https://www.facebook.com/106351999049048/

Free Trekk, Praha (2024)

14/12/2024

Už jsi byl v Íránu? A pokoušel jsi vystoupat na jeho nejvyšší horu? Zde krátké povídaní o mých zkušenostech...

Výstup na Damavand 5609 m
Já, Tonda, Silvestr a Andrea..

Výstup na nejvyšší horu Íránu a zároveň celého arabského poloostrova není nijak technicky náročný, ale je nutné počítat s tím, že se jedná o poměrně vysokou nadmořskou výšku s celkem vysokým převýšením. Tento výstup určitě dost provětrá vaší fyzickou kondici. Damavand lze zdolat bez základního horolezeckého vybavení. Na vrchol vede několik tras, které vedou poměrně náročným terénem. Mít kvalitní prochozené boty je tedy celkem základním požadavkem. Nejobvyklejší trasa je po jižním svahu z vesničky Reyeh. Je zde malá ubytovna a lze zde také postavit stan a načerpat síly před náročným výstupem. Následující den lze objednat terenní vůz a dopravit se do výchozího bodu Gusfand Sara. Je to malý komplex budov s malinkou mešitou se zlatou kopulí. Provozuje to známý místní horolezecký guru. Můžete si zde objednat místní guidy (muly, oslíky, koně) k vynesení těžkých batohů do základního tábora a tím ušetřit pár sil. Zde ve výšce 4250 m se nachází ubytovna (chata) s pitnou vodou. V chatě se lze ubytovat za velmi mírný poplatek. Možností je také stanování. Z chaty lze vyjít na vrchol a zpět do výchozího bodu během jednoho dne. Ale je třeba se připravit na dlouhý a náročný den.
Trasa z chaty na vrchol zabere 5-6 hodin v pohodovém tempu.
V základním base campu lze využít služeb místních a pronajat si na výstup k chatě z base campu nosiče, respektive nosiče na se čtyřmi nohami. Lze si pronajmout oslíky nebo malé koníky, kteří vám pomohou vynést základní vybavení, jako stan, spacák či přebytečné jídlo. Od chaty už vyrážíte pěkně "na lehko".
Před tímto výstupem je samozřejmostí nutná a dostatečná aklimatizace. Pro aklimatizaci po příletu do hlavního města Iránu do Teheránu je ideální vyjít nebo vyjet lanovkou na místní kopec Tochal, který má bez pár metrů skoro 4000 m. Tochal se nachází na pokraji Teheránu a jsou z něj krásné výhledy na celý Teherán, pokud tedy není zahalen smogem, což jak jsem se dozvěděl od místních je skoro pořád. Lze zde také někde přenocovat a zahltit tělo potřebnými červenými krvinkami. Naše expedice pouze vyjela na Tochal lanovkou ( pár výškových metrů je teda nutno vyjít) a pobyla na vrcholu nějaké 2 hodiny. Dolů jsme to už sešli pěkně po svých. Časově jsme na tom byli perfektně.
Ale vzhledem k tomu, že po příletu do Teheránu a přesunu taxíkem z letiště přímo k lanovce pod Tochalem jsme spali pouze na lavičkách v parku, byli jsme celí rozlámání, jak z letadla, tak z probdělé noci na lavičkách v přírodním hotelu v parku. Nemohli jsme se proto dočkat ranního rozbřesku, abychom naše těla trochu protáhli na tomto aklimatizačním kopci. Lanovka se otevírá v 8,00 místního času. Zaplatili jednosměrný vstup a vyjeli skoro do 4000 metrů. Na trase se nacházejí nějaké chaty k přespání, ale zatím jsme nebyli rozhodnuti, jestli zůstat a spát, či pokračovat k Damavandu.
Členové naší expedice nakonec odhlasovali, že spát v rámci aklimatizace na Tochalu nechtějí a že se raději hned přesuneme pod Damavand. Po dlouhé probdělé noci, poměrně nudném a nekonečném sestupu z Tochalu, jsme se už všichni těšili na postel někde v hotýlku pod Damavandem.
Írán je pověstný dobromyslnými lidmi, kteří někdy za svou dobrotu mohou doplatit. Toto mohl být případ i našeho taxikáře, kterého jsme si stopli někde pod Tochalem, že se potřebujeme přesunout do hotelu pod Damavand. Slíbil vše, aniž by tušil kam to vlastně jede. Slíbil nemožné. Nadhodil nějakou cenu, kterou jsme bleskově odsouhlasili. Byli jsme po příletu z Čech všichni plně naložení velkými batohy a malými batohy. Takže mi čtyři dospělí, čtyři velké napěchované bágly, čtyři příručáky, taxikář, jeho osobní vůz a jeho kufr, který skoro celý zabírala plynová láhev... Prý žádný problém, to ještě netušil kam vlastně jede. Vyrazili jsme a začaly otázky, kdeže ten Damavand je. Po chvilce vysvětlování, kterým směrem se vydat, opustili jsme hranice hlavního města Teheránu a zamířili jsme po poloprázdné silnici za našim vysněným cílem. Směr DAMAVAND. Za nemalou chvíli i taxikář pochopil, že při smlouvání ceny asi udělal chybu a tak se všemožně snažil vysvětlit, že domluvená cena nebude stačit. Nicméně jel a pokračoval v jízdě dle mapy, kterou jsme mu ukázali. Kam to vlastně míří zjistil asi po 30 minutách jízdy, gestikuloval, kroutil hlavou a nakonec zatočil k pumpě. Gestikulací naznačil, že domluvená suma nebude stačit. Tak nějak jsem ho pohledem na mou peněženku uklidnil, že se nějak v cíly dohodneme.
Nakonec jsme úspěšně dorazily do hotelu Damavand. Po nezbytných formalitách jsme konečně mohli začít relaxovat a těšit se na zítřejší začátek výstupu na nejvyšší horu arabského poloostrova DAMAVAMD.
Majitelé hotelu nás ráno naložili do džepu a vyrazili jsme do základního tábora. Zaplatili jsme místním za oslíky, aby nám odnesli batohy a každý nalehko se svým batůžkem už každý za sebe začal ukrajovat výškové metry k chatě. Tam je nutné se zaregistrovat a zaplatit mírný poplatek k povolení výstupu.
Plán byl postavit si stany, což jsme ve velkém větru i začali. Kluci z Plzně stavěli společně jeden a já s Andreou jsme měli každý svůj stan pro sebe. Záhy jsem zjistil, že já v mém balení stanu nemám potřebné tyče ke stavbě. Zřejmě někde vypadli při neustálém překládání batohu. Zanechal jsem ostatní a šel na chatu poptat ubytování tam. A musím říct, že jsem rád, že tyčky ke stanu byly ztracené. Nafasoval jsem pokoj cca s 24 postelema, který byl téměř prázdný. Hlavně, že tam bylo tam teplo, bezvětří a matrace. Místo, kde parťáci stavěli stany byl samý kámen, takže jsem byl oslíkům nebo tomu kdo vytratil mé hůlky od stanu vděčný. Když můj komfortní apartmán objevila Andrea, okamžitě začala "špekulovat", opustila stan a okupovala jednu z mnoha volných postelí. K mé nelibosti ani za postel nezaplatila, když zjistila, že to nikdo nekontroluje.
Ráno jsme měli plán zahájit výstup cca do 5000 metrů, aklimatizovat a vrátit se na ubykaci. Nakonec se to trochu zvrtlo. Ve výšce, kde jsme chtěli otáčet, byli kolegové všichni v pohodě a tak jsme stoupali a stoupali, až jsme se dotkli bodu nejvyššího. Vrchol Damanavandu ve výšce 5609 metrů, vyfukující síru z hornatých průduchu této krásné nečinné sopky nás přijal!!!
Pak už následoval sestup, krátký odpočinek na chatě a pak až dolů. Kontaktovali jsme naše hostitele z hotelu, aby pro nás přijeli džípem a dopravili nás na hotel.
Zvládli jsme to o jeden den dříve a tak jsme získali jeden den na putování Íránem navíc. Poté už následovala tradiční místa jako Teherán, Isfahán, pouštní YAZD, které jsem již dříve s manželkou navštívil a také netradiční místo jako libová opalovačka u Kaspiku :-). Ale o tom někdy příště...

