vodu a bláto, trávu a i mnou vypěstovanou rukolu. Jsou děsně zvědavé. A jsou to hlídači! Umí řvát pořádně.
Husy jsme už několikrát zamýšleli vzít na farmu, tam by si to užily, jenže kdo je chytí? 😄

31/12/2023

Dneska ráno jsme naposledy letos zavřeli vrata naší farmy, první rok na ní je za námi. Balancování nad rokem 2023 by dal na jeden dlouhý večer, ale u koho ne, že?

Přejeme vám všem, ať se jste zdraví, pořád při síle a máte se rádi! Ať se nám rok 2024, rok osmičky, podaří. 🥂

Lucka

25/12/2023

Veselé Vánoce a vše dobré do roku 2024 kamarádi🎄

Lepší a ostřejší vánoční fotku se nám včera nepodařilo ulovit😄 ale i o tom to je že...😉

17/12/2023

Je konec! Třetí svatba, na které jsme měli o chlup významnější roli, což ale vedlo k 100% účasti. Bylo to náročné na čas, peníze a pak i teda na nervy. Ve výsledku to bylo ale intenzivní a každá z těch svateb mi něco dala. Nejvíc teda pocit, že jsem všeho dění součástí. Vždy se mě ujmula žena ve věku rodičů, která mě vším provázela, protože každá ves má svá pravidla...

Takže Vánoce, vítejte! Letos teda i se stromkem. Za to asi bez cukroví, o které není tolik zájem a zapínat troubu v kuchyni, kde je 32 stupňů, znamená pro mě propocené triko navíc a nervy s těstem:D...ale uvidím, co se dá dělat:D.

Tak jen pár symbolických posledních svatebních fotek z Botswany. Přeju pěkný advent a málo stresu:)

14/12/2023

M O T S H E L O

(nejen) v Botswaně nám začíná FESTIVE SEASON. Postupně se zavírají podniky, aby lidi mohli jet domů (třeba na druhý konec Botswany), mohli navštívit rodiny, odpočinout si, strávit dny v kostele (doslova, je to na několik nocí). Prostě se cestuje, nakupuje, oslavuje, všechny věkové skupiny.

A prosinec je taky ve znamení motshela. Co to je? Je to vlastně takové roční spoření. Buď si šetříte peníze, kdy každý měsíc posíláte smluvenou částku s tím, že si musíte půjčit určitou minimální částku s 20% úrokem (ale čím víc, tím líp). Na konci roku pak dostanete měsíční vklady zpět a vydělaný úrok se sečte a rozdělí stejně mezi členy, takže nějaká šance, že vyděláte, je.
Nebo posíláte měsíčně docela ne velkou částku na motshelo pro jídlo a drogerii (jedno je za 90P a druhé za 80P měsíčně) a na konci roku se za naspořené peníze jede do hyperobchodu, kde se nakoupí za zvýhodněnou cenu (kupuje se cca pro 20 členů) základní potraviny a drogerie. Neříkám, že vše doma spotřebujeme, ale jelikož měsíčně kupujeme jídlo našemu farmáři, tak mám na nějaký čas vystaráno.
Letos se nám ta motshela sešly 4 (a moje a Bokangovo první, co jsme si platili). Mám tak 36kg pracího prášku, 20x jar na nádobí a 15x cif, 10x domestos, 10x aviváž, 4x12.5kg hladké mouky (12.5kg je u nás měsíční spotřeba), 8x 12.5kg rýže, cukr, těstoviny atd...no však koukněte sami...

05/12/2023

Tak se opět mé dvě země setkávají! 🇨🇿🇧🇼

30/11/2023

Tak máme konec školního roku! Do lavic až 10.1. 2024!

18/11/2023

Už máme neděli, ale v sobotu večer jsem jela do Gaborone! A teda...úplně mi to vyrazilo dech, nejen tahle duha, ale extrémně krásné podvečerní světlo po dešti a osvícení Kgale Hill a nedalekého pohoří na hranici s JAR (to mobil nezvládl)...2x jsem zastavila...to nešlo...

07/11/2023

...a jak se u nás zazelenalo!

