Den 9. - dodatkové video.
Den 3.
První den v horách. Na nohou od 5:30, kdy nás na nádraží “vyplivnul” vlak po 4 hodinách spánku a pár deci pálenek. Dorazili jsme do mrholícího rána, který ale nakonec přešlo během snídaně.
Vyrazili jsme na cestu a to rovnou nejdřívejšíma vedlejšíma cestama podél čínský hranice. Povrch byl super a vlastně to uteklo hrozně rychle. Už v poledne jsme byli v dnešním plánovaném cíli. Mimochodem to rychlejší bylo taky proto, že k nám hned skoro na začátku přijel hraničář a vlastně nám řek, že tam nemáme co dělat. To bylo něco o čem jsem tušil, slyšel, ale nikdy nezažil. Fakt jsme jeli v poměrně malym údolí, jehož severní půlka byla čínská. Byl vážnej, ale ve finále v pohodě. Řekl nám, že můžeme jet dál, ale nesmíme nic fotit.
Po ubytování se, sprše a 20 minutovym šlofíku jsme si udělali odpolední výlet po okolí. Naplánoval jsem podle mapy okruh zas co nejvíc po vedlejších cestách a zajímavým terénem. Všechno šlo perfektně, místní krajina je plná obrovských nádherných údolí. Furt jsme stavěli u krajnice, fotili, Dugy lítal s dronem.
Na jednom výhledu jsme naproti nám pozorovali dlouze se táhnoucí úzkou nezpevněnou cestu. Vypadala fakt krásně a ve vzduchu se jasně vznášela touha nějaký srandy po celym dnu na asfaltu. Navíc tam jel místňák na skútru a po přidání pár chlapáckejch a nesmrtelnejch frází jsme do minuty byli na cestě tam.
Ze začátku to byla pohoda. Po deštivý noci a ránu je bahno a sem tam louže. Zadek si samovolně klouže, ale všechno je ok. To se za chvíli změní, kdy se k bahnu - respektive mazlavý jílovitý půdě - přidaj kameny, pořádnej krpál a ke klouzání ještě těžce kontrolovatelný hopsání. No, ve videu je to vidět nejlíp. Občas jsme měli fakt problémy, museli si pomáhat a reálně i řešili, co dál. Zpátky dolu by to bylo o hubu a nahoru jsme zas nevěděli, co nás je
Plán průzkumné terénní expedice - Vietnamská jízda - Říjen 2019
V dubnu mi přišel email: “Společně s kamarády bychom chtěli dát výlet v druhé půlce října. Jde nám o sever Vietnamu a jeho hory. Enduro motorky a odlehlé cesty, vesnice a kraje… Nejsme žádní turisti, ale chceme být co nejblíž místním lidem a tak i poznávat přírodu atd. Jsme zvyklí spát kdekoliv a jakkoliv. Rádi bychom tě měli jako Guida”.
Po Vietnamu mám za poslední 4 roky najeto 30 tisíc km a stráveno 333 celých dnů na cestách (předevčírem jsem to zrovna počítal). Myslím, že jsem toho viděl hodně. Taky jsem se kvůli tomu začal zaměřovat na konkrétní oblasti, než na celou zemi - poslední rok jezdím primárně po severu. Tohle ale bude ještě hlubší úroveň a v mém konceptu prozkoumávání asi předposlední možná (poslední je už na nějakém místě zůstat žít).
Díky tomu, že chlapi jsou zkušení jezdci, budeme moci jezdit doslova všude, kde to motorka dovolí. Na mapě můžete vidět 2 barvy naplánovaných tras:
🔵 Modrou, která vede po hlavních - většinou asfaltových nebo betonových - silnicích, které už mám párkrát projeté a kudy jezdí všichni (všichni myšleno místní, jelikož i tak je to dost odlehlá a málo známá oblast).
🔴 Červenou, která vede po vedlejších silnicích nebo spíš cestách - to vlastně zatím nevíme. Můžou to být normální cesty, betonový panely, nebo taky štěrk, písek, bahno a kameny. Co je ale důležitý, že tyhle cesty jsem kromě parametru “mimo hlavní silnice” vybíral tak, aby vedly co nejčlenitějším a nejvíc zajímavým profilem krajiny, jak můžete detailněji vidět na fotkách v komentářích. Pár průsmyků a údolí vypadá famózně.
Čekají nás 2 týdny cesty, která se dá normálně zvládnout za týden. Nebude to ve stylu dostat se z místa na místo, ale spíše taková průzkumná terénní expedice s cílem poznat co nejvíc lokálního. Absolutně nevím, co čekat, ale strašně se t
