Expedice Apalucha z.s.

Name: Expedice Apalucha z.s.
Address: Žižkova 145, Kladno, 27309, CZ
Telephone: +420603430859

Domů
česko
Kladno
Expedice Apalucha z.s.

Cestovatelské sdružení podnikající cesty obytným vozem po Evropě i vzdálenějších destinacích.

08/11/2024

Tak přiznávám, že jsme Vám něco zatajili. Tahle expedice nebyla vůbec o mě. Jeden starý blázen 🤣 se ženou si chce splnit jistý sen a proč to neumožnit. Svým způsobem je pódium u růžového jezera i pro mě mým cílem a doslova finišem této expedice. Po necelých 4200 kilometrů jsem dojel do cíle, nadšený a spokojený. Mým úkolem bylo dopravit motocykl do Dakaru a to jsem rozhodně splnil. Poté stačilo jen domluvit podstatné věci, dořešit jisté celní záležitosti a chytnout letadlo směrem do Evropy. Po jedné noci strávené v letadle i na letišti se nacházím v mrazivých končinách České Republiky, kde jsem předal klíčky a znalosti předsedovi a nyní se oni nachází v oblacích směrem na jih. Takže tímto příspěvkem se s Vámi loučím já Patrik a předávám štafetu mým rodičům předsedovi Karlovi a hospodářce Hance. Jejich úkol bude dopravit motorku zase do Malagy.
Já moc děkuji za Vaše sledování, za kupu liků, za podporující komentáře či osobní zprávy. Všechny mě potěšili a nebojte, neb jsem už zase začal něco nového plánovat. Tak se všichni mějte.

08/11/2024

Růžové jezero. Jehož název vypovídal o jeho barvě a to doslova. Dnes už bohužel vzhledem k znečištění jezera onou barvou nevyznačuje. Dříve však díky řase Dunaliella salina se voda zbarvila do sytě růžové barvy. V několika článcích jsem se dočetl, že je potřeba zde býti v ideální dobu, ale místní říkají, že už barvu ztratil. Celé jezero má 3 kilometry čtvereční a najdete ho necelých 30 kilometrů od hlavního města Senegalu. Obsah soli se díky průsakům mořské vody a vysokého výparu pohybuje okolo 40 procent, takže je voda tak hustá, že zde člověk bez problému se udrží na hladině. Já teda plavání nějak vynechávám, ale procházka a projížďka po místních pistách je zážitkem.

07/11/2024

Dorazil jsem k Růžovému jezeru (označován i jak Lac Rose nebo Retba). Zde jsem na rady cestovatele Jardy Šímy našel ubytování v hotelu Tool Bi. Je hned kousek od naproti je prý údajné pódium a pamětní deska na Thierryho Sabineho. Zakladatel slavného závodu Paříž - Dakar. Jednalo o francouzského nadšence do závodů a už jako malý byl aktivní při mnoha soutěžích. Při jednom závodu z Abidžanu (Pobřeží slonoviny) do Nice ve Francii zabloudil mezi Čadem a Libyí, kde mu došel benzín a tři dny byl bez vody a pití. Slíbil si, že pokud přežije vrátí se do Afriky aby sám pořádal závod, který bude označován jako bezpečný. Bude postaráno o každého závodníka jak z pohledu organizace, tak při jakémkoliv problému a to bez ohledu zda se jedná o tým či samotného nadšence. První ročník nesl jednoduchý název l´ Afrique. Do ní se nakonec přihlásilo přes 179 strojů, kdy se přes Alžírsko, Niger, Mali a přes Burkina Faso do Senegalu. Druhý ročník už nesl světoznámý název Rallye Paris - Dakar. Závod se stal fenoménem a když při jednom interview Sabine uvedl, že chce dvě věci a to ukázat dceři Afriku a zemřít někde v africké poušti. Bohužel dva dny poté Sabine umírá při letecké nehodě vrtulníku 14. lednu 1986 a s ním i celá posádka. Uvažovalo se o zrušení celé soutěže, ale vzhledem k památce byl závod zachován a na místě nehody byl postaven kamenný pomníček u akátu, kde se mu dnes říká strom Thierry Sabineho.

