Cestou na první výlet jsme se nachomýtli k místním oslavám.
Jeden z mnoha vodopádů v údolí Harau.
Langkawi, Tengah Beach
Ten pocit, když je pondělí dvě odpoledne a vy můžete sedět s kámoškou na pláži 😍
…tak a teď trocha reality…
Za prvé jsem se spálila jak debil, protože samozřejmě i když vždycky všem říkám “hlavně se mažte!”, tak sama si namažu akorát obličej, ať nemám vrásky, ale ruce a nohy mi můžou shořet v pekle že ano 😀 (mimochodem největší vychytávka a za mě top krém na opalování na obličej je v tyčince od Beauty od Joseon, v ČR by měl být taky sehnatelný).
Za druhé poslední měsíc a půl jsem strávila tvorbou webu v AJ a z domu jsem skoro nevylezla. K tomu nový Instagram zaměřený pouze na Langkawi. Vždycky jsem tvrdila, že zakládat nový Instagram je v této době sebevražda a teď jsem jí sama spáchala 😀
K tomu takové ty běžné denní věci a starosti typu sundat kočce z hlavy kelímek, protože je prostě nepoučitelná 😀
Rozhodně se tedy nenudím a slova “potřebuju dovolenou” tady zaznívají celkem často 😀 Ale už brzy na ní dojde a i když bude taková polopracovní, moc se na ní těším 🤩
Krásné pondělí všem ☀️
P.S. Na AJ webu je to samé co na českém, ale kdo je zvědavý, může mrknout na www.enjoylangkawi.com, Instagram pak má stejné jméno, tzn. enjoylangkawi.
Mangrovy Langkawi
“Tam nejedu, je to moc turistické”
Přiznávám, že tuhle větu používám taky a mým osobním “favoritem” na místo, které mě ani trochu neláká, je Bali. Zároveň ale vím, že všude se dají najít místa, kam turisti zavítají velice zřídka nebo vůbec. Stačí hledat nebo si najmout místního průvodce, který se na taková místa specializuje - na Langkawi jsem to třeba já, kdybyste to náhodou nevěděli 😀 A jedním z takových míst, kam vás můžu vzít, jsou tyhle mangrovy, kde opravdu nepotkáte nikoho. Alespoň zatím ne. Jednou to určitě přijde, i když přístav je celkem malý a lodí se tam nevejde moc. Takže šup na výlet, dokud je čas 😀
Telaga Tujuh Langkawi
Vodopád Telaga Tujuh, na kterém se mnou spousta z vás byla, ale až nahoru se dohrabal málokdo - nebojte, je vás 99,9 %, takže se za svoji lenost nemusíte stydět 😀 Ostatně já jsem taky radši, když si dole pokecáme u kafe 😀
No a teď už toho ani nemusíte litovat a můžete se podívat, jak to tam nahoře vypadá 🙂
Langkawi, otevření supermarketu
Otvíračka obchoďáku aneb všude je to stejný 😀 I když ne tak úplně.
Různých lokálních obchodů, kde se dá koupit čerstvé maso, ryby a mořské plody a zelenina a ovoce, je v mém okolí spousta a na běžné menší nákupy pro každodenní vaření to v pohodě stačí. Na větší nákupy a takové ty věci, co se spotřebovávají postupně, jsou ale drahé. O věcech jako máslo, mléko a sýr ani nemluvě. Takže když se tady 2 týdny zpátky otevíral nový supermarket, bylo docela evidentní, že to spoustě lidem ulehčí život - doteď jsme totiž museli na větší nákupy o dost dál.
Otevření se samozřejmě neobešlo bez slev, soutěží a dárečků, to místní milují, i kdyby to byla sebevětší kravina 😀 Já jsem si počkala dva dny, abych se vyhnula davům. Marně 😀 Ještě třetí den a v 9 večer bylo docela narváno.
