Křídla a kočárky

Blog nejen o cestování s malými dětmi.

14/05/2024

⛪️Camino de Santiago|
Já teda nevím jak vy, ale já nejsem zrovna ten typ člověka, co se umí zabalit nalehko a upřímně obdivuju všechny, co se dokáží sbalit na týden do malého batůžku.👝
Cestování nalehko má bezesporu své výhody - minimálně ušetříte velký poplatek za zavazadlo v letadle.✈️
Já bych ale nejradši s sebou tahala svůj lodní kufr úplně všude a ideálně do něj nacpala celou svoji skříň. Protože - co kdyby mi náhodou na dovolené něco pochybělo.
A proto je pro mě zabalit si na Camino do Santiago velká výzva. Přece jen si všechno ponesu na zádech. Jasně, můžu využít kočárek, ale ten tak není nafukovací a většinu místa v něm zabere matrace, kterou budu dávat pod postel, aby mi z toho jednolůžka, na kterém budeme následující dva týdny spát, Sofča (zase) nespadla, nebo spadla alespoň do měkkého.
Nemusím ani říkat, že devadesát procent všech krámů patři Sofči.👼🏻 Já holt budu celé dva týdny chodit v jednom tričku a legínách. Nezvyk.

Tak já to teď půjdu všechno nacpat do toho svého supr čupr nového batohu a pak to zase všechno vytáhnu protože zjistím, že to nemám šanci unést.

Zítra je den D. Přiznávám, mám celkem strach. A zároveň se strašně těším. My to zvládnem!
Buen Camino!❤️

06/05/2024

⛪️CAMINO DE SANTIAGO| Už jste viděli film Pouť s Martinem Sheenem? Že ne? Tak na něj nekoukejte. Myslím to dobře. Protože vám zaručuji, že první věc, kterou po zhlédnutí tohoto filmu uděláte, je googlování letenek do Porta nebo jiného místa, ze kterého můžete vyrazit na Svatojakubskou pouť. Pouť do Santiaga de Compostela😍.

Já jsem byla Caminem přímo posedlá. Už pěknou řádku let. 📚O Svatojakubské cestě jsem četla snad všechny knížky, viděla veškeré filmy a cestu měla promyšlenou od A do Z.
Jenže. Vydat se na cestu mi pořád nevycházelo. Říká se, že Camino si vás samo zavolá. Pro mě nejspíš měl přijít ten správný čas až teď🔖.

Ve třiatřiceti.
S dvěma dětmi na krku👶🏻👧🏼.

Původní plán byl, že půjdu do Santiaga z Porta. A hlavně – sama. Většina lidí jdou cestu za účelem nalezení sama sebe. Pouť je skvělá příležitost, jak si vyčistit hlavu a být sám se svými myšlenkami. Jenže – člověk míní, život mění.

S mou starší dcerou, která má domácí označení malý ďábel 👹 bych si pouť představit nedokázala. V žádném případě. Ale po narození naší druhé dcery se najednou otevřely dveře novým příležitostem. Sofince jsem nemusela celou cestu zpívat pokaždé, když jsem si chtěla vyjít na výšlap do hor 🏔️. Nemusela jsem ji uplácet kokinama🍬 pokaždé, když jsem ji vezla déle než půl hodiny v kočárku. Narodilo se mi kočárkové dítě, a proto pro pouť do Santiaga naprosto ideální.

A tak se za týden vydáváme na cestu. Já a roční Sofča. Konečně.

Bude to ale výzva. Věřte nebo ne, já dost nerada chodím. Neberte mě špatně, já miluju výšlapy v horách, ale na rozdíl od mé dcery rozhodně nejsem kočárkový typ a dlouhým procházkám se bráním hlava nehlava.
Ale to bych nebyla já, abych neustále nevystupovala ze své komfortní zóny a neposouvala své hranice🧳.

Strašně se těším.

24/03/2024

‼️Musím se vám k něčemu přiznat. Pár dní (nebo spíš týdnů?) jsem tento profil velmi zanedbávala. Řeknu vám proč.

Když jsem profil křídla a kočárky zakládala, slíbila jsem si, že se nebudu k ničemu nutit. Blog píšu pro radost a hlavně jako inspiraci pro vás. Po Vánocích toho začalo být nějak moc. Na mě přišla nějaká jarní únava, Kuba téměř vyhořel kvůli své práce, a holky..no, holky jsou pořád nemocné. Obě dvě.

Bohužel to není jen tak nějaká rýmečka, ale chytily nějaký šílený virus. A tak jsme se Sofinkou nakonec skončili v nemocnici na JIPce.🚑
A když už to vypadalo, že to bude konečně dobré , začalo to vše znovu. Sofča 41 horečky a Ela dva dny po ni taky.

💪Takže my se teď budeme pár dní (opět) kurýrovat, snít o tom, že brzy někam společně pojedeme na výlet a já snad brzy zase něco napíšu✏️.

💌Mimochodem, výhoda malého profilu (a ne tak velkého počtu sledujících) je, že pokud se na mě obrátíte s jakýmkoliv dotazem týkající se cestování s dětmi, zaručeně vám odepíšu:)

29/02/2024

Nice – den třetí

Já to tady miluju. Už jen proto, že i když v noci spím jen napůl - pořád mám strach, že Sofča sletí z postele (přestože jsem bok celkem dost zabarikádovala), díky těm božím zatemňovacím závěsům spíme nezvykle dlouho. Teda, já bych klidně spala i do 11, ale s dvěma dětmi myslím dlouho, do půl 9.

