09/01/2023
M. Balík: Loď plující Havlíčkovou ulicí je kolesový parník MÍR
Ve vánočním vydání Znojemska vyšel na titulní straně článek s fotografií označující jako unikátní snímek lodě plující Havlíčkovou ulicí. Nejen pro lajka se může tento poměrně vzácný snímek zdát záhadný a unikátní, protože na první pohled jediným signifikantním prvkem je absentující „krasnoarmějec“ (odhalený 2.11.1952), ale vzhledem k tomu, že jeden z originálů této fotografie rovněž vlastním, mohu k tomuto poměrně vzácnému snímku podat pregnantní informace.
Jedná se o parní loď MÍR, kterou v r. 1948 zakoupilo v Praze (pod jménem VRANÉ)Podyjské lázeňské a plavební družstvo (PDV) a brzy na jaře 1949 jí přepravovali na návěsu s bantamovými koly na Vranovskou přehradu. Přeprava 30,5 m dlouhého parníku po trase Praha-Brno-Znojmo-Vranov, nebyla tehdy jednoduchá záležitost, pro přepravu po poměrně úzkých komunikacích bylo nutno demontovat kolesa, kolesnice a kormidelnu.
Vzhledem k velikosti lodě (délka 30,5 m, šířka bez kolesnic 3,5 m) a ke stavu a propustnosti tehdejších komunikací to byla poměrně náročná operace,
Při zvětšení snímku do vysokého rozlišení je v místě demontovaných kolesnic patrný nápis označující velkými písmeny trasu nadrozměrného nákladu PRAHA-BRNO-ZNOJMO-VRANOV N. DYJÍ.
Parní loď byla po transportu a poměrně složitých opravách uvedena slavnostně na Vranovské přehradě do provozu až 14.8.1949, pod jménem MÍR. K akci slavnostního křtu je poměrně dost dobových informací, zúčastnili se jí představitelé tehdejších orgánů lidové moci a vlády a bylo možno v den křtu lodi odeslat přímo z paluby korespondenční lístek oražený speciálním poštovním razítkem při příležitosti „křtu I. parníku na Moravě“.
Celý příběh této parní lodě začal takto:
Koncem roku 1882 se PPS(Pražská paroplavební společnost) podařilo uzavřít smlouvu se strojírnou Sächsische Dampfschiff- und Maschinenbau-Anstalt (SDMBA) v Drážďanech(bývalá loděnice Otto Schlick) na dodání dvou stejných kolesových parníků. Každý měl nosnost 125 osob a jejich celkovou cenu stanovil výrobce na 67 000 marek (40 800 zlatých). První loď měla termín dodání 10.5., druhá 22.5. 1883. Parníky pojmenované RUDOLF (číslo novostavby SDMBA 152D a STEFANIE (číslo 153 D), měly délku 30,2m, šířku tělesa 3,5m a plný ponor 0,58m. Později se jejich nosnost zvýšila na 200 osob a ponor na 0,75m. Tyto lodě nebylo možné kompletně postavit v loděnici a dopravit do Prahy, proto jejich díly postupně přicházely na staveniště na Smíchově, kde dělníci lodě smontovali a spustili na vodu. Jako první STEFANII dne 10.5.1883. Ta se vydala na zahajovací slavnostní plavbu 21.5.1883, v den, kdy byl spuštěn na vodu též RUDOLF. Jeho zahajovací plavba se uskutečnila 19. června téhož roku. Zajímavá je zpráva, že PPS měla v loděnicích SDMBA trvale svůj stavební dozor a dále, že ředitel loděnice německé loděnice přijel do Prahy na prohlídku dokončovacích prací na obou lodích.
Jméno RUDOLF bylo vybráno tehdejším vedením PPS, na počest korunního prince habsburského rodu (Stefanie, byla jeho manželka). Později byl několikrát přejmenován, z důvodů nahrazení dějinami překonaných jmen jinými i z důvodů politicko-ideologických.