03/11/2023

Dobré ráno z Botswany💙

25/10/2023

Už jako dítě mě fascinoval foťák, kouknout se skrz a cvak. Děda fotky pak sám doma vyvolal. To mi tenkrát hlava nebrala. Až později jsem si to zkusila a do teď lituji, že tomu nevěnovala více času, často věci odkládám na pak. Jako dítě jsem často chodila k dědovi na půdu a prohlížela si fotky v albech nebo jen tak volně v krabici a že jich bylo. I když jsem ty lidi neznala, ani příběh naprosto mě fotky fascinovaly. Po promoci jsem si koupila svůj první foťák, chodila v nedalekém lese u potoka a s návodem v ruce a učila se, porovnávala, hledala chyby, koukala na mistrovská díla ostatních a doufala, že se jednou dostanu tak daleko. No, nějaký ten kus cesty jsem ušla, idoly se změnily příčky se posunuly.
Největší zlom nastal, když mi mladý kluk tady v BW ukradl foťák s objektivy a harddisk se vším možným. Málem jsem dostala infarkt. Ale bylo mi přáno si pořídit další a začala jsem fotit do projektu Adolfa Ziky week of life. Výrazně mě to posunulo, fotograficky, a taky jsem se najednou ocitla v komunitě, která je neuvěřitelně milá a plně akceptující.
Foťák mi chvílemi leží ve skříni a chvílemi ho nedám z ruky, prostě to tak mám. A zrovna teď mě svrbí ruce, ale než mu zase dobiju baterky a promažu všechny karty, musela jsem dodělat tyhle svatební fotky Kwona a Bangu, kamaráda, který společně s Bokangem v Česku studoval medicínu.

I přestože to byl po zimě první velmi horký den (myslím tím cca 36 stupňů), ten den měl spád, málo hluchých míst, byl intenzivní a dobře organizovaný. A já jsem vlastně poprvé tady vůbec takhle celý den fotila. Bylo to o to náročnější, že Bokang tančil a já měla kolem sebe děti, teda hlavně toho nejmladšího. Tak jak to na svatbách bývá, je tam vždy několik momentů, kdy jsem brečela a schovávala si tvář za foťák. No a když jsem je upravovala a procházela, obdivovala jsem světlo v každém momentu během dne. A uvědomila si rozdíl mezi českou a botswanskou svatbou, ta botswanská je po celý čas venku, i když leje jako z konve, a z fotek jde jednoduše odhadnout, kolik je asi tak hodin. Tak tady je malý průřez dne...

08/10/2023

Včera a dneska jsme si to teplíčko užily, co holky🤣!? Máte se kde zchladit? Nebo strkáte hlavu do mražáku😄Ještě nás čeká propocená postel, ale zítra vydechneme.

Zuzana Mukumayi Michaela Haramulová Kamila Hejlik Tembo

Tak kdyby někomu chybělo teplo, u nás na jihu jeho dost:)

Hezkou neděli

02/10/2023

O víkendu Botswana slavila 57. rok od získání nezávislosti! Je to největší svátek v BW vůbec. Lidi slaví, cestují napříč zemí domů.
Tradičně jsme jeli na farmu. V sobotu jsme pekli a prodávali pizzu, fakt je to výzva, došlo mi, jak se cítí soutěžící v masterchef. V neděli, kdy teploty šplhání ke 40, jsme se vydali na cestu, udělali si malý výlet na farmu majitele vozíku, který máme po několikáté půjčený. No jsem si říkala, že tohle nezažívá ani Edward Bath při svých toulkách v BW. Tady se nám něco stát, tak klidně i dva dny by mohlo trvat sehnat pomoc. Po cestě byly opuštěné farmy, pole, žádné krávy. Bez signálu bez lidí...
Pořád něco člověka tady překvapí...

Dnes je tak 20 stupňů a silný vítr k tomu!

12/09/2023

Tak se mi podařilo vytvořit nové video, po hoodně dlouhé době, tentokrát, z naší farmy. Jako nic zajímavého se u nás neděje:D. Tam čas plyne tak nějak pomaleji.

Tentokrát jedeme na naší farmu, která je pořád divoká, ale už plná zvěře a domácí drůbeže. Po zimě je to poprvé, co zůstáváme přes noc. Je horko, větrno, ale...

07/09/2023

Dobré ráno🌞

Dneska byl budíček ve 3:40! Žení se nám kamarád, který stejně jako Bokang studoval medicínu v Česku! Dneškem to začíná, příští sobotou končí.

31/08/2023

Mám tady další příspěvek do projektu Týden života. Tahle fotka se tam nějak nevlezla, ale věřím, že se vám bude u nás i tak líbit:D

https://www.weekoflife.com/cz/week/29244/204129/day.aspx

26/08/2023

Jestli si ptáte, kdy je nejlepší doba přijet do Botswany, tak je to právě teď, před obdobím dešťů. Navzdory extremní prašnosti. Rána a večery jsou příjemně studené, zatímco přes den už je to na kraťasy.

Naše první kempování na farmě po zimě...

21/08/2023

Tak si říkám, co děláty vy ke konci prázdnin?

Já pokračuju v tom, co jsem dělala celý víkend, zahradničím, všechno se nám krásně probouzí, dvoutýdenní jaro je skoro za rohem. A včera jsem dostala několik rostlin a tuhle krásnou trávu, tak hledám pro ni místo. Teda pokud ji z toho betonového květináče dostanu😁

18/08/2023

S R P E N

Doma vytírám ráno a večer. Když děti odejdou do školy, stírám prach v kuchyni, co si během noci na vše sedne. Je to nejvyfoukanější měsíc. SRPEN.
Počasí se konečně umoudřilo a my konečně začali žít více i venku. To znamená více prachu uvnitř😃

Tak jen pro představu, když shrabávám listí...

