Matylda na cestách

16/07/2024

16/07/2024

21. 🇹🇷 ZAPLAVENÉ VESNICE x BETONOVÁ MĚSTA
Ráno po té super klidné noci se snažíme co nejdříve zmizet... akorát startujeme, když se na cestičce objeví babička ze včerejší noci. S tácem, konvicí uvařeného čaje a hrníčky 🍵🫖🍵

Takže zase vystupujeme a odjezd odkládáme, protože odmítnout pohostinnost je moc neslušné. Babička má výčitky za noční přepadovku a tak se jí je snažíme rozehnat. Vytahujeme sezení a začínáme si u výborného čaje povídat...🗣️🫂

Ukazujeme ji naše autíčko, které ji moc zajímá a na oplátku jsme pozvaní podívat se zase k nim. Domek je 80 let starý a oni sem jezdí jako na chatu. Dotáčíme si u nich ještě do kanistrů vodu, dostáváme na cestu oříšky a pokračujeme zase dál 💧🌰

Po rychlé silnici se přesouváme k moři. Je úplně zamračeno a pořád leje jako z konve. Po pár kilometrech se naše cesta stačí od moře zase do vnitrozemí a mezi kopci čajových plantáží oblasti Rize, se zase překulíme zpět přes hory, abychom se dostali jen o 80 km víc na východ než jsme byli včera 🌧️🌊

Přesouváme se k městu Yusufeli, kde máme vyhlédnutý starý zarostlý kostel. Sjíždíme v pěkném údolí k řece na jídlo a Martin si tu střihne další epizodu hledání toho cvakajícího zmetka pod autem - tentokrát mění uvolněný šroub se strženým závitem od krytu motoru... tak že by už? Ne, klepe to dál, ale možná postupně opravíme všechno jiné 🛠️⁉️

Záhy zjišťujeme, že dostat se ke kostelu nebude vůbec jednoduché. Od krásné říčky u které jsme stáli je všechno jinak kvůli obrovské nové přehradě 🏞️🌊

Nejdřív to vypadá na pohled moc krásně, ale postupem času je to čím dál tím víc děsivější. Přehrada úplně změnila skoro 100 km2 a původní silnice, krásná údolí ani vesnice už neexistují a leží někde na dně té modré hladiny 😥

Namísto toho vyrostla na březích přehrady podivná betonová města, podobající se spíš SimCity v PC, než místu kde se dá žít 🏢🏢🏢

Víc než auto se cítíme jako metro. Projíždíme několikakilometrové tunely navazující jeden na druhý a na světlo se dostáváme vždycky jen na pár desítek metrů. A není z toho úniku. 2,5 hodiny! Navigace je ve smrti a motá se někde na dně přehrady a my doufáme, že se nám povede trefit nějakou únikovou cestu 🚇😳

Nakonec se na malou a starou silnici vedoucí ke kostelu dostaneme, jen musíme předem projet tím novým a doslova úchylným městem, ze kterého na nás padá strašná tíseň 🙄🫢

Nic tu nechybí, všude jsou fungl nové domy, nákupní centra, mešity, spousta dětských hřišť... ale je to celé takové sterilní, umělé a nemyslím si, že se tu dá šťastně žít. Město je úplně odříznuté od okolního světa sítí dálnic, tunelů a vysokých skal a nedá se z něho nikam odejít. Vlastně ani vykoupat se v té nekonečné tyrkysově modré vodě nemůžou... to je normální tortura 🤔😟

Spíš to trošku připomíná sociální inženýrství a experiment na lidech. Tady se asi moc nediskutuje a nikoho se tu na názor neptají. Prostě se to tu zatopí, lidi se přesypou jako brambory z chaloupek do paneláků a ber nebo nech být... jede se dál 😵‍💫

Divné pocity z celé téhle oblasti se ještě znásobí, když nás navigace omylem zavede po staré, už neexistující cestě do jedné ze zatopených a opuštěných vesnic. Vážně si nedovedu představit, jak se ti lidé museli cítit, když museli odejít a všechno tu opustit 😟

Na první pohled je vidět, že to neopustili úplně... žít trvale se tu sice nedá, ale určitě se sem často vracejí. Jsou tu vidět zasazená rajčata, v oknech, většinou jedné místnosti v rozpadlém domě, je sem tam záclona, někde je i pověšené prádlo. Ale úplně prázdno, bez lidí, jako vesnice duchů 👻👻

Urbex milujeme, ale tady zajdeme jen kousek mezi domy a z cesty vůbec nescházíme, protože nám přijde tak nějak nepatričné tu čmuchat. Jako by tu bylo nastřádáno moc bolesti a smutku... 💔🫢

Nakonec se po velkém a nejistém úsilí dostáváme k cíli naší dnešní cesty - ke starému monumentálnímu klášteru, který si příroda bere pomalu zpět 💒🌿

15/07/2024

20. 🇹🇷 PŘES HORY PO D915
[tohle bude dlouhý, uvařte si ☕]

