11/02/2023
Těším se moc na nově přeloženou knihu o zkušenostech se sebeřízeným vzděláváním.
K dokončení překladu chybí poslední dvě stránky. Pak už „jen“ zrevidovat, poslat ke korektuře, nechat nasázet a vytisknout. Jsem vděčná za tuto možnost… že můžu takhle aspoň malinko přispět k šíření osvěty v oblasti unschoolingu a sebeřízeného vzdělávání.
Připojuji další ochutnávku, která má v podstatě moc smutný podtext a člověka napadá, jak může být domácí vzdělávání, potažmo unschooling, poměrně jednoduše pokrouceno a zneužito, když se k němu přistupuje se strachem a rodiče ho využijí jen k jiné formě indoktrinace, než by tomu bylo ve škole. Nicméně příklad níže skvěle demonstruje, že vždycky záleží na každém z nás a na tom, jakým směrem nás determinace prostředím postrčí…
„Třetí respondentka, devětadvacetiletá kandidátka Ph.D., studentka archeologie, napsala, že její matka pro ni chtěla křesťanské vzdělání, ale ve čtvrté třídě ji odhlásila z baptistické akademie kvůli neshodám s personálem. Matka trvala na domácím vzdělávání s použitím křesťanského kurikula, ale kvůli vlastním psychickým potížím selhávala v jeho naplňování. Slovy respondentky, „Její boje s depresí, které vedly až k neschopnosti starat se o domácnost a dohlížet na mé domácí vzdělávání, byly důvodem pro přechod k unschoolingu.“Dále napsala: „Dle mého názoru jsem byla unschoolerkou pouze proto, že by se moje matka jinak nedokázala vypořádat se svým strachem, pokud by mne nechala chodit do státní nebo soukromé školy – kde bych mohla podléhat negativnímu vlivu ne-křesťanů. Potřebovala mne mít doma, abych mohla dělat domácí práce a starat se o ni, protože díky své depresi nebyla sama schopná fungovat. Raději mne ve věku od 9 do 18 let společensky izolovala, než aby riskovala světské vzdělání. Bylo jasné, že můj otec nikdy nechtěl, abych byla na domácím vzdělávání, natož unschoolerkou, ale nikdy kolem toho nic nepodnikl a nechal matku dělat, co sama chtěla.“ Ohledně společenského života napsala: „Mé sociální zkušenosti, coby unschoolerky, byly omezené na interakci s rodiči, bratrem, příležitostně s širší rodinou, a návštěvy obchodu a lékaře, když jsem byla nemocná.“
Tato žena se ale ohledně unschoolingu nevyjadřovala úplně negativně. V odpovědi na otázku o přínosech unschoolingu napsala: „Když se jako dospělá dívám zpět, myslím si, že kdybych chodila do školy a musela bych se zároveň potýkat s dysfunkčními rodiči, pravděpodobně bych učinila některá špatná sociální rozhodnutí, jež mohly mít dlouhodobé důsledky. Takže jakkoli bolestná a traumatická byla má domácí izolace, mám pocit, že za těchto podmínek to bylo lepší než jiné možnosti. Měla jsem spoustu času, abych mohla o věcech přemýšlet. Vyvinula jsem si svou vlastní tajnou meditační praxi. Tyto návyky v oblasti soběstačnosti a sebereflexe mi pomohly při mém přechodu do dospělosti, a především ve schopnosti osvobodit se z matčina sevření.“ Dále napsala: „Jako unschoolerka jsem byla sebeřízenou studentkou, a většina mé současné práce sebeřízení vyžaduje – ať už můj disertační výzkum nebo rozvíjení pedagogické praxe.“ Také poznamenala, že její zájem o archeologii byl stimulován částečně i zpochybněním přesvědčení jejích rodičů, že Země vznikla před 8.000 lety.
Za zmínku stojí i fakt, že jediná další respondentka v rámci celého vzorku, která popsala vliv víry na své dospívání, se ve svém komentáři ohledně náboženského fundamentalismu také vyjadřovala velmi negativně. Když jí bylo 15 let, její rodiče se stali krajními křesťanskými fundamentalisty. Napsala: „V té době jsem se stala na plný úvazek pečovatelkou o mladší sourozence. Očekávalo se ode mne, že se vdám a budu mít spoustu dětí místo toho, abych si budovala jakoukoliv kariéru, takže další vzdělávání se v rámci této subkultury jevilo jako něco zcela nadbytečného… Poté, co se mí rodiče zapletli s fundamentalisty, téměř zcela jsme přerušili styky se všemi mimo tuto úzce svázanou náboženskou komunitu. Interakce se většinou týkala pouze péče o děti, domácích prací a náboženských setkání bez jakékoliv možnosti volně se socializovat.“ Přesto se z této ženy stala velmi úspěšná spisovatelka a poznamenala, že chce umožnit unschooling i své dceři. Není proti unschoolingu, je pouze velmi silně proti společenské a intelektuální izolaci, ke které došlo u nich doma, když konvertovali její rodiče."
(Evidence that self-directed education works – Peter Gray )
https://www.petergray.org
