Cestovatelské sdružení podnikající cesty obytným vozem po Evropě i vzdálenějších destinacích.
24/12/2024
Tento rok byl opravdu skvělý. Během našich výprav jsme viděli mnoho památek, poznali mnoho přátel a hlavně zažili tisíc a více zážitků. Doufáme, že jste si ho užili také do plna. Přichází konec roku a s ním Vám i všem Vašim blízkým přeje celá Apalucha krásné prožití vánočních svátků a v novém roce mnoho štěstí, spokojenosti a hromadu výprav do neznáma.
10/12/2024
Krásné setkání a příjemné poznání manželského páru v Malaze.
Dzisiaj doświadczyliśmy prawdziwego podróżniczego spotkania na szczycie!
W CAFÉ BAR Viatores w Torremolinos mogliśmy dziś wysłuchać fascynujących opowieści przemiłego małżeństwa z Expedice Apalucha z.s.. Niesamowici Czesi przyjechali do Torremolinos na motorze z Senegalu!
Dziękujemy za mrożące krew w żyłach relacje o krokodylach na drodze, lwach, burzy piaskowej i nie tylko. I nie możemy się doczekać kolejnego spotkania. Na schle!
09/12/2024
9.12.2024 Tak dnešním dnem končí vysněná cesta dvou bláznů. Za 30 krásných dní jsme najeli 5400 km. Tímto bychom chtěli hlavně poděkovat Patrikovi, že s utrpením sdílel polovinu cesty😁 a umožnil nám to uskutecnit. Dále kolegyním v práci, že to za nás táhly a všem ostatním, kteří nám fandili a naší cestu sledovali.
08/12/2024
8.12.2024 původně jsme mysleli, že přejedeme hranice 7.12. a budeme spát v Ceute. Nakonec jsme se rozhodli o den déle zůstat v Maroku a na hranice jsme jeli až dnes ráno. Při vstupu do Maroka přes Ceutu nebo Tanger dostane každý turista razítko a nějaké vstupní číslo, tyto čísla si opisují v ubytování do migracnich karet. My jsme vstupovali do Maroka z Mauretanie a žádné číslo jsme nedostali. V každém druhém ubytování si z nás dělali srandu, se slovy Back Mauretanii. Tak mám to trošku vrtalo hlavou.
Teď už to napsat můžeme, jednou na severu Maroka nás oslovil mladík, chtěl cigeretu a za to nám podal takový hnědý kamínek. Prý je to zlato Maroka. Dal jsem to do topcase a až večer nám došlo, že to byl hašiš. Obratem jsme ho vyhodili, ale báli jsme se, jestli to polecejni pes v motorce neuciti . To byly druhé obavy. Nakonec dojíždíme na hranice, drze predjizdime frontu aut a víme, že motorky mají svůj vlastní pruh. Během minuty jsme na pasovce, vypisujeme motorku, že ji vyvazime a kontrola na drogy byla ok, pes štěkal o dvě auta vedle. Během 10 min jsme na španělské hranici, kteří nás skoro jen odmavli. Na tuto hranici má Hanička štěstí, protože na jaře skoro padla na celníka a nyní ji sjela noha z obrubníku a málem jsme spadli i s motorkou. S malým studem zarazuji jedničku a hurá do Porta. Cestou kupujeme lístky, kontrolou v portu jsme jen projeli a v 10.30 odjíždíme z africkeho kontinentu. Počasí krásné, za tepla se loučíme s Afrikou, ale tato cesta lodí byla krásná a smutná, protože si uvědomuje, že něco hezkého končí.
08/12/2024
Jsme v Evropě.
Kafe 6,50 a od koly se nedá odendat víčko.
07/12/2024
7.12.2024 dnes jsme odjeli z modrého města Chefchaouen a jelikož máme dobrý čas, tak jsme se rozhodli pro cestu na pobřeží středozemního moře přes NP Talassemtane. Vede zde žlutá silnicka RR406, která protíná pohoří Rif a vede až k moři.