Po třetí odpoledne se obracíme k horám. Už z dálky je vidět, že jejich vrcholky jsou schované v mracích a to pro nás není úplně dobrá zpráva 🌫️🌫️

Bayburt spojuje s pobřežím jediná vysokohorská, prý celkem drsná, cesta... je pokládaná za nejnebezpečnější silnici v Turecku, ale tyhle nálepky jsou často docela dost nadsazené 🙂🙃

Z naší strany co jedeme, je cesta úplně v pohodě sjízdná, ale z té druhé od moře by to bylo asi o něco náročnější. Kompletní trasa z Bayburtu k moři má 106 km a až na začátek a konec má nezpevněný šterkový povrch s celkem 38 serpentýnami 🔝

Nejobtížnější a nejprudší úsek je z Kiluçkaya - cca 6 km s 12 prudkýma vracečkama a převýšením místy až 17 % ⚠️

Silnice vznikla v roce 1916, kdy ji po úspěchu Trebizonského tažení, vedoucího k dobití Trabzonu, vybudovali ruští vojáci ℹ️

Každopádně špatné počasí není dobré na silnicích bez asfaltu nikdy a nikde. Navíc nám začalo klepat něco v autě, ale Martin je v klidu, tak jsem taky 🧘☯️

První stoupání otevírá úžasné výhledy zpět, a připomíná francouzské Alpy. Jenže pomalu, leč jistě, vyjíždíme do těch povalujících se mraků, které se líně valí přes náš kopec 😟😶‍🌫️

Okamžitě letí dolů i teplota, takže fofrem vyměnuju dresscod za něco hřejivějšího. Nahoru na vrchol se dostáváme po krásné asfaltce Dál do průsmyku Soganli Geçidi ve výšce 2.372 m. n. m. se jede po pěkné šotolině 🪨🥶

Cvakaní nepřestává a začíná nám to už lehce brnkat na nervy. Při jedné zastávce, kdy se snažíme najít původ zvuku, se vyškrábu nad cestu pro fotku a úplně mi spadne brada... tak nádherně rozkvetlé louky jsou jen v pohoří Kačkar. Vyrazilo nám to dech už v roce 2015 🏵️🌼🌸

Blbla bych tu s foťákem klidně dál, ale mraky, mlha a dlouhý sjezd to nedovolují. Sjíždíme mezi loukama první dlouhé serpentýny a jsme zase chvilku na asfaltu. V jedné zatáčce už Martinovi rupnou nervy a leze pod auto 🛠️

Nakonec objevuje utržené silenbloky na chlazení sání... takže se ta krabice celá klepe... tak paráda, s tím si poradíme. Bude stačit to něčím přitáhnout. Matky ale nejdou vyndat a tak "opravu" vyřešíme 2 rozpůlenýma houbičkama na nádobí 🧽😅😂

Jedeme dál, zase po celkem slušné kamenité cestě, a mlha kolem nás je už jako mlíko... a najednou se stane zázrak! Přesně nad tím nejkrásnějším místem se mlha protrhá a ukáže se nám to nejkrásnější z téhle trasy - začátek 13 pod sebou téměř vodorovně naskládaných serpentýn 🙏🍀

Stojíme doslova s otevřenou pusou. Ale jen chvilku, protože tady se hraje s přírodou o čas! Děláme krásné fotky a Martin pak sjíždí o zatáčku níž, aby byla vidět pěkně perspektiva. To pro mě znamená doběhnout auto nejmíň kilometr. Nezdá se to, ale naběhám se při tom našem ježdění docela dost a většinou nemám pod 5000 kroků i když se "jen" vezu 😆👣

Tenhle, doslova zázrak, trvá pár minut a pak zase veškeré naše okolí mizí. Jen lehce tušíme hloubku propastí vedle naší cesty. Vlastně nejsem schopná rozklíčovat, jestli máme štěstí nebo smůlu, ale ono je to vlastně jedno. Ta cesta je neuvěřitelná i za mlhy a tahle drobná komplikace znamená jediné - že se vrátíme ☝️✊

Sdjíždíme, už zase po asfaltu, do hlubokých údolí na druhé straně hor a zase nám to pod autem klepe... takže jsme úspěšně opravili něco úplně jiného 😏🫣

Neuvěřitelně prudké a vysoké kopce svírají údolí z obou stran a z naší silničky zařízlé do jedné strany prudkého svahu, vybíhají další a další serpentýnové klikatice vedoucí nahoru k domečkům, které jsou naprosto všude jako orlí hnízda, nehledě na sklon terénu 😲➿

Místy se tu staví široké silnice a naprosto impozantní podpěrné zdi. Sdjíždíme a nestačím zírat! Z mraků a mlhy jsme vyjeli, ale je úplně zataženo a sem tam prší. V tehle oblasti bude těžké najít spaní 🫢🥴

