07/09/2016
Historie popravčího vrchu
Při výrobě replik mučicích nástrojů, které jsem v minulosti prováděl, jsem se začal tématikou hrdelního práva více zabývat. A protože se na našem katastru nachází popravčí vrch, oslovil jsem před léty město Slavkov s nápadem vybudovat k němu naučnou stezku. Popraviště sloužilo pro celé slavkovské panství a svůj život zde ukončilo mnoho odsouzených i z přilehlých obcí: „Roku 1288 vyňal král Václav II. poddané slavkovské komendy Německých Křížovníků z pravomoci úřadů župních a dovolil jim postaviti šibenici. Řád Německých rytířů držel komendu ve Slavkově až do roku 1411. Šibenice tato byla zrušena roku 1789 na hranici slavkovsko-křenovické". (Ličman, A.: Slavkovský okres, Vlastivěda moravská, Brno 1921, s. 328.)
Návrh vybudovat stezku ze Slavkova však nebyl tamním zastupitelstvem přijat, a proto jsem se obrátil na zastupitelstvo v Křenovicích. Bylo mě přislíbeno, že se budou hledat prostředky na její realizaci. V té době mě oslovil MUDr. Michael Doubek s finanční nabídkou, abychom společně vytvořili první zastavení. K tomu se ještě připojila obec Křenovice a asi před pěti lety vzniklo první zastavení u místní Orlovny. Koncem roku 2015 obdržela obec dotaci od Jihomoravského kraje na vybudování zbylých čtyř zastavení, jehož realizace v současné době probíhá. Celá naučná stezka „Šibeniční a popravčí vrch v Křenovicích", bude návštěvníky informovat o historii soudnictví, útrpného práva, katovském řemesle, věznění či cestě na popraviště a výkonem hrdelního práva v českých zemích. Tato stezka povede z centra obce do lokality „Na Spravedlnosti" na hranicích křenovického a slavkovského katastru (návrší po levé straně silnice z Křenovic do Slavkova). U jednoho zastavení, které popisuje zadržení obviněných, se podařilo upravit obecní sklep na stylové vězení s figurínou.
Nezávisle na tomto projektu proběhl v lokalitě na podzim roku 2015 výzkum prováděný pracovníky antropologického ústavu Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity, kteří nalezli místo, kde šibenice skutečně stála, dokonce i její zbytky. V dubnu 2016 proběhl archeologický průzkum, při kterém byla odhalena a vyznačena poloha základů stavby o vnějších rozměrech 6x6m a síle zdiva cca 1m. Původní stavba byla vysoká asi 3 m a vedly do ní dveře a schody nahoru. V rozích potom bývaly asi 3 m vysoké sloupy spojené dřevěnými trámy, na nichž byli odsouzenci věšeni a zůstávali tam viset až do doby než se jejich těla rozpadla. Celková výška šibenice tak mohla být až 6m. Dále bylo objeveno větší množství lidských kosterních pozůstatků, včetně devíti dobře dochovaných lebek, zlomky keramiky a stříbrná grešle ražená ve Slezsku roku 1696. Vzhledem k tomu, že pozůstatky popravených se ukládaly přímo dovnitř stavby šibenice, popř. v její blízkosti, jedná se tak v podstatě o další, kromě uložených ostatků z napoleonských válek, hromadný hrob v okolí Křenovic, neboť se zde popravovalo více jak 500 let. Vědcům z Polska se také podařilo zajistit několik písemných záznamů o popravách na tomto popravišti převážně z 18. století, a to u apelačního soudu v Praze.
Na základě tohoto objevu bylo rozhodnuto místo dále upravit, a to tím způsobem, že byl nad úroveň terénu (do výšky cca 1m) vyzděn obrys původních základů, kamenem z místních zdrojů. Vstup do šibenice znázorňuje torzo dveří, neboť to byly
jedny z mála dveří, které se v té době zamykaly. Vnitřní prostor šibenice byl překryt dřevěným dubovým záklopem a na jedné zdi je umístěna kovaná plastická mapa okolí, neboť je z návrší velký výhled. Vedle bylo kromě poslední informační tabule vztyčeno kolo na kůlu, jako symbol jedné z nejhorších poprav. K úctě všech nevinně popravených, kteří se pod tlakem krutého mučení přiznali i k věcem, které nikdy nespáchali, je zde umístěn smírčí kámen s latinským nápisem „Na věčnou paměť“, jako usmíření s těmito obětmi.
Slavnostní otevření naučné stezky, se konalo v sobotu 25. června 2016. V dopoledních hodinách po úvodním slově vyšel kostýmovaný a civilní průvod za zvuku bubnů od místního kostela. Toto místo nebylo autorem vybráno náhodně, nýbrž proto, že se zde nachází historická barokní křtitelnice, jakožto symbol zrození. Tato pouť pak byla zakončena na samotném popravišti, kde život mnohých skončil.
U každého zastavení promluvil autor stezky Oldřich Bartošek a na samotném popravčím vrchu pak vedoucí výzkumu Prof. Josef Unger. Na závěr místní farář P. Kamil Sovadina, OPraem. požehnal smírčí kámen a pomodlil se za všechny oběti, které zde navždy ukončili svou pozemskou pouť.
Oldřich Bartošek