07/11/2024

Již jsem zmiňoval, že součástí Joal - Fadiouth je i ostrov. Jedná se o dva ostrovy spojené s pevninou mostem. Toto místo se nazývá Fadiouth, ale každý ho tu zná pod názvem mušlí ostrov. Druhý ostrov, je stejného typu, ale nalezneme na něm hřbitov. Docela zajímavou věcí je ten fakt, že na ostrově je početná skupina křesťanského vyznání, byť v jednom rohu nalezneme novou mešitu, tak přesto křesťanských prvků je tu vcelku dost. Na jednom břehu tohoto místa se narodil i Léopold Sédar Senghor, který se stal prvním prezidentem Senegalu po vyhlášení nezávislosti. Mušlí ostrov se po celá léta vyznačoval náboženskou tolerancí. Mušlí ostrov je vytvořen prázdnými lasturami, které se tu nashromáždili po působení rybářů. Toto místo bylo odjakživa díky lokaci oblíbenou destinací rybářů. Dokonce mušle se použili na stavbu domů a všeho. I hřbitov je tvořen z mušlí. Tudíž rybáři, kteří vytvořili mušlí ostrov se stali i jeho součástí. Hřbitov je jediné místo v Senegalu, kde se náboženská segregace neprovádí. Procházka je to dlouhá byť ostrov je prťavý, ale sluníčko je neúprosné a teplota vysoká. Přesto doporučuji si projít ostrov a trochu se na něm i ztratit. Naleznete místa, kde končí ostrov, ale zároveň jste v malých uličkách chráněni před sluníčkem a spousta dětí na Vás bude dorážet. Měl jsem to štěstí, že jsem tu byl o dušičky a mohl jsem si prohlédnout pochod křesťanského sboru, který při zpěvu a tancování postupovali na hřbitov, kde zpívali a modlili se. Než jsem se dostal na hřbitov, tak už bylo po všem, ale i tak se přes vodu rozléhal zvučný hlas každého z nich. Já se kochal a poslouchal a užíval si výhled.

06/11/2024

Město Joal - Fadiouth jsou vlastně dvě věci dohromady. Joal je město na pevnině a Fadiouth je obec ležící na ostrově. Člověk by ani neřekl, že kousek odsud je jedno z oblíbených míst v Senegalu. Historie města je velmi sporná, jelikož existují dvě verze s tím, že Sererové v 11. století založili město při ústupu před Almorávidů. Jiná varianta zaujímá postoj, že založení připadá Guelowary, kteří byli vyhnání z království Kaabu. V koloniálních dobách byla toto důležitá obchodní křižovatka v západním Senegalu a také největší. Celá oblast se vyznačuje velmi vysokou koncentrací mangrovů a baobabů.
Já jsem se ubytoval v místním hotelu a šel jsem se večer projít. Město protíná jedna hlavní cesta, která postupuje ze severu na západ a dělí jí jeden kruhový objezd s rybkou. Nacházím velmi dobrou pekárnu, kde jsem po dlouhé době koupil opravdu vynikající bagetu a těším se co si k němu večer uvařím.

06/11/2024

Baobab u města Joal je snad na každém rohu. Narazíte na nádherné kousky tohoto stromu. Mě vždycky padne nějaký do oka a tentokrát to byl tento. Kousek od silnice s nádherně africkým červeným pískem. Jen tak pro zajímavost, tak baobab je strom z rodu rostlin čeledi slézovitých. Naleznou se v Africe nebo v Austrálii či dokonce na Madagaskaru. Pokud chcete tak se dá sehnat v Senegalu speciální druh baobabu do Interiéru, který si pak doma zasadíte a můžete si udělat malou Afriku i u Vás doma.