Tyto dva středně velké parníky, kterým slangově říkalo „malé kolovky“, používala PPS převážně na lince do Chuchle a do Zbraslavi. Jen výjimečně, když velké parníky nestačily zvládnout nával cestujících za pěkných víkendů posilovaly linku do Štěchovic.
Za zmínku stojí, že v roce 1889 se z části potopil u modřanského přístaviště po najetí na mělčinu a protože nehoda se stala v mělké vodě, cestující snadno opustili loď. Tato pak byla utěsněna a odvlečena do Prahy k opravě.
Parní loď v roce 1926 dostala nový kotel na tlak 1 MPa a v roce 1937 prošla náročnou rekonstrukcí, na kterou byly vyčleněny v PPS nemalé prostředky zejména na provedení důkladné výměny obšívkových plechů lodních tělesa, modernizace vnitřního zařízení a nástaveb, opravy kotle a strojního zařízení, ale také instalaci kormidelní transmise vedoucí od kormidla na zádi ke kormidelně, tím odpadlo kormidelní kolo a plošina na zádi a kormidelna se přesunula do středu mezi kolesnice. Po této rekonstrukci dostala loď jméno VRANÉ.
S tímto jménem, s výjimkou ještě jednoho přejmenování v průběhu II. světové války, tato parní loď v roce 1948 na Vltavě v Praze dosloužila a byla odprodána na Vranovskou přehradu, jak je výše uvedeno.
Na Vranovské přehradě MÍR sloužil jedenáct sezón, postupně pod celkem čtyřmi provozovateli (Podyjské lázeňské a plavební družstvo-Komunální podniky města Znojma- Turista Praha- Služby rekreačního střediska Vranov). Po plavební sezóně 1959 byl další provoz Plavebním úřadem povolen za podmínek důkladné denní kontroly nádních prostor a strojního zařízení, ovšem při odstavení na vranovské pláži byla loď špatně podložena a při poklesu vody došlo k poškození lodního tělesa. SRSV formálně požádal zakladatele –MNV Vranov o schválení jeho vyřazení s odůvodněním, že provoz parníku je proti novým maďarským lodím až trojnásobně nákladnější , a že mezera v lodním parku bude na sezónu 1960 vyplněna dodáním další nové lodě z maďarských loděnic ve Vácu. Vrak parní lodě byl ještě během sezóny 1960 na vranovské pláži postupně rozebírán a poté byl rozřezán do šrotu.
Parník MÍR tedy sloužil 76 letech téměř nepřetržitého provozu a v této souvislosti by jistě stálo za to zmínit, že v sousedních zemích, např. v Rakousku, ale i v bývalé východoněmecké Drážďánské bílé flotile jsou dodnes v provozu podobně staré, ale i starší parníky, než byl MÍR, tedy dnes už i 150 let staré parní lodě a tak stojí minimálně za zamyšlení, zda si tato, už tehdy kulturní památka technického charakteru nezasloužila jiný přístup, aby mohla být zachována pro další generace.
Provoz a jména parní lodi v datech:
1883-1918 RUDOLF (Vltava, Praha)
1918-1937 JAROV (Vltava, Praha)
1937-1942 VRANÉ (Vltava, Praha)
1942-1945 FRAUENBERG (Vltava, Praha)
1945-1948 VRANÉ (Vltava, Praha)
1949-1959 MÍR (Vranovská přehrada)
1961-sešrotovaná na Vranovské pláži
Technické a identifikační údaje:
Spuštění na vodu – 21.5.1883, slavnostní křest a plavba 19.6.1883
Výrobní číslo – SDMBA 152D
Délka – 30,2 m
Šířka – 3,5 m
Šířka přes kolesnice – 7,1 m
Boční výška – 1,2 m
Ponor min. – 0,58 m
Ponor max. – 0,75 m
Nosnost – 200 osob
Parní kotel – SDMBA vyr. 1882, prac. tlak 0,6MPa, výhř. plocha 39 m2
– ŠZ vyr. 1926, prac. tlak 0,8MPa, výhř. plocha 39m2
