https://www.facebook.com/106351999049048/

Free Trekk, Praha (2025)

20/01/2025

Ozvěny z Milána... pár praktických informací z Milána, Itálie

Milán, druhé největší město Itálie zhruba s 1,3 miliony obyvatel leží na severu Itálie, je hlavním městem oblasti zvané Lombardie, významným městem kultury, módy, financí a také je významným leteckým uzlem...
Milán je pověstný svou gigantickou katedrálou zvanou DUOMO, je pověstný svým celosvětově známým divadlem La Scala, pověstný svým světově známým fotbalovým stadionem SAN SIRO, který ke svým domácím zápasům používají AC MILÁN i INTER ( Čech si může jen stěží představit, že by jeden domácí stadion společně užívala SLAVIE a SPARTA), ale je ideálním místem na krásně strávený víkend, kde si člověk vychutná italskou gastronomii.
No a proč jsem tady zrovna já a právě teď? Právě z těch důvodů zmíněných výše!!!
Jednak jsem chtěl oslnit svou partnerku nákupem lístků na koncert světově známého pianisty Ludovica Einaudio do jednoho z mnoha místních divadel ( znalec kultury může namítnout, proč kupuješ lístky na Enaudio do Milána, když koncertuje i v Praze), ale jak jsem uvedl výše, chtěl jsem oslnit a zabodovat u Marci :-).
A za druhé je Milán významným leteckým uzlem a tím se nabízel nákup letenek do exotičtějších destinací, kde by se daly prožít již čtvrté společné vánoční svátky. Ano budou to už naše čtvrté VÁNOCE. Po TENERIFE, CYPRU, AZORECH, tentokrát padla volba na MAROKO, především jeho sever. FEZ, TANGER, CASABLANKA, RABAT atd..., to ale jindy. Vraťme se zpět do Milána.
FAKTA:
Přiletěli jsme do Milána z Vídně na letiště Malpenza, které je vzdálené od centra Milána cca 40 minut vlakem, který jede hned z letiště. Trasa do centra Milána červenou linkou M1 stojí 2,2 EURO na 90 min. Vystoupili jsme z vlaku na stanici GARIBALDI a přestoupili na červenou trasu metra M1 a pokračovali do stanice GAMBARA, od které se po 5-ti minutách chůze nacházel náš hotel RESIDENCE DESENZANO - 2 noci 105 EURO.
Co se týče cen dopravy 2,2 euro na 9O min, 24 hodinový lístek stojí 7,6 Euro a případně se dá koupit ještě 3 denní za 15,50 Eur.
Jak se později ukázalo, tato červená linka byla pro nás trefa do červeného, vše co jsme chtěli vidět bylo v dostupnosti červené linky metra.
Týž večer jsme ještě vyrazili na krátký průzkum okolí a centra. Navštívili jsme renezanční hrad CASTELLO Sforzesco, který se nachází v blízkosti stanice CAIROLI a odtud došli až ke katedrále DUOMO, které je taky na červené. Udělali jsme krátkou procházku, v postranních uličkách ochutnali místní pastu, vychutnali doušky lahodného italského vínka a vydali se zpět metrem k hotelu.
Druhý den v Miláně nás čekal kulturní den. V poledne jsme měli objednanou prohlídku obrazu od Da Vinciho v muzeu CENACOLO. Na vidění obrazu od Leonarda da Vinciho "Poslední večeře" se dělá rezervace několik měsíců předem. Vstup do muzea stojí 15 EURO osoba. Do muzea je omezen vstup počtem návštěvníků.
Z muzea jsme jeli ke kanálům NAVIGLIO GRANDE. Tyto kanály kdysi představovaly hlavní tepny Milána. Využívaly se k obchodní činnosti. Dnes slouží především k nákupům, k nasání pozitivní atmosféry města, k posezení u něčeho dobrého k pití a jídlu. Toto místo žije do pozdních nočních hodin. Nachází se na zelené trase metra.
A večer nás čekal vrchol návštěvy MILANA a to koncert Ludovíka EINAUDIHO v divadle TEATRO Dal VERME, které je rovněž na červené trase metra a to na stanici CAIROLI.
Třetí den jsme se autobusem (autobusová stanice LAMPUGNANO, trasa červená) přesunuli do Bergama odkud jsme odlétali na plánovanou dovolenou do marockého Fesu.
Cesta autobusem do Bergama trvá celkem hodinku na autobusové nádraží. Odtud jsme se přesunuli místní linkou do starého BERGAMA, které je naprosto nádherné a určitě stojí za samostatnou návštěvu.

17/01/2025

MAROKO podruhé, část třetí.

S Marci se vydáváme již podruhé na sever Afriky a to do MAROKA. Naše první expedice do marockého království měla za cíl dosažení nejvyššího vrcholu Maroka a to Džabal Tubkal 4167 m, návštěvu Marrakéše a okolí a vůbec seznámení se s marockou kulturou.
Zatoužili jsme znova po vůni tajine, po místních medinách, po otravných prodejcích čehokoli, po královských městech Fes, Meknes a Rabat, po přírodě, po zajímavé architektuře, zatoužili jsme zkrátka vypadnout z Česka, které je pod tlakem vánoční horečky. Vybrali jsme sever Maroka, doufajíc, že zastihneme ještě pár slunných dní, že okusíme ledové vlny oceánu i moře, že vypijeme hektolitry marockého čaje, vychutnáme si doušky voňavé kávy...