26/11/2024

Krátký a rychlý výlet do Španělska 🇪🇦 s obvyklým parťákem na cesty a život. Tam někde mezi Barcelonou a Valencií. Návštěva měst Sitges, Tarragona, Ulldecona.. Vyrážíme společně s Marci autem směr Vídeň. Tentokrát měníme cestu vlakem za auto, které se rozhodneme zanechat na parkovišti Partiger za 20 euro na tři dny. Z parkoviště 2 zastávky vlakem na vídeňské letiště a hurá směr Barcelona. Tam půjčujeme domluvené auto z půjčovny skrze booking za 670 Kč na tři dny a vyrážíme po pobřeží z Barcelony do Valencie. Tam sice nedojedeme, ale i tak jsme si užili krátký, zato intenzivní víkend v Katalánsku. Dobré víno, dobrý tapas a trochu toho ☀️.

04/11/2024

Máme pondělí 28.10. a slavíme významný den, vznik samostatného Československa, který byl vyhlášen 28.10.1918. Pro mnohé z nás, kteří milujeme cestování to znamená, že máme den volna navíc a takto důležitý den slavíme cestováním a pohybem. My se s Marcelkou zrovna vracíme z Chorvatska a nebyli bychom to my, kdyby jsme cestou ještě něco nevymýšleli. Opouštíme jedno vyhrazené parkoviště na spaní za Mariborem a míříme omrknout Graz. Po krátké procházce a snídani v Grazu míříme do nedalekého městečka Mixnitz, který je po cestě na Vídeň , přibližně 40 km od Grazu. V plánu je medvědí soutěska, která byla delší dobu zavřená, protože byly poničené trasy z důvodu sesuvu kamení na upravované lávky. Zahajujeme trek směrem ke vstupní bráně medvědí 🐻 soutěsky. Máme štěstí, je otevřeno do konce října, takže to vyšlo akorát. Od parkoviště ke vstupní bráně jsou to necelé 2 km stoupání. Kupujeme permit za 9 euro na osobu a vydáváme se do hrdla medvědí soutěsky po strmě stoupající lávce. Trasa vede impozantním kaňonem rokle po upravených strmých žebřících. Dramatičnost tomu dodává protékající říčka, která místy padá do rokle a tím vytváří krásné a divoké vodopády. Na konec soutěsky je to přibližně 2 hodiny. Zde se můžete občerstvit na místní chatě a na terase si vychutnat zaslouženě pivko. Dolů vede kamenitá cesta. Celkem je to necelých 12 km, s převýšením skoro 900 m, s více jak 3000 schody. Všem doporučuji. A tak jsme zakončili náš prodloužený víkend a teď už míříme směr Uherské Hradiště domů. Horám zdar.

