Lukášova motocesta severní Afrikou 2019

15/05/2019

19.epizoda:
Tunisko
Dostat se přes hranice z Alžírska do Tuniska, zabere nějaký ten čas. Konkrétně 2x výpověd u alžírkských policistů na stanici (2,5h) a kontrola na hranicích (3h). Tunisko už bylo na stanování v pohodě, jen to, že 4 dny v kuse pršelo, trochu zkazilo náladu. Po cestě jsem navšítívil poslední zříceninky Dougga a krásně zachovalý amphiteátr el Jem a svoji cestu završil návštěvou starobylého Kartága, po kterém už zbyl maximálně tvar vojenského přístavu. Tunisko je za mnou a mě čeká jen, 24hodin na trajektu a 950km otravně dlouhý přejezd přes Alpy a německé dálnice až do Čech, kde už po několikáté zjišťuji, že nechat před krámem zaparkovanou motorku i sklíčkama v zapalování si dovolím v celé severní Africe, jen v rodných Čechách ne. Smutná realita jinak báječného měsíce...

11/05/2019

18.epizoda
Konec Alžírska, konec dobrého 3/3
A dostali jsme se na konec Alžírska k tuniským hranicím, kde jsem konečně zažil nepokoje. V příhraničních městech se stále protestuje proti vládě a volbám protože Alžířani chtějí změnu vládnoucí "ropné mafie". Musím dodat, že jsem si nikdy nepřipadal v nebezpečí a že ani teď, kdy jsem dojel do houfu lidí, kteří zatarasili všechny silnice a protestovali (avšak navigace neznala jinou cestu než přes zablokované město) tomu nebylo jinak. Nevím jak, ale cca po 10 minutách přemlouvání, že se mě jejich nespokojenost netýká a že potřebuji do Tuniska, se vzbouřenci mezi sebou pohádali a nakonec mi cestu uvolnili a za mnou ji hned zatarasili. Tady být cizinec je opravdu výhodou...Bohužel mi nadšení z celé země zkazili až policajti v poslední vesnici před hranicema, když mě odchytli a dvě hodiny zkoumali proč jsem přijel, co jsem zde dělal a vyptávali se na rodinu, práci, motorku...Nemohli pochopit, že jsem dostal individuální turistické vízum a že mě nikdo z jejich kolegů nemusí doprovázet. Že prý to není pro evropany normální. Zaměstnal jsem cca 9 zaměstnanců, včetně tří faxů a spousty mobilních telefonů. Na hranicích to byly další tři hodiny vysvětlováního a prokazování, že jsem nepřivezl do země žádná eura a neodvezl žádné dináry a tabák (lež - zakázané ovoce chutná nejlépe a tak jsem propašoval)....

10/05/2019

17.epizoda
Alžírsko a jeho památky 2/3
Mnozí to nevědí ale v Alžírsku se nachází jedny z nejzachovalejších památek římského impéria. nA své cestě jsem se zastavil na dvou nejdůležitějších. Djamilla a Timgad. Měl jsem štěstí, protože v tuto dobu zde právě vše kvete a já si naplno užívám afrického jara, které dá zbylým ruiničkám úplně nový rozměr. O Alžířanech (dle ambasády a ministersva zahraničí) jako o teroristech a únoscích zahraničních turistů můžu říct, že si mě všude fotili a vyptávali se mě jestli jedu sám a bez doprovodu na motorce. Mnozí prý nikdy neviděli evropana takhle cestovat, takže na všech benzínkách a restauracích i hotelech jsem byl jako atrakce strhující pozornost. Dokonce, jsem se jeden večer zastavil na rychlou večeři a vysloužil jsem si od těch "teroristů" i pozvání, že prý jsem host a že jsem se nebál a nevěřil všem těm řečem, které o zemi v zahraničí kolují. Docela jsem koukal, jak moc jsem se v alžířanech spletl. Nikde se mi nestalo, že bych jako v Maroku platil turistickou cenu, nýbrž na mě všichni koukali s úctou jako na místního...

