Cestovatelské sdružení podnikající cesty obytným vozem po Evropě i vzdálenějších destinacích.
04/12/2024
4.12.2024 ve městě Errachidia jsme zůstali ještě dnes a udělali si výlet k dunam Erg Chebi. Erg chebbi je jedním z několika marockych ergu, velkých moří dun, tvořeny větrem navatym pískem. Nachází se na vzdáleném západní okraji pouště Sahara. Cestou jsme míjeli několik oaz s palmarii.
03/12/2024
3.12.2024 Ráno jsme vyrazili z města Zagora a pomaloučku na tzv. kochačku jsme jeli přes Atlas do města Errachidia. Po každé, když jsme projeli mezi hory nebo menším prusmykem, tak se nám otvíral nový pohled na krajinu. Jelikož jsme se pohybovali od 1000 až 1300 m. n. m., tak ráno bylo chladněji, ale jakmile slunce začne hřát jízda na motorce je příjemná.
03/12/2024
Dnes přesun, tak opět pouliční strava. Nejdříve jsme zastavili v luxusní restauraci na okraji města. Příbory, ubrousky, vylestene skleničky a očíslované stoly. Prostě evropská luxusní klasika. Sedneme si do restaurace plně turistů, jídelní lístek jsme ani nedostali, ale měl určitě desetinou čárku o jedno místo vpravo. Obsluha vázla a očividně nestihala, tak jsme se po čtvrt hodince zvedli a odjeli. Nakonec jsme našli grilem zacouzenou místní žrádelnu, kam chodí jen domorodci, kde se člověk nají nejlépe. Dokonce se tam produkty dost obracejí, tak jsou vždy čerstvé a chutné. Kdyby nebyly, tak majiteli by dali místní do drzky. Během pár minut nám přistál na stole objednaný tajin s kuřecím masem, bramborem a zeleninou, dvě coly a čerstvý marocké chléb. Příbory se tady nevedou, tak baštíme rukama po marocku. Chleba do dvou prstů, jako klesticky a za chvilku je tajin prázdný. Byl výborný a všimněte si, že Hanička měla opravdu hladík, ale prý jen malý.
03/12/2024
V motorce je malý zavazadlový prostor. Teď jsem zjistil, že z Dakaru vezu troje bombejsky šaty???
03/12/2024
2.12.2024 Jaroslav Šíma nám sdělil, co je nejvýznamnější památka ve městě Zagora. Znak do Timbuktu za 52 dní je symbolickym monunentem města. Vůbec jsme to nevěděli, ale znak má zvláštní význam, protože připomíná postavení Zagory v transsaharskem obchodu. Za vlády saadske dynastie v 16 stol. sahaly hranice Maroka až k řece Niger v Sahelu. Zhruba v té době se cesta do Timbuktu stala preferovanou transsaharskou obchodní cestou, kde se prevazela sůl, zlato, oazove produkty a evropské zboží, stejně jako obchod po hedvabne stezce. Zagora byla klíčová zastávka na této trase, stala se křižovatkou pro velké karavany, pro zásobování a placení tranzitnich a bezpečnostních poplatků. Cedule připomíná jak tuto epickou dobu, tak význam Zagory jako transsaharskou obchodní oázy.
02/12/2024
2.12.2024 I když jsme v Maroku již po páté, tak v těchto končinách jsme ještě nebyli. V Zagore zůstáváme ještě jednu noc a vyrážíme jižně k městu M Hamid. Je to malé město se 7500 obyvateli a je to výchozí bod pro objevování pouště v autech s pohonem všech kol nebo výlet na velbloudech. Cesta byla úžasná, jelikož jsme museli přejet Antiatlas a v posledním průsmyku se nám odevrela v dálce jen poušť.
02/12/2024
01.12.2024
První adventní neděle ve městě Zagora.
Adventní věnec jsme napálili, svíčky jsme nesehnali a měli jsme jen dvě a to do motorky. Přesto jsme měli úžasný den. Večer se za námi zastavil motorkář Jaroslav Šíma. Kecali jsme až do pozdních hodin a nakonec, aniž by jsme byli domluveni, tak jsme se potkali ještě ráno v Zagore, tak jsme ještě dali kávu a prokecali jsme celé dopoledne. Získali jsme od Jardy hodně důležitých informací a poradil nám hodně prima věci. Vlastně jsme měli možnost mu poděkovat, jelikož jako cestovatelský matador nám radil i se Senegalem. Poradil nám i hotel u Růžového jezera, kde jsme měli pár dní zaparkovanou motorku. Nechtělo se nám, ale potom jsme se museli rozloučit. Naše cesty se protly, ale teď míří každá jiným směrem. Jarda jede na západ, odkud jsme přijeli a my jeli na trip do pouště MHamid.