29/10/2024

Chorvatsko poprvé, den druhý a třetí.. jak jsem psal v minulém příspěvku, přijeli jsme do kempu v Premantura, který ač měl, nefungoval. Našli jsme tedy jiný kemp, který byl sice co se vybavenosti perfektní, ale již nebyl hned vedle národního parku Kamenjak, který se nachází na nejjižnější části Istrie. Kemp se nacházel v 15 km vzdáleném městečku Medulin a noc pro 2 osoby a naší medvědici stal 28 euro na noc. Nejprve jsme se ubytovali na jednu noc a následně i na druhou. Nechtěli jsme parkovat nikde na divoko a riskovat pokutu. Oba dny jsme strávili objevováním pláži a krásných míst na Kamenjaku. Na Kamenjak se platí jednodenní vstupné za auto 10 euro. Pěší a cyklisté mají vstup zdarma. Jsou zde pěší trasy na pěší turistiku, cyklostezky, nespočet skalnatých zátok, kde se můžete koupat, surfovat. Je to nejnavštěvovanější místo Istrie. Večer jsme strávili v nedalekém městě P**a, kde jsme okoukli místní amfiteátr a ochutnali kávičku na náměstí. Je neděle večer. Vydáváme se směr domov, ale pozor ještě nekončíme, máme přece ještě volné pondělí a to se chystáme něco podniknout v Rakousku...

26/10/2024

Chorvatsko poprvé. Úplně poprvé jsem se vydal na prodloužený víkend do Chorvatska. Bylo to úplně poprvé kdy jsem pojal Chorvatsko jako dovolenou. Rozhodoval jsem se mezi Polskem a Chorvatskem, ale vzhledem k tomu, že cestou do Chorvatska je překrásné Slovinsko, milované Rakousko, Chorvatsko zvítězilo, poloostrov Istria, konkrétně P**a, Premantura a pláž Kamenjak. Je sice skoro listopad, ale i tak, proč nevyužít prodloužený víkend včetně pondělí, že? A tak jsme zabalili pár věcí do naší "medvědice" a ve čtvrtek k večeru jsme vyrazili směr Graz. Dorazili jsme až do Slovinska, konkrétně do RAKOV ŠKOCJAN. Překrásné jeskyně s podzimní přírodou to byl krásný start do prodlouženého víkendu. Pokračujeme do Lipice, omrknout vznešené plemeno koní, zastavíme se na kávičku a krátkou prohlídku ve městečku Isola a tím se loučíme se Slovinskem a míříme do Chorvatska, města Premantura do kempu Stupica, který měl v říjnu ještě normálně fungovat, ale nefungoval :-)...

26/09/2024

Vyrážíme směr Francie, konkrétně je našim cílem Normandie a Bretaň. Ale než poznáme francouzský venkov, prozkoumáme dějiny, okusíme místní speciality, objevíme největší a překrásné katedrály, navštívíme malé opatství, nejprve tam musíme dojet a překonat více jak 1000km. První zastávka je Lucembursko, pak město AMIENS a pak už nás bude čekat divoká Normandie a nespoutaná Bretaň.