05/11/2024

U města Joal Fadiouth naleznete tento baobab. Sídlí vedle vesnice Fadial a dle profesionálů má něco okolo 850 let. Tento starý baobab je největším baobabem v Senegalu s jeho obvodem 35 metrů, dle dostupných informací je druhý největší v Africe (největší má být v Keni). Každý baobab jakmile dovrší jistého "věku" začne se ve své dutině otevírat. Fadialský baobab má vstupní otvor o průměru 50 cm, která otevírá celou vnitřní část stromu, kde se dříve pohřbívali Grioti. Dnes tam jsou spíše netopíři, kteří se zajišťují opylení plodů baobabu. V roce 1960 pro zachování stromu bylo pohřbívání zakázána. Přesto je toto místo doslova důležité jak pro turisty, kteří zde hledají tohoto mastodonta, tak i pro místní kteří strom dodnes uctívají a celý strom je pro ně posvátný.

04/11/2024

Monument znovuzrození Afriky. Místo, kde se má a Manuelova cesta rozděluje. On míří na východ a já na jih. Zároveň je to pro nás silný bod, jelikož jsme se dostali sem po 4 tisících kilometrech a pro mě to byl i můj cíl. Tento monument také přezdívaný jako Africká renesance. Jedná se o 49 metrů vysokou sochu v sovětském stylu. Stavba trvala 6 let a slavnostně otevřena byla 4. dubna 2010. Vznik sochy a jejím návrhem je spjat Abdoulaye Wade, bývalý prezident Senegalu, který sousoší nechal vystavět společností z KLDR. Socha znázorňuje muže, ženu a dítě vzhlížející do Atlantického oceánu a je na oslavu 50. výročí nezávislosti Senegalu.

04/11/2024

Na ostrově Gorée je několik muzeí, ale který rozhodně nevynechat je dům otroků ve francoužštině Maison des esclaves. Postavili ho Nizozemci v letech 1780 až 1784 a svým způsobem všechny domy situované na ostrově včetně fary byly bývalé otrokářské domy. Dnes se stalo z budovy vzpomínka na temnou historii transatlantického obchodu s otroky, byť se z dochovaných záznamů z ostrova Gorée dostalo méně otroků než ze Saint-Louis. Otroci se rozdělovali dle pohlaví a věku do několika cel o velikosti 2,6 metrů na 2,6 metrů a v jedné cele se nacházelo od 15 do 20 lidí. Otrok tu strávil přibližně 3 měsíce než byl odvezen. Chodbou mezi schody se procházelo směrem přes "dveře bez návratu", které vedli na pobřeží. Kdo jimi prošel se už nikdy nevrátil. Ty co se pokusili uplavat pryč měli většinou smůlu, jelikož byli buď zastřeleni nebo sežráni žraloky. Vzhledem k tomu, že nemocné otroky házeli do otevřeného moře, kde se žraloci rychle naučili zde shánět potravu. To, že obchodníci měli s několika otrokyněmi poměr bylo zřejmé, ale jakmile otrokyně otěhotněla byly z otroctví propuštěny a zanecháni na ostrově, kde se jim říkalo "signares". Otrokyně se za možností záchrany nabízeli samy. Signares pak na ostrově vytvořili vládnoucí vrstvu. Tři a půl století v Africe fungoval otrokářský systém a až jako první Francie roku 1794 zakázala otrokářství. Napoleon však v roce 1802 byl donucen otrokářství povolit. Poté co se dostal Napoleon roku 1815 znova k moci, tak otrokářství ukončil na dobro.

04/11/2024

Co rozhodně jsem chtěl v Dakaru navštívit byl ostrov Gorée. Jedná se o jednu z nejmenších čtvrtí města Dakar (celkem jich tu jest 19). Tento ostrov je zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO a to díky své historii. Původ využití ostrova bylo pro Evropské přistěhovalce podél Afrických břehů. Jinak byl ostrov pustý bez pitné vody. Prvními Evropany byli roku 1444 Portugalci, kteří jej využívali jako hřbitov a založili zde malou kapli. Pak nadvládu převzala Velká Británie a posléze Nizozemsko, kteří dali ostrovu název podle Nizozemského ostrova Goeree. Roku 1670 se správu ostrova chytla Francie a její nadvládu si udržela do roku 1970. Toto místo bylo tzv. stanoviště administrativně náležící k Saint-Louis. Obchod se tu konal ve velkém, byť přístav nesplňoval později četnost nákladů. Jedním z hlavních sortimentů byl i obchod s otroky. Vyváželo se však odtud i arašídy, arabské gumy, slonoviny a mnoho dalších surovin. Posléze přístav ostrova nebyl dostatečný a většina obchodu se přesunula na pobřeží Senegalu než se dokončila stavba přístavu v Dakaru, kde poté byl značný odchod obyvatel z ostrova. Dnes se jedná o velmi oblíbené turistické místo a můžete sem se dostat pomocí lodi z Dakaru, která sem jezdí skoro každou hodinu. Plavba trvá necelých 30 minut a vy se můžete procházet po maličkém ostrově bez problémů, jelikož auta tu nenaleznete, tak je tu úchvatný klid.