Zvolili sever MAROKA, už jen proto, že se nabízel výhodný let z Beragama a okruh z Fes přes národní park Ifnane, starobylé římské město a lázně VOLUBILIS, královské město MEKNES, hlavní města Maroka RABAT, Tanger, modrého městečka CHEFCHAOUENU a jiných pozoruhodných míst.
FES
Taxíkem z letiště se za 150 dirhámů (usmlouváno z 200 dirhámů) přesunujeme na okraj jedné z největších medín Maroka. Ubytování máme původně na tři noci v RIADU ELITE FEST za 46 EURO. Místo je to velmi strategické, hned vedle vchodu do MEDINY, blízko parkoviště TAXI. Tato Medina je opravdu velmi autentická a strávíme v ní jeden a půl dne. Projdeme od jedné brány ke druhé a zpět. Navštívíme specifické místo kde se upravuje, čistí a barví kůže.
Nakonec se zdržíme pouze dvě noci, skrze místní autopůjčovnu půjčujeme vůz a razíme směr Meknes. Během cesty se rozhodujeme, že ještě před MEKNES, navštívíme lázně VOLUBILIS. Během cesty do těchto lázní nás zaujme malinkaté městečko na skále a to město Moulay Idriss, které je necelých 5 km od lázní. U konvice čaje se rozhodujeme, že do Meknes dojet nemusíme ještě týž den a že večer budeme věnovat právě tomuto malému městečku na skále. Dříve to bylo město zakázané kde křesťané vůbec nemohli vstoupit, dnes to je milé a přátelské městečko s pozitivní atmosférou. Nyní zde máme klidný večer u čaje s mixem masíček z grilu. Ubytování jsme byli v příjemném hotýlku Diyar Timnay za 30 Euro za noc včetně snídaně a parádním výhledem na celé město.

IFRANE, MEKNES
Ráno vyrážíme do Meknes. Zjišťujeme, že brány královského paláce jsou uzavřené, medina nestojí za nic, tak tomuto dost špinavému městu nevěnujeme ani hodinu a rychle mizíme pryč. Trochu si odpočinout od rušných velkých měst FES a MEKNES jedem skrze města Azrau a Ifrane míříme do národního parku plných cedrových stromů FORET de CEDRES. Je to krásné a klidné místo kde si jdeme protáhnout své kosti krátkou procházkou v přírodě. Pozorujeme ptáky, fotíme stromy a obdivujeme majestátné cedry. Všude kolem jsou otravní makakové z kterých máme ze začátku respekt. Posléze zjištujeme, že jediné co zajíme opice je jídlo. V místní restauraci vytvořené z dřevěných přepravek ochutnáme tažin od místních berberských žen. Všude je samozřejmé smlouvání. Nyní si dáváme kuřecí tažin usmlouvaný z původních 80 DIN na 40 DIRH. Toto místo je velmi okouzlující a rozhodně ho doporučuji ho nevynechat!!
RABAT
Rabat je hlavním městem Maroka a já jsem docela překvapený, jak strašně jiný od FESU je. Čistý, moderní, takový klidnější, lidé nejsou tolik vlezlí. Již cestou do města míjíme královský palác, který je mimochodem hned vedle místního letiště. k večeru ještě navštěvujeme Hasanovu vež. Druhý den ráno je v plánu pevnost, která je tedy parádní. V pevnosti je krásna andaluská zahrada. Vliv Španělska je zde cítit.
Z každého místa Rabatu je vidět dominantní moderní budova ve tvaru rakety. Ráno ještě míříme k majáku a pak už vydáváme na sever Maroka po dálnici podél pobřeží směr TANGER. Dálnice jsou placené, ale podle jakého měřítka se vybírá výše mýtného jsme nepřišli. Nakonec do ani Tangeru nedojedeme a zastavujeme ve městě ASILAH.