BREATAGNE
Vstupujeme do Bretaňe. Po přespání na parkovišti před městečkem Le Mont-Saint-Michel a návštěvě tohoto monumentálního opatství pokračujeme v naší "medvědicí", která šlape jak švýcarské hodinky a míříme na pobřeží Bretaně do městečka Saint-Malo. Ztrávíme v podvečer na pobřeží necelé dvě hodinky, obdivujeme místní pevnost, opět nechápeme jak velký odliv zde opět je, občerstvíme se místním pivkem a směřujeme opět do vnitrozemí do městečka DINAN, na který se moc těšíme. Na mapě najdeme malý "stellplatz", který se nachází hned vedle překrásného opatství ABBAYE de LEHON v Le Bourg. Asi zatím neobjevené turisty, protože jsme v kostele úplně sami. Krásný kostelík s překrásnou zahradou v atriu nás zcela okouzlil. Obdivujeme a užíváme si ticho a klid. Pak už míříme do centra DINANU na místní trh a vychutnat si staré město s útulnými kavárnami. Dinan nás prostě učaroval, ten nesmíte při návštěvě Bretaně vynechat! Vystupujeme na místní vež a obdivujeme DINAN zvrchu. Máme celý Dinan, jako na dlani. Procházíme místní trhy, kde obdivujeme vyhlášené čerstvé mořské plody ulovené v chladném Atlantiku. Nakupujeme sýry, dárečky a pokračujeme starým městem směrem z kopce dolů. Je to asi 2km dlouhá procházka k řece, kde se rozhodujeme okusit místní dobroty. Svatojakubské mušle, šneky, slávky, steaky a nakonec vyhlášené bretaňské palačinky. Pak se vydáváme zpět a podél místní pevnosti jdeme k autu a míříme z vnitrozemí opět k moři, kde hodláme přespat někde na pláži. Nacházíme u pláže malé parkoviště s toaletami a kohoutkem kde teče voda, kde se dají pohodlně spláchnout nohy od písku. Počkáme až většina lidí opustí pláž. Pak si děláme večeři, vychutnáváme místní cider, koupeme se téměř sami v oceánu, slunce zapadá a já si tento okamžik nesmírně užívám. A už se těšíme na ranní rozbřesk a na to jak opět sami vběhneme do moře. Po snídani vyrážíme k nedaleké pevnosti Fort la Latte. Kupujeme si vstup a celou pevnost si projdeme. Cena lístku pro dospělého je 8 euro. Z vrchní věže pevnosti je nádherný výhled na okolní útesy, díváme se na naši včerejší pláž, kde jsme strávili tak krásný večer bez lidí. Pak ještě pokračujeme k majáku CAP FRÉHEL. Poté míříme více na západ Bretaně do městečka TRÉGUIER. Malinkaté městečko s krásnou katedrálou, malým náměstíčkem a spoustou restaurací, kde jsou hlavním chodem jak se na Bretaň patří "mořské potvory". Objevujeme malou krásnou rybárnu. V přízemí je obchůdek s čerstvými rybami a mořskými živočichy všeho druhu a v prvním patře je restaurace, kde si lze objednat a vybrat ryby, které se ten den v rybárně nabízí. Objednáváme velký talíř všech potvůrek co místní prodejce nabízí. Ústřice, několik druhů škeblí, krevet, langust... no prostě absolutní delikatesa. Za mě vrchol gastronomie našeho putování po Francii.
Po tomto gastronomickém zážitku pokračujeme podél pobřeží ještě trochu dál na západ do městečka na pláži Trevou-Tréguignec. Zde odpočíváme na pláži a já vidím konečně také normální stav moře, tedy žádný brutální odliv. Koupeme se v oceánu a já usínám na pláži. Vzbudí mě až příliv, když mi moře začne olizovat nohy. Místní děti sedící na skále společně s Marcelkou čekají a pozorují mou reakci, když mě nenadále probouzí příliv. Víme, že náš čas v Bretani je u konce. Cestou si v místním plážovém baru dávám na rozloučenou ještě pár ústřic "na stojáka" za 2 eura kus a vydáváme se na dlouhou 500 km cestu do města GIVERNY, města kde žil a tvořil slavný impresionista Claude MONET, ale o tom až příště... Ahoj sladká Bretani, nevidíme se naposled. AU REVOIR BRETAGNE!!!

24/08/2024

NORMANDIE ve Francii!!! Srpen 2024.

Konečně jsme na místě! Pobřeží Normandie. Jeden z cílů naší cesty.

Nejprve ve zkratce pár historických fakt. Vylodění proběhlo dne 6.6.1944 na pěti plážích v noci při úplňku a za velkého přílivu. Jména pláží pod krycími jmény UTAH, OMAHA beach pod velením amerických vojsk, GOLD a SWORD pod velením Angličanů a na pláži JUNO, která byla v režii Kanaďanů. Ale na straně spojenců byly jednotky z Polska, Československa, Norska, Austrálie a z mnoha jiných zemí. Vylodilo se více jak 1 000 000 spojeneckých vojáků. Největší ztráty byly na OMAHA beach, kde během jednoho dne zahynulo více jak 10 000 Američanů. Tato akce byla nazývána jako den D. Byla podpořena francouzským odbojem a mnohými parašutisty, kteří v týlu Němců ničili mosty, aby bylo zabráněno přesunu německých posil na pobřeží.
Navštívili jsme městečka Lion-Sur-Mer, Ouistreham, Graye-Sur-Mer, Arromanches, Saint-Laurent-Sur-Mer, Sainte-Mrie-du-Mont... chodili po místech kde před 80-ti léty umíraly děti, aby jsme mohli žít ve svobodném světě.. Všude je spousty památníků, vlajek, na sloupech veřejného osvětlení fotky padlých vojáků. V moři jsou zbytky přemosťovacích mostů. Velmi silný emotivní zážitek to ve mně zanechalo. Asi není nutné k tomuto dalších slov.

Navštívili jsme také město Rouen, místní trhy, katedrály, městečko Le Mont-Saint-Michel, různé opatství, proběhla také degustace cidrů, prostě jsme si Normandii dokonale užili. A pak už míříme do Bretaně.