03/11/2024

Jelikož čas se krátí a musíme nechat orazítkovat naše doložky k zavezení motocyklů do Senegalu. Musíme se přemístit na Jih. Jedeme po vedlejších cestách a jsou to vcelku krásné trasy. Asfalt je v první části velmi luxusní, ale jakmile se dostáváme k městu Mboro, tak nastupují díry a písek. Svým způsobem jako motorkáři to máme snazší, jelikož řešíme jen jednu stopu. Pokud před námi jsou pomalé auta, tak je předjíždíme ve "škarpě". Je to elegantní řešení a vcelku i bezpečné. Hluboký písek tu zatím nikde není, tudíž si to dovolím i já s mojí tlustou karkulkou (pro jistotu jsem snědl všechny sušenky abych ulevil motorce). Jakmile někde zastavíme, tak se stáváme atrakcí či horkou novinkou místních. Přijdou, někdy na nás promluví a pak jen na nás koukají, co koukají doslova zírají. Je to divný, ale stínek je stínek a naštěstí já jsem hezký kluk, tak se kochejte 😂😂

02/11/2024

Poklidné město Saint-Louis, kde to opravdu žije. Nenacházíme se v USA byť to tu vypadá jako v New Orleans. Toto městečko ležící na ústí řeky Senegal je rozdělené na více částí z nich ta zajímavá je rozhodně prostřední ostrov. Když na ostrově francouzská kolonie zakládala obchodní stanici tak Francouzi to vzali jednoduše a nazvali to Senegalský ostrov a posléze Senegalskou kolonií. Toto označení se však poté stahovalo na celou zemi a po Berlínské konferenci kdy se roku 1960 stala země nezávislou přijala jméno řeky. Město bylo založeno v roce 1659 a na počest Ludvíka XIV ho nazvala Saint Louis. Rychle se město stalo obchodním středem pro zlato, arabskou gumu, slonovinu a otroky. Po smrti Ludvíka město bylo obsazeno Brity. Vídeňskou smlouvou byl Senegal navrácen mimo Gambie Francouzům. Zajímavostí byl i fakt, že roku 1930 ze Saint-Louis odletěl Jean Mermoz aby uskutečnil první transatlantické poštovní spojení bez mezipřistání. Úspěch letu dal vznik pravidelnému spojení mezi Toulouse a Santiago de Chile. Samozřejmě nesmíme opomenout onen Faidherbeův most, kde byl dříve přívoz se postavil pontonový most, který byl nákladný a neosvědčil se. Roku 1897 byl slavnostně otevřen hlavní most, který slouží až do dnes. Dneska je Saint Louise zařazen na světové dědictví UNESCO, ale i tak je ohrožen vzhledem k zanedbané renovaci ostrova.
Já si užívám procházku městem, je zajímavé a pestré. Každá ulice popisuje jiný příběh a mají charakter, který prostě nenajdete jinde než tady. Samozřejmě jsem se zašel podívat i do přístavu, kde jsem narazil i na nějaké Senegalce co chtěli konečně i vyfotit.