ASILAH
Jako obvykle zastavujeme někde na čaj nebo kávu, bereme od místních WIFI a hledáme ubytování.. Nakonec vybíráme krásný hotel PUERTO MARINA ASILAH za 31 euro za noc s výhledem na oceán a medinu. Zatím za mě top ubytování. Sice bez snídaně, ale naprosto perfektní. Hned po ubytování vyrážíme směr medina na západ slunce, který pozorujeme z hradeb mediny. Večer již tradičně zakončujeme večeří jedné z místních restaurací. Druhý den ráno před cestou na úplný sever Maroka, jdeme na procházku po pobřeží podél oceánu a opět míříme do místní malé, zato velmi příjemně útulné mediny a rozhodujeme se zde zůstat ještě jednu noc. No a děláme moc dobře, protože díky tomuto rozhodnutí zůstaneme na oběd. Navštěvujeme nenápadnou restauraci, kde si dáváme pozdní oběd. A zatím k nejlepšímu ubytování, zařazuji toto jídlo za nejlepší co jsme v Maroku zatím měli. K objednané paele z mořských plodů, grilovaným kalamárům, naloženému lilku, dostáváme jako předkrm navíc naloženou cizrnu a fazole v různých omáčkách. Chuťově vše top. Večer nakupujeme dárečky a už se těšíme na další dobrodružství, které nás v Maroku ještě čekají.
V Asilahu se rozhodujeme, že bychom mohli navštívit španělskou enklávu na území Maroka a to město CEUTA. Představa, že jsme v Africe, v Maroku a přitom místo, kde se budeme nacházet patří Španělsku je celkem lákává. Vydáváme se tedy do CEUTY. Míjíme obrovitý TANGER a stoupáme do hor. Čím blíže se se CEUTĚ přibližujeme, znásobují se policejní hlídky. Kontroly jsou na každém kroku. Naštěstí nás nezastavují, letmým pohledem do auta vidí vropany a tak nás nechávaj být. Dojedeme na hranice a co mě překvapuje jsou řady. Člověk si odvyknul. Čekáme asi 1,5 hodinu, než přijdeme na řadu. Před námi policejní pes důkladně kontroluje každé auto. I my musíme otevřít kufry. Prošli jsme a teď ještě Španělská hranice. Nečekám komplikace! Kontrola dokumentu u jednoho okýnka prošla v pořádku, poslední celník a pak už budeme ve Španělsku. A ejhle. Problém, celník chce zelenou kartu od auta. Vysvětluji mu, že auto je z půjčovny a že jedeme na 2 hodinky do Ceuty a pak se vracíme zpět na marockou půdu. Je neoblomný. Nemáme správnou pojistku, máme smůu. Nepomáhá přemlouvání, nejde si koupit pojištění extra! Musíme zpět a ještě do delší fronty!! Čekáme ve frontě další 2 hodiny než se dostaneme zpět do Maroka. Zuřím, ale nic s tím nenadělám, nadávám si, jak stupidní nápad jsem měl. Takže rada přátelé cestovatelé, s půjčeným autem z marocké půjčovny se bez mezinárodního pojištění do španělské CEUTY nedostanete.

25/12/2024

MAROKO část druhá. Trekování na severu Maroka o svátcích vánočních. Dost bylo chození po medinách, lelkování a kupování dárečků. Konečně se vydáváme do hor v okolí modrého městečka Šavšaván. Jedeme celkem 30 km do nedalekého města Akchoor, odkud se vydáváme podél průzračné říčky k vodopádům. Trek parádní, pohodový, ale na konci nás čeká pouze vyschlá skála bez vodopádů. Nicméně i tak jsme si přírodu konečně užili.

25/12/2024

MAROKO část první.

CHEFCHAUEUEN
Tak jsme konečně tady!!! Modré městečko, na fotkách tak překrásné, fascinující, lákající natolik, že jsme se rozhodli navštívit Maroko společně už podruhé. Tak silnou moc toto modré město mělo, že nás přesvědčilo, volalo a opět nás do Maroka přivábilo. Projeli jsme Marokem, navštívili vše, co jsem vidět chtěli a teď jsme tady. Jsme v Chefchaueuenu, řečeno Šafšavánu a trochu se bojíme, aby nás nezklamalo. V nedalekém Tetuanu, kde jsme byli ubytování předešlou noc, pečlivě na bookingu vybíráme ubytování, aby to podtrhlo toto jedinečné místo. Tentokrát vybíráme opravdu pečlivě, poprvé za dobu co jsme tady neookujeme ubytování " za hubičku", ale dáváme si záležet, aby vše zapadalo do sebe. Přece jsou VÁNOCE, je šťedrý den, chceme zde a v okolí strávit tři dny, chceme, prostě aby to bylo perfektní. Šavšaván je zasazen do krásných okolních hor a už příjezd sem je opravdu dechberoucí. Nacházíme snadno náš RIÁD a hned vyrážíme do odpoledního Šafšavánu objevovat krásy modrých uliček a zákoutí. Máme to do centra asi 500 m a první co potkáváme je malé stádo oveček a já jsem trochu zklamaný, že ovečky nejsou modré :-). Za malou chvilku jsme v centru a začínáme objevovat modrá zákoutí místních uliček. Jsem opravdu spokojen, že se má očekávání naplňují a vidím opravdu to, co jsem vidět chtěl. Tuto báječnou scenérii umocňuje zapadající slunce a okolní hory. Teď už jen najít příjemnou restauraci na malém náměstí, ochutnat místní tažín a vychutnat si naší první noc zde v překrásném riadu.

14/12/2024

Už jsi byl v Íránu? A pokoušel jsi vystoupat na jeho nejvyšší horu? Zde krátké povídaní o mých zkušenostech...

Výstup na Damavand 5609 m
Já, Tonda, Silvestr a Andrea..