22/08/2024

Po mírné odmlce z důvodů pracovní vytíženosti, si dovoluji uveřejnit zážitky z cesty na ostrovy TINOS a MYKONOS.
Řecké ostrovy Mykonos A TINOS
Ostrovy Mykonos, Tinos společně s ostrovy Syros, Andros a mnohými dalšími neobydlenými ostrůvky ležící v Egejském moři patřící pod souostroví Kyklady.
K zpříjemnění červnových horkých dní jsme se rozhodli koupit letenku do míst, kde panovala ještě vetší vedra a to na ostrov Mykonos v Řecku. Mykonos byl zvolen pouze jako přistávací destinace. Náš cíl byl především ostrov TINOS, jeho malebné osamělé pláže s nádherně průzračnou vodou.
Začátkem bych chtěl podotknout, že Mykonos je neskutečně předražený, turisticky velmi rušný, plný barů a hlasité muziky. O přemrštěných cenách nás přesvědčili hned místní taxikáři. Protože autobus z letiště směr centrum ujel a další jel až za dvě hodiny, využili jsme nabídku místního přepravce. Cena směr centrum, které je vzdáleno cca 4-5 km byla u všech pevná a to 40 euro.
Neváhali jsme proto oslovit další cestující, kteří přiletěli s námi, abychom podělili náklady na cestu. Rázem jsme se dostali na 8 Euro osoba, což už byla cena přijatelná, i když trvala cca 6 minut.
Vyrazili jsme odpoledne 25.6. z Vídně směr Mykonos, kde jsme měli hned v přístavu zajištěno na jednu noc ubytování. Večer, který nás na Mykonosu čekal, jsme měli vyhrazený na průzkum starého města (chora) s plánovanou zastávkou na nějakou dobrou večeří v řeckém stylu. Tedy tzatziki, nějaké dobré jehněčí mleté maso, řecký salát, řecký sýr a doplněno nějakým pěkným řeckým vínem podávaném pro nás v nezvyklé, ale zde asi typické kovové nádobě . Proběhlo vše, jak jsme si naplánovali a už jsme se těšili na ranní rozbřesk a s tím spojený přesun obřím trajektem na klidný Tinos, pryč z šíleného, turisticky přeplněného Mykonosu.
Ráno jsme prvním trajektem za 10 Euro / osoba, odpluli na 40 -ti minutovou plavbu směr TINOS. Připluli jsme akorát, když místní pekař otvíral svou malou pekárničku a tak zahájili den čerstvým pečivem a pravou řeckou kávou.
Pro většinu Řeků je tento ostrov významný jako nejsvatější poutní místo v celém Řecku. Tinos je označován jako posvátný ostrov pro katolíky právě díky kostelu PANAGIAEVANGELISTRIA - Zvěstování Panny Marie, ke kterému se mnozí věřící dostávají po kolenou, speciálně vyhrazenou cestičkou. Směřují do kostela za posvátnou zlatou ikonou Megalochori, která má prý uzdravující účinky. Takže po ranní kávičce jsme se vypravili do mírného kopce na průzkum tohoto významného poutního místa. Je to velmi krásný kostel a nikdo by toto místo neměl vynechat. Panuje zde zvláštní duchovní atmosféra. Tento kostel je postaven celý z mramoru, který se mimo jiné na Tinosu těží.
Až poté jsme vyrazili do místní půjčovny VIDALIS vypůjčit si skútr. Trochu jsem váhal jestli přece jenom nepůjčit auto, protože panovalo velmi větrné počasí. Nakonec ale zvítězila ekonomika. Půjčovné na den stálo 20 Euro, kdežto auto začínalo od 50 Euro na den.
Po kontrole skútru jsme vyrazili směr k našemu domečku, kde jsme měli ubytování na další dvě noci. Bydleli jsme v překrásném prázdninovém domku ve vesnici Kheros, hodnoceno na Bookingu 9,8, za 128 Euro za dvě noci. Chtěli jsme strategické místo někde uprostřed ostrova, abychom mohli podnikat výlety na všechny strany. Tinos jsme projezdili křížem krážem, navštívili jsme městečka nebo spíše vesničky, prošmejdili všechny možné místní taverničky, relaxovali na osamocených plážích.
Postupně jsme za tyto dva dny navštívili ARNADAS, AGAPI, VOLAX, PANORMOS, KALIVIA, PIRGOS a jiné vesničky. Nejlepší pláž byla na severovýchodě LIVADA, kde vám ovšem v půjčovně nedoporučili vyrazit, že tam je už nevhodná cesta pro skútr. Prý jen s autem 4x4. Vydali jsme se tam přece jenom s naším skútrem a s opatrnosti se tam dá úplně v pohodě dojet. Pláž je osamocená, s nádhernými velkými kameny a během našeho pobytu na ní, tam bylo celkem 8 lidí. Tedy čtyři páry. Voda průzračná. Doporučuji. Po celou dobu cestování bylo poměrně velmi větrno a to bylo na skútru asi nejvíce nebezpečné. Vítr byl nárazy tak silný, že jsem se skutečně bál, aby nás to neodfouklo. Místy to velmi s námi velmi škubalo, tedy doporučuji zvážit každému individuální zkušenosti s jízdou ve větru. Určitě nepůjčovat skútr s obsahem 50, ale 120 ccm. Může se vám klidně stát, že prostě prudší kopec nevyjedete. Na poslední třetí noc na Tinosu jsme se přesunuli do hlavního města ostrova se stejnojmenným názvem Tinos, kde jsme svůj pobyt zakončili v místí taverně skvělou řeckou večeří.
TINOS mohu všem cestovatelům vřele doporučit!!!