Jak typické, pěkně koště do ruky, druhou ruku na záda a jedem. Je jedno, že není co zametat, hlavně, že se mete. V srpnu nás to konečně táhne ven a tak nelen...

30/07/2023

Dneska takhle při neděli, fotky jsou z pátku, ale nic se nezměnilo😃 jenom snad to, že teploměr ukazuje o 10 stupňů míň (je právě teď 14 stupňů) a značně fouká.

Tohle je ráj na zemi a překvapivě hned za naší vesnicí Gabane.

Hezkou neděli z Botswany

PS: nechystáte se někdo sem, než přijdou deště?

09/07/2023

Letos se roztrhl pytel s různými veřejnými akcemi v zemi. Nebo jsem si toho před covidem nevšímala? Tady totiž ty informace musíte hledat jako lanýže a stejně minete. Nejlepší je mít prostě hodně, opravdu hodně kontaktů a koukat na storíčka na whatsapp, tam se totiž vše dozvíte.

No ale už docela dlouho pokukuju, co bych mohla zkusit, abych se dostala do společnosti, když o práci nejde zakopnout (to je opravdu na dlouhé povídání a vysvětlování) a všechny děti už mají svoje. První byl běh v místním parku Mokolodi, který přežil jen pár měsíců, pak ale pokračovali v místě, které už mám docela z ruky. No a pak je tady bush walk. Jde o party lidí, kteří rádi chodí. Trasy jsou naplánované na 20 nebo 30km, s minimálním převýšením (jít nahoru prostě není moc kam), ale za to v hlubokém písku, místy. Většinou se připravují na akce, kterých se účastní tisíce lidí (překvapivě, ale jezdí tady i z JAR nadšenci).

Nastal mi tedy čas se k někomu přidat a motivací bylo, že start i konec byl u nás v Gabane. Přidala jsem se ke skupině, která příští víkend půjde Makgadikgadi pan walk, tři dny, něco kolem 100km.

Včera jsme ušli 35km, bolavé nohy a puchýře jsem měla snad na každém prstě, písek v botách je prostě sviňa.

A tady je pár fotek.

A taky je tady další week of life.

https://www.weekoflife.com/cz/week/29076/slamena-vdova.aspx

hezké léto a prázdniny vám přeju z Botswany

24/06/2023

1000KM TOYOTA GAZOO RACING, JWANENG, BOTSWANA

Vyzvedávám s dětmi Jonáška ze školky a jedeme rovnou na letiště. Tam je prázdno a hned vím, o co jde. Bokang mi řekl špatný čas příletu, ale říkám si, to nevadí, děti jsou natolik natěšené, že bych s němi doma nevydržela a parkovné je docela za hubičku. Je pátek, večer a je týden výplaty, cesty jsou plné a po čase jsme konečně doma. Jonášek otevřel lednici a vidí dort, už se ho svýma unavenýma očkama dožaduje. Jdeme mu teda opožděně popřát k jeho 3. narozeninám. Nejvíc si užívá „cut the cake“ a pak když vidí dárky od nás a prarodičů, ty oblíbené, tak už o vše ztrácí zájem. Bokang vybaluje a povídá o svém týdnu v Port Elisabeth (JAR) na místní univerzitě a přitom rozdává dárky. Je daleko po osmé hodině a říkáme si, co je v plánu teď a zítra. Chceme se zajet podívat do Jwaneng na 1000km Toyota Gazoo racing, o které dneska mluvila snadná každá rozhlasová stanice, na kterou jsem přepla, přepínala jsem na všechny, když mě hudba nebo mluvení nebaví. Takže smažím mini řízky, dělám sendviče, kafe, chystám vše, co je potřeba na přežití v bushi pro 5ti člennou rodinu. Bokang jede s Jonáškem pro benzín a po cestě volá, že nám jeho kamarád nabídnul lístek do VIP zóny pro jednu osobu. Nemáme ponětí, co to znamená, ale bereme. Úplně odrovnaná už usínám, zatímco Bokang do mě hučí, ať dávám pozor a pamatuji si, kam zítra musíme jet a dajít to místo, kudy motokáry budou projíždět. Jedním okem koukám do mapy a snažím si udělat fotku a pak už padám do říše snů.