Výstup na nejvyšší horu Íránu a zároveň celého arabského poloostrova není nijak technicky náročný, ale je nutné počítat s tím, že se jedná o poměrně vysokou nadmořskou výšku s celkem vysokým převýšením. Tento výstup určitě dost provětrá vaší fyzickou kondici. Damavand lze zdolat bez základního horolezeckého vybavení. Na vrchol vede několik tras, které vedou poměrně náročným terénem. Mít kvalitní prochozené boty je tedy celkem základním požadavkem. Nejobvyklejší trasa je po jižním svahu z vesničky Reyeh. Je zde malá ubytovna a lze zde také postavit stan a načerpat síly před náročným výstupem. Následující den lze objednat terenní vůz a dopravit se do výchozího bodu Gusfand Sara. Je to malý komplex budov s malinkou mešitou se zlatou kopulí. Provozuje to známý místní horolezecký guru. Můžete si zde objednat místní guidy (muly, oslíky, koně) k vynesení těžkých batohů do základního tábora a tím ušetřit pár sil. Zde ve výšce 4250 m se nachází ubytovna (chata) s pitnou vodou. V chatě se lze ubytovat za velmi mírný poplatek. Možností je také stanování. Z chaty lze vyjít na vrchol a zpět do výchozího bodu během jednoho dne. Ale je třeba se připravit na dlouhý a náročný den.
Trasa z chaty na vrchol zabere 5-6 hodin v pohodovém tempu.
V základním base campu lze využít služeb místních a pronajat si na výstup k chatě z base campu nosiče, respektive nosiče na se čtyřmi nohami. Lze si pronajmout oslíky nebo malé koníky, kteří vám pomohou vynést základní vybavení, jako stan, spacák či přebytečné jídlo. Od chaty už vyrážíte pěkně "na lehko".
Před tímto výstupem je samozřejmostí nutná a dostatečná aklimatizace. Pro aklimatizaci po příletu do hlavního města Iránu do Teheránu je ideální vyjít nebo vyjet lanovkou na místní kopec Tochal, který má bez pár metrů skoro 4000 m. Tochal se nachází na pokraji Teheránu a jsou z něj krásné výhledy na celý Teherán, pokud tedy není zahalen smogem, což jak jsem se dozvěděl od místních je skoro pořád. Lze zde také někde přenocovat a zahltit tělo potřebnými červenými krvinkami. Naše expedice pouze vyjela na Tochal lanovkou ( pár výškových metrů je teda nutno vyjít) a pobyla na vrcholu nějaké 2 hodiny. Dolů jsme to už sešli pěkně po svých. Časově jsme na tom byli perfektně.
Ale vzhledem k tomu, že po příletu do Teheránu a přesunu taxíkem z letiště přímo k lanovce pod Tochalem jsme spali pouze na lavičkách v parku, byli jsme celí rozlámání, jak z letadla, tak z probdělé noci na lavičkách v přírodním hotelu v parku. Nemohli jsme se proto dočkat ranního rozbřesku, abychom naše těla trochu protáhli na tomto aklimatizačním kopci. Lanovka se otevírá v 8,00 místního času. Zaplatili jednosměrný vstup a vyjeli skoro do 4000 metrů. Na trase se nacházejí nějaké chaty k přespání, ale zatím jsme nebyli rozhodnuti, jestli zůstat a spát, či pokračovat k Damavandu.
Členové naší expedice nakonec odhlasovali, že spát v rámci aklimatizace na Tochalu nechtějí a že se raději hned přesuneme pod Damavand. Po dlouhé probdělé noci, poměrně nudném a nekonečném sestupu z Tochalu, jsme se už všichni těšili na postel někde v hotýlku pod Damavandem.
Írán je pověstný dobromyslnými lidmi, kteří někdy za svou dobrotu mohou doplatit. Toto mohl být případ i našeho taxikáře, kterého jsme si stopli někde pod Tochalem, že se potřebujeme přesunout do hotelu pod Damavand. Slíbil vše, aniž by tušil kam to vlastně jede. Slíbil nemožné. Nadhodil nějakou cenu, kterou jsme bleskově odsouhlasili. Byli jsme po příletu z Čech všichni plně naložení velkými batohy a malými batohy. Takže mi čtyři dospělí, čtyři velké napěchované bágly, čtyři příručáky, taxikář, jeho osobní vůz a jeho kufr, který skoro celý zabírala plynová láhev... Prý žádný problém, to ještě netušil kam vlastně jede. Vyrazili jsme a začaly otázky, kdeže ten Damavand je. Po chvilce vysvětlování, kterým směrem se vydat, opustili jsme hranice hlavního města Teheránu a zamířili jsme po poloprázdné silnici za našim vysněným cílem. Směr DAMAVAND. Za nemalou chvíli i taxikář pochopil, že při smlouvání ceny asi udělal chybu a tak se všemožně snažil vysvětlit, že domluvená cena nebude stačit. Nicméně jel a pokračoval v jízdě dle mapy, kterou jsme mu ukázali. Kam to vlastně míří zjistil asi po 30 minutách jízdy, gestikuloval, kroutil hlavou a nakonec zatočil k pumpě. Gestikulací naznačil, že domluvená suma nebude stačit. Tak nějak jsem ho pohledem na mou peněženku uklidnil, že se nějak v cíly dohodneme.
Nakonec jsme úspěšně dorazily do hotelu Damavand. Po nezbytných formalitách jsme konečně mohli začít relaxovat a těšit se na zítřejší začátek výstupu na nejvyšší horu arabského poloostrova DAMAVAMD.
Majitelé hotelu nás ráno naložili do džepu a vyrazili jsme do základního tábora. Zaplatili jsme místním za oslíky, aby nám odnesli batohy a každý nalehko se svým batůžkem už každý za sebe začal ukrajovat výškové metry k chatě. Tam je nutné se zaregistrovat a zaplatit mírný poplatek k povolení výstupu.
Plán byl postavit si stany, což jsme ve velkém větru i začali. Kluci z Plzně stavěli společně jeden a já s Andreou jsme měli každý svůj stan pro sebe. Záhy jsem zjistil, že já v mém balení stanu nemám potřebné tyče ke stavbě. Zřejmě někde vypadli při neustálém překládání batohu. Zanechal jsem ostatní a šel na chatu poptat ubytování tam. A musím říct, že jsem rád, že tyčky ke stanu byly ztracené. Nafasoval jsem pokoj cca s 24 postelema, který byl téměř prázdný. Hlavně, že tam bylo tam teplo, bezvětří a matrace. Místo, kde parťáci stavěli stany byl samý kámen, takže jsem byl oslíkům nebo tomu kdo vytratil mé hůlky od stanu vděčný. Když můj komfortní apartmán objevila Andrea, okamžitě začala "špekulovat", opustila stan a okupovala jednu z mnoha volných postelí. K mé nelibosti ani za postel nezaplatila, když zjistila, že to nikdo nekontroluje.
Ráno jsme měli plán zahájit výstup cca do 5000 metrů, aklimatizovat a vrátit se na ubykaci. Nakonec se to trochu zvrtlo. Ve výšce, kde jsme chtěli otáčet, byli kolegové všichni v pohodě a tak jsme stoupali a stoupali, až jsme se dotkli bodu nejvyššího. Vrchol Damanavandu ve výšce 5609 metrů, vyfukující síru z hornatých průduchu této krásné nečinné sopky nás přijal!!!
Pak už následoval sestup, krátký odpočinek na chatě a pak až dolů. Kontaktovali jsme naše hostitele z hotelu, aby pro nás přijeli džípem a dopravili nás na hotel.
Zvládli jsme to o jeden den dříve a tak jsme získali jeden den na putování Íránem navíc. Poté už následovala tradiční místa jako Teherán, Isfahán, pouštní YAZD, které jsem již dříve s manželkou navštívil a také netradiční místo jako libová opalovačka u Kaspiku :-). Ale o tom někdy příště...