22/05/2024

ohromující ostrov LA PALMA - Kanárské ostrovy

Ostrov vulkanického původu nacházející se v Atlantiku s hlavním městem Santa Cruz de La Palma, je pátým největším kanárským ostrovem. Ostrov je velmi hornatý, přitom nabízí hluboké pralesy a OBSERVATOŘ s nejkrásnějším pozorováním hvězd v Evropě. Hvězdárna se nachází na nejvyšším místě ostrova Roque de los Muchachos, který je vysoký 2426 m. V okolí je rozmístěno mnoho obrovských dalekohledů k pozorování oblohy.
La Palma je ostrov stále vulkanicky činný a možná si ještě nyní vybavíte záběry z televize v roce 2021, kdy se tryskající láva valila z hrdla kráteru. Erupce sopky CUMBRE VIEJA trvaly skoro 90 dní a láva z ní zničila více jak 2900 domů, mnoho silnic a banánových plantáží, vyhnala z domů více jak 7000 lidí. Skoro 3 roky po erupci stále z nitra sopky vychází kouř a okolí nese následky dodnes.
Jediným přímým spojem z ČR jsou lety se SMART WINGS, které jsou aktivní od roku 2024.
Pokud letíte s jinou leteckou společností, pak je nutné přestoupit třeba na Tenerife nebo na Gran Canaria.
Tak jsme to také udělali i my. Letěli jsme s RyanAIR z Vídně na Tenerife Jih a pak jsme přestoupili směr LA PALMA, kdy jsme využili spojení místní leteckou společností CANARY FLY. Odlet byl ovšem z Tenerife sever, kam jsme se pohodlně a jednoduše přesunuli autobusem. Cesta trvá celkem 40 minut. Dopravu mezi letišti zajišťujeme busem číslo 20 z nástupiště 39. Zastávky autobusů jsou přímo před letištěm. Cena dopravy mezi letišti stojí 10 euro.
Další leteckou společností, která zde provozuje vnitrostátní lety je BINTER . Z důvodu lepší ceny se rozhodujeme pro Canary Fly.
Ještě před odletem z letiště Tenerife NORTH relaxujeme v letištním salónku, který má k mému překvapení velmi slušnou úroveň.
Na ostrově La Palma se plánujeme zdržet celé 4 dny. Na letišti máme objednané auto přes Karolínu a Libora z La Palma . Vždy je lepší objednávat auta dlouho dopředu, protože jakmile se váš odlet blíží, ceny půjčoven stoupají, ale to nebyl náš případ.
Tak pojďme na to a vychutnejte si společně se mnou putování ostrovem LA PALMA.
Je 2.4.2024 a naše expedice může začít. Je to takový dlouhý cestovní den, který začíná už skvělou snídaní ve vídeňském lounge salonku v 5,00 ráno. Vajíčka, velký výběr salámků, sýrů, pečiva, přes dobroty jako štrůdl nebo brownie, kávičky a nealko nápoje, je skvělý start. Jak se říká, kvalitní snídaně je základ. Pak nás čeká 5,5 hodinový let na ostrov Tenerife.
Po přistání na letiště Tenerife Jih se přesouváme autobusem na sever ostrova rovnou do centra hlavního města Tenerife SANTA CRUZ, kde máme k dispozici 2 hodiny na relaxaci po dlouhém letu. Prohlížíme si centrum hlavního města Tenerife. Navštěvujeme Auditorium de Tenerife, futuristicku moderní stavbu s velkou koncertní síní otevřenou v roce 2003. Leží na břehu Atlantického oceánu a svou monumentalitou převyšuje všechny okolní budovy. Zkoušíme první náš TAPAS v nedaleké malé restauraci. Posléze se vracíme autobusem z centra na letiště NORD. Cesta stojí 2 eura a trvá ani ne 20 minut. Skvělý letištní salonek v Tenerife Nord je příjemnou předehrou na let na konečnou destinaci La PALMA, který trvá cca 30 minut. Cena našich letenek z Tenerife Nord na La Palmu a zpět je 1650 Kč/osoba.
Vyzvedáváme auto od výše zmíněného páru Čechů, kteří zde žijí a přesouváme se do PUNTANELY. Je to malá vesnice nedaleko hlavního města SANTA CRUZ de LA PALMA. Ubytování máme v domečku, kde máme celý apartmán Isla Encantada s překrásným výhledem na oceán, kráter vyhaslého vulkánu, přistávací dráhu i celé hlavní město La Palmy, pouze pro sebe. Z oceánu se navíc každý den noří silueta Pico del Teide, nejvyšší hory Kanárských ostrovů, která se nachází na nedalekém ostrově TENERIFE. Vše máme jako na dlani. S tímto pohledem pro nás začíná a končí tady každý den.... a připomíná nám náš několikaletý sen. Podaří se nám za pár dnů vystoupit až na vrchol? Z myšlenek se vracíme do přítomnosti a náš dlouhý cestovní den zakončujeme na terase u sklenky místínho skvělého vína, pohledem na Teide, které nás teprve čeká....
3.4. 2024