Před pěti lety jsme se s Jardou již jednou v Maroku potkali, tak doufáme, že se nám to opět poštěstí.
01/12/2024
1.12.2024 Po snídani odjíždíme z města Tata směr Zagora. Nádherná panoramaticka vedla podél Atlasu a opět jsme viděli zkazu, kterou tu napachala voda před několika měsíci. Krásnou krajinu hyzdily jen střižené mosty a rozeklane vádí řek. Prejizdeli jsme i jeden brod, kde si Kája šlápnul do vody. Největší ukážou pro místní je, že kolem vesnic jim voda sebrala úrodnou půdu, zůstal jen štěrk a kamení. Po několika kilometrech silnice rozrizla Antiatlas, který se rozestoupil a jeli jsme po rovné zelené plošině, která nám připomínala Popovo Polje v Bosně. Odpoledne dojíždíme do Zagory a ubytovavame se v Riadu na okraji palmarii.
01/12/2024
Slavíme, právě jsme pokořil 4000 km na tomto tripu.
30/11/2024
30.11.2024 Po rychlých a dlouhých přesunech se nám zlepšil časový itinerář, tak jsme se rozhodli a kormidlo natočili na jihovychodni Maroko. Valíme jí po oranžových silnicích s minimálním provozem jižním úpatím AntiAtlasu, prejizdime desítky dnes již suchých vádích a rozpoznáváme kudy se tu prohnala velká voda v době, kdy jsme odjížděli. Vše se dnes změnilo, ráz krajiny zhnednul a objevující se palmarie se zelenaji. Malé města a vesničky nám ukazují pravé Maroko a kulturu, jelikož do této části moc turistů nezabloudí. Dopolední teploty jsou velice příjemné, dokonce zapínáme i bundy a průduchy, odpoledni příjemně atakuji 30 stupnu. Po 300 km dojíždíme do jihomarockeho města Tata zaseknute mezi skály. Je příjemné pozdní odpoledne, hledáme pouliční stravu a tentokráte si dáváme smažené ryby. Máme vytipovane dvě ubytování, jeden riad a jeden hotel. První jedeme k riadu, konci asfalt, začíná sotolina, silnice se zvedá, konci sotolina začíná skládka odpadků. Nenecháváme se odradit, Hanička stahuje tmavě plexi, aby neviděla ten bo**el. Dojíždíme k riadu s jednou hvězdou. Vypadá jako neudrzovana kazba z minulého století, bez oken a dveří. Všude bo**el, prach a udusana hlína. Hbite otacime a jedeme na druhý vytipovany hotel. Ten se Hanicce líbí, tak mizí oduleny kačer z její tváře a najednou je tam úsměv. Jsme v Hotelu v krásném městě berberu Tata.
30/11/2024
29.11.2024 K večeru jsme dojeli do města Guelmim do hotelu Tidinit. Chvilku jsme odpočinuli a šli se projít po městě. Toto město se často nazývá jako brána do pouště. Je domovem velbloudiho trhu. Je mimořádně bohaté na přírodní zdroje. Hlavním zdrojem příjmů je zemědělství, hlavně se zde pěstují obiloviny, datle a olivovníky.
29/11/2024
29.11.2024 Dnes jsme opustili Saharu a vjeli oficiálně do Maroka. Přestože nás dnes Sahara potrapila, byla to moc pěkná cesta.
29/11/2024
29.11.2024 Tak jsem Hanicce slíbil, že už se pojede dobře, lehký vánek, sluníčko a krásná silnice. A bylo horko a vítr jako prase. Náklon motorky celou cestu, tankvak se rval na druhou stranu po větru. Nejhorší bylo předjíždění kamionu, ten nás v zakrytí nasal a potom to byla facka jako hrom. Písek máme všude, helmy křoupou pískem, zámky na kufrech už drhnout. Jsme ok a taky ko.
29/11/2024
Tak jsme minuli Kanárské ostrovy a zde je satelitní trasa naší cesty z Dakaru do Malagy..
28.11.2024 město Laayoune, což je název francouzský a arabsky se město jmenuje Al-Ajun. V arabstine tento název značí prameny, město bylo založeno v roce 1932 právě na místě, kde došlo ke znacnemu objevu zdrojů podzemní vody. Město je pěkné, nachází se zde Katedrála sv. Františka z Assisi. Ta byla postavena během španělského období a je stále aktivní. Bohužel je otevřená jen v sobotu a neděli, takže dovnitř jsme se nedostali. Město se stále rozvíjí. Město je centrem rybolovu a těžby fosfatu.