Nejdřív snídaně, kde jsme byly samy, až na jednoho pána, kterému Sofča pořád mává, protože se zrovna naučila papá.

Na tento den jsou velké plány - výlet do Itálie a návštěva místních „horských“ vesniček. Kámoška mě spolu s jejím partnerem a pejskem nabrala před hotelem hned po snídani. A mohli jsme vyrazit. Za čtyřicet minut jsme dorazili do Mentonu - přístavního městečka, které leží mezi Monakem a Itálií. Naše první kroky vedly do místní kavárny - pro kafe. Mezitím Sofča usnula v kočárku, takže toho bylo potřeba pořádně využít. Ke kávě jsme si dali místní specialitu -slaný koláč Pissaladiere a Eclair. Užívala jsem si, že se můžu v klidu najíst a Sofinka po mně pořád nekřičí, že chce taky ochutnat. V kavárně jsme strávili dobrou hodinu. Ale tak to mám ráda. Ráda se projdu po městě, po památkách, ale nemusím se všude hnát. Není nad to, chvíli se zastavit a vychutnávat si místní atmosféru.

Potom jsme si prošli Menton, kde už se vše připravovalo na vyhlášený Fête du Citron. Jde o festival plný obrovských soch a konstrukcí vyrobených z citronů a pomerančů.

Chvíli jsme se procházeli malebnými uličkami starého města, které nabízejí úchvatné výhledy moře a ani na chvíli jsem nelitovala, že jsem se rozhodla navštívit právě Menton místo turisty často navštěvovaného Monaka.

S mým itinerářem na tuto dovolenou jsme si hlavu nelámala ani jsem téměř nic neplánovala. Když máte v destinaci místního průvodce, jako mám já svou kamarádku, je nejlepší se na ně spolehnout a nechat si poradit. Proto jsem výběr míst k návštěvě úplně přenechala jí, a musím říct, že jsem udělala dobře.

Malebná vesnička Dolceacqua, která byla naše další zastávka je skvělé místo pro ty, kteří hledají autentický kousek italského venkova, Je známá svými úzkými uličkami, malebnými domky a středověkým mostem přes řeku Nervia. V centru vesničky jsou malinké obchůdky, ve kterých se nedalo nezastavit. Místní prodejci srdečně vítají každého turistu a s úsměvem vás lákají k prohlídce jejich sortimentu. Jsou nadšeni se s vámi podělit o zajímavosti, a tak si s nimi můžete příjemně popovídat. A já mám další obraz. A krém. A pomádu na rty.
V místní restauraci jsme si dali na ochutnávku maličkou foccaciu, pro kterou mám slabost už od doby, kdy jsem létala do New Yorku a pravidelně navštěvovala italský market Eataly. Místní foccacia ale bohužel nechutnala ani zdaleka tak dobře.

Rocchetta byla další italská vesnička, kterou jsme navštívili. Nachází se nedaleko od Dolceaqua a procházka v útrobách vesnice, po úzkých kamenných uličkách, mezi zachovalými kamennými domy, je jako cesta do minulosti. A to nejlepší, turisté nikde. V celé vesnici jsme byli snad úplně sami.

Schylovalo se k večeru a my tak museli vyrazit zpátky do Nice. Hodina cesty. Sofča už byla dost unavená, a tak celkem nepříjemná. A kamarádka, která řídila, není zvyklá na křik dítěte v autě. Ne tak, jako my, ostřílené matky, že jo. A tak jsem musela udělat něco, čeho budu později dost listovat, protože jsem tím odpálila potenciální závislost na sledování pohádek v autě i našeho druhého dítěte. Jo. Cocomelon. Cocomelon peklo. Cocomelon, který vás nutí přehrávat si ty jejich jeblé dětské písničky v hlavě před spaním, dokud neusnete.

Nedalo se nic dělat, díky pohádkám jsme opravdu za hodinu, bez zastávky dorazili do Nice. V hotelu jsem rychle okoupala a uspala Sofii, vyhnala jednoho švába a dala si s kámoškou další kolo burgeru na večeři a láhve vína. Jsem na dovolené, ne? Na dovolené je vše dovolené.

19/02/2024

Nice – den druhý

Den začal skvěle – Sofča spala déle než obvykle. Nevím, jestli to bylo zatemňovacími závěsy, ale určitě je pořídíme i domů. V lobby jsem si daly snídani a vydala jsem se sama se Sofi na procházku směrem k moři. V 8 ráno bylo centrum Nice ještě úplně prázdné a všechno bylo zavřené. Na promenádě jsem potkala jen pár běžců. Sedla jsem si na lavičku a čekala na kámošku, která má ještě ten luxus, že může spát, jak dlouho chce. V 10 nás konečně vyzvedla na smluveném místě.
Domluvily jsme se, že dopoledne navštívíme Èze – jednu z nejkrásnějších vesniček v celé Francii. Po půlhodině cesty i se zastávkami na výhledy jsme parkovaly v centru vesnice.