09/05/2019

16.epizoda:
Alžírsko a jeho pohoda 1/3
S touto epizodou jsem si dal zvláště na čas. Nechtěl jsem totiž uspěchat hodnocení Alžírska jako celku, do té doby než bezpečně překročím hranice. Samozřejmě, nebyl bych to já, kdybych neměl hned po příjezdu smůlu a navigace mi nevypověděla službu. Byl jsem tedy odkázán čistě na pomoc místních. A ejhle oni to vlastně vůbec nejsou teroristi,vrazi a nepříjemní lidé, nýbrž hrdý národ pro který je pomoc cizincovi v nesnázích potěšením a ne příležitostí ho co nejvíc obrat o peníze (viz Maroko). V Alžírsku se oproti Maroku značně změnila doprava, v Maroku byla šílená, v Alžírsku takřka sebevražedná, kdo kam strčí čumák první jede, červená, přednost, předpisy úplná nula. Policie a kontroly dodržování čehokoliv žádné. Jen si všímám, že oproti Maroku ubyli motorkáři a má to důvod. Benzín za 8Kč/l a nafta 4Kč/l, pro srovnání voda 10kč/l. Kdo by jezdil na motorce, aby na něj foukalo a pršelo, když se může vést skoro zdarma autem a taky to tam tak vypadá. Všude smog, nedýchatelno a přecpané víceproudé silnice... na to, že je to v podstatě přes moře a když blbě foukne EU už asi nemyslí (při své přehnané snaze o ekologii)... na fotkách je hlavní město Alžír po setmění v centru

29/04/2019

15.epizoda:
Konec marocké bezpečnosti a začátek alžírské nebezpečnosti.
Z Fesu jsem vyrazil v odpoledních hodinách směrem do přístavu Nador. Tam jsem večer nastoupil na trajekt do španělské Almerie. Jakožto motorkář jsem byl jediný. Ráno jsem pak zase jel už jako jediný evropan směr Oran - Alžírsko. A proč vlastně takhle komplikovaně? Marokánci a alžířani si prý nijak nevadí,avšak vlády se nemůžou ani vidět a tak mezi zeměmi postavili, betonovou hradbu a kulometná hnízda. Nějak nevím co si mám o Alžírsku myslet. Cestou do Španělska mi lidi říkali, že Maroko je nejbezpečnější země severní Afriky a o Alžíraku říkali jen to nejhorší. Na trajektu do Oranu mi personál přál hodně štěstí a říkali že jsem odvážný,protože jsou alžířani prý zvířata a že z lodi na pevninu radši ani nelezou. Nevím co si myslet. Na celnici jsem prošel asi přes deset kontrol a popravdě jsem si přšel že jsem zaměstnal na cca 20 lidí. Každý striktně dělal jednu věc. Jeden vypisoval papírky, aby si je postupně následující kontroly zase rozebrali, další pak zase konztoloval spzku,třetí co mám naloženo,atd. Chaos a absurditu zmiňovat nemusím...
Perlička: V přístavu se mi zablokoval i druhý mobil a tak jsem musel asi 4x oslovit místní bez znalosti francouzštiny aby mi ukázali cestu k hotelu. Nevypadali vůbec zle a všichni pomohli. Tak uvidíme...

28/04/2019

14.epizoda
Fes
Královské město Fes je třetím největším městem Maroka, avšak zdejší medína je zdaleka nejkrásnější, ne že by tu nebyl chaos,špína,smrad,bordel,otravující děti, ale je krásně spletitá a daleko příjemnější než ta Marakéšská. Zajímavostí Fesu je kromě nejstarší medresy (náboženské školy) z 14.století také čtvrť, kde se zpracovává a barví kůže. Stačí jít podle zápachu a určitě sem trefíte. Pro slabší žaludky nabízí místní do ruky mátu. Nějak jsem neodolal a koupil si místní pivo, které však nebylo nic moc... Tak jsem se alespoň nechal pořádně oškubat při smlouvání a nákupech...