01/11/2024

Každý o tomto kempu mluví. Hned za hranicemi v Senegalu u Saint-Louis se nachází kemp či ubytování Zebrabar. Luxusní místo nacházející se na ostrově u města Mouit, který je na místě národního parku Langue de Barbarie. Toto místo vlastní Švýcarský pár, který tu je již 28 let. Když jsem poprvé přišli byli tu jen palmy a pusto. Usilovná práce a tvrdá dřina udělala z tohoto místa ráj a první odrážecí místo při překročení hranic. Ubytovávám se v chatce, která je hezky schovaná ve stínu. Večer zjišťuji první příznaky vlhkého prostředí. Je tu tropické klima a člověk tak pořád zpocený a nic tu prostě neschne. Toto místo nabízí i příjemnou restauraci, kde dobře vaří a hlavně je tu k dostání pivo. Potkáváme se tady s jinými motorkáři a nakonec potkávám již zmiňovaného Portugalce na motorce, který měl namířeno do Guinea-Buissau, už tam byl a je na cestě zpátky. Týpek jak blázen 🤣 Místní pláž je hezká a voda je luxusní, ale koupat se nám moc nechce. Zaplatili jsme si jen 2 noci jelikož nám jde o sehnání Senegalské měny a SIM karty.

01/11/2024

Protože nám dochází už Mauritánský pojištění, tak se musíme přemístit do Senegalu. Jelikož mnoho zkušených cestovatelů nám poradilo, ať nejezdíme přes hlavní přechod, ale jedeme přes přechod Diama, ten se nachází na konci národního parku Diawling. Čekal nás 40 kilometrů přesun po šotolině. Sem tam je nějaký horší úsek, ale nakonec jsme to ujeli vcelku rychle a nám se hraniční přechod před námi otevírá. Od @[100068487130526:2048:http://xn--vojtchvojtch-ywbg.cz/] jsme dostali číslo na převaděče, který nám dopředu zajistil pojištění vozidla. Přijíždíme a hned si nás odchytává. Na Mauritánský straně to jde vcelku rychle byť jeden celník orazítkoval jeden prázdný papírek a chtěl za něj zaplatit. To co mě jde nejlíp, koukám na něj a hraju blbce. Po chvíli nám celník dá všechny dokumenty a platit jsme nic nemuseli. Na Senegalský straně je vcelku klid. Dostáváme razítko do pasu společně s dotazy co děláme atd... a pak se řeší motocykl. Dostáváme dočasné vpuštění vozidla tzv. Passavant - máme 3 dny na to dojet do Dakaru abychom nám prodloužili vpuštění motocyklu o 15 dní. Německý kamarád má sice Carnet de Passage, ale i tak dostává téže Passavant a má 3 dny na orazítkování CDP v Dakaru. Naštěstí s posledním razítkem a posledním podpisem dostáváme všechny dokumenty a my se dostáváme do Senegalu. Na hranicích blbneme a křičíme z plných plic. Jsme tu!

01/11/2024

Projíždíme národním parkem Diawling nalézající se na jihu Mauritánie táhnoucí se kolem řeky Senegal. Tento 16 000 hektarů velký národní park byl založen roku 1991 i přes odpor místních, který se obávali zákazů rybolovu a lovu. Nalezneme tu více jak 220 druhů identifikovaných ptáků a jelikož se jedná o záplavovou oblast, tak tu nalezneme i stovky malých jezírek. Park je důležitým prvkem rozmnožování ptáků a proto je toto místo střeženo a každý platí za průjezd po této "silnici". Nalezneme tu i přehradu, která má i nechtěný dopad, nalezneme tu nejhorší druh malárie v tomto regionu, jejímž nositelem jsou většinou komáři. Cedule mluví i o krokodýlech, ale naštěstí jsme žádného nepotkali, jen prasata bradavičnatá a pár ještěrek. Jeden čas byla kvůli častým záplavám a erozi pobřeží toto místo evidováno jako silně ohroženo, ale naštěstí díky včasnému zásahu a úprav je tato hrozba vcelku zažehnána.