Budík zvoní ve 4:30. Je tma, děsná zima v domě, rozsvěcuji, vypínám alarm, dávám se dohromady a jdu dělat kávu. Dobalíme auto, vzbudíme děti a v 5:18 už zavíráme bránu dálkovým ovládáním. Jedeme, cesty prázdné, čekáme, zda někoho potkáme. Cesta utíká rychle, provoz je nenářočný. Po 2h přijíždíme do Jwaneng, všude je policie, vytahuju plánek přiložený ke vstupence a VIP papír na čelním skle nám otvírá všechny dveře. Jsme na místě. Hledáme jeden zlatý náramek, který byl součástí vstupenky. Nemůžu ho najít, pak se s Bokangem hádáme, kdo za to může on nebo já, pak se zase udobřujeme, že si přeci nepokazíme den. Říkám, ok, jdu to vyřešit. Být v Česku, tak nemám tolik koulí jako teď tady řeším věci. Ale v Botswaně jsem cizinka, běloška, žena a nemluví afrikánsky a taky děsně milá, že jo. Odhodlaně si to mířím k někomu, kdo není policajt a ptám se na řešení svého problému. Obratem mě posílá do budovy za ním. Tam si velmi vášnivě povídá skupina lidí v afrikánštině, jakmile mě spatří, vítají mě se širokým úsměvem and „how they can help me“. Říkám, že jsem právě dorazila a zjiš’tuji, že jsem ztratila náramek. Paní už sahá po krabici, nic nechce vidět a ptá se, kolik jich potřebuju. Odvážně říkám dva a s uff odcházím. Takhle zneužívat dobroty lidí. S Bokangem a ospalými dětmi se zimou třepeme (je tak kolem 5 stupňů, než vysvitne slunce) a procházíme kontroly. Je to paráda, auta se připravují, závodníci taky, s jedním se děti fotí. Jsme opět středem pozornosti, tak mi to alespoň Bokang říkal, všude jsou bílí Afrikánci a míchaný pár se u nich v zemi nenosí, dnes jsem ale tady doma já a v Botswaně to za výstřednost nepovažují. Jdeme na start, tam už je spousta lidí, připravení fandit. Vše je docela těsné, ale ta atmosféra je moc příjemná. Jako fakt, nevíme, co očekávat, tak jen koukáme. V 8:00 vyjíždí první auto. Chci udělat pěkné fotky, ale fakt nevím, jak na to. Není tady pořádné místo, není se kam postavit, aby ten záběr byl dobrý a pak ta vzdálenost, je to prostě blízko. Tak nad tím přemýšlím, pak nad možnostmi foťáku a říkám si, není možné… To už ale Bokang velí, že je čas odjezdu do Tsonyane, kde se se závodníky opět potkáme. Je to někde v bushi, taková ta vesnice, která je základní a velmi chudá. Cestou potkáváme frčící pořadatele, takže jsme pořád v takovém tom závodním módu.

V Tsonyane jsme stihli poslední závodníky. Tady jsem jediná běloška, někdo opět po mě pořvává „baby“, „lekgowa“ (běloch), ani se neotáčím, ignoruji. Fotím. A jde to! Stihli jsme poslední závodníky, nezbývá než počkat na druhé kolo (celkově 500km). Je tady snad celá vesnice, neuvěřitelně hodně dětí, dvě děti jsou nám neustále na blízku. O jejich oblečení ani nemluvě. Jsou stydlivé a přesto chtějí se Zoinkou a Eliáškem navázat kontakt. O 2h později, posilněni pivem, dámským pitím (nevím, co to je, ale je to dobré a osvěžující), řízky a ovocem, jdeme zaujmout pozice. Najednou je tady jednou tolik lidí, policie se snaží všechny korigovat, naposledy pustit auta, která potřebují projet, za bouřlivého potlesku a prachového mraku. Pak už v dáli slyšíme, jak se první závodníci blíží. Ti nejrychlejší. A jsou to teda fofry, ještě teď mi v uších zní motory a cítím, jak brzdí a vzápětí přidávají plyn. Pak už se jenom na nás valí hustý prachový kouř a všichni pořvávají. Nedejbože, když se na dráhu vřítí dvě za sebou jedoucí auta a druhé využije příležitosti a předjede to první. Lidi jásají, fandí, pořvávají! Je to neuvěřitelné, spontánní a lidové.

Ještě se jdeme podívat na jiné místo, kudy závodníci projíždějí, ale po chvíli už sedíme v autě a jedeme plný emocí a unavení domů. Je zřejmé, že lidi v okolí Jwaneng budou mít bouřlivou noc, protože zítra, v neděli, se pokračuje na jiné trati dál. U cesty se prodává hlavně dřevo, mopane a v okolí se dělají provizorní kempy.

Nikdy jsem na takové akci nebyla a byl to jeden z těch intenzivnějších zážitků. Kam chcete opět jet!

18/06/2023

výhled k nám od někudy nevím kde:D a je to teda potenciální místo na výstavbu stadionu k příležitosti Afrického poháru národů, tak uvidíme:D