26/04/2019

13.epizoda
Otravný vodopád a Volubilis
Když jsem tedy v noci nezmrznul,nezničila mě ani 70km cesta(spíš rozblácená necesta),tak mě dodělala návštěva vodopádu na řece el Rabia. Projížděl jsem vysokohorskýma vesničkama, kde mě psi chťeli sežrat a děti se dožadovali peněz. Nikdo však nic nedostal a já už znechucen dorazil k vodopádům, kde se na mě pověsili děti a jeden otravný průvodce. Celou dobu jsem ho totalně ignoroval, šel jsem si kudy jsem chtěl a stejně na konci chtěl dirhamy. Nedostal nic,děti za bonbony ani nepoděkovali (asi chtěli prachy a na otázku proč neumí poděkovat, mi bylo odpovězeno, že jsou ještě malý). Rychle tedy pryč na starobylé vykopávky Volibilis. Jsou krásně umístěné v krajině s pěknými výhledy na hory. Je to v podstatě spousta hektarů pobořených ruiniček, sloupů a nádherných mozaiek. To mi alespoň trochu zvedlo náladu před příjezdem do chaotického Fésu, kde se zase na mě pověsili naháněči na hotely. Bohužel sem pro tentokrát neudržel nervy na uzdě a jednoho mladšího dost hrubě odstrčil. Ale aspoň dali chvilku pokoj, z riádu si pro mě došli a já motorku nechal mimo medínu na hlídaném parkovišti.
Postřeh: všude v Maroku perfektně funguje totální ignorace a přehlížení,chvilku otravují, ale pak dají pokoj. Je to daleko lepší metoda než do nekonečna vysvětlovat, že něco nechcete...

26/04/2019

12.epizoda
Nekonečný přesun
Právě sedím u ohniště sám kdesi v horách středního Atlasu a sepisuji dnešní den. Ráno jsem se probudil v dunách,přejel přes poušť, abych za 400km dále mrznul v horách, poslouchal houkající sovy a čekal na medvěda. Až takhle dokáže být Maroko rozmanité. Bohužel v odlehlejších částech země bydlí i chudší lidé a tak si přijdu jako magnet na všechny žebráky v okolí pár kilometrů. Dnešní den byl dost nudný, v podstatě jen polykání kilometrů abych zítra konečně dorazil do Meknésu a antického Volubilis...

23/04/2019

11.epizoda
Erg Chigaga
Aby tý Sahary nebylo málo, tak se ještě jednou stáčím na jih na Saharu k Alžírským sporným hranicím. Trochu mě mrzí, že je poušť víc kamenitá než písčitá a že duny jsou jako kdyby někdo navezl spousty plných Tatrovek někam mezi hory. Prostě vidíte pár dun a za nimy buď hory nebo kamenitá planina. Vzhledem k podpoře místní ekonomiky volím jako pohon 4x4 v písku velblouda. Varadero překvapivě dokáže projet i 20cm hlubokým pískem bez protestů,ale samozřejmě jakmile není trochu pevný podklad tak se ihned zahrabe. Motorka už není černá, ale hnědá a vzduchový filtr předpokládám mele z posledního. Jen kdyby ten zadek a záda tolika nebolely :D

23/04/2019

10.epizoda:
Solární šílenství a soutěsky
Cesta z pouště docela ubíhá a já si tak proplouvám krajinou než spatřím jasný vod na obzoru jako kdyby svítil.Díky svému perfektnímu vzdělání z energetiky (thanks god to EE1 & EE2) ihned rozpoznávám solární tepelnou elektrárnu. Snažím se dostat co nejblíž,ale je bohužel skvěle chráněná a tak se mi nedaří vyfotit žádná pořádná fotka. Na obrázcích je soutěska Todra ve své plné kráse. Bohužel tich turistů jsou tu mraky. Co mě ale překvapilo,když jsem potkal turisty z Columbie co uměli anglicky :)