01/11/2024

Návštěvu rybího trhu jsem si nemohl v Nuakchottu nechat ujít. Přes den bylo úmorné vedro a proto jsem se rozhodl jet před západem na trh. Teplota je mírná a barvy se nádherně kroutí do oranžových tónů. Lítám tam jak smyslů zbavený abych nafotil a vychutnal si co se přede mnou děje. Bohužel místní nechtějí moc fotky svých ulovených ryb a proto se snažím velmi skrytě to fotit. Úlovky to jsou opravdu skvělé a použití ledu je zde samozřejmostí (za to jsem byl vděčný). Ryby nádherně voní a koupit se tu dají od malých kousků až po ty opravdové obry. Na večer se kotví lodě, tedy lodě, tyto kánoe se svým specifickým úzkým tvarem a dlouhým trupem nesou snad všechny barvy jaké se jen dají sehnat. Jejich vlastnictví je rodinný majetkem, který se dědí a jsou na ně náležitě hrdí. Tudíž naleznete lodě všude, uvázaný u břehu a také mnoho jich je vytažených přímo na břeh.
Bohužel jsme nestihli přijet tak jak jsem chtěl, jelikož když se Vám podaří přijet než se zdatný rybáři vrátí z lovu, tak se Vám naskytne pohled na manželky čekající na břehu oceánu na své muže. Připravující stánky a posléze plantážníky vytahující jednu loď po druhé. Přesto si myslím, že i tak je to byl úspěch. Po březích se však válí hromada uhynulých ryb, které vypadli při transportu. Pohled a ani vůně není příjemná, ale v uličkách trhu je to mnohem lepší. Myslel jsem si, že ona velká budova je vývařovna či samotný trh. Však po shlédnutí jsou to velké toalety a sprchy. Hned v okolí je vidět parta chlapů opravující sítě, kováři tvořící nové kotvy a ženy smlouvající dobrou cenu za dobrý úlovek. Je to šílený cvrkot, ale funguje to. Jelikož nemám dostatečné kuchyňské náčiní, tak si chuť po rybě musím nechat zajít. Třeba příště.

31/10/2024

Když jsem psal o tom, že jste neviditelný na patníku, tak i přesto se k nám dostavili dvě holky, že jedna z nich chce udělat fotku. Většinou to pak zavání, že chtějí za to peníze, ale tahle holka vůbec, byla přátelská a chtěla hned whatsapp a ať jí to pošlu. Nakonec vytáhla Manuela na společnou fotku. Její kamarádka se foťáku bála a zůstala o dost opodál. Na mě teda zůstal jen Muhammad, který si na zemi čistil něco mezi prsty u nohou a ten fotku už vůbec nechtěl.

31/10/2024

Sednout si na patník a sledovat někdy okolí se zdá být otravné, ale věřte mě, že v případě hlavního města Mauritánie tento případ opravdu nenastane. Sledovat místní vozidla a místní lidi je opravdový zážitek. Tím, že sedíte což je v polední době pro Mauritánce nejoblíbenější činnost, tak jste doslova neviditelný. Kolem Vás projíždí vozidla, který drží tuna tmelu a chemoprénu či ptačího trusu (mimochodem ono první červené auto je místní taxi). Zde se věc používá až do jejího zničení a poté se auto rozebere a použije na jiné (bohužel). Přesto některé úpravy jsou doslova úsměvné či seskládání nákladů na místní pracovní tříkolky jsou taky pro bezpečáky noční můrou a lidé, kteří se drží jen pár zrezlých trubek a stojí na nárazníku a nechávají se svézt bych rovnou posílal do nějakého fear factoru, jelikož se nemusí bát již ničeho.

Adresa

Žižkova 145
Kladno
27309

Telefon

+420603430859

Internetová stránka

http://www.expedice-apalucha.cz/

Upozornění

Buďte informováni jako první, zašleme vám e-mail, když Expedice Apalucha z.s. zveřejní novinky a akce. Vaše emailová adresa nebude použita pro žádný jiný účel a kdykoliv se můžete odhlásit.

Kontaktujte Společnost

Pošlete zprávu Expedice Apalucha z.s.:

Videa

28.8.2024 Čava - Svjetine, jde o vodopád, údajně léčivy pramen, který teče jen málo, po hodině přestane téct a pote se zase obnoví v plné síle a vytvoří 16 m vysoký vodopád. Správce nám vysvětlil, že někdy to trvá i déle. Čekali jsme skoro hodinu a nic, chvilkami jen zesílil. Tak někdy jindy, jinak lidé tomu říkají posvátné místo nebo že je to zázrak přírody.