Zajíždíme do jednoho z bočních údolí a úzkou cestičkou se vyšplháme skoro do nebe, až tam, kde končí ty poslední domečky. Je tma jako v pytli a možností kam se na noc schovat málo 🤫🌛

Nakonec stavíme na malém plácku přímo u cesty a jdeme si po rychlé večeři už před desatou lehnout. Máme toho za dnešek plné brejle. Bohužel ještě netušíme, že po náročném dnu si vybereme i náročnou noc 😴🚨

Ve dvě ráno se vedle auta rozbliká maják a ozve se bušení na auto. Jako to fakt nemáme rádi! Martin skáče do kraťasů a já nemůžu najít ani jediný kousek svého oblečení. Aspoň po něm ale házím překladač 😳🫨

Venku u blikajícího auta stojí 4 policajti a dědeček s babičkou... zaplať pánbůh za ten překladač! Padá série otázek, překladač turečtinu bravurně překládá a kluci z Jandarmy se strkají kdo bude mluvit dřív: Kdo jste....? Proč tu jste...? Co tu děláte...? Odkud jste...? Víte kde jste...? Kam mířite...? Jste ztracený...? Potřebujete pomoc...? ❓🗣️❓

Postupem času z nás padá stres a situace se stává celkem vtipnou. Policajti se nám omlouvají za vyrušení, že se tu všichni místní lidé znají a když se v noci objevilo cizí auto a zůstalo tu stát, tak měli strach a zavolali si je na pomoc. Vedle policajtů rozpačitě přešlapuje dědeček s babičkou a klopí oči 🤗😄

Pak se zase omlouváme my... že jsme nikoho neplánovali vyděsit a ráno hned odjedeme. Chapeme to. Většinou, když takhle zastavujeme v obydlených místech, tak se jdeme představit a zeptat se, jestli můžeme zůstat. Jenže tady nikdo nebyl. Nejbližší domek byl ten babičky s dědečkem co na nás zavolali policajty - a ti přijeli až když jsme už dávno spali 😴😴

Nakonec se všichni loučíme, policajti odjíždí a dědeček s babičkou si nás chtějí vzít domů a nakrmit nás. Jsou tři ráno, takže děkujeme, že vše máme a nic nepotřebujeme. Loučíme se objetím a jdeme spát... Teda spát. Jsme tak probraní, že Martin si dává ještě dvě piva na na nervy a já dopíšu všechny své resty 😂😂

To byl zase den... kdo to má stíhat sepisovat 😅

15/07/2024

19. 🇹🇷 ROZKVETLÉ POHOŘÍ KAČKARU
Pohoří Kačkaru jsou ty nejkrásnější hory jaké známe. Už při cestě v roce 2015 nás překvapily nádherné pestrobarevně rozkvetlé louky, plné spousty lučních kytiček 🌺🌼🌸🏵️

V létě kdy cestujeme bývá tahle nádhera většinou pryč, protože už je příliš sucho. V těchhle horách je to ale jinak a my máme šanci pokochat se tou nádhernou, která je jinde vidět spíše na jaře 😍🌞

14/07/2024

18. 🇹🇷 HRAD V BAYBURTU
Bayburt leží na řece s hezkým názvem Čoroch a nebudeme se tu moc zdržovat 🏞️🏘️

Je to na pohled nové město, které nám vyrazí dech spíše megalomanskou zástavbou než krásou a jediná historická zajímavost tu je (pro nás) právě hrad. První záznamy o jeho vzniku spadají do roku 3.000 pr. n. l. 😳⚠️

Tedy ony to jsou spíše jen jeho hradby, protože byl nesčetněkrát v průběhu věků zbořen a znovu postaven. V současnosti je zrekonstruované jen opevnění táhnoucí se přes celý vrchol pahorku 🏰⛰️

Hrad je známý ještě pod jménem Cinimacin castle podle keramické výzdoby. Tvořila ji fialová a tyrkysová keramika, která ale neměla žádnou šanci přežít tolik válek a ničení 🟪🟦

V současnosti jsou hradby na několika místech ozdobeny právě replikou keramiky, která byla restaurovaná podle 800 let starého a 10cm velkého rozbiteho vzorku, nalezeného na jedné ze zdí 🧱

Venku je 38st a tak nemáme ani ambice vylézt nahoru... a spokojíme se jen s výjezdem na protilehlé, stejně vysoký kopec, že kterého máme opevnění jako na dlani ☝️🫴

Okolo půl třetí se obracíme zpět k horám, kde nás čeká jejich přejezd k moři po legendární a mýty opředené D915, to bude velká paráda... ale až budu mít zase čas to sepsat ☝️😉

14/07/2024

17. 🇹🇷 AYDINTEPE - PODZEMNÍ MĚSTO
Ráno po snídani vyrážíme do nedalekého městečka, které by mělo ukrývat malé podzemní město. Těch je na území Turecka několik a tohle mezi turistické rozhodně nepatří 🌞🏘️