23/04/2019

9.epizoda:
Erg Chebbi
Ráno se probouzím a stále chroupu písek mezi zubama. Zařídil jsem si odvoz k obrovskému dunovému poli Erg Chebbi a vyzkoušel si i jízdnu v dunách,pokaždé však již s náhonem 4x4, poprvé Toyotou, podruhé velbloudem. Nomádi v poušti jsou značně odkázaní na příjmy z turismu a z chovu velbloudů (á cca 2000€). Navíc v těchto končinách je sezona poměrně krátká,protože zde teploty v létě stoupaji až k 60*C. Člověk by řekl, že voda zde neni,ale kdepak. Podzemní řeka dokáže vykouzlit vodu i jen 6metrů pod dunou. Zázraky přírody..

23/04/2019

8.epizoda:
Do pouště a zase rychle pryč...
Z Marakeše je to den cesty do poslední vesnice na zpevněné cestě,celý den tedy trávím přejezdem přes údolí řeky Draa. V průsmyku Tizi N Tichka je kolem nuly a usilovně prší. Cesta je šílená a ještě k tomu jí předělávají. Krajina se změnila a poslední hory za zády znamenají jediné, Sahara. Takové entreé do pouště jsem ještě nezažil. Znáte to,hned jak vidíte duny vybíráte místo na spaní kdesi mezi nimy,než po 3 metrech zjistíte, že jste po motor zahrabaný v písku. Nakonec jsem zákony fyziky přemohl a postavil stan. Začal foukat vítr a já velmi brzy rozpoznal,že se mi ve stanu tvoří duna. Rychle pryč. Jenže slovo rychle nebylo dostatečně rychlé a vyřítila se na mě písečná bouře. Rychlost větru šílená, koncentrace písku ve vzduchu nadměrná a na krok nebylo vidět. Cítil jsem je že musím rychle do nejbližší vesnice, protože jsem měl písek všude a nedalo se dýchat a ani koukat. Nechápu jakým záhadným způsobem se mi podařilo najít zpět silnici,ale povedlo se. Motorka se z toho všeho vyhrabala a já se schocak v hotelu,kde byla sprcha a deset minut elektrika než vypadla..

19/04/2019

7.epizoda: Marakéš
Dnes jsem se toulal po medíně a po kasbahu v Marakéši. Město je to totalně šílený,souqy jsou takřka všude,lidi,motorky krouží kolem vás... Na fotkách jsou zachycené palác Bahia a hrobky dynastie Saadů...

19/04/2019

19/04/2019

6.epizoda: Antiatlas a Atlas
Probouzím se ve měste Tafraut, které je pomyslným středem údolí Ameln. Cestou jedu přes Antiatlas, je zde šílená zima jako v Alpách, vesnice, lidi, zvířata žádný. Po hodinách útrap konečně dojíždím do města Taouline - pomyslné centrum šafránu v Maroku,ochutnávám šafránový čaj a miřím průsmykem Tizi n Test dp Marakéše. Silnice se kroutila do výšky 2100m. Z motorkářského pohledu ráj, z bezpečnostního peklo. Žádná svodidla,silnice sem tam prašná, auta bezohledný. V Marakeši jsem se nechal hned obrat partou kluků,kteří mi ukázali cestu do Riádu(tradiční ubytování). Tak nehorázný bakšiš jsem snad v životě nenechával...