18.8.2024 Dnešní přejezd do Národního parku soutězki. Výška ani nosnost nebyla značená. Pár prkynek již chybělo.

Rybí gurmánka v akci.

Sice máme sebou čínské polévky a takové ty adventure suché sračky, ale stravujeme se v místních restauracích. Nejlepší jsou na okrajích měst, které jsou pro místní obyvatele. Jsou nejchutnější a nejlevnější. Jedinou nevýhodou je, že nedostanete vercajk. Už to ale umíme.

6.2.2024 Střední Atlas u města Ait Leuh NP cedrovych lesů a domovina makaků. Že mezi ně zapadla.

8.10.2023 Bobřík odvahy

24.8.2023 Transfagarasan - v době oběda, jsme se skoro stali obědem 😁

Bicazska soutěska

4.10.2022 byla mi položena otázka.. Zda umím utíkat. Bohužel neumím, tak jsme přišli o jablko a stačilo to.

10.8.2022 při výjezdu na paso jsme se všimli, že tam odsud startují na paragliding. Tak jsme si tam sedli a pozorovali co a jak. Nabízeli tam i tandemový lety. No odvahu jsme neměli, ale přesto jsme si odnesli pěkné zážitky a spálené ruce a krk 😁

Španělsko - Coll de Roc Picó, Coll de Bóixols

Když jsem měl tu možnost část dne lenošit, tak jsem si zkusil připravit pro Vás zase nějaký to video. Minulé mělo docela dobré ohlasy a jsem za to rád. Snad i toto bude pro Vás taky tak pěkné. Jedná se o záběry z dvou průsmyků Coll de Bóxols a Coll de Roc Picó.

Andorské cesty

#andorra Aby jste chápali proč furt mluvím o silnicích, tak jsem si večer připravil pro Vás jedno video z prvního dne v Andoře. Přece co ukáže víc, než samotný pohled ze sedla že? Jen kvalita pokulhává mám problém s kodeky, takže mě prosím neukamenujte 😂

Odkazy

Sdílet

Kategorie

Cestovní průvodce

Jak to začalo???

Hned co to šlo, jsme jezdili za hranice. Začalo se jízdou k moři, hlavně do Chorvatska a to dokonce v době občanské války. Převážně kvůli dětem, ale prostě jsme nechtěli jezdit jen sem. Chorvatko je krásné, ale častá návštěva prostě člověka omrzí. Tehdy začal boj s dětmi. Tak nás napadlo založit jen z čisté zvědavosti menší klub/spolek Expedice Apalucha o.s.. První společný výjezd byl do Disneylandu ve Francii. Kvůli zápalu dětí jsme vyrobili trička s nápisy, fotkami a nechyběli ani polepy aut. Podařilo se dokonce spolek zaregistrovat. Od té doby měla Expedice Apalucha o.s. právní subjektivitu.

Udělali jsme předvýpravovou valnou hromadu, kde jsme rozdali funkce každého člena výpravy. Předseda Karel, hospodářka Hana, Fotograf a zástupce předsedy Patrik a zapisovatelka Stáňa. Řešil se i itinerář cesty a různé podrobnosti a převážně příděly jídel na osobu.

Vůbec jsme netušili co jsme nastartovali. Byl to nápad, ale nějak se nám zažral pod kůži. Naše chuť po zemích byla větší a větší. Loajalita členů je již značná a touha nadále objevovat je nekonečná.

Když nad tím dnes přemýšlím, tak se prostě divím. S naší Apaluchou jsme navštívili nádhery Evropy. Dvakrát jsme navštívili Rusko a Bělorusko. Třikrát jsme se dostali na Asijský kontinent a několikrát jsme již byli v severní Africe. Když vezmete v potaz, že vše bylo po vlastní ose. To stejné platí i o dobrých lidech co jsme měli možnost poznat během našich cest. Tolik příběhů, že je začínáme již zapomínat.

Ostatní Cestovní průvodci ve měste Kladno

Pražský Semmering - trať č. 122 - zprávy a fo

Ukázat Vše