A pak to přišlo. To, co mě pronásleduje pokaždé, když někam jedu. Nehoda. Tentokrát motorkář, který ze svého stroje spadl. Jako zdravotní sestra jsem nemohla jen přihlížet a ihned jsem se vydala na pomoc. Přehodila jsem přes zraněného Sofčinu deku a kontrolovala zranění a vitální funkce. S krvavou boulí na hlavě a žádnou reakcí na podněty to vypadalo dost špatně. Ale dýchal a tep měl hmatelný. Anglicky jsem se snažila zajistit pomoc, někoho, kdo zavolá sanitku s lékařem a lékárničku. Nerozuměl mi nikdo. Kámoška se snažila vše tlumočit do francouzštiny a nakonec se z vedlejšího obchůdku přiřítila paní, která byla údajně anestezioložka – zdravotní sestra. Přenechala jsem ji veškeré povely a už jsem se jen snažila udržet pána v zotavovací poloze. Ambulance přijela za nekonečně dlouhou dobu. Alespoň mi to tak přišlo. Prý šlo o pána - známou firmu – který se před jízdou na motorce nebojí posilnit alkoholem. V sanitce ho odvezli do nemocnice i se Sofčinou dekou a my jsme se vydaly dále, směrem do centra Èze.

Samozřejmě jsem následující hodinu přemýšlela o tom, co více jsem mohla udělat. Mimo jiné také dávat v hodinách francouzštiny na střední více pozor.

Èze je opravdu nádherná malinká vesnička, která každému musí učarovat hned na první pohled. Její tajemné uličky, kde na každém kroku musíte znovu a znovu vytahovat foťák, protože každičký kout je sakra fotogenický a výhledy, pro které stojí zato si dojít až na vrchol, kde se rozléhá botanická zahrada.
Přes počáteční snahu zdolat poměrně široké schody i s kočárkem jsme nakonec usoudily, že nám chůze půjde lépe s dítětem v náručí, a kočárek jsme nechaly na hlídání moc milému prodejci z místní galerie.
Obraz si kupuji hned v zápětí. Asi stárnu. Vždycky jsem si z dovolených domů vezla oblečení, nyní jsou to obrazy. Kdo by tomu tenkrát, když jsem byla s našima na dovolené v Paříži, a místo do Louvru se zbytkem rodiny jsem zamířila do nákupního centra, uvěřil.

V jednu odpoledne jsme se přesunuly o pár kilometrů dále, do vesnice Villefranche-sur-Mer. Kamarádky partner tam pracuje v půjčovně lodí a byly jsme s ním domluvené na piknik u moře. Bylo krásné teplo, na krátký rukáv. Sofča si spokojeně broukala v kočárku a my jsme brzy roztahovali deku na kamínkové pláži. Na oběd jsme měli bagety, boží sýr comté, serano šunku a zeleninu. Sofča dostala k obědu kus bagety. Dieta.
Na pláži jsme strávili celé odpoledne. Po cideru už jsem do angličtiny přidávala francouzská slovíčka, které jsem si pamatovala ze školy a ani mi nevadilo, že moje výslovnost je totálně mimo.

Večer mě kamarádi vyhodili před hotelem a já měla za úkol okoupat a uspat dítě, než za mnou zase přijede na kole Magda. Sofča usla nezvykle brzo, doma ji uspávám hodinu, na dovolené byla do pár minut tuhá. Zabarikádovala jsem postel, nastavila chůvičku a když přišla Magda, usadily jsme se na mém pidi balkonku, vytáhly láhev vína a daly si k večeři burger s tím francouzským sýrem, který mi na pikniku tak strašně chutnal.

13/02/2024

Nice – den první
Když Kuba dostal nabídku zaletět si pracovně do Londýna (pracuje pro britskou firmu), okamžitě jsem se navrhla, že poletím s ním. Určitě by mu tam bylo samotnému smutno. Když mou nabídku odmítl, že raději pojede sám, jako kompenzaci mi slíbil, že si můžu udělat víkend pro sebe, že pohlídá děti. Říkal, že si můžu zajet třeba na wellness. Nabídka skvělá. JENŽE. Já úplně na to flákání nejsem. Wellness je fajn, ale sama bych se nejspíš nudila. A tak jsem začala smlouvat. Vezmu si s sebou jedno dítě a protáhnu si svůj víkend na čtyři dny. A takové wellness je přece dražší než jedna letenka. No ne? A tak jsem začala pátrat. Když jsem našla poměrně levnou letenku do Nice, kde mám kamarádku ze střední, bylo jasno.

Letenka sice nakonec tak levná nebyla – když se připočte poplatek za dítě a malý kufr, celkem se to nasbírá, ale o tom jindy.

A tak jsem na začátku února v den odjezdu sbalila nejmladší dítě, kočár, nosičku a jeden malinkej kufr, do kterého jsem, světe div se, zabalila nás obě, a v 7 ráno vyrazila směr Krakov. Dvouhodinová jízda pro mě začala být utrpením až ve chvíli, kdy se mi začalo chtít strašně čůrat a za celou dobu nebyla jediná benzinka. Jinak Sofča prospala celou cestu.