17/04/2019

5.epizoda: Den blbec,blbec a ja taky blbec
Jak už to tak bývá, pakliže funguje jedna věc, rozbije se druhá. To si takhle člověk jde po pláži u utesů, ráchá si nohy v oceánu a říká si,hele a copak je za tím rohem? To by šlo obejít přes moře...vyhrnu si kraťasy(ve kterých mám mobila), foťák do ruky a jdu si. Přijde jedna vlnka,druhá vlnka..dobrý,třetí vlnka a ejhle vlna vetší než já. Doprava doleva a za mnou útes. Takže mě to rovnou celýho smetlo. Akorát foťák jsem udržel nad vodou. Bohužel i ta krátká slaná koupel telefonu vůbec neudělala dobře,takže se z něj stalo již jen nefunkční závaží.. Ještě že mám druhý,navigační mobil, stařičkou Nokii... Když jsem se teda vyvztekal a jel dál nějak jsem zapoměl, že nemám neomezený dojezd a když je v každé vesnici benzinka, teď nebyla 100km. Na poslední výpary a se staženým zadek jsem projel liduprázdnou pouští až do oázy..Spása.. Z dalších tragedií už zmíním krátké zapadnutí v písku a teď už to jdu raději zaspat než se mi zase něco stane. Takže dnes bez fotek, smazal mi je ATLANTIK a moje nekonečná lidská blbost...

16/04/2019

4.epizoda: Paradise Valley a skalní útvary u Sidi Ifni
Probudit se v zimě, projet doslova peklem a vrátit se do zimy se může stat jen v jižním Maroku. Paradise valley je krásně schovaný kousek ráje mezi horami a koupel je po 20 minutovém pochodu v prachu doslova požehnáním. Také jsem neodolal a k obědu si dal slavný tážin. Pomalu dušené maso se zeleninou. Výborná záležitost. Vaří se ve většině restaurací po celé zemi. U Atlantiku je zima a nepříjemně to tu fouká. Ale když to pobřeží je tak divoce zbičované až je krásné...

16/04/2019

3.epizoda: Laguna Oualidia
Na dnešní den jsem měl naplánováno vyrazit se vykoupat do vod Atlantiku. Tak nějak jsem předpokládal, že oceán bude studený ale napadlo mě se zastavit u laguny s mělkou a prohřátou vodou. NEFUNGOVALO to! Takže jsem se akorát tak svlažil než abych se cely den cachtal. Postřeh z marocké dopravy: policajti jsou tu hodnější na cizince než na místní (jel jsem 89 na 60tce a ještě mi pochválil upravu motorky a že je ta cesta fakt samá zatáčka, místnímu hned psal bloček), klakson vyřeší a odklidí z cesty vše. Hlavní tahy jsou v perfektním stavu, ostatní silnice jsou sjízdné. Jen jsou všude zvířata, lidi, auta v různém a neurčitém chaosu.

16/04/2019

2.epizoda: Rabat, Casablanka, Al Jadida, prach, zima, zmatek.
Svoji cestu po severni Africe jsem začal hned hlavním městem Rabat. Oproti Casablance mi přišlo méně chaotické a také méně přecpané. Medina - hlavní a historická část města kde se shlukuje život a obchod je nádherná spleť uliček ve kterých se chcete ztratit. V Casablance bylo všude tolika lidí, že to člověka skoro stojí nervy stále kolem sebe koukat a dávat pozor při řízení. Mešita Hasana II. je pak jasnou dominantou města a je postavená hned u oceánu. Zasloužený klid jsem pak nalezl až v portugalské cisterně na vodu, která zde stojí již 400 let.

16/04/2019

1.epizoda: odjezd směr Janov, trajektem do Tangeru, sněhové překvapení v Alpách.
Jak už to tak bývá, nic není tak jak si člověk naplánuje. A protože ja plánoval hodně, tak mi v Alpách sněžilo a celou cestu do přístavu (rozuměj 900km) pršelo... Takže jsem se opravdu, ale opravdu těšil na trajekt a horkou sprchu...

16/04/2019

Ahojky lidi, aby to tu trochu ožilo, budu zde sdílet každodenní zážitky z cesty po severní Africe na motorce. Po měsíci příprav na stroji, vyřizování víz do Alžírska (o které jsem musel žádat dvakrát, než jsem ho dostal - individuální turistika není podporována), plánování trasy a tak, je tu konečně okamžik, kdy se něco začne dít...