26/11/2024

Krátký a rychlý výlet do Španělska 🇪🇦 s obvyklým parťákem na cesty a život. Tam někde mezi Barcelonou a Valencií. Návštěva měst Sitges, Tarragona, Ulldecona.. Vyrážíme společně s Marci autem směr Vídeň. Tentokrát měníme cestu vlakem za auto, které se rozhodneme zanechat na parkovišti Partiger za 20 euro na tři dny. Z parkoviště 2 zastávky vlakem na vídeňské letiště a hurá směr Barcelona. Tam půjčujeme domluvené auto z půjčovny skrze booking za 670 Kč na tři dny a vyrážíme po pobřeží z Barcelony do Valencie. Tam sice nedojedeme, ale i tak jsme si užili krátký, zato intenzivní víkend v Katalánsku. Dobré víno, dobrý tapas a trochu toho ☀️.

04/11/2024

Máme pondělí 28.10. a slavíme významný den, vznik samostatného Československa, který byl vyhlášen 28.10.1918. Pro mnohé z nás, kteří milujeme cestování to znamená, že máme den volna navíc a takto důležitý den slavíme cestováním a pohybem. My se s Marcelkou zrovna vracíme z Chorvatska a nebyli bychom to my, kdyby jsme cestou ještě něco nevymýšleli. Opouštíme jedno vyhrazené parkoviště na spaní za Mariborem a míříme omrknout Graz. Po krátké procházce a snídani v Grazu míříme do nedalekého městečka Mixnitz, který je po cestě na Vídeň , přibližně 40 km od Grazu. V plánu je medvědí soutěska, která byla delší dobu zavřená, protože byly poničené trasy z důvodu sesuvu kamení na upravované lávky. Zahajujeme trek směrem ke vstupní bráně medvědí 🐻 soutěsky. Máme štěstí, je otevřeno do konce října, takže to vyšlo akorát. Od parkoviště ke vstupní bráně jsou to necelé 2 km stoupání. Kupujeme permit za 9 euro na osobu a vydáváme se do hrdla medvědí soutěsky po strmě stoupající lávce. Trasa vede impozantním kaňonem rokle po upravených strmých žebřících. Dramatičnost tomu dodává protékající říčka, která místy padá do rokle a tím vytváří krásné a divoké vodopády. Na konec soutěsky je to přibližně 2 hodiny. Zde se můžete občerstvit na místní chatě a na terase si vychutnat zaslouženě pivko. Dolů vede kamenitá cesta. Celkem je to necelých 12 km, s převýšením skoro 900 m, s více jak 3000 schody. Všem doporučuji. A tak jsme zakončili náš prodloužený víkend a teď už míříme směr Uherské Hradiště domů. Horám zdar.