07/12/2024
Už musíme jet domů. To byl zase den.😁😁😄 Ráno mě Hanička u snidaně snědla, vlastně sežrala omeletku. Přinesli nám na jednom talíři dvě omeletky a asi špatně detekovala, že jsou pro oba a ne jen pro ní. Já jsem si toho také nevšiml a došlo mě to, když tam tlačila tu mojí. 😁😁😁 Posledního tuňáčka, kterého jsem si šetřil na horší časy sežral nějaký Žeryk a skoro poslední marocký peníze jsem dal jednomu slepému chlapci, který tady na promenádě prodával kapesníčky. Naštěstí nádrž máme skoro plnou, tak na hranice a do Evropy dojedeme. Dochází trička, slipy a ponožky se už taky skoro drolí. Takže zítra směr Ceuta a hurá do Evropy.
07/12/2024
Dnešní obed
06/12/2024
6.12.2024 časově se nám dovolená už dávno prehoupla, tak míříme stále severně Afrikou. Dnešní cíl bylo modré město Chefchaouen, již v severním Maroku. Z Fesu jsme si vybrali vedlejší cestu kolem jezera Oued Ouargha, což byla dobrá volba pro výhledy a krajinu, ale špatná volba na jízdu. Polovina byla ve výstavbě a druhá polovina v hroznem stavu nebo jen sotolina. K večeru dojíždíme do modrého města, které je už plné turistů.
I
05/12/2024
Hlavní ponaučení z afrického stravováni:
😁 Nikdy nedůvěřuj svým prdům. 😁
05/12/2024
5.12.2024 Ráno jsme vyrazili z města Errachidia, přes Atlas do Fesu. Výškový profil trasy nám ukazoval, že musíme překročit Atlas a vysplhat až 2200 m. Předpokládali jsme nižší teploty, tak dnes jsme poprvé nasadili spodní thermo prádlo, letní rukavice vyměnili za zimní. Naše úvahy byli správné, projížděli jsme a viděli nejvyšší vrcholky hor zasněžené. Cesta ubihala rychle, a vždy se dohadujeme, zda jsme tuto trasu jeli nebo ne, nakonec jsme zjistili, že jsme tuto trasu již jeli a poznali jsme místa, kde jsme odpočívali a nebo dávali kávu. Dojeli jsme do NP D Ifrane, kde jsme si pamatovali místo, kde je tlupa makaků, kde jsme zastavili. Hlídač a stankovy prodavač, nás poznal, protože jsme zde byli v únoru letošního roku. K večeru dojíždíme do Fesu,kde jsou příjemnější teploty, protože Fez je jen 400 m.
04/12/2024
4.12.2024 ve městě Errachidia jsme zůstali ještě dnes a udělali si výlet k dunam Erg Chebi. Erg chebbi je jedním z několika marockych ergu, velkých moří dun, tvořeny větrem navatym pískem. Nachází se na vzdáleném západní okraji pouště Sahara. Cestou jsme míjeli několik oaz s palmarii.
03/12/2024
3.12.2024 Ráno jsme vyrazili z města Zagora a pomaloučku na tzv. kochačku jsme jeli přes Atlas do města Errachidia. Po každé, když jsme projeli mezi hory nebo menším prusmykem, tak se nám otvíral nový pohled na krajinu. Jelikož jsme se pohybovali od 1000 až 1300 m. n. m., tak ráno bylo chladněji, ale jakmile slunce začne hřát jízda na motorce je příjemná.
03/12/2024
Dnes přesun, tak opět pouliční strava. Nejdříve jsme zastavili v luxusní restauraci na okraji města. Příbory, ubrousky, vylestene skleničky a očíslované stoly. Prostě evropská luxusní klasika. Sedneme si do restaurace plně turistů, jídelní lístek jsme ani nedostali, ale měl určitě desetinou čárku o jedno místo vpravo. Obsluha vázla a očividně nestihala, tak jsme se po čtvrt hodince zvedli a odjeli. Nakonec jsme našli grilem zacouzenou místní žrádelnu, kam chodí jen domorodci, kde se člověk nají nejlépe. Dokonce se tam produkty dost obracejí, tak jsou vždy čerstvé a chutné. Kdyby nebyly, tak majiteli by dali místní do drzky. Během pár minut nám přistál na stole objednaný tajin s kuřecím masem, bramborem a zeleninou, dvě coly a čerstvý marocké chléb. Příbory se tady nevedou, tak baštíme rukama po marocku. Chleba do dvou prstů, jako klesticky a za chvilku je tajin prázdný. Byl výborný a všimněte si, že Hanička měla opravdu hladík, ale prý jen malý.