A opravdu to nejdříve vypadá, že bez existujících ukazatelů které by nás nasměrovaly nemáme šanci vstup mezi domky najít... ale je to nakonec přímo u silnice u vstupu je budka a sezení s altány ⛩️⛩️

Platíme směšné vstupné ve výši 40TL (30,-/os) jako místní a po prudkých schudcích v podlaze budky sestupujeme do podzemí... tady se už moc turistů neobjeví a proto tu nejsou ani dvojí ceny 💰👍💰

Podzemní městečko Aydıntepe má dlouhou historii a vzniklo okolo roku 3.000 př. n. l. Ve skále je vytesaná hlavní chodba se spoustou místností které z ní vybíhají. Celé to může být dlouhé tak max 200. a končí to velkou obdelnikovou nádrží na vodu, vytesanou v podlaze. Městečko je vyhloubené jen asi 2-2,5 pod povrchem v tufě 🏘️🪨

Ovšem úplně nejzajímavější jsou "dveře" kterými se dala chodba uzavřít. To jsme nikdy a nikde ještě neviděli... Ve stěně je úzká vytesaná průrva, ve které stojí kamenné kolo podobné mlýnskému kameni. Je vysoké jako já a v případě potřeby se napříč chodby vkoulelo do protilehlého vytesaného výklenku ve stěně. Fakt byli fikaní! 😮🤯

Jsme z podzemního mini městečka opravdu nadšení a navíc tu je nádherný chládek, bylo by příjemné tu bydlet i dnes a divíme se, že ještě nikoho z místních nenapadlo to tu obydlet 😁🙃

Na povrchu dokupujeme ještě chleba, který tu pořád ještě připomíná spíš naší věku a pak už se posouvame k městu Bayburt, nad kterým se na vysokém kopečku pyšně vypíná hrad 🏰

13/07/2024

16. 🇹🇷 PŘEJEZD K BAYBURTU
Ráno se budíme na nádherném opuštěném místě v horách, kde stojíme na kopečku s výhledem na moře oblých vrcholků. Kolem nás se hádá a překřikuje spousta černobílých strak 🌄⛰️

Každé místo kde spíme od nás dostává své jméno a my díky tomu v budoucnu víme o kterém spacím místě mluvíme... tentokrát se přímo nabízí Stračí vrch 🐦‍⬛🐦‍⬛

Vůbec se nám z tohohle krásného místa nechce a tak nepospícháme a nakonec vyrážíme dál až někdy po 11 h. Dnes nás čeká přejezd co nejblíže k Bayburtu, což je jen nějakých 300 km 🚙🧭

Vracíme se kousek zpět, ale bereme to přes hory druhou stranou, abychom jeli jinou cestou. Cesta je to nádherná a střídají se na ni snad všechny typy krajiny 💯🤩

Šlo by se přesunout během pár hodin, ale my to jedeme celý den, protože stavíme za každou zatáčkou kde se objevuje neustále nějaký neuvěřitelný výhled 📷🎥

Ač se to nezdá, jsme celkem vysoko v horách a přejíždíme i několik sedel od 1. 800 do 2. 200 m. n. m. ☝️⛰️

Úsek mohutných skal střídá jiný, se skalami červenými, chvíli projíždíme téměř naší zelenou Šumavou, která ale během chvíle přechází do hlubokých údolí, aby se postupně nakonec objevily úrodné zemědělské oblasti 🏞️🚜

Okolo osmé stavíme v úzkém pruhu vysokých stromů, který odděluje a ukrývá naše spací místečko těsně vedle hlavní silnice po které budeme zítra pokračovat do Bayburtu a malého podzemního města Aydıntepe 🏘️🪨

Dnešní den do puntíku odpovídal tomu, že CESTA JE CÍL 😊 🌞

12/07/2024

15. 🇹🇷 STONE ROAD - TAŞ YOLU
Konečně se dostáváme k jednomu z míst kam jsem se dlouho chtěla podívat a strašně moc se tam těšila 🙏😍

Je to ve skalách vytesaná cesta nad hlubokým kaňonem Karanlik, na jehož dně se v hloubce klikatí nádherná řeka Firat... která je daleko známější pod jménem Eufrat 🏞️💙

Bohužel nemůžeme mít ve všem pořád štěstí a tady se k nám trošku otočilo zády... včerejší obrovská bouřka tak promíchala vody Eufratu, že nám naservíroval místo své obvykle nádherně tyrkysové barvy spíše barvu českého rybníčku. Když jsem to viděla, myslela jsem, že mě trefí šlak 😫😭

No... ale je třeba být pokorný a smířit se s tím, že určité věci ovlivnit prostě nejdou... a být vděčný i za tohle. Nakonec to i při tomhle barevným spektru byla čistá nádhera 💚💙

Stavba silnice Stone Road u Kemaliye trvala přibližně 132 let. Práce začaly v roce 1880 a byly dokončeny až v roce 2012 ⛏️⚒️