28/11/2024
Na to jsem se těšil tisíce kilometrů. Marocká pouliční jídla jsou velmi chutné, dobře kořeněné a exoticke. Tentokrát to byla Tanjia, kde základem je maso a spolu s česnekem, safranem, máslem, citronem a římským kmínem se v hlinene nádobě vaří na dřevěném uhlí několik hodin. Maso se musí rozpadat, protože se jí rukou bez příborů. Trhají se kousky chleba, drží se mezi prsty a utrhuje se maso, které se skoro rozpadá. Bylo to výborné.
28/11/2024
27.11.2024 Hotel MH ve městě Laayoune
27/11/2024
27.11.2024 Dnešní den byl dnem přesunu z Dachly na sever Západní Sahary. Tento trip byl zatím nejdelší, ale také nejhorší. Ujeli jsme 525 km a z toho minimálně 400 km za silného bočního větru. Poprvé nás nemrzelo, že máme těžkou naloženou motorku a celkově jsme těžký, a tím jsme boční vítr lépe zvládali. Celou cestu jsme jeli nakloněny na jednu stranu, že z toho máme málem křivici. Horký vítr vanul ze Sahary a místy zvedal písek, až se nám silnice barvila do žluta. Po páté hodině jsme dorazili do města Laayoune.
Buďte informováni jako první, zašleme vám e-mail, když Expedice Apalucha z.s. zveřejní novinky a akce. Vaše emailová adresa nebude použita pro žádný jiný účel a kdykoliv se můžete odhlásit.
Kontaktujte Společnost
Pošlete zprávu Expedice Apalucha z.s.:
Videa
29.11.2024 Tak jsem Hanicce slíbil, že už se pojede dobře, lehký vánek, sluníčko a krásná silnice. A bylo horko a vítr jako prase. Náklon motorky celou cestu, tankvak se rval na druhou stranu po větru. Nejhorší bylo předjíždění kamionu, ten nás v zakrytí nasal a potom to byla facka jako hrom. Písek máme všude, helmy křoupou pískem, zámky na kufrech už drhnout. Jsme ok a taky ko.
16.11.2024 dnešní masová video ochutnávka.
28.8.2024 Čava - Svjetine, jde o vodopád, údajně léčivy pramen, který teče jen málo, po hodině přestane téct a pote se zase obnoví v plné síle a vytvoří 16 m vysoký vodopád. Správce nám vysvětlil, že někdy to trvá i déle. Čekali jsme skoro hodinu a nic, chvilkami jen zesílil. Tak někdy jindy, jinak lidé tomu říkají posvátné místo nebo že je to zázrak přírody.
Hned co to šlo, jsme jezdili za hranice. Začalo se jízdou k moři, hlavně do Chorvatska a to dokonce v době občanské války. Převážně kvůli dětem, ale prostě jsme nechtěli jezdit jen sem. Chorvatko je krásné, ale častá návštěva prostě člověka omrzí. Tehdy začal boj s dětmi. Tak nás napadlo založit jen z čisté zvědavosti menší klub/spolek Expedice Apalucha o.s.. První společný výjezd byl do Disneylandu ve Francii. Kvůli zápalu dětí jsme vyrobili trička s nápisy, fotkami a nechyběli ani polepy aut. Podařilo se dokonce spolek zaregistrovat. Od té doby měla Expedice Apalucha o.s. právní subjektivitu.
Udělali jsme předvýpravovou valnou hromadu, kde jsme rozdali funkce každého člena výpravy. Předseda Karel, hospodářka Hana, Fotograf a zástupce předsedy Patrik a zapisovatelka Stáňa. Řešil se i itinerář cesty a různé podrobnosti a převážně příděly jídel na osobu.
Vůbec jsme netušili co jsme nastartovali. Byl to nápad, ale nějak se nám zažral pod kůži. Naše chuť po zemích byla větší a větší. Loajalita členů je již značná a touha nadále objevovat je nekonečná.
Když nad tím dnes přemýšlím, tak se prostě divím. S naší Apaluchou jsme navštívili nádhery Evropy. Dvakrát jsme navštívili Rusko a Bělorusko. Třikrát jsme se dostali na Asijský kontinent a několikrát jsme již byli v severní Africe. Když vezmete v potaz, že vše bylo po vlastní ose. To stejné platí i o dobrých lidech co jsme měli možnost poznat během našich cest. Tolik příběhů, že je začínáme již zapomínat.
Maličký spolek založen z popudu navštívil již 47 zemí. To číslo doufáme, že stále poroste a to i chuť nás nadále sledovat.