03/12/2024
V motorce je malý zavazadlový prostor. Teď jsem zjistil, že z Dakaru vezu troje bombejsky šaty???
03/12/2024
2.12.2024 Jaroslav Šíma nám sdělil, co je nejvýznamnější památka ve městě Zagora. Znak do Timbuktu za 52 dní je symbolickym monunentem města. Vůbec jsme to nevěděli, ale znak má zvláštní význam, protože připomíná postavení Zagory v transsaharskem obchodu. Za vlády saadske dynastie v 16 stol. sahaly hranice Maroka až k řece Niger v Sahelu. Zhruba v té době se cesta do Timbuktu stala preferovanou transsaharskou obchodní cestou, kde se prevazela sůl, zlato, oazove produkty a evropské zboží, stejně jako obchod po hedvabne stezce. Zagora byla klíčová zastávka na této trase, stala se křižovatkou pro velké karavany, pro zásobování a placení tranzitnich a bezpečnostních poplatků. Cedule připomíná jak tuto epickou dobu, tak význam Zagory jako transsaharskou obchodní oázy.
Buďte informováni jako první, zašleme vám e-mail, když Expedice Apalucha z.s. zveřejní novinky a akce. Vaše emailová adresa nebude použita pro žádný jiný účel a kdykoliv se můžete odhlásit.
Kontaktujte Společnost
Pošlete zprávu Expedice Apalucha z.s.:
Videa
Dnešní obed
29.11.2024 Tak jsem Hanicce slíbil, že už se pojede dobře, lehký vánek, sluníčko a krásná silnice. A bylo horko a vítr jako prase. Náklon motorky celou cestu, tankvak se rval na druhou stranu po větru. Nejhorší bylo předjíždění kamionu, ten nás v zakrytí nasal a potom to byla facka jako hrom. Písek máme všude, helmy křoupou pískem, zámky na kufrech už drhnout. Jsme ok a taky ko.
Hned co to šlo, jsme jezdili za hranice. Začalo se jízdou k moři, hlavně do Chorvatska a to dokonce v době občanské války. Převážně kvůli dětem, ale prostě jsme nechtěli jezdit jen sem. Chorvatko je krásné, ale častá návštěva prostě člověka omrzí. Tehdy začal boj s dětmi. Tak nás napadlo založit jen z čisté zvědavosti menší klub/spolek Expedice Apalucha o.s.. První společný výjezd byl do Disneylandu ve Francii. Kvůli zápalu dětí jsme vyrobili trička s nápisy, fotkami a nechyběli ani polepy aut. Podařilo se dokonce spolek zaregistrovat. Od té doby měla Expedice Apalucha o.s. právní subjektivitu.
Udělali jsme předvýpravovou valnou hromadu, kde jsme rozdali funkce každého člena výpravy. Předseda Karel, hospodářka Hana, Fotograf a zástupce předsedy Patrik a zapisovatelka Stáňa. Řešil se i itinerář cesty a různé podrobnosti a převážně příděly jídel na osobu.
Vůbec jsme netušili co jsme nastartovali. Byl to nápad, ale nějak se nám zažral pod kůži. Naše chuť po zemích byla větší a větší. Loajalita členů je již značná a touha nadále objevovat je nekonečná.
Když nad tím dnes přemýšlím, tak se prostě divím. S naší Apaluchou jsme navštívili nádhery Evropy. Dvakrát jsme navštívili Rusko a Bělorusko. Třikrát jsme se dostali na Asijský kontinent a několikrát jsme již byli v severní Africe. Když vezmete v potaz, že vše bylo po vlastní ose. To stejné platí i o dobrých lidech co jsme měli možnost poznat během našich cest. Tolik příběhů, že je začínáme již zapomínat.
Maličký spolek založen z popudu navštívil již 47 zemí. To číslo doufáme, že stále poroste a to i chuť nás nadále sledovat.