Na letišti bez problému. Nastavila jsem si dobrou náladu a žádný stres, což, jak my rodiče víme, je na cestování s dětmi to nejdůležitější.
Prostě jsem si řekla, že mě nesmí nic rozházet. Po odbavení a security kontrole jsem se usadila do letištní restaurace a dala si můj milovaný Žurek. Sofča dostala chleba. Pak jsme se stavily do moc pěkného dětského koutku a já vyčkávala, než se otevře gate, a než půjdu na poslední chvíli přebalit Sofču a připravit sunar. Vše běželo jako po másle. Vše bylo podezřele v klidu.
Dvacet minut před nástupem jsem se vydala do přebalovací místnosti. Jaké překvapení že Sofinka byla po…..kakaná od hlavy až k patě. Durch. Katastrofa. Všechno od hovínek. Všechno jeji oblečení letělo do koše a já se proklínala, že jsem vzala jen jedno náhradní. Sofča šla pod sprchu, studenou, a ručník nahradila jednorázová plína. Chtělo se mi brečet a moje „nic mě nerozhází“ bylo to tam. Potřebovala bych panáka.

Vždy říkám, že nastupovat do letadla s dětmi je dobré až na poslední chvíli, ale my to stihly jen tak tak. A chudák člověk, který bude sedět v letadle vedle mě. Na rukávu mám skvrnu od hovínka.

Let jsme zvládly v pohodě. Sofča se po… jen dvakrát. Přebalování v letadle je terno. Téměř roční dítě, to je takové dost blbé období, kdy se už na přebalovák v letadle nevejde, ale samotné ještě nestojí.
Dorazily jsme do Nice. Samozřejmě, že místo na pláž má cesta povede nejdříve do lékárny pro probiotika a rehydratační roztok.

Kámoška mě čekala na letišti. Ihned jsem jí úkolovala, ať jede rovnou do obchodu pro nákup dětských propriet a vína (Sunar, plínky ani příkrmy se mi do toho pidi kufru nevlezly) a do lékárny.
Naštěstí má kámoška perfektní francouzštinu a já tak nemusela pantomimou předvádět dětský průjem.

Můj hotel byl v centru Nice. Moc pěkný. Předem objednaná dětská postýlka chyběla. Zastavěla jsem celou boční část postele židlemi a polštáři, a zatímco si dítě hrálo s ovladačem, snažila jsem se alespoň to nejdůležitější vybalit.

Rána. Sofča řvoucí na zemi. Převrátila se dozadu, jak stála opřená o postel a narazila hlavou přímo do kachlí.

Vybalování vzdávám, beru ji do postele, kde okamžitě usíná. Zatímco piju v posteli zaslouženou sklenku vína, průběžně kontroluju dceři zorničky.
Den jako korálek.
Zítra to ale bude skvělý!❤️‍🩹

23/01/2024

‼️Určitě jste to slyšeli mnohokrát. Dítě do 2 let cestuje zadarmo, pokud sedí na vašem klíně. Já jsem si to taky dlouhou dobu myslela. Chyba lávky. 😱Ani miminko už dávno necestuje zadarmo. A někdy se dokonce vyplatí dítěti raději koupit vlastní sedadlo. 👌
Poplatky za cestování s dítětem do 2 let na klíně můžou totiž převyšovat cenu letenky. Například - nedávno jsem se rozhodla zaletět si za kamarádkou do Nice. Našla jsem si letenky - za 1 900 Kč zpáteční. Na první pohled celkem v pohodě. Jenže. Na konci rezervace se cena vyšplhala na téměř 6 000 Kč. To už tak fajn není. Zvlášť, jestli si takových “výletů” chcete udělat během roku více a zaplatit si je z rodičáku. Kromě ceny letenky jsem totiž musela uhradit taky poplatek za dítě sedící na klíně a poplatek za příruční zavazadlo, protože do jednoho batohu prostě všechny věci pro sebe a dceru nemám šanci zabalit.
💵💵Poplatek za přepravu dítěte sedícího na vašem klíně se u aerolinek liší. Tak například.
U Easy jet a Ryanair je poplatek za dítě sedící na klíně 25 liber za jeden let. (zhruba 725 Kč). Wizzair si za dítě na klíně účtuje 32,00 € za jednosměrný let (zhruba 795 Kč).
💡Jestliže tedy hledáte co nejlevnější letenku, zvažte, jestli se vám nevyplatí koupit dítěti samostatné sedadlo.
☎️Čeká vás dovolená a vy byste si potřebovali zjistit, kolik je právě ten poplatek za dítě do 2 let? Nemusíte. Zjistila jsem to za vás.
Mrkněte TADY: https://bitly.ws/3aB82

20/01/2024

Další večer se to konečně stalo. Týden jsem plný nadějí kontrolovala všechny možné předpovědi auror, až jsme se včera dočkali. V devět večer to začalo tak trochu nenápadně, že jsme si říkali, jestli je to fakt ono a pak se rozjela pořádná show, která trvala až do půlnoci. Zmrzlá jsem byla na kost, ale stálo to za to. Zažili jsme Island se vším všudy. Tento den jsme projeli poloostrov Snaefellsness. Tady taky leží sopka Snæfellsjökull -místo, kde Jules Verne našel Cestu do středu země. Poloostrov je to vskutku nádherný, ale nebudu lhát, jih se mi líbil více. Hned ráno jsme vyjeli na pláž Ytri tunga, kde žijou lachtani. Pár jsme jich viděli. A taky skelet velryby, který se jednou na pláži zničehonic objevil. Pokračovali jsme k dřevěnému kostelíčku Budakirkja a dále do Arnastapi, kde jsou nádherné skalnaté útesy. Odtud jsme jeli k oranžovému majáku Svortuloft na západě poloostrova. Tam jsme nakrmili Elu ( zase jen suchými těstovinami, tady nic jiného nepozře), nakrmili sebe( rohlíkem se salámem na čecháčka) a vyrazili ke slavné hoře ze seriálu Game of Thones - Kirkjufell. Na fotku pěkné, možná, kdybychom s sebou neměli Elu a mohli na ni vylézt, tak by se mi líbila mnohem více. Žraločí muzeum vzdálené asi půlhodinu od hory rozhodně stojí za návštěvu, jako bonus v něm dostanete možnost ochutnat fermentované žraločí maso. Poslední zastávka byla kavárnička ve Stykkisholmur, jediném městečku na Snaefellsnes, kde je obchod.
Co bych vypíchla při cestování hlavně s dětmi je nepodcenit výbavu lékárničky. Lékárny jsou tu jen ve větších městech, takže když vás bolí hlava a nemáte brufen, jste dost v pr*eli. Když má děcko horečku a nemáte paralen, jste dost v pr*eli. Já s sebou táhla skoro všechny léky, co máme doma a i tak jsme lékárnu nakonec potřebovali. Nemocnice je taky snad jen v Reykjaviku.
Poslední den si dáme před odletem retreat v modré laguně🥰
Ještě bych ale klidně nějaký ten týden zůstala..