Jdeme si užít PALMU! Stejně jako včera večer, tak i dnes při východu slunce náš pohled spočine na majestátním Teide. Hned po snídáni vyrážíme na trek do vavřínových lesů Los Tilos. Bohužel cestou tam se dozvídáme, že kvůli sesuvům půdy je vstup uzavřen. Měníme plány a jdeme krásný zahřívací trek z Barloventa do Gallegos a zpět. Cestou si užíváme pohledy na krajinu, oceán, ale hlavně na místní flóru. Poprvé v životě vidíme, jak rostou avokáda. Fotím si opuncie, mohutné borovice a především velmi vzácné endemické stromy vyskytující se především na Tenerife, La Palmě a Madeiře, tak zvané DRAGON TREE! Ušli jsme krásných 12,5 km za celkem slunného počasí, tekže se nemůžeme dočkat, až se vykoupeme v Atlantiku. Sjíždíme k překrásnému přírodnímu a přesto bezpečnému koupání v oceánu v La FAJANA. Jsou to krásně upravené bázénky, které chrání plavce před proudy a velkými vlnami Atlantiku. Večer zakončujeme prohlídkou hlavního města Santa Cruz de La Palma. Město se vyznačuje především všude přítomnými starými dřevěnými balkóny.
4.4.
Dnes vyrážíme na nejvyšší horu ostrova Roque de los Muchachos měřící 2426m. Cesta plná serpentin nám až na vrchol zabrala 40 minut. Nahoře je malé parkoviště, odkud se dá jít několik treků. Krajina je velmi syrová a fascinuje nás síla přírody, kdy si flóra proráží svou cestu k životu vulkanickou půdou. Jdeme asi kilometr na vyhlídu, podívat se na v dálce doutnající sopku CUMBRE VIEJA. V pozadí vidíme kouř, z mlhy vystupují blízké ostrovy TENERIFE, LA GOMERA a EL HIERO. Vše máme jako na dlani, je to ohromující moment. Potom se vracíme a obdivujeme observatoře níže. Jsou zde jedny z největších dalekohledů na světě. Říká se, že je to nejlepší místo v Evropě na pozorování noční oblohy plné hvězd. Tak třeba někdy příště... :-)
Pak se vydáváme na západní pobřeží , projíždíme překrásnou vinařskou oblastí Punta Grande. Intuitivně zastavujeme na malém parkovišti u cesty a vyrážíme na asi 10 km pohodovou procházku lesem, který je částečně spálený z předloňských požárů. Je zajímavé pozorovat, jak ze spálených kmenů borovic, vyrůstají nové výhonky života. Míjeli jsme keře levandulí, stromy mandloní, stromy citrusů. Naprostá pohodová procházka v oblasti Puntagorda. Poté následovala zasloužena koupačka na překrásné pláži Cam. de Puerto de Puntagorda, ke které je nutné sestoupit po několika schodech.
Cestou nazpět jsme projížděli oblastí Los Lianos, kde v roce 2021 proběhla erupce sopky. Viděli jsme hrdlo nově vzniklé sopky Tajogaite, vzniklé erupcí, z které stále vycházel kouř. Večer jsme opět obdivovali západ slunce z terasy našeho ubytování v Puntanela.
5.5.
Ráno opouštíme naše ubytování a směřujeme na úplný jih ostrova La Palma do Los Canarios do penziónu Los Volcanes, kde strávíme poslední noc před odletem na Tenerife.
Jdeme navštívit Vulkán San Antoniho, kde se platí malý vstup asi 5 euro. Cena vstupu zahrnuje parkovaní a návštěvu expozice, která podrobně mapuje erupci sopky v roce 2021. Pak jedeme k majáku Fuencaliente, ale hlavně jedeme na solná pole ve FUENCALIENTE. Je zde několik nádrží (SALINY) se solí, kde se tradičním způsobem získává sůl odpařováním mořské vody. Je zde velmi příjemná kavárna i restaurace a malý obchůdek, kde si můžete zakoupit suvenýry. Krásně fotogenická oblast, kterou určitě nesmíte vynechat. Následuje další přesun na nedalekou pláž. Jsou zde takové přírodní jezírka vytvořené lávou. Musí se jít asi 5 minut od silnice pěšky, ale koupání v průzračné teplé vodě stojí za to. Celá tato oblast na jihu je mimochodem poseta plantážemi banánovníků. Večer uleháme celkem unaveni v průměrném penzionu Los Volcanos s myšlenkami na náš poslední den na ostrově.
6.5.
Dnes odpoledne odlítáme zpět na Tenerife, abychom si splnili náš sen a vystoupili na nejvyšší bod celého Španělska, na dominantní Pico de Teide vysoké 3715 metrů.
Ale ještě máme v plánu navštívit oblast EL Paso, kde je nutné udělat si rezervaci v informačním centru z důvodů nedostatku parkovacích míst. Tu máme zařízenou z předešlého dne, tak nás bez problému pouští bránou a my stoupáme asi 15 minut serpentínami k parkovišti. Pak následuje asi 2 km okruh s vyhlídkami na okolní krajinu. Následuje poslední zastavení na pobřeží Calle Malpaises v malé osadě s jednou restaurací a krásnými prázdninovými domečky. Objeli jsme skoro celý ostrov dokola a mohu LA PALMU na Kanárech maximálně doporučit.
Děkujeme Liborovi Tomkovi a Karolíně, kteří na la Palmě trvale žijí, za zajištění a půjčení auta