Silnice je známá svými úzkými průsmyky a tunely vytesanými do skal, což z ní činí významný inženýrský úspěch, jehož cílem bylo propojit okres Kemaliye s centrální Anatolií 🥇🔄

Sedmikilometrová silnice kopíruje kaňon s 400 - 500m. hlubokými strmými skalnatými stěnami a na jeho dně se třpytí a klikatí bájná řeka Eufrat 🏞️⛰️

Na trase je ve skále vytesaných 38 tunelů a postranních oken, spousta ostrých, velmi zatočených zatáček a úzkých říms ➿⚫〰️

Na téhle poměrně krátké trase jsme nakonec strávili přes tři hodiny a skoro zavařili všechny naše záznamové přístroje. Chvílemi to možná vypadalo, že fotíme reklamní kampaň pro značku Volkswagen. Každopádně můžeme potvrdit, že je tahle cesta opravdu tak pěkná, jak se o ní říká 📷🎬🎥

Snad jedinou výhradu máme k tomu označení a zařazení mezi "nejnebezpečnější silnice světa". Pokud to nepojede úplné jelito, tak se tam opravdu nic stát nemůže a spousta našich NO NAME cest byla o dost drsnějších 🙂🙃

Na závěr, než tuhle oblast opustíme, ještě zajíždíme do nedaleké Kemaliye, abychom si prohlédli zajímavé původní domy, co tam ještě sem tam zbyly okolo silnice jako vzpomínka na časy dávno minulé 🏚️🏚️🏚️

Nakonec je ale zajímavé něco úplně jiného. U kašny se potkáváme s tureckou rodinkou, která po nás zvědavě pokukuje a chce si povídat... to je přesně příležitost, kdy prověřit naostro náš nový překladač 🗣️🔊

A jde to výborně! V družném hovoru se zasekneme na dobrou půl hodinu a celkem se u toho zasmějeme. Když mi paní, celá zamotaná do šátku, při loučení s úsměvem říká, že je krásné povídat si s lidmi z úplně jiného koutu světa a jiné kultury a přesto si tak hezky navzájem rozumět, udělá mi to neskutečnou radost. Tak tohle byly dobré utracené prachy 👥🫂👥

Místo na spaní hledáme na odbočce k nějakým piknikovištím a hliněná udržovaná cesta nás zavádí hluboko mezi kopce do odlehlých hor, kde se dělí do třech směrů, které končí altány ⛩️⛲

Vybíráme druhou odbočku a máme kliku, že jsme v tom nadšení z krásného místa, nesjeli níž... jen tak tak na poslední chvíli couváme z té nenápadné pasti a doufáme, že to spojka přežila ve zdraví. Platíme za zbrklost tentokrát jen prasklým předním zrcátkem jak Martin bagroval při otáčení čumákem úvoz úzké cesty 🫣🥴

Obloha zase hrozí bouřkou a tak musíme dávat bacha kam zajíždíme. Kdybychom ten prudký hliněných kopec sjeli dolů, zadělali bychom si na mega problém. Nakonec zajíždíme na vrcholek vedlejšího kopečku a podle kolejí v trávě nejsme první ⛈️😴

11/07/2024

14. 🇹🇷 CESTOU KE STONE ROAD
Ráno se budíme do trochu zatažené oblohy a doufáme, že nám přírodní živly nehodí vidle do našich plánů 🙏🍀

Bouřky předpovídají zase na odpoledne a proto se nijak nezdržujeme se snídaní a jen na stojáka spolkneme poslední zbytky koláče, zapijeme to včerejším kafem z termosky a jedeme ☕🍕

Cesta k začátku Stone road je ještě 170 km dlouhá, ale už jsme naštěstí v oblasti, kde i všechny přejezdy jsou sami o sobě zážitkem. A ne jinak je to i v tomhle případě ⛰️🏞️

Krajina kterou projíždíme je jedním slovem úchvatná. A protože je škoda se o tyhle nádherné obrázky nepodělit, vytvořím takového předskokana té epické cestě, která bude už konečně následovat 🙂🙃

11/07/2024

13. 🇹🇷 AMASYA - SKALNÍ HROBKY PONTSKYCH KRÁLŮ
Ráno se budíme u krásného jezera Baräj Gölu. Spalo se tu krásně a i když je přes den kolem 30st, tak v noci se ochlazuje tak, že spíme pod dekama. Jediné co narušovalo klid noci byla naprosto šílená žába, schovaná někde za autem, která vytrvale řvala celou noc jak postřelaná! 🐸👊

Po snídani celé jezero objíždíme a jsme rádi, že jsme odolali a nevlezli do něho. Je to pitná nádrž a nesmí se tu koupat. Poprvé také využíváme překladač, který jsme si po dlouhém přemýšlení pořídili a je to teda pecka! Krásně si pokecáme s místním starým turkem, aniž bychom navzájem rozuměli jedinému slovu našich řečí 🗣️👍