Ale jsme v Malajsii a ještě navíc na ostrově, takže co? Klídek, pohoda a mám v pí.. 😀 Tady se prostě nikdo nestresuje, nenaráží do sebe vozíky, nepere se o zlevněné zboží a ty výrazy lidí ve frontě by záviděl leckterý hráč pokeru. Každému je ukradené, jestli čeká ve frontě 5 nebo 20 minut…tedy až na tu jedinou bělošku, která z toho má tiky v oku 🤣🤣 Ne ale vážně, davy opravdu nemusím, zvlášť, když jsem unavená po celém dnu práce, ale tady se to zvládne tak nějak v pohodě 🤷♀️
Mimochodem v Malajsii je zvykem, že pokladní vám naskládá nákup do tašky. Někdy je tam k tomu kromě pokladního ještě další osoba navíc. No takže já, když jsem přijela po 4 letech do ČR a šla do obchodu, tak jsem si v klidu stála u kasy a čekala 😀 Trvalo to pěkných pár minut než mi to došlo. Ještě delší dobu mi pak trvalo uložit nákup do tašek. Přeci jen jsem se v Malajsii aklimatizovala a přizpůsobila jejich tempu. Zkuste si ale malajské tempo v českém supermarketu. V tomto případě měli naopak tik v oku všichni
SERIÁL JAK SE ŽIJE V MALAJSII, ČÁST OSMÁ - JAK JSME ZVLÁDLI COVID
SERIÁL JAK SE ŽIJE V MALAJSII, ČÁST OSMÁ - JAK JSME ZVLÁDLI COVID
Ano vím, je to ohrané téma, které už nikoho nezajímá. Pořád se mě na to ale někdo ptá, takže jak Langkawi, potažmo Malajsie, zvládla Covid?
No samozřejmě skvěle! Jak jinak v zemi, kde vládne cenzura a jakékoli nesouhlasné názory jsou ve stavu nouze nezákonné. Ačkoli rozhodně nepatřím k jedincům, kteří by si libovali v konspiračních teoriích, o oficiálně zveřejňovaných číslech si nedělám žádné iluze. Takže čistě teoreticky se to zvládlo dobře…ale za jakou cenu? Za cenu celkem tvrdých opatření.
Zákazy vycházení jsme měli asi dost podobné jako v ČR. Nesmělo se vycházet z domu, dokonce jste si nesměli ani sednout na terasu před vlastním domem. Na pláž jsme taky nesměli. Co na tom, že na ní nikdo nebyl. Hned na začátku prvního lock downu skončilo ve vězení pár našich kamarádů. Chlapci neměli lepší nápad, než se sejít na brčko 🙈😅 A ve vězení opravdu nebyli za tu trochu konopí, za to si tady odsedíte maximálně týden. Chlapci byli ovšem ve vězení 3 měsíce + pokuta 1 000 RM (5 000 Kč).
Nicméně naše velké štěstí bylo, že jsme na ostrově, kde je povaha a morálka trochu jiná…víc taková mámvpíčistická 😀 Takže se tady dost věcí přestalo relativně rychle hrotit. Taky se tu zná každý s každým a jak už jsem zmínila minule “corruption is halal”, takže nelegálně otevřené bary si mohli za nějaký ten lehký úplateček fungovat dál. Problém nastal, když nám sem poslali nezkorumpované policejní jednotky z pevniny, to zase skončilo pěkných pár lidí ve vězení.
Další štěstí je, že i když se spousta lidí ocitla bez příjmu, dá se tady vyžít za celkem málo. Nemusíte řešit například výdaje za topení na zimu, energie jsou levné a když se uskromníte, dalo se ve dvou vyžít za 1 000 RM měsíčně (5 tis. Kč). Jak? No bydleli jsme
Koh Lipe, Thajsko
Dnes měl vyjít další díl seriálu o životě v Malajsii, ale trochu nestíhám - znáte to, když potřebujete dovolenou po dovolené? 🙈😅
Takže dnes jen trocha plážové terapie z Koh Lipe (chci zpátky!) pro zpříjemnění startu do nového týdne 🏝️
Krásné pondělí všem! ☀️
P.S. Ve čtvrtek si budete moct počíst o mých útrapách s autem, v pondělí pak bude již zmíněný další díl seriálu ze života v Malajsii.