29/10/2024

Chorvatsko poprvé, den druhý a třetí.. jak jsem psal v minulém příspěvku, přijeli jsme do kempu v Premantura, který ač měl, nefungoval. Našli jsme tedy jiný kemp, který byl sice co se vybavenosti perfektní, ale již nebyl hned vedle národního parku Kamenjak, který se nachází na nejjižnější části Istrie. Kemp se nacházel v 15 km vzdáleném městečku Medulin a noc pro 2 osoby a naší medvědici stal 28 euro na noc. Nejprve jsme se ubytovali na jednu noc a následně i na druhou. Nechtěli jsme parkovat nikde na divoko a riskovat pokutu. Oba dny jsme strávili objevováním pláži a krásných míst na Kamenjaku. Na Kamenjak se platí jednodenní vstupné za auto 10 euro. Pěší a cyklisté mají vstup zdarma. Jsou zde pěší trasy na pěší turistiku, cyklostezky, nespočet skalnatých zátok, kde se můžete koupat, surfovat. Je to nejnavštěvovanější místo Istrie. Večer jsme strávili v nedalekém městě P**a, kde jsme okoukli místní amfiteátr a ochutnali kávičku na náměstí. Je neděle večer. Vydáváme se směr domov, ale pozor ještě nekončíme, máme přece ještě volné pondělí a to se chystáme něco podniknout v Rakousku...

26/10/2024

Chorvatsko poprvé. Úplně poprvé jsem se vydal na prodloužený víkend do Chorvatska. Bylo to úplně poprvé kdy jsem pojal Chorvatsko jako dovolenou. Rozhodoval jsem se mezi Polskem a Chorvatskem, ale vzhledem k tomu, že cestou do Chorvatska je překrásné Slovinsko, milované Rakousko, Chorvatsko zvítězilo, poloostrov Istria, konkrétně P**a, Premantura a pláž Kamenjak. Je sice skoro listopad, ale i tak, proč nevyužít prodloužený víkend včetně pondělí, že? A tak jsme zabalili pár věcí do naší "medvědice" a ve čtvrtek k večeru jsme vyrazili směr Graz. Dorazili jsme až do Slovinska, konkrétně do RAKOV ŠKOCJAN. Překrásné jeskyně s podzimní přírodou to byl krásný start do prodlouženého víkendu. Pokračujeme do Lipice, omrknout vznešené plemeno koní, zastavíme se na kávičku a krátkou prohlídku ve městečku Isola a tím se loučíme se Slovinskem a míříme do Chorvatska, města Premantura do kempu Stupica, který měl v říjnu ještě normálně fungovat, ale nefungoval :-)...

26/09/2024

Vyrážíme směr Francie, konkrétně je našim cílem Normandie a Bretaň. Ale než poznáme francouzský venkov, prozkoumáme dějiny, okusíme místní speciality, objevíme největší a překrásné katedrály, navštívíme malé opatství, nejprve tam musíme dojet a překonat více jak 1000km. První zastávka je Lucembursko, pak město AMIENS a pak už nás bude čekat divoká Normandie a nespoutaná Bretaň.