15/01/2024

Čtvrtý den nás čekala dlouhá cesta až po ledovec k jezeru Jökulsárlón.Trochu jsem měla obavy, jak to Ela zvládne, protože v autě moc dlouho nevydrží. Cestu jsme si tedy trochu rozkouskovali a snažili se alespoň co hodinu stavět.
První zastávka byl jeden z nejkrásnějších kaňonů na světě-Fjadrárglujúfur.
Elu jsme dali do krosny a šli to tam trochu projít.
Po dalších dvou hodinách jsme konečně stavěli u prvního ledovcového jezera Fjallsarlon. Vzhledem k tomu, že svačinu jsme si nezabalili a už byl čas obědu a už jsme měli strašný hlad, rozhodli jsme se nejdříve najíst. V malém, útulném bistru hned pod ledovcem jsme si dali špagety s pestem a ani nemusím zmiňovat, jak nehorázně drahé byly. Příště radši tu svačinu s sebou. A kafe. Hodně kafe.
Tohle jezero bylo moc krásné, nicméně jsme se už těšili na to druhé, mnohem větší. K jezeru Jökulsárlón jsme se dostali asi po deseti minutách autem. A ten pohled byl fakt dechberoucí. Nemít s sebou Elu, určitě bychom se jeli projet na lodičce po jezeru mezi krami a lachtany.
Hned vedle je taky slavná Diamond beach, kde celoročně moře vyplaví na povrch kry připomínající diamanty. Cestu zpátky jsme už nějak zvládli najednou, téměř bez zastávek- Ela celou dobu koukala na pohádky🙈🙈🙈

Zítra bude zase dlouhý den v autě, jedeme totiž na severozápad, na Snaefellsnes, kde budeme poslední dvě noci.

14/01/2024

Den třetí - dnes měl být odpočinkový den. Celkem to bodlo, moc jsem se nevyspala, nejdříve mě budilo mečení ovcí, které nám asi nocovaly hned vedle chatky, pak zase Ela, která mě celou noc vytrvale kopala do hlavy. Doma má svou postýlku, tady to nebylo možné a tak musí spát s námi v posteli. Po snídani jsme se vydali na kafe do žlutého autobusu - kavárničky v centru Viku. S kávou s sebou jsme popojeli pár kilometrů na jednu z nejkrásnějších, ale taky nejnebezpečnějších pláží - Reynisfjara. A to bylo tak za celé dopoledne vše. Na naší chatičce jsme si dali k obědu gulášovku z pytlíku, Ela suché těstoviny - na dovolených totiž nic jiného nejí ( kromě hranolek)- a dali si šlofíka. Ve čtyři odpo jsme se konečně vykopali ven, tentokrát na hodinu vzdálené vodopády - Seljalandsfoss a Gljufurarfoss. Ten druhý je jakýsi hidden gem, vzdálený asi kilometr od toho slavnějšího a poslední úsek jsme se k němu museli brodit říčkou mezi skalami. Samozřejmě to za tu vodu v botech stálo.

13/01/2024

Druhý den na Islandu jsme projeli slavný Golden Circle. Moc jsme od toho nečekali - nemáme moc rádi hodně turistů na jednom místě:)), ale byli jsme mile překvapeni. Jen, co jsme vyjeli z Reyjkaviku, uchvátila nás Islandská krajina. Dopoledne jsme tedy navštívili Thingvellir, Strokkur a Geysir, tam jsme si dali i oběd-dvě houbové polévky a hrancle pro Elu, v přepočtu za cca sedm stovek (!!!). Dále byl v plánu Gullfoss, který jsme ale poté, co jsme si všichni navlékli pláštěnky, zavrhli s tím, že nemá cenu tam nachlazenou Elu vláčet. Pršelo strašně, ale zaběhla jsem si ho alespoň vyfotit. Zbytek jsme se rozhodli nechat na jiný den a vydali se na tříhodinovou cestu do Viku, kde máme na tři noci zamluvenou chatičku uprostřed ničeho. Ela byla jako vyměněná, ani jsme nemuseli po ceste stavět-trochu jsme se báli, že jsme ji porouchalu. Na večeři nudle na paprice ze sáčku - kompenzace toho proklatě drahého obědu ,a doufáme, že uvidíme ty zelené světýlka:))

#

12/01/2024

Úplně jsem zapomněla, že jsem si každý den na Islandu psala zápisky. A protože se mě hodně z vás na Island ptá, moc ráda je zveřejním.