Amasya je maličké městečko na dvou březích řeky Yeşilırmak. Na tom severním se tísní staré osmanské hrázděné domy a na tom jižním se k odkazu dávných říší, které vládly tomuto úzkému skalnatému údolí, hlásí moderní Turecko 🛖🕌

Město je často porovnáváno se Safranbolu ve kterém jsme se zastavovali při naší cestě v roce 2015. Určitá podobnost tu určitě je, ale jako první nás napadne spíš podoba s albanským Beratem. Každopádně je to místo, kde na nás konečně dýchne to pravé kouzlo východního orientu, za kterým se takovou dálku ženeme 🤩❤️

Nad minarety a medresami starého města se vypínají příkré skály, do kterých jsou vysoko pod pevností vytesané postantické hrobky různých velikostí, tvořící královskou nekropoli pontských králů 👑👑

Hrobky byly postupně vystavěné ve 4.-3. století př. n. l. a sloužily k rituální obřadům vládcům prohlášeným za bohy. V průběhu dějin se také využívaly jako svatyně a kaple a v relativně nedávné historii i jako úkryty 🕉️🛐

Hrobky jsou rozděleny na dvě části. Nalevo jsou zbytky lázní Paláce panen postavené ve 14. století a používané až do století 19. Za nedaleký tunelem a skalními schody jsou ve skalách vytesané další tři hrobky ⚫⚫⚫

Napravo jsou hrobky nejstarší, těch nejvýznamnějších pontských králů. Hrobka Mithridates 301-206 př. n. l., hrobka Ariobarzanu 266 - 256 př. n. l. a poslední je hrob je Mithridátů 256-222 př. n. l.

Prostřední hrobka je největší má okolo pohřební komory ještě chodbu, kterou byla některé dny v roce obcházena a svědčí o zbožštění krále a rozdílech v systému víry v království Pontu. Nedaleko pod hrobkami je ještě zbytek tunelu z Dívčího paláce a lázně z 1. století.

Skalní masiv odděluje od městečka vlaková trať procházející několika tunely 🛤️🚂

K místu se váže i hezká místní legenda o Ferhazovi a Şirině... v podstatě je to východní verze Romea a Julie 💔

Mladý malíř Ferhat se zamiluje do Şirin - sestry sultánské královny a té se to nelíbí. Dá proto Ferhazovi za úkol vytesat do skal kanál skrz hory a přivést do města vodu. On se během práce doslechne že jeho Şirin zemřela, zabije se.. není to pravda a když se to dozví ona, zabije se taky... trošku jsem to zkrátila 👩‍❤️‍💋‍👨😁

Ve městečku strávíme skoro 4 hodiny, dáme si tu oběd, dokoupíme chleba a ovoce a vyrážíme dál. Je před námi asi 360km, abychom se dostatečně přiblížili k začátku StoneRoad, kterou chceme zítra projet 🍑🥙

Dostáváme se pomalu do krásné oblasti kopců a barevných hor a musíme dát za pravdu, že D100 je fakt parádní silnice. Je na co se dívat a o tureckých silnicích snad nemá cenu ani mluvit... Každou vesnici v Turecku spojuje něco o čem si naše D1 může nechat tak leda zdát. Turci jsou mistři betonu a silnic. Přetínají, provrtávají a přemísťují hory a kopce s takovou lehkostí, že člověk nepřestává žasnout 🛣️🚧

Jak se blížíme k cíli obloha před námi černá víc a víc a vypadá to na pořádnou bouři, která má epicentrum přesně tam co zítra míříme... snad nám to nenaruší naše plány 🙏🍀

Zastavujeme na předvybraném plácku u kašny s vodou a nejsme sami... už tu stojí nějaký švýcar s dodávkou, ale na hledání jiného místa už není čas. Nad námi to bouří a jen tak tak stíháme dát alespoň studenou sprchu. Večeři si už děláme v autě 🌩️⛈️

10/07/2024

12. 🇹🇷
Opuštění Istanbulu je druhá část včerejšího příběhu a trošku se obáváme aby vše proběhlo jak má a město nás stejně hladce i propustilo 🫣🙄

Nakonec se jen 3x ztrácíme, ale naštěstí nikdy není sjetí z trasy navigace fatální a povede se nám vrátit. Příliš brzy nebo pozdě odbočit a sjet špatným sjezdem, je v husté sítí silnic a místního provozu strašně jednoduché a pokud pak dojde na 1 - 2 jednosměrky, je to konečná a lehce se pak můžete stát na hodiny součástí místního dopravního špuntu... případně kroužit a kroužit 😱 🫨

To se nám ale nakonec vyhne a my, celkem bez ztráty kytičky a v relativně slušném čase, město opouštíme. Naproti nám všude stojí nekončící kolony... vyjeli jsme pozdě, ale naštěstí jsme byli už uvnitř. Problém je hlavně dostat se z jakéhokoli směru do města 🙏🍀

Přesouváme se o 650km dál na východ, po pěkné D100, kde máme u jezera Bahraj Gölu předvybrané místo na dnešní spaní 🌅💤