Technický antitalent se učí létat s dronem 😀
Minulý týden jsem vám popsala svoji cestu pro dron, dnes něco o začátcích létání. Brzo tuhle stránku přejmenuji na “deníček nešiky” 😅 Prostě nejsem technický talent no 🤷♀️
Za svůj životní úspěch v oblasti techniky bych zařadila celkem obstojně fungující web. Taky jsem se pár měsíců zpátky naučila ovládat moderní rýžovar. Tím to asi tak končí. Třeba parkovat jsem se pořádně nenaučila ani za 20
let řízení a dvě autoškoly. Takže řídit dron bude určitě pohoda že jo 😀
Samozřejmě není. Samozřejmě to vždy letí jinam, než si myslím, že to poletí. Samozřejmě, že jsem při prvním letu omylem přistála na střeše. Naštěstí svého domečku, i tak mi ale chvilku trvalo, než mi doteklo, že nemusím chodit pro žebřík a lézt na střechu, ale že můžu zase vzlétnout a pokusit se přistát znova 😅
O tom, jak se mi klepaly kolena a ruce a jak jsem
měla při prvních pokusech stažený žaludek ani nemluvím. Hrozba únosu orlem, nárazu do buvola, pádu do moře nebo kamkoli jinam, zmáčknutí špatného tlačítka a tak. To všechno se může stát a jak jsem si přečetla, dřív nebo později se nehoda stane každému. To mne opravdu povzbudilo 😀
Nicméně po pár pokusech už začínám věřit víc dronu i sobě. Už si dokonce troufám pustit své dítko z dohledu - většinou ho ale rychle volám zpátky a než doletí, modlím se jak o život 😀 O tom, jak se u toho vždycky zpotím radši ani nemluvím.
Všechno to utrpení ale rozhodně stojí za to. Baví mě to, nakopává to kreativní procesy v mozku (s těmi jsem na tom líp než s těmi technickými 😀) a ještě je tady šance, že při všem tom pobíhání po pláži něco zhubnu 😀
Krásný den a učení nových věcí zdar!
P.S. Video je z Kilim Geoforest Park, kam se mnou můžete jet na privátní výlet na mangrovy.
Hari Raya 2024
Selamat Hari Raya! 🥳
Jakmile včera večer skončila první večerní modlitba (Maghrib), začaly bouchat ohňostroje, což znamená jediné - skončil postní měsíc Ramadán, který je nejposvátnějším měsícem islámského kalendáře, a začaly oslavy Hari Raya Aidilfitri.
Oslavy Hari Raya jsou pro muslimy významově na stejné úrovni jako pro nás Vánoce a vlastně ani způsob slavení se tak moc neliší. Rodiny a přátelé se navštěvují mezi sebou, jí se a děti dostávají dárky - peníze v obálkách, tzv. Duit Raya. Nezbytné je též společné rodinné fotografování, na to si tu potrpí opravdu hodně.
Nezbytnou součástí je také tradiční oblečení, u žen nazývané Baju Kurung (dlouhá sukně a přes ní dlouhá halenka zhruba ke kolenům), u mužů Baju Melayu (kalhoty, triko s dlouhým rukávem a samping - vyšívaná sukně). Rodiny se obvykle ladí do stejné barvy, takže se běžně prodávají sety pro rodiče a děti.
Kdo jste pár měsíců zpátky zbystřil info, že už s mužem nejsme, možná se ptáte, co tady dělám. Věc se má asi tak, že i když jsou v Malajsii rozvody běžné, nikdo se dvakrát nehrne do toho to oznamovat rodině… No a jelikož spolu vycházíme úplně normálně, nemám problém se tu na těch pár dní ukázat a ušetřit ho dotazů a dobře míněných rad příbuzných 😀
Navíc atmosféra oslav je fajn a mám jí ráda - což je něco, co bych pět let zpátky opravdu neřekla, tenkrát to bylo docela utrpení 🙈😅
Takže se mějte krásně, já se jdu cpát cukrovím 😋😀
P.S. Ještě pořád se mě příbuzní nepřestali ptát, jestli snesu pálivé jídlo 😀 Vtipné je, že to, co vařím já doma je daleko víc pálivé než to jejich. Asi je pozvu na příští svátky k sobě 😀