Island jsme měli v plánu navštívit strašně dlouho. Byl to takový náš společný sen. Jenže vždycky bylo něco. Práce, povinnosti. A tak jsme naši vysněnou dovolenou začali plánovat až, když měla Ela dva roky. A v září se na Island konečně vydali. V září proto, abychom viděli polární záři. To je jasné.
První dva dny jsme byli ubytování v centru Reykjavíku. A se zármutkem vám musím říct - Reykjavík nás trochu zklamal. Neberte mě špatně, i tak je hlavní město nádherné, jsou tady krásné místa, ať už kostel Hallgrímskirkja, nebo muzeum Perlan, do kterého jsme jeli v totálním lijáku s Elou v nosičce na elektro koloběžce, ale myslím, že nás to už táhlo do Islandské divočiny a v Reykjavíku to bylo jen takové „čekání“.
Další den nás totiž čekal přejezd na jih ostrova, kde jsme měli zarezervovanou chatku na úplné samotě. Přesně, jak to máme rádi.
Pokračování v dalším příspěvku.

17/12/2023

Tohle je foceno přesně před čyřmi lety -můj úplně poslední let jako cabin crew - do vánočního New Yorku. To už jsem byla tři měsíce těhotná s Elou. Hned po tomhle letu jsme se přestěhovali z Londýna domů do Frýdku-Místku a já nastoupila jako zdravotní sestra do ambulance. A pak přišel covid. Z dob, kdy jsem cestovala 5x za měsíc do různých koutů světa jsme najednou byli rok na jednom místě. Někoho to časté cestování zmáhá, mě to neuvěřitelně nabíjelo- v tomto povolání jsem se fakt našla. A tak mě zajímá, jak to máte vy- jak často cestujete? Bavilo by vás mít takové povolání, kde jen cestujete? Napište mi do komentáře❤️

30/11/2023

English below.
Začalo to s dobrým úmyslem. Chtěla jsem dopřát své tříleté dceři pořádné wellness. Jako vždy jsem ji umyla ve vaně vlasy mým šamponem, a protože má kudrliny, výjimečně jsem použila můj kondicionér z Lushe.

Až, když si při čtení pohádky začala škrábat hlavu tak moc, že si způsobila krvavé škrábance mi došlo, že je asi něco špatně.
Podívala jsem se na složení kondicionéru a měla jsem jasno. „Lahodná sladká tonka se pojí s hedvábným kešu krémem, který zanechává vlasy úžasně jemné na dotek“.

Pro někoho krásné jemné vlasy, pro někoho ohrožení života. Bohužel. Včera to Ela odnesla „jen“ otokem a zarudnutím celé hlavičky, což nakonec zachránila pořádná dávka kortikosteroidů po doporučení lékařem z pohotovosti.

📌Ela má zjištěnou alergii na stromové ořechy už téměř dva roky, kdy ochutnala na dovolené na Madeiře pidi kousíček kešu. Natekla, zčervenala a hůře se ji dýchalo. Kvůli naší naprosté nevědomosti v oblasti alergie na ořechy nás ani nenapadlo volat záchranku, navíc v cizině, ale naštěstí s sebou na dovolené bereme vždy fenistil kapky. Právě kvůli reakcím na neznámé potraviny. Tentokrát to zabralo. Měli jsme štěstí. Ale nemuselo to tak být.

💉Od té doby s sebou všude musíme nosit adrenalinové injekce – Epipeny, my přečetli snad tisíc článků týkajících se alergií na ořechy a anafylaxe a samozřejmě edukovali rodinné příslušníky. Bohužel za dva roky se ji alergie jen zhoršuje a pravděpodobně ji bude mít už na celý život.
Protože chceme, aby Ela měla kvalitu života co nejvíce zachovanou, ale v žádném případě ji nemůžeme ohrozit na životě, museli jsme přijmout pár opatření.
🏣Ve školce má speciální lékárničku s léky. Samozřejmě i s Epipenem. Učitelky jsou naštěstí ochotné v případě nouze adrenalinovou injekci podat (po ošetření legislativy – museli jsme vyplnit a podepsat poměrně dost formulářů) a protože je Ela už velká a má svojí hlavu, je nutné ji připomínat, že jestliže si chce sníst někde jinde, než doma, „kokinko“, musí se dospělého zeptat, jestli v tom nejsou oříšky. To že oříšky jíst nemůže, protože ji po nich bude hodně špatně, už moc dobře ví.

Jen její matka je blbec a dá ji kondicionér s ořechy, samozřejmě.

✈️✈️Když cestujeme, bereme s sebou na palubu letadla dětskou lékarníčku. Kromě dětského paralenu i právě tu speciální lékárničku s Epipenem. Vždy, když nastupujeme do letadla, oznámíme palubnímu personálu, že naše dítě má silnou alergii na stromové ořechy a ti pak udělají veřejné oznámení, aby se cestující zdrželi konzumace ořechů. Letecká společnost samozřejmě také nedistribuuje žádné oříšky.

✏️A proč to píšu.