Nedaleké městečko Amasya, známe skalními hrobkami pontských králů, bude zítra naším prvním skutečným "bodem zájmu" a ukončí tak úvodní únavnou a nekonečnou přesouvací část cesty... budeme konečně na místě skutečného startu po východě Turecka a Kurdistánu 🤩💥👊

09/07/2024

11. 🇹🇷 EGYPTSKÝ BAZAR KOŘENÍ - HAGIA SOFIA
Další místo, které patří mezi to co určitě nechceme minout je
moc zajímavý EGYPTSKÝ BAZAR KOŘENÍ. Další názvy pod kterými tenhle krásný a voňavý bazar najdete jsou Spice Bazaar a
Mısır Çarşısı. Slovo „mısır“ má v turečtině význam: „Egypt“ nebo „kukuřice“. Název se proto někdy nesprávně překládá jako kukuřičný bazar 🌿🌽

Bazar leží na velmi strategickém místě nedaleko přístavu, kam připlouvaly lodě s orientálním zbožím už v dávné minulosti. Trh vznikl v 17. století a stal se prvním místem, kde docházelo k obchodování s exotickým kořením z daleké Asie. V dnešní době je tohle tržiště největším trhem s kořením na celém světě ⚓🌿⛵

Na stavbě Egyptského bazaru se začalo pracovat v roce 1660, po velkém požáru, který zničil ve městě mnoho čtvrtí. Dokončen byl o pět let později. Samotná budova je součástí komplexu Nové mešity a výnosy z pronájmů jsou použity na její údržbu 💰🕌

Dnes je na tržišti přes 85 obchodů a jedná se o jedno z nejrušnějších míst v Istanbulu. Oproti vyhlášenému Grand bazaaru je to daleko krásnější, autentičtější a voňavější místo, kde seženete nepřeberné množství koření, tureckých sladkostí, sušeného ovoce nebo bylinek, čajů a ořechů 🌿🥜🍬

Na úplný závěr dne si necháváme mešitu HAGIA SOFIA kterou chtěl Martin moc vidět. Nakonec to je ale úplně největší zklamání z celého Istanbulu... no, možná by byl přesnější o dost drsnější výraz, ale nebudu sprostá 😤😡

Byla jsem uvnitř tenkrát s Terkou a stálo to za to, takže i přes brutální cenu kupujeme lístky a jdeme. Jenže věci se změnily...

Mešita byla od té doby znovu vysvěcena a cizince vůbec nepustí do její hlavní části, ale vyženou je jen nahoru na ochoz. A protože nechtějí ani aby na ně dolů koukali, tak to ještě olemují zábranou z provazu! 💩💩

Tohle všechno dokážu pochopit, ale to, že prodají lístek v ceně 50 éček, aniž by se o tom omezení zmínili, se rovná téměř loupeži za bílého dne 🤢🤮

Jako tohle nás tedy nasralo opravdu hodně a rozhodně nikomu tuhle návštěvu nedoporučujeme, nebudete si pak alespoň připadat jako oškubaní idioti. Zvenku uvidíte o dost víc☝️🥴

Nic historického ani zajímavého o téhle boudě proto psát nebudu, protože se ve mě ještě teď vaří krev ‼️👊

08/07/2024

10. 🇹🇷 CISTERNA BASILICA
Jako další míříme do podzemí vodní nádrže CISTERNA BASILICA [800TL/os.] Původně byla postavena jako rezervoár vody pro Velký palác v byzanských dobách... a pak byla do 16. století zase zapomenuta. Až do doby, kdy si někdo všiml, že místní chytají ryby tak, že ponoří kbelík do díry v podlaze 🐟🪣😆

Dole panuje příjemný chládek a barevně se měnící přítmí, ze kterého vystupuje les sloupů na které byly očividně při jejich stavbě použity různě zdobené části kamenů z jiných dávných staveb. Proto tu jsou i dvě obrovské vyřezávané hlavy medůzy, tvořící podstavce sloupů - jedná ležící na boku, druhá otočená úplně obráceně 🪼🪼

V současnosti je tam asi jen 30cm vody nad kterou se chodí po mřížových chodníčcích. Říká se, že tu jsou kapři - strážci cisterny... nevím co je na tom pravdy, ale žádného jsme neviděli. Pokud tu jsou, pravděpodobně se živí drobáky, kterých je tu všude ve vodě plno 🪙🐟🪙

Celý obrovský prostor sem tam osvětlý různě zbarvené světlo, které vykouzlí pokaždé jiný obraz hry stínů. Je to moc pěkná a zajímavá památka, kterou stojí za to vidět. Je neuvěřitelné co lidé v dávných dobách dokazali postavit ☝️🤩