BREATAGNE
Vstupujeme do Bretaňe. Po přespání na parkovišti před městečkem Le Mont-Saint-Michel a návštěvě tohoto monumentálního opatství pokračujeme v naší "medvědicí", která šlape jak švýcarské hodinky a míříme na pobřeží Bretaně do městečka Saint-Malo. Ztrávíme v podvečer na pobřeží necelé dvě hodinky, obdivujeme místní pevnost, opět nechápeme jak velký odliv zde opět je, občerstvíme se místním pivkem a směřujeme opět do vnitrozemí do městečka DINAN, na který se moc těšíme. Na mapě najdeme malý "stellplatz", který se nachází hned vedle překrásného opatství ABBAYE de LEHON v Le Bourg. Asi zatím neobjevené turisty, protože jsme v kostele úplně sami. Krásný kostelík s překrásnou zahradou v atriu nás zcela okouzlil. Obdivujeme a užíváme si ticho a klid. Pak už míříme do centra DINANU na místní trh a vychutnat si staré město s útulnými kavárnami. Dinan nás prostě učaroval, ten nesmíte při návštěvě Bretaně vynechat! Vystupujeme na místní vež a obdivujeme DINAN zvrchu. Máme celý Dinan, jako na dlani. Procházíme místní trhy, kde obdivujeme vyhlášené čerstvé mořské plody ulovené v chladném Atlantiku. Nakupujeme sýry, dárečky a pokračujeme starým městem směrem z kopce dolů. Je to asi 2km dlouhá procházka k řece, kde se rozhodujeme okusit místní dobroty. Svatojakubské mušle, šneky, slávky, steaky a nakonec vyhlášené bretaňské palačinky. Pak se vydáváme zpět a podél místní pevnosti jdeme k autu a míříme z vnitrozemí opět k moři, kde hodláme přespat někde na pláži. Nacházíme u pláže malé parkoviště s toaletami a kohoutkem kde teče voda, kde se dají pohodlně spláchnout nohy od písku. Počkáme až většina lidí opustí pláž. Pak si děláme večeři, vychutnáváme místní cider, koupeme se téměř sami v oceánu, slunce zapadá a já si tento okamžik nesmírně užívám. A už se těšíme na ranní rozbřesk a na to jak opět sami vběhneme do moře. Po snídani vyrážíme k nedaleké pevnosti Fort la Latte. Kupujeme si vstup a celou pevnost si projdeme. Cena lístku pro dospělého je 8 euro. Z vrchní věže pevnosti je nádherný výhled na okolní útesy, díváme se na naši včerejší pláž, kde jsme strávili tak krásný večer bez lidí. Pak ještě pokračujeme k majáku CAP FRÉHEL. Poté míříme více na západ Bretaně do městečka TRÉGUIER. Malinkaté městečko s krásnou katedrálou, malým náměstíčkem a spoustou restaurací, kde jsou hlavním chodem jak se na Bretaň patří "mořské potvory". Objevujeme malou krásnou rybárnu. V přízemí je obchůdek s čerstvými rybami a mořskými živočichy všeho druhu a v prvním patře je restaurace, kde si lze objednat a vybrat ryby, které se ten den v rybárně nabízí. Objednáváme velký talíř všech potvůrek co místní prodejce nabízí. Ústřice, několik druhů škeblí, krevet, langust... no prostě absolutní delikatesa. Za mě vrchol gastronomie našeho putování po Francii.
Po tomto gastronomickém zážitku pokračujeme podél pobřeží ještě trochu dál na západ do městečka na pláži Trevou-Tréguignec. Zde odpočíváme na pláži a já vidím konečně také normální stav moře, tedy žádný brutální odliv. Koupeme se v oceánu a já usínám na pláži. Vzbudí mě až příliv, když mi moře začne olizovat nohy. Místní děti sedící na skále společně s Marcelkou čekají a pozorují mou reakci, když mě nenadále probouzí příliv. Víme, že náš čas v Bretani je u konce. Cestou si v místním plážovém baru dávám na rozloučenou ještě pár ústřic "na stojáka" za 2 eura kus a vydáváme se na dlouhou 500 km cestu do města GIVERNY, města kde žil a tvořil slavný impresionista Claude MONET, ale o tom až příště... Ahoj sladká Bretani, nevidíme se naposled. AU REVOIR BRETAGNE!!!

24/08/2024

NORMANDIE ve Francii!!! Srpen 2024.

Konečně jsme na místě! Pobřeží Normandie. Jeden z cílů naší cesty.

Nejprve ve zkratce pár historických fakt. Vylodění proběhlo dne 6.6.1944 na pěti plážích v noci při úplňku a za velkého přílivu. Jména pláží pod krycími jmény UTAH, OMAHA beach pod velením amerických vojsk, GOLD a SWORD pod velením Angličanů a na pláži JUNO, která byla v režii Kanaďanů. Ale na straně spojenců byly jednotky z Polska, Československa, Norska, Austrálie a z mnoha jiných zemí. Vylodilo se více jak 1 000 000 spojeneckých vojáků. Největší ztráty byly na OMAHA beach, kde během jednoho dne zahynulo více jak 10 000 Američanů. Tato akce byla nazývána jako den D. Byla podpořena francouzským odbojem a mnohými parašutisty, kteří v týlu Němců ničili mosty, aby bylo zabráněno přesunu německých posil na pobřeží.
Navštívili jsme městečka Lion-Sur-Mer, Ouistreham, Graye-Sur-Mer, Arromanches, Saint-Laurent-Sur-Mer, Sainte-Mrie-du-Mont... chodili po místech kde před 80-ti léty umíraly děti, aby jsme mohli žít ve svobodném světě.. Všude je spousty památníků, vlajek, na sloupech veřejného osvětlení fotky padlých vojáků. V moři jsou zbytky přemosťovacích mostů. Velmi silný emotivní zážitek to ve mně zanechalo. Asi není nutné k tomuto dalších slov.

Navštívili jsme také město Rouen, místní trhy, katedrály, městečko Le Mont-Saint-Michel, různé opatství, proběhla také degustace cidrů, prostě jsme si Normandii dokonale užili. A pak už míříme do Bretaně.

22/08/2024

Po mírné odmlce z důvodů pracovní vytíženosti, si dovoluji uveřejnit zážitky z cesty na ostrovy TINOS a MYKONOS.
Řecké ostrovy Mykonos A TINOS
Ostrovy Mykonos, Tinos společně s ostrovy Syros, Andros a mnohými dalšími neobydlenými ostrůvky ležící v Egejském moři patřící pod souostroví Kyklady.
K zpříjemnění červnových horkých dní jsme se rozhodli koupit letenku do míst, kde panovala ještě vetší vedra a to na ostrov Mykonos v Řecku. Mykonos byl zvolen pouze jako přistávací destinace. Náš cíl byl především ostrov TINOS, jeho malebné osamělé pláže s nádherně průzračnou vodou.
Začátkem bych chtěl podotknout, že Mykonos je neskutečně předražený, turisticky velmi rušný, plný barů a hlasité muziky. O přemrštěných cenách nás přesvědčili hned místní taxikáři. Protože autobus z letiště směr centrum ujel a další jel až za dvě hodiny, využili jsme nabídku místního přepravce. Cena směr centrum, které je vzdáleno cca 4-5 km byla u všech pevná a to 40 euro.
Neváhali jsme proto oslovit další cestující, kteří přiletěli s námi, abychom podělili náklady na cestu. Rázem jsme se dostali na 8 Euro osoba, což už byla cena přijatelná, i když trvala cca 6 minut.
Vyrazili jsme odpoledne 25.6. z Vídně směr Mykonos, kde jsme měli hned v přístavu zajištěno na jednu noc ubytování. Večer, který nás na Mykonosu čekal, jsme měli vyhrazený na průzkum starého města (chora) s plánovanou zastávkou na nějakou dobrou večeří v řeckém stylu. Tedy tzatziki, nějaké dobré jehněčí mleté maso, řecký salát, řecký sýr a doplněno nějakým pěkným řeckým vínem podávaném pro nás v nezvyklé, ale zde asi typické kovové nádobě . Proběhlo vše, jak jsme si naplánovali a už jsme se těšili na ranní rozbřesk a s tím spojený přesun obřím trajektem na klidný Tinos, pryč z šíleného, turisticky přeplněného Mykonosu.
Ráno jsme prvním trajektem za 10 Euro / osoba, odpluli na 40 -ti minutovou plavbu směr TINOS. Připluli jsme akorát, když místní pekař otvíral svou malou pekárničku a tak zahájili den čerstvým pečivem a pravou řeckou kávou.
Pro většinu Řeků je tento ostrov významný jako nejsvatější poutní místo v celém Řecku. Tinos je označován jako posvátný ostrov pro katolíky právě díky kostelu PANAGIAEVANGELISTRIA - Zvěstování Panny Marie, ke kterému se mnozí věřící dostávají po kolenou, speciálně vyhrazenou cestičkou. Směřují do kostela za posvátnou zlatou ikonou Megalochori, která má prý uzdravující účinky. Takže po ranní kávičce jsme se vypravili do mírného kopce na průzkum tohoto významného poutního místa. Je to velmi krásný kostel a nikdo by toto místo neměl vynechat. Panuje zde zvláštní duchovní atmosféra. Tento kostel je postaven celý z mramoru, který se mimo jiné na Tinosu těží.
Až poté jsme vyrazili do místní půjčovny VIDALIS vypůjčit si skútr. Trochu jsem váhal jestli přece jenom nepůjčit auto, protože panovalo velmi větrné počasí. Nakonec ale zvítězila ekonomika. Půjčovné na den stálo 20 Euro, kdežto auto začínalo od 50 Euro na den.
Po kontrole skútru jsme vyrazili směr k našemu domečku, kde jsme měli ubytování na další dvě noci. Bydleli jsme v překrásném prázdninovém domku ve vesnici Kheros, hodnoceno na Bookingu 9,8, za 128 Euro za dvě noci. Chtěli jsme strategické místo někde uprostřed ostrova, abychom mohli podnikat výlety na všechny strany. Tinos jsme projezdili křížem krážem, navštívili jsme městečka nebo spíše vesničky, prošmejdili všechny možné místní taverničky, relaxovali na osamocených plážích.
Postupně jsme za tyto dva dny navštívili ARNADAS, AGAPI, VOLAX, PANORMOS, KALIVIA, PIRGOS a jiné vesničky. Nejlepší pláž byla na severovýchodě LIVADA, kde vám ovšem v půjčovně nedoporučili vyrazit, že tam je už nevhodná cesta pro skútr. Prý jen s autem 4x4. Vydali jsme se tam přece jenom s naším skútrem a s opatrnosti se tam dá úplně v pohodě dojet. Pláž je osamocená, s nádhernými velkými kameny a během našeho pobytu na ní, tam bylo celkem 8 lidí. Tedy čtyři páry. Voda průzračná. Doporučuji. Po celou dobu cestování bylo poměrně velmi větrno a to bylo na skútru asi nejvíce nebezpečné. Vítr byl nárazy tak silný, že jsem se skutečně bál, aby nás to neodfouklo. Místy to velmi s námi velmi škubalo, tedy doporučuji zvážit každému individuální zkušenosti s jízdou ve větru. Určitě nepůjčovat skútr s obsahem 50, ale 120 ccm. Může se vám klidně stát, že prostě prudší kopec nevyjedete. Na poslední třetí noc na Tinosu jsme se přesunuli do hlavního města ostrova se stejnojmenným názvem Tinos, kde jsme svůj pobyt zakončili v místí taverně skvělou řeckou večeří.
TINOS mohu všem cestovatelům vřele doporučit!!!

Free Trekk

20/01/2025

17/01/2025

25/12/2024

25/12/2024

14/12/2024

26/11/2024

04/11/2024

29/10/2024

26/10/2024

26/09/2024

24/08/2024

22/08/2024

Adresa

Telefon

Internetová stránka

Upozornění

Kontaktujte Společnost

Videa

Odkazy

Sdílet

Kategorie