20/05/2024

RHODOS. Další "víkendovka za hubičku" proběhla na řeckém ostrově Rhodos. V sobotu večer tam a v úterý večer zpět. I tak to ale stálo za to, byť to nebyly ani tři plné dny.

Začalo to vlastně vzpomínkami na mé předešlé návštěvy Řecka, uvědomění si, že už je to pěkných pár let, co jsem byl v Řecku naposled a skončilo to pořádnou chutí na pravý řecký sýr a vynikající tzatziki. A bylo rozhodnuto, zaletíme si na nějaký řecký ostrov. A tak po mé předešlé návštěvě Lefkády, Lesbosu a Limnosu začalo nové hledání letenek směr Řecko.
První zjištění bylo, že WizzAir i Ryanair mají sice spousty nabídek na řecké ostrovy, ale lety byly vypsané až od června a tak se nabídka možností rychle scvrkla na ostrov Corfu nebo Rhodos. A protože termíny a ceny byly jednoznačně lepší u Rhodosu, koupily se letenky právě tam.
Letenky jsem pořídil za 2000 Kč na osobu z Prahy od soboty 11.5. do úterý 14.5. Rozhodl hlavně odlet z Prahy, že se nikam nemusím "vláčet".
Když odlétám z Prahy, tak většinou jedu na letiště autem a nechám ho zaparkované v nejbližší vesnici a odtud jedu za hubičku nějakým taxíkem. Tentokrát jsem zaparkoval u jednoho penzionu v Kněževsi a za 150 Kč se nechal dopravit na letiště.
Takže když už jsme měli letenky, okamžitě jsem si zajistil půjčení skútru u společnosti Moto center rent a moto a mohlo se balit. Pán z půjčovny byl velmi ochotný, čekal nás po našem příletu hned u východu. Formality byly vyřízené během 10 minut a mohlo se vyrazit na ubytování, které zajistila Marcelka, má spolucestovatelka a partnerka zároveň. Cena půjčení skútru na 3 dny s kompletním pojištěním byla 60 euro. Jen pro zajímavost cena auta se pohybuje od 50 euro za den. Neměli jsme v plánu nějaké velké ježdění, přijeli jsme si to užít, nikam nespěchat, výborně se najíst a skútr na krátké popojíždění byl nejlepší volba.

Po přistání na letišti na Rhodu, které se nachází na severu ostrova ve městě Paradeisi, jsme zamířili na naše neuvěřitelně krásné ubytování v malé útulné osadě Petronas, které bylo asi 1km od městečka Stegna, v kopcích s úžasným výhledem na moře. Měli jsme pro sebe celý domeček s krásnou zahradou, výhledem a hned vedle byla příjemná rodinná taverna. Na skútru cca 40 minut z letiště. Majitelka apartmánu nám dokonce nakoupila potraviny na snídani. Nechala v lednici sýry, vajíčka, šunku, pomeranče, vodu a Marci si pochutnala domácím velikončním cukroví. Oba jsme mimořádně ocenili karafu ouza.
Ráno po snídani jsme jeli prozkoumat městečko Stegna a poté zakotvili na překrásné "tajné" malé pláži v zátoce. Tam jsme si užili 2 hodiny relaxu a plavání v neskutečně průzračné vodě Egejského moře. Odpoledne jsme vyrazili do překrásného města Lindos, kde jsme zůstali téměř do západu slunce a vychutnali si řecké meze a skleničku vína na střeše sympatické restaurace s výhledem na Akropoli .

Druhý den našeho pobytu jsme po snídani a nezbytném lenošení se spřátelenýma kočičkami na terase našeho domečku, vyrazili na průzkum několika vyhlášených pláží, abychom sami mohli porovnat recenze z internetu.
Nejprve jsme dorazili na pláž Anthony Quinn. Je nutné z parkoviště sestoupit pár schodů. Pláž je kamenitá, úzká a v sezoně musí být dost přeplněná. I teď v polovině května na mě moc velký dojem neudělala. Nahoře u parkoviště je restaurace, která je celkem předražená a těží ze zájmu turistů o tuto pláž proslavenou Anthonym . Pokračovali jsme na pláž Traganou beach, která byla od této pláže vzdálena asi 5km. Dorazili jsme sem kolem páté hodiny odpoledne, takže pláž už byla z větší části vylidněná, ale o to bylo koupání a relaxace příjemnější. Pláž je pokrytá drobnými kamínky, takže i ležení na ručníku je zde celkem v pohodě. Jeden konec pláže uzavírá překrásná jeskyně. Velmi mne zaujala neskutečná barva moře, se všemi odstíny modrotyrkysové.
Poslední den našeho pobytu jsme vyrazili na snídani do města Archangelos, vzdáleného asi 5 km od našeho ubytování. Dali jsme si pravou řeckou kávu a jeli jsme zpět rychle zabalit pár naších věcí.
Ve 12,00 jsme museli opustit "ubytko" a tak jsme vyrazili směr hlavní město Rhodu. Cestou jsme se zastavili ještě na písčité pláži Tsambika beach, kde jsme si užili další koupaní a jak by řekli Italové, "dolce far niente". Pláž je opravdu dlouhá, dokonce se tady můžete prohánět na koni :-) a jsou zde také sprchy.
Poté jsme vyrazili do lázní Thermes Kallithea, kde se platí vstup 5 euro. Ten den byla v lázních svatba, tak asi proto byl vstup pouze 3 eura. Lázně krásné, plážička velmi útulná, ale jinak celkem zklamání. Restaurace zavřená a hlavně co mi vadilo nejvíce, že byly nefunkční sprchy. Zřejmě pro ně ještě nezačala sezona. Pak už následoval přejezd do hlavního města na krátkou prohlídku centra spojenu s nezbytnou závěrečnou pravou řeckou večeří. Je to nádherné historické město, které je chráněné kolem dokola masivními hradbami. Neměli jsme už mnoho času, tak jsme navštívili část starého města, vystoupili na Hodinovou věž Roloi, kde byl krásný panoramatický výhled na Palác velmistrů a na blízké minarety. Prošli jsme zrekonstruovanou Ulici rytířů a spěchali hledat svůj skútr, abychom ho stihli na letišti odevzdat, ale hlavně abychom byli včas na odlet našeho letadla. Příště si na toto město, které je od roku 1988 na seznamu světového dědictví Unesco, musíme vyhradit určitě více času.