08/07/2024

9. 🇹🇷 HIPODROM - MODRÁ MEŠITA
Uprostřed obdélníkového parku bývalého Hipodromu, ve kterém Byzanští panovníci kdysi sledovali závody vozíků, stojí jako vzpomínka na tu dávnou dobu Theodosiův obelisk, který byl v roce 390 dovezený z Egypta. V dobách své největší slávy měla aréna dokonce dvoupatrovou galerii, dnes už ale nic víc než mohutný sloup nezůstalo 🐎🏟️

Jako první jdeme do MODRÉ MEŠITY, která má vstup přímo z parku s obeliskem. Neplatí se tu žádné vstupné a odsejpající fronta je jen na "dozahalovací outfity". Jsme na to celkem připravení, takže erár nepotřebujeme. Já mám velký šátek do kterého se v případě nutnosti můžu zamotat od hlavy až k patám a Martina kapsáče jsou přesně pod kolena, tak jak velí a vyžaduje místní etiketa 🧕🩳

Mešita je považovaná za nejfotogeničtější budovu v Istanbulu a je vážně krásná. Má 6 minaretů a uvnitř ji zdobí tisíce modrých iznických kachlů, které ji daly její neoficiální jméno. Sice nám uvnitř zas tak moc modrá nepřipadá, ale krásná je určitě 🟦🕌

Je to možná trochu neuctivé, ale při vstupu mě jako první napadne, že to tu smrdí úplně stejně jako ve školce po prázdninách... nevyvětraným pachem tisíců zpocených nožiček nasaklým do koberců. Všechny mé kolegyňky určitě vědí o čem mluvím, že holky? 🫣😁

08/07/2024

8. 🇹🇷 ZLATÝ ROH - BOSPOR
Ráno vyrážíme do města které je přímo za hradbami a odkud na nás vykukují od večera minarety Modré mešity. Je to super strategické místo a budeme tu spát dvě noci. Nejen že je to blízko a je to tu hlídané, ale i cena 400TL/280 Kč za dva dny je víc než super [1TL = 0,72KČ] 💰👌

Naše parkoviště pod majákem je přímo na břehu krásné BOSPORSKÉ ÚŽINY, spojující Černé a Marmanské moře a oddělující Evropu od Asie 🛳️🌉🚢

Všechny nejzajímavější památky jsou pěkně po kupě na Zlatém rohu, který pyšně trčí do zálivu a dá se po něm krásně pohybovat tramvajemi, které celý výběžek starého centra objíždí 🚋🚈

Mešit tu je, mimo ty známé, jako naseto a všechno to jsou krásné stavby. Od Galatského mostu spojujícího Zlatý roh s kopečkem kterému dominuje Galatska věž, odjíždí trajekty do asijské části Istanbulu a nábřeží je plné rybářů, kteří loví ryby dokonce i z mostu. Všude jsou stánky prodejců preclíků, zmrzlin, pečených kaštanů a kukuřic 🎣🥨🌽

Oproti minulé návštěvě mi ale přijde, že tu všechno brutálně zdražilo... dva kebaby do ruky - ze stánku na ulici, nás i s pitím vychází na drsných 790TL / 570Kč. Navíc všude mají hlavně burgry a máme trošku pocit, že všichni ti prodejci kebabu jsou u nás doma, protože tady ho najít dá fakt fušku 🌯🌯🥴

Prolejzáme si i malé uličky a obdivujeme spoustu starých dřevěných domečků, tak typických pro Istanbul, které jsou buď rozpadlé, anebo naopak zrekonstruované na krámky, hotely a hospůdky 🏚️🛖

Po městě chodíme celý den a únava z posledních dnů se na nás začíná víc a víc projevovat. Nestíháme přejet ani na asijskou stranu ani vidět palác Topkapi. To co jsme nakonec prošli dám zvlášť do samostatných příspěvků ať je to přehledně ☝️🙂

Vracíme se po nábřeží k autu už po osmé večer a čekat na nasvícené město už taky nedáváme. Speciálně mě ta únava semlela dost slušně
a celkem se těším do autíčka 😴😴

Jediné co trochu kalí představu odpočinku, je nemožnost dát si po celém náročném dni pořádnou sprchu, protože jít spát ulepení jak známka to nedáme. Nakonec i tohle zvládneme zrealizovat a nikoho tím nepohoršit 🧽💦🧼

Naše parkoviště je úplně plné a nutí nás přemýšlet nad časovým režimem Turků. Ráno okolo 8h se začínají trousit do parku celé rodiny vybavené grily a veškerou kempovací vybavou, které tu pak tráví společně celý den 🤔🤔

Okolo deváté večer je u parkoviště fronta čekající na volné parkovací místo a park je narvaný lidmi užívajícími si svůj piknik. Všude to voní jak všechny skupinky grilují a zní hudba. Žádný akustický bo**el se přesto nekoná a takhle to trvá až do druhé ranní, kdy první lidé začínají pomaličku odjíždět. Teprve kolem čtvrté ráno je park skoro prázdný 👥🌛👥

Nám to ale nijak nevadí. Já vytuhla téměř okamžitě a Martin se svou kempovací židličkou zapadá výborně do okolního koloritu 😁