Už jako letuška jsem se setkala s naprostým nezájmem a ignorováním této prosby. Vždy se našel někdo, kdo si ihned po oznámení otevřel balíček oříšků.
Když jsme s Elou letěli do Portugalska, paní vedle v uličce se po prohlášení palubního personálu nepřestala ládovat kešu ořechy. Letuška, která šla zrovna kolem, paní upozornila, ta balíček s ořechy jakoby schovala, a jak letuška odešla, znovu začala jíst. Až když jsme paní poprosili, jestli by mohla počkat s konzumací ořechů až do cílové destinace, že bohužel to silně alergické dítě sedí zrovna vedle ni, balíček schovala.

📚Četla jsem studie. Ve zkratce – je velmi nepravděpodobné, že by cestující vdechl ořechový protein od někoho, kdo konzumuje ořechy několik řad před ním. Neexistuje žádný důkaz, který by byl schopen prokázat, že takový prach cirkuluje.
Nicméně, alergik na ořechy, v našem případě malé dítě, se může dotknout povrchu, který nebyl předtím otřen, a teoreticky by také mohlo část alergenu spolknout, což by představovalo mnohem větší riziko než vdechnutí částic ořechů.

❗️V současné době existuje webová stránka „ No Nut Traveler“ která vznikla právě proto, aby pomohla rodinám s alergiky na ořechy minimalizovat riziko expozice a reakcí při létání a předcházet jim. Je zde možné podělit se o své příběhy a zkušenosti s různými leteckými společnostmi, aby se ostatní mohli poučit.

❗️A já bych tímto chtěla poprosit všechny cestující o ohleduplnost. Já to chápu. Ten pytlík s ořechy je příliš lákavý. Ale mohli byste si ho, prosím, vychutnat až za pár hodin? Koneckonců, všichni většinou chceme doletět tam, kam jsme si koupili letenku, nebo ne? Situace ohrožení na životě zaručeně vyústi v odklon letu a tím pádem výrazné zpoždění.
❓A jaký je váš názor?
Nuts or life?

It started with good intentions. I wanted to treat my three-year-old daughter with a proper spa. As always, I washed her hair in the bath with my shampoo, and because she has some serious curls, I used my Lush conditioner on rare occasions. It wasn't until she started scratching her head so badly while reading a fairytale that I realized something must be wrong. I looked at the ingredients in the conditioner and it was clear. "Delicious sweet tonka bean combines with silky cashew cream to leave hair amazingly soft to the touch". Beautiful soft hair for some, life-threatening for others. Unfortunately.
Yesterday, Ela got away with "just" swelling redness, and bloody scratches all over her head, which was eventually saved by a good dose of corticosteroids after a recommendation from the ER doctor.

📌 Ela has been diagnosed with a tree nut allergy for almost two years when she tasted a tiny teeny-tiny piece of cashews on holiday in Madeira. She swelled up, turned red, and had trouble breathing. Due to our complete ignorance of the nut allergy field, we didn't even think to call an ambulance, especially when abroad, but luckily we always take fenistil drops with us on vacation. Just for reactions to unfamiliar foods. It worked this time. We were lucky. But it didn't have to be that way.
Because we want to preserve Ela's quality of life as much as possible, but we cannot endanger her life in any way, we had to take a few measures.

She has a special medicine kit in the nursery. With Epipen, of course. Fortunately, the teachers are willing to administer an adrenaline shot in emergency situations ( we had quite a few forms to fill out ) and because Ela is big girl and has a mind of her own, she needs to be reminded that if she wants to eat a candy somewhere other than home, she needs to ask an adult if the candy is nuts free. She knows very well that she cannot eat nuts because they will make her very sick.
Only her mother is a jerk and gives her conditioner with nuts, of course.

When we travel, we take a first aid kit with us on the plane. In addition to the baby paracetamol, we also bring that special first aid kit with Epipen.

Whenever we board a plane, we notify the cabin crew that our child has a severe tree nut allergy and they then make a public announcement that passengers should avoid eating nuts. Of course, the airline doesn't distribute tree nuts either.

❗️And why I'm writing this.
Even as a flight attendant, I have encountered complete disinterest and disregard for this request. There was always someone who opened a pack of nuts immediately after the announcement.
When Ela and I flew to Portugal, the lady next to us in the aisle would not stop eating cashews after the announcement from the cabin crew.
A flight attendant who was passing by alerted the lady, she sort of hid the package of nuts, and as the flight attendant left, she started eating again.
It was only when we asked the lady if she could wait to eat the nuts until our destination, that unfortunately the severely allergic child was sitting right next to her, that she hid the package.

📚 I read the studies. Long story short- it is highly unlikely that a passenger would inhale nut protein from someone who consumes nuts several rows ahead of them. There is no evidence to show that dust circulates.
However, a person who suffers nut allergy, in our case a young child, may touch a surface that has not been wiped before and could theoretically also ingest some of the allergen, which would pose a much greater risk than inhaling nut particles.
There is a website called "No Nut Traveler" which was created to help families with nut allergies minimize and prevent the risk of exposure and reactions when flying. It is possible to share your stories and experiences with different airlines so that others can learn.

🆘And I would like to kindly ask all passengers to be considerate. I understand. That bag of nuts is too tempting. But could you please enjoy it in a few hours?
After all, we all want to get to the final destination ASAP, don't we? A life-threatening situation is guaranteed to result in the flight being diverted and therefore significantly delayed.

What is your opinion on this matter?

Address

London Borough Of Lewisham

Website

http://www.zdenikuletusky.cz/, http://kridlaakocarky.cz/

Alerts

Be the first to know and let us send you an email when Křídla a kočárky posts news and promotions. Your email address will not be used for any other purpose, and you can unsubscribe at any time.

Videos

📌Čeká vás soli cesta s batoletem? Následující tipy vám zaručí, že si svoji cestu prožijete v klidu a bez stresu. Sólové cestování s dítětem může být výzvou i pro zkušené cestovatelé. Obzvlášť, jestliže cestujete s batoletem. Já sama jsem se se svou 10měsíční dcerou vypravila do zahraničí poprvé letos v únoru. Přestože jsem bývala letuška a považuji se za zcestovalou osobu, zejména cesta do destinace byla pro mě poměrně náročná, přestože jsem měla za to, že jsem perfektně připravená. Jestliže i vás čeká sólo cesta s dítětem, následující tipy vám cestování rozhodně usnadní a pomůžou vám vyvarovat se chybám, které jsem udělala já. 1️⃣Nebojte se říct si o pomoc. Když kdokoliv viděl, že cestuji sama s dítětem, o pomoc jsem ani prosit nemusela. Možná jsem měla jen štěstí, ale i během bezpečnostní kontroly mi dceru pracovníci letiště ochotně podrželi, abych si mohla v klidu nachystat veškeré své věci ke kontrole. 2️⃣Požádejte o přednostní odbavení - na většině letišť je přednostní odbavení pro rodiny s dětmi. Jestliže nevíte, kam jít, zeptejte se pracovníka na letišti, který vás nasměruje. 3️⃣Řekněte si o sedadlo navíc - Přestože jsem měla letenku jen pro sebe + pro dítě sedící na klíně, poplatek za dítě byl téměř stejně drahý, jako samotná letenka. V letadle ale občas bývají volná sedadla a vy si tak můžete dítě posadit během letu vedle letu. Proto nic nedáte za to, když se při odbavení zeptáte, zda-li by vás nemohli posadit na dvě volné sedadla. A když vás odbydou, zeptejte se znovu na gatu. A když ani to nevyjde, poproste letušku. Já tak měla celou řadu pro sebe. 4️⃣Náhradní oblečení - byla jsem přesvědčena o tom, že náhradního oblečení pro dceru v příručním zavazadle mám více, než dost.

👀Znáte to taky?jste na letišti, nebo ve velkoměstě na dovolené. Spousta lákadel, zoufale se snažíte dítě držet za ruku, ale dítě se pořád vytrhuje a odbíhá. 🥶Cestování s dětmi může být výzvou zejména v rušných destinacích. Jestliže je navíc vaše dítě divoké a rádo odbíhá, tak jako naše Ela, AirTag může být na dovolené spása. Jsem přesvědčena o tom, že každý rodič dává na své děti pozor jak nejlépe umí. I když se snažíte mít své dítě pořád na očích, tento hack vám může dát pocit jistoty, že kdyby se vaše dítě někam zaběhlo, ihned ho zase najdete:) ❗️Na internetu se prodávají také náramky, do kterých AirTag vložíte a dáte dítěti kolem ruky, ale naše Ela si jej pořád sundává, a tak není tak efektivní, jako tento přívěsek. A jak vy hlídáte své děti na dovolené? Napište mi do komentáře🙏#cestovanisdetmi #cestovanismiminkem #cestovatelskyblog #cestovatelsketipy #detinacestach #rodinacestuje #cestolidi #zazivejtosdetmi #akcnirodice #cestujemesdetmi #cestovani #letani #dovolena #dovolenasdetmi #airtaghack #airtag #travelhack

Já jsem ztracenej případ, já se ani během svých cest do Asie s hůlkami nenaučila😀 Jak to máte vy? Talent od přírody, nebo radši sáhnete po vidličce?😜Napište pod video👇🏻👇🏻 #chopsticks #hulky #asie #tipynacestovanisdetmi #cestovanisdetmi #cestovanismiminkem #cestovatelskyblog #cestovatelsketipy #detinacestach #rodinacestuje #cestolidi #zazivejtosdetmi #akcnirodice #cestujemesdetmi #cestovani #letani #dovolena #dovolenasdetmi

Jestliže chcete nasát vánoční atmosféru, navštivte kouzelnou světelnou expozici @svetlavypraveji. My navštívili tu v DOVu😍#svetlavypraveji #svetlavypravejiostrava #vanoce #tipynacestovanisdetmi #cestovanisdetmi #cestovanismiminkem #cestovatelskyblog #cestovatelsketipy #detinacestach #rodinacestuje #cestolidi #zazivejtosdetmi #akcnirodice #cestujemesdetmi #cestovani #letani #dovolena #dovolenasdetmi

Malá připomínka toho, že s dětmi vaše dobrodružství a cestování končit nemusí! ❤️ #cestovanisdetmi #cestovanismiminkem #cestovatelskyblog #cestovatelsketipy #detinacestach #rodinacestuje #cestolidi #zazivejtosdetmi #akcnirodice #cestujemesdetmi #cestovani #letani #dovolena #dovolenasdetmi

Nezapomeňte na svou dovolenou přizvat rodinného příslušníka, zaručeně vám to ulehčí celý pobyt👌😀#dontforgetgra #cestovanisdetmi #cestovanismiminkem #detinacestach #cestovatelsketipy #